Shameless (Bez wstydu)

S dovolením.

Pardon.

Pardon.

Pojď, Irmino!

- Kdo ho pustil? - Támhle!

Irmino!

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Dva kopečky vanilkové, prosím.

Nebo… Ne, promiňte.

NÁPOJE

Přidejte ještě pistáciovou. To bude vše.

- Kolik to je? - Je to 14,50.

Čtrnáct padesát.

Tady.

Už jdu.

Ahoj.

To jsi ty.

Já? A kdo jiný?

Pojď dál. Proč tam tak stojíš?

- Nejsi šťastná. - Jsem.

Mohls mi dát vědět.

- Jdeš ven? - Na někoho čekám.

To je pro tebe.

Díky.

Vyrostl jsi.

Jo.

Jdu.

Uhni.

Uhni!

Znám ho?

- Je skvělý. Bude se ti líbit. - Jistě.

Všichni tvoji chlapi byli idioti.

Nebuď chytrej.

Jdu!

Nedělej hlouposti, bratře.

Ahoj.

- Miluješ mě? - A ty?

Zatím.

- Pojď. - Do tvého bytu!

- Tiše. - Pšt.

- Dobré ráno. - Tadziku.

Au.

Vypadni.

Běž do kuchyně.

Vypal, Tadziku.

- Sundej to. - Ne.

Nemáš rád chlapy své sestry, že?

Jsou všichni nuly?

Jak to víš?

Hádám.

Vsadím se, že budeme v pohodě. Budeme rodina.

Uvidíme.

Fajn, já jdu do práce. Promluvíme si pak.

Tak.

Jak dlouho zůstaneš?

Tys nepřestala?

Skončila.

Mluv.

Co?

Můj bratříček mě jen tak najednou navštívil?

Začaly prázdniny a…

- Kolik reparátů máš? - Jakých reparátů?

Kdo ti dovolil stěhovat nábytek?

- Bylo to tak předtím. - Ale já tu teď žiju se svým chlapem.

- Poslalas mě ke své tetě. - Pro tvé dobro.

- Moje? - Dobře.

Potkala jsem skvělého chlapa.

Máme vážné plány a jsem šťastná, jasné?

Kup si večeři. Jdu spát.

Vzbuď mě v 17.00. Mám noční směnu.

Čau holky, to je vaše?

Je moje.

Ahoj.

Jednou bude můj manžel.

Ahoj.

Dobré ráno.

Ahoj mami.

Můžu si něco dát?

Můžu jíst?

Ještě ne. Máme hosty. Lajosz přijel z Anglie.

Řekni, že je to dobrý obchod. O nic nepřijde.

Tati!

Irmina tak vyrostla.

Je pořád děcko.

Pořád chodí do školy.

Tadziku?

- Tadziku. - Co?

Pojď sem.

Co je?

Pojď sem, já ti to řeknu.

Běž na chodbu a neotáčej se.

Běž!

Tam.

Tady jsem.

Podívej!

Co myslíš?

Jsou pěkné, ne?

Musím je vrátit. Nemůžu si je dovolit, ale chtěla jsem je zkusit.

- Co když je vyprodají? - To je jedno.

Řeknu, že mému snoubenci se nelíbí.

Mně se líbí.

Fajn.

- Chutná ti? - Jo.

- Chceš ještě? - Jo.

Dej si sekanou.

Mám talent, že?

Po naší matce to nemáš. Ta vařit neuměla.

Možná nejsme rodina.

Opravdu?

A co teda?

Máme různé otce, můžeme mít i různé matky.

Jestli jsi cizí, tak vypadni.

Dělám si srandu.

Jak dlouho tu budeš?

Mám prázdniny.

- Obtěžuju tě? - Nemáš kde spát.

- Vrať mi můj pokoj. - Andrzej tam má svoje věci.

Andrzej… Jak dlouho tu bude on?

Dlouho.

PÝCHA NÁRODA

Jste připraveni, chlapi? Pojďme.

Anio!

Anio…

Ania mi řekla, že tu s námi zůstaneš.

Omlouvám se. Neměl jsem zabírat tvůj pokoj.

Patří tobě.

O svý věci musíš bojovat.

O všechno cenné se musí bojovat.

Ale v naší rodině koluje pacifismus.

Máma byla hipísačka.

Sbalil ji pankáč. Prarodiče jsou z Drohobyče.

Umíš si pěkně vymýšlet. Takovým lidem závidím.

Za dva dny se vrátím.

O čem to mluvíš? Drohobyč?

Nejsme z židovského Drohobyče?

Ne. Prosím tě.

Vystydnou ti vejce!

- Běž! - Dělej!

Gól!

Jak dlouho jsou spolu, Göringu?

Jak to mám vědět?

Říkám ti, že má štěstí.

- To teda. - Je to super chlap.

Dokáže cokoliv a zná všechny.

„Heil. Heil. Sieg. Sieg,“ a je to.

Má tolik peněž z EU, že tu budeme mít nový stadion.

Nový stadion!

Říkal jsi, že hodně jezdí do Bielsku.

Má tam manželku.

Je to docela daleko.

Ale daří se mu dobře. Pojď, umírám hlady.

Je to zasranej fašista s dvěma dětma.

Sklapni.

Díky.

Chlap, kterýho si chceš vzít, má manželku a dvě děti.

Sklapni. Nebudu se tu hádat.

Ani se nerozvedl.

Nerozumíš tomu. Ta kráva všem ničí život.

- Tobě nevadí, co dělá? - Zašel jsi daleko.

Je to slušnej chlap. Nepoužívej slova, kterým nerozumíš.

Fajn, kluku. Poslouchej, je to důležité.

Volala jsem tetě.

Sbal si věci a vypadni.

- Co ti řekla? - Říkal jsi, že jsi na prázdninách.

A nakonec se sem chceš nastěhovat. Zbláznil ses.

Nesplnil jsi slovo. Lžeš a tím to končí.

- Je konec. - Bude pro mě lehčí studovat.

Nechápeš to?

Chápu. Najdi si kolej. Můžeš se stavit na večeři.

- Nemluv tak. - „Nemluv tak?“

A jak mám mluvit?

Jak mám mluvit? Jsi zasranej úchyl.

Seber se, nebo skončíš v blázinci.

A nesahej na moje věci, boty ani na prádlo.

Nesahej na moje věci! Rozumíš? Sbal si věci!

Přál bych si žít jako dřív.

My dva?

Jaké…

Jaké „my“?

O čem to mluvíš, idiote?

Sedm, čtyři, sedm…

Neplatíte účty. Nezaplatila jste od února.

Říkal jsem, že to je poslední výzva.

Potřebuju víc času.

Vrátím se za týden.

- Počkej. - Nech mě na pokoji!

Počkej, Tadziku.

Počkej.

Chci…

Chci…

Chci ti říct, že se cítím hrozně,

že jsem tě tehdy vyhodila.

A…

že…

jsem tě neměla posílat k cizím.

Je to moje vina. Jen moje.

Jasný?

Jsme sourozenci.

Nesmíme na to zapomenout.

Nesmíme…