Chouchou

Vlak z Marseille Saint-Charles

přijede k nástupišti N.

Toto je Paříž Gare de Lyon, konečná stanice.

- Jo? - No…

Je to…

Está aquí dobročinná organizace

con oběti diktátorských režimů v Latinské Americe?

- Cože? - Organizace.

Nechápu. Yekeo?

Hej. Je tu nějaký Azték nebo Peruánec…

Páni.

Co chceš?

Soy emigrant z Chile.

Está dali aquí adresu,

ohledně dobročinnosti a ubytování.

Jo, dobročinnost by šla, ale ubytování…

Takže tu zůstat nemůžu?

- Přesně. - Když mě tu necháte,

bude tu prča a pozitivní energie.

Můžu uklízet, žehlit a vařit.

Znám vtipy, „čertíky“,

hádanky, hry. Můžu to tu hlídat. Vynášet smetí. Co budete chtít.

Nikoho nepotřebujeme.

Zeptej se v kostele. Tam taky pomáhají.

Musíš si sundat tu čepici.

Pane náš,

stvořiteli všehomíra,

stvořil jsi muže a ženu k obrazu svému.

A aby si uchovali lásku, s níž jsi své dílo tvořil,

dal jsi jim srdce, aby mohli milovat.

Dnes ses v tomto kostele rozhodl

spojit Anne-Sophii a Cypriena. Pane, nechť i z jejich lásky

vzejde život, ať díky ní naslouchají

potřebám svých bližních

a především

ať mají dveře vždy otevřené pro druhé.

Amen.

Amen.

V Chile está říká, že ve Francia

nebude problém, že mi pomohou. Protože Pinochet

está velký kretén.

Kdyby mě chytil, tak…

On zkrátka „moučí“ lidi.

To nic. Neboj.

Bratr Jean se o tebe postará.

Gracias, jeho otci.

„Mému“ otci.

Pardon. Vašemu otci.

Bratře Jeane,

ubytuj Josého u sebe.

José.

Está přece z Chile.

Páni.

- Ne! - Já se o svíčky postarám.

To je moje práce.

Chceš-li pomoct, koukni pod lavice, zda tam nic nezůstalo.

- Nashle. - Zpravila jste otce Léona?

- Ne. - To byste ale měla.

Bratře Jeane, nevíš, kde budu spát?

V mé cele.

„V mé cele“?

Prosím. To je tvůj pokoj.

Páni.

Super.

Tady.

Vlez si dovnitř, aby ti nebyla zima.

Vypadám jako Twix nebo co?

- Je to jen na jednu noc. - „Jednu noc“?

Zítra je další den. Otec Léon rozhodne.

Měl bys děkovat Bohu.

Dobrou noc.

- Bratře Jeane. - Ano?

Ještě není tma. Ještě spát nepůjdu.

Noc může padnout dřív, než se naděješ.

Tak brzy ráno a tolik letadel.

Otče Léone?

Ano?

Bratr Jean mi řekl, že musím odejít.

Ano. Každý jednou musí odejít.

Ne, řekl, že už dnes.

Pokud nemáš kam jít, můžeš zůstat.

Dům Páně má vždy dveře otevřené.

Otče, můžu dělat, co budete chtít.

Můžu žehlit, prát oblečení.

Umím vařit, znám hádanky,

můžu hlídat, vynášet odpadky,

rozsvěcet svíčky, zhasínat je.

To je v pořádku.

Uvidíme.

Bratře Jeane, co nás dnes čeká?

Čtyři svatby a jeden pohřeb.

- Ano? - A jeden křest.

Dobře. Taky bude potřeba nakoupit.

Došly čisticí prostředky.

A také čokoláda.

Musí se nakoupit víc.

Toaletní papír, čisticí prostředky a čokoláda.

Můžeme jít.

- A co aviváž? - Ne.

- A margarín? - Ani ten.

Málem bych zapomněl.

Běž doprava, až na konec, a vezmi kapesníky.

