A Gentleman in Moscow

GENTLEMAN V MOSKVĚ

Revoluce v roce 1917 a poprava královské rodiny

náhle změnily tvář Ruska.

Během následujících čtyř let došlo kvůli leninistům k reorganizaci země,

zrušila se carská aristokracie: Rusko začalo patřit lidu.

Pryč se starým, ať žije nové.

Ne.

Ne. Prosím!

Jméno?

Alexander Iljič Rostov.

Adresa?

Poslední čtyři roky bydlím v apartmá 317 v hotelu Metropol.

- Proč? - Protože můj dům shořel.

Povolání?

Není věcí gentlemanů mít povolání.

Jaký je váš přínos Rusku?

Zdá se, že si neuvědomujete závažnost situace.

Ne, velmi dobře si ji uvědomuji.

Odjel jste na jaře 1914 z Ruska do Paříže?

Ano, pamatuji si, že kvetly jabloně.

Nejspíš bylo jaro. Ano.

Zajímá nás váš návrat v roce 1918. Proč jste

se vracel...

rok po revoluci?

Musel jste vědět, jakého přijetí se dostane váženému muži jako vy.

Chyběl mi domov.

Jste autorem básně z roku 1913 Kde je nyní náš účel?

Napsal jste to vy?

Je mi to připisováno. Ano.

Mnozí považovali tuto báseň za výzvu k revoluci.

Je těžké se vypořádat s mužem, který zjevně

podlehl korupci své třídy

a nyní je hrozbou pro Rusko a lid.

- Jsem jeden z nich. - Teď už nejste.

Nabízí se postavit vás ke zdi.

Ale někteří ve vyšších řadách strany

vás díky vaší básni vnímají jako hrdinu revoluce.

Proto se výbor rozhodl,

když je Metropol pod stranickou kontrolou,

že se vrátíte zpátky do hotelu, který máte tak rád,

kde strávíte zbytek života.

A nenechte se mýlit,

pokud ještě někdy vkročíte mimo Metropol,

zastřelí vás.

Pánové, trefím tam sám.

Pohyb.

Toho dne si hrabě myslel, že jeho život končí,

ale ve skutečnosti to byl jen začátek.

Nejen pro něj, ale i pro mě.

A v následujících letech

pro mě hrabě Alexander Rostov znamenal všechno.

Nemysleli jsme si, že ...

Rád tě vidím, Vasile.

Moje apartmá je ve třetím patře.

Výtah nebo schody?

Jak máme vyhrát na bitevním poli,

když se nerozhodneme mezi výtahem a schody?

Byl jste někdy na bitevním poli?

Tak po schodech.

Je tu krásný výhled na Bolšoj, že?

Tohle všechno je vaše?

Kromě podlahy a postele ano.

Četl jsem vaši báseň.

Podle tónu hlasu usuzuji, že se vám asi moc nelíbila.

Bylo těžké uvěřit, že něco takového jste napsal vy.

Co má tohle všechno znamenat?

Mám vás zavést na vaše ubytování.

Tohle je mé ubytování.

Co je tohle za místo?

Před revolucí byly tyto pokoje pro služebnictvo hotelových hostů.

No, alespoň je tu okno.

A do postele se akorát vejdu.

Zní to jako gis.

Ano. To mi bude stačit. Díky.

Vaše současná situace vám nedovolí ponechat si veškerý váš majetek.

Ale dovolím vám vzít si pár osobních věcí.

- A zbytek? - Zbytek propadne lidu.

Také jsme vám zabavili peníze z trezoru.

Budete mít zajištěnou stravu.

Život pro vás a vaše druhy v Moskvě skončil.

Nesmíte opustit tento hotel.

Pokud to uděláte, počkám si na vás.

Omlouvám se. Ani jsem se nezeptal, jak se jmenujete.

Moje jméno vás nemusí zajímat.

No, tak děkuji.

Své povinnosti jste plnil s největší zdvořilostí, které jste schopný.

Otvíráš dveře.

Závaží v hodinách zvedej...

jednou týdně...

bez jediného vynechání, Alexandře.

Heleno?

1. DEN

Rád vás vidím, Andreji.

Excelence, dobrý večer. Nevěděl jsem, jestli dnes večer budete večeřet.

Byla mi zajištěna strava.

Doprovodím vás ke stolu.

Děkuji.

Ano, šéfkuchaři.

Saltimbocca vyžaduje telecí maso zabalené v prosciuttu.

Kde je prosciutto? Kde je šalvěj?

