The Devil's Mouth

Nemůžu nic dělat.

Dnes už volnou loď nemám. Je mi líto.

Všichni víme, jak to dopadne.

Tak přejděme rovnou k radostnému „ano“.

Ona nelže. Ať chcete, nebo ne, užijete si to.

Nepotvrdili jste rezervaci. Zamluvená loď je pryč.

-Jo. Ale máte i jiné lodě. -Kolik si připlatíme?

Zlato, mohl bys Adrienne a Grega odvést?

Jo.

-Pojďte. Běžte si sednout. -Co je?

Omlouvám se za ně.

Poslyšte, slibuju, že se budete náramně bavit.

Ta větší loď je snad volná?

Ráda bych vás viděla na můstku toho krasavce.

Pojď sem, krásko.

Jsi k nakousnutí.

Vidíš to?

Klid. Tohle je Thajsko. Nikomu nevadí projevy náklonnosti.

Jo, chlape. Mrzí mě, že tě tvá láska vykastrovala.

-To je sofistikované slovo, hošíku. -Elita, kámo.

-Z Arizonské univerzity. -Dobrá.

Nekoupíme pivo a nepůjdeme na pláž?

Počkej, Gregu.

Evidentně nevíš o Maxině kouzlu.

Je tak srandovní!

-Dobře, pojďte. K lodi se jde tudy. -Jo.

Maximální účinek!

Max, jsi úžasná.

Dík.

-Super. -Žádná rezervace, záloha, žádný problém.

Víš, že logistiku nesnáším.

Ahoj, hošíku.

Příšerko.

Není tak špatný.

Počkejte!

ĎÁBLOVA TLAMA

To je životní příležitost.

Ale je to skutečná práce?

Jo. Plavky Sabriny Carpenterové.

Její makléř zná tátu z Yale.

Budu spravovat sociální sítě a tak

za dva roky to budu všechno řídit.

Ale líbí se ti ty modely vůbec?

Víš, já se ráda bavím.

Co ty na to?

Je to skvělý.

Celý rok jsme mluvily o New Yorku, to byla dohoda.

A to se teď změnilo. Ty jedeš do LA. Tím se vše mění.

Žiju přítomností.

Využívám příležitosti a ty pojedeš se mnou.

Vzala jsem práci, o niž jsem hodně usilovala.

Nemůžu utéct.

Neutíkáš.

Měníš směr.

S tebou je legrace.

Vždyť…

Co bych dělala?

Kde bych bydlela? V LA nikoho neznám.

Znáš mě, to úplně stačí.

Ty a já, dokud nevyhasnou hvězdy.

Dobrá, nechme New York a LA být. Můžeme si jen zaplavat?

Musím ty amatéry vyškolit ve Flip Cupu. Ale ty běž.

Sama?

Hej, Adrienne, jsi v mém týmu!

-Dobře. -New York je pasé. Věř mi.

Dej si panáka.

Panebože.

Ne! Zabiju tě!

Fajn. Hraj za mě. Musím čůrat.

Dobře.

Panebože.

Jo.

Kdo se směje naposled…

Ne.

Hej, jedeme zpátky.

-Kde je ta druhá holka? -Na záchodě.

-Jo, super! -Jdi do háje, Gregu. Jak…

Hej, vraťte se!

Hej! Já jsem ještě tady! Panebože!

Hej!

-Gregu. -Hej!

Hej!

Lidi, já jsem ještě tady! Panebože!

To snad ne.

Panebože! Nechte mě!

-Jedem! -Bože!

Hele, kde je Sara?

Co?

Kde je sakra Sara?

Hej! Zastavte tu loď!

Zlato, je mi to moc líto. Nevěděli jsme to.

Sakra, kolik jich bylo?

-Všechny. -Jo, to je pro Thajsko typické.

Nechali jste mě tam.

Já nevěděla, že jsi ve vodě ani to, že plujeme.

Já asi jo, ale byla jsem zmatená,

-kapitán se mě zeptal… -Ježíši, Gregu, děkuju.

Přestaň.

Chvilku toho nech.

Ale budeš v pořádku.

Díky Bohu. Jo?

Budeš v pořádku. Postarám se o tebe.

Pojďme. Připozdívá se.

Omlouváme se.