Na něco jsem zapomněl.

- Doprava? - Až na konec.

- Slečno? - Ano?

Hledám noční pleťový krém a odličovač.

Všechno je zde, pane.

- A tohle? - To je dobrý denní krém.

Denní krém?

Takže když ho použiju na noc, tak neusnu?

- Ne? - No…

Já nevím. Já nikdy nevím.

Taky potřebuji šampon.

Jistě. Na jaký typ vlasů?

No, špinavý.

Jasně. Všechno najdete zde.

Takže…

„Na suchou pleť. Zvlhčující.“

Hledám mladého muže v červeném ponču, s cetkama.

- Ano, je trochu… - Ano.

- Je u dámské kosmetiky. - Díky.

Není zač.

Hledám tě už 30 minut!

Klid. Vylekal jsi mě.

Jen koukám. Nic nekupuju.

Vyvaruj se myšlenek na ženy.

Já nemyslím na ženy. Mám rád krémy, které zjemňujou pokožku.

- Kůže je jemnější, než bys řekl. - Ale no tak.

Vypadám jako děcko, nebo ne?

Jdeme zaplatit.

Samy, vezmi tu minci.

- Viděls ty jeho hadry? - Jako Clint Eastwood.

Jistěže mají poznámky. Podívej se, co máš na sobě!

Co mám na sobě? Taky v kostele nosíš hábit!

To je něco jiného. To je církevní úbor.

- A co? - Dost pochybuji, že jsi z Chile.

- Hraješ si na fízla? - Ne, to ne.

Jenom vím, že lžeš. A otec Léon to ví taky.

Neustále se ti mění přízvuk.

Jsme sice věřící, ale nevěříme úplně všemu.

Ty mě nemáš rád už od začátku.

Ne, já mám rád všechny. Je to jasné?

Proč jsi mi neukázal svůj pokoj?

Páni.

Je hodně

osobitý.

To je Panna Marie. Budiž pochválena.

Já ji znám, matka Ježíše Krista.

Ano, to je ona.

- Díky ní jsem tady. - Ty ji znáš?

Ne, neznám. To se tak říká.

Paráda!

- Předtím jsem se jmenoval Coco. - Coco?

Ano. Coco.

Byl jsem závislý.

A taky zloděj, lhář a lenoch.

Z nudy jsem podpaloval auta.

A zbytek času jsem prodával drogy.

Jednou v noci

jsem se na mostě na dálnici A6 zamyslel

a tam se mi zjevila.

Kdo?

Ona, Panna Marie.

- Ona? - Tak jsem objevil víru.

Vznášela se nad A6.

- Polonahá. - Aha.

Nahá?

Ne. Spíš jako na obraze.

Nic nebylo vidět. Skoro.

- Byla nahá a tys nic neviděl? - To je jen symbolika.

A od té doby jsem svůj život zasvětil jí.

Drogy, hříchy, holky,

pokušení, to vše je pryč.

Dnes patří moje srdce i duše tomuto kostelu.

A jednoho dne se snad stanu knězem.

Příští rok v létě, dá-li Bůh,

pojedu s otcem Léonem do Vatikánu,

aby mi papež požehnal.

Papež je tvůj šéf?

Jo, dá se to tak říct.

Takže otec Léon je něco jako podpapež.

Díky, Bože. Tak prosím.

Díky, Bože.

Už dost.

Ne, díky.

Nuže.

Je to horké.

Našel jsem ti brigádu.

Mně?

- Díky, otče. - Máš kliku.

Paní z kostela shání pomoc.

Otče, udělám, co mi řeknete.

Dobrá. Začni tím, že přestaneš lhát.

Ty nejsi z Chile.

Vždyť už tam diktatura není. Nemusím vědět, odkud jsi.

Mně stačí, když ti pomůžu dostat se tam, kam chceš.

Takže… jak se jmenuješ?

Jmenuju se Chouchou.

Chouchou?

To mě poser!