Nemáme prosciutto ani šalvěj, šéfkuchaři.

- Pak to není saltimbocca! - Není, šéfkuchaři.

Je to jen špatně uvařené telecí maso.

Promiňte, šéfkuchaři, nemáme ani to telecí.

No jistě, že nemáme ani telecí.

Saltimbocca pro stůl sedm.

Pro hraběte.

Pro hraběte? On je tady?

Co to dělá?

Domnívám se, že odmítá být bit.

Vše k vaší spokojenosti, Vaše Excelence?

Ta saltimbocca...

Je z kuřecího místo telecího?

A místo prosciutta je ukrajinská šunka?

Místo šalvěje...

a tohle mi chvíli trvalo uhodnout, ale myslím, že je to kopřiva.

Člověk s takovou chutí se dnes jen tak nevidí.

Byla to kopřiva, Vaše Excelence. Máte skvělé chuťové buňky.

Bravo, pane.

Bravo.

Vaše Excelence, nečekal jsem vás.

Jaroslave, rád počkám.

47. DEN

Dobrý den.

Dobrý den.

Líbí se mi váš knír.

Mně se líbí vaše vlasy.

Alexandr Iljič?

Jste to opravdu vy?

Princi Nikolaji! Můj příteli, tak rád vás...

Teď už jen Nikolaj.

Vypadáte dobře. Jak se vám vede?

Doběhnu vás.

Tak povídejte. Když jsem vás viděl naposled, hrál jste Bacha

na jednom z večírků vaší babičky.

Pořád hraju Bacha na večírcích.

Budu tu většinu týdnů.

A jak se daří matce a sestře?

Ty jsou ve Švýcarsku.

Ano. To jsem zaslechl.

Stále bydlíte ve starém paláci?

Zabrali ho, ale dovolili mi tam žít v jednom pokoji.

No, alespoň nám slouží zdraví.

Už budu muset jít.

Jistě. Nechci vás zdržovat.

Možná bychom si po večeři mohli dát na baru drink.

To bych velmi rád.

Nikolaji.

Mohou vám sebrat dům nebo pokoje.

Ale ne to, kým jsme.

Myslel jsem, že jste v Paříži.

Proč jste se vracel do tohoto blázince?

Vrátil jsem se pro babičku, abych ji dostal do Anglie.

Audriusi, můžeme ještě jednu rundu?

- Ano, Vaše Excelence. - Děkuji.

Moc mě mrzí to s vaší sestrou.

Co tady ještě děláme?

Když jsem byl ještě chlapec, nedlouho po smrti mých rodičů,

pozvala moje babička, hraběnka, chlapce ze sousedního panství,

myslela si, že mě to rozveselí.

Jmenoval se Obolenský. Porážel mě v dámě.

Špatně jsem to snášel.

Plakal jsem, házel figurkami. Dokonce jsem mu i vynadal.

Později toho večera mě našla ještě plného vzteku a řekla:

„Prohrát není nikdy příjemné

a ten Obolenský je fakt otrava.

Ale Sašo, proč bys mu dopřával tu radost?“

Obolenský...

Nemluvíš o Vladimíru Obolenském, že ne?

Z rodiny Obolenských z Nižného?

Ano, mluvím.

Tvoje babička měla pravdu. Je to hrozný otrava.

Byl.

Upálili ho zaživa u něj doma.

Nepřestanou, Sašo.

Znám někoho...

kdo nám dodá doklady k bezpečnému tranzitu.

Mohli bychom odsud utéct.

Pokud by nás nepoznali někde cestou.

Pokud by nás nepoznali někde cestou.

Musel by ses vzdát knírku.

To je sám o sobě důvod zůstat.

Sašo, jak můžeš vtipkovat?

Protože kdybych to bral vážně,

spadl bych do depresí a těžko bych se z toho dostával.

Na dveřích nejsou žádné mříže,

jakmile vyjdeme z hotelu, můžeme zmizet. Jít na východ, západ.

- Mohli bychom začít znovu. - Jako kdo?

- Dělat co? - Záleží na tom? Byli bychom naživu.

Tohle je má země.

Díky.

Na Rusko.

Na Rusko.

Jsme tu jen my?

Omlouvám se za zpoždění.

Co to dnes bude, Vaše Excelence?

Jako vždy. Když budete tak laskav.

- Já jsem byl na řadě. - Hned budu u vás, pane.

Byl jsem tu dřív než on.

Jsem vždy objednaný na úterý ve 12:00.