Díky.

Tak do toho.

Dobře.

Bože, jsem tak naštvaná.

Setřu toho chlapa na Yelpu.

Za to nikdo nemohl. Stalo se to.

Ujet někomu je pořádná šílenost,

aby se jen tak stala.

Jde o základní bezpečnost.

Spočítat posádku. To je naprostý základ.

Saro, jestli chceš, řeknu tátovi, aby ho žaloval,

nebo mu alespoň napsal a vyděsil ho.

Nezazlívám mu to.

Dobře. Asi máš pravdu.

Byla to jedna z těch hrůz, kdy se vše podělá.

My jsme se bavili a tys byla někde pryč.

-A byl tam hluk. -Jak jsem říkal, nebyla to ničí vina.

Kromě toho, kdo vymyslel Jägermeistera.

Že jo?

Můžeme hodnotit Jägermeistera?

-Skvělý nápad, zlato. -Dík.

Nevnímala jsem čas.

-Já myslela, že jsi na lodi. -Ale nebyla.

Nemám na starost všechno, každý detail.

Odkdy?

Užijte si večeři.

Chtěl jsem si večeři užít.

Tak zůstaň a užij si ji.

Jo, jako kdyby to šlo.

Vím, nechali jsme tě napospas smrti na širém oceánu,

a máš podlitiny, ale pamatujme, kdo je tu skutečná oběť.

Max.

Od druháku jste nerozlučné.

Možná že malé odloučení mezi LA a New Yorkem

by mohlo být vskutku prospěšné.

LA není tak špatné.

Mám ráda retail parky.

Anebo jeď do New Yorku.

Proraz si vlastní cestu.

-Promiň, že jsem se nestarala. -Přehnala jsem to.

-Promiň. -Ty promiň.

Děkuju.

-Mrzí mě, že jsem musela čůrat. -Mě taky.

Na rovinu, není to poprvé,

co její mrňavý močový měchýř způsobil pohromu.

-Ani nevíš. -Přesně tak.

Greg je v podstatě žlutý labrador.

Nebo zlatý retrívr?

Na Bumbleu měl v náruči oba.

-Já vím. -Jsme rádi, žes ho vzala s sebou.

Jo, jsem s ním spokojená, prozatím.

-Myslíš, že se budou líbat? -Vypadá to tak.

Jdu do první řady.

-Jo běž. Sleduj je. -Běž.

Ten dnešek mě skutečně mrzí.

V pohodě.

-Nic se neděje. -Chci nést zodpovědnost.

Víš, že mám zlozvyk

být razantní.

Nejenom ty.

I já se tento týden chovám divně.

Tvůj táta.

-Jo. -Jo.

Vím, že tu byl jen jednou jako baťůžkář.

Ale pořád mu chci poslat fotku

nebo se ho zeptat na jeho oblíbenou pláž nebo pouliční jídlo.

Jo.

Chci s ním jen mluvit.

Nemusíme jít do jeskyní zítra, jestli je toho teď moc.

Ne. To je to jediné, co vím.

V těch jeskyních moc rád plaval.

Zítra. Ďáblova tlama.

Pro tvého tátu a pro nás pro všechny.

Víš, kdybys nebyla razantní, když zemřel,

pravděpodobně bych odešla ze školy.

Nenechalas mě to vzdát.

Trauma rozpozná trauma. Klub sirotků a tak.

Jo. Tahala jsi mě na ty večírky.

Jo. Pochybné oblečení.

-Proč jsme byly vždy sladěné? -Vždy sladěné.

Jde o to, žes mě zachránila.

Je to tak.

Maxino kouzlo.

-Tak to řekni. -Ne.

-Řekni to. -Jen když mě necháš být.

V žádném případě. Ty a já…

-Dokud nevyhasnou hvězdy. -Ano! Přesně tak.

-Pojďte, na Adama! -Na Adama…

-Jo! -Bože.

-Pojď. -Ne, jsem v pohodě.

-Chci být tady. -Sakra. Promiň.

Víš co? Nevadí. Můžou být sami.

-Necháme… Jamese a Grega… -Ne. Vážně.

…nahé spolu.

-Když chtějí. -Běžte, prosím.

Budu naštvaná, když nepůjdete. Bavte se.