Growing Up - First Season

Ach můj bože!

-Počkej, já říkal: „Omlouvám se.“ -To bylo tak…

Víte, nejdřív jsem se nedívala…

Dobře.

BRIE LARSON REŽISÉR/PRODUCENT

Jsme připraveni?

Tak dobře. Než začneme,

všichni jste zde dnes kvůli vašim jedinečným zkušenostem

a všichni máte k vyprávění příběh vašeho dospívání.

Uvažovala jsem,

jaké by to bylo, kdybychom mohli sdílet zážitek, který cítíme jako ostudný

a kdybychom o něm mohli mluvit, cítili bychom se méně osamělí?

A tak uvidíme…

zda to tak bude a zda k sobě najdeme dnes cestu. A…

-Báječně. -Fajn.

Začneme tedy s Vanessou.

Dobře, super.

-Vanessa! -Klid. Berte to vážně.

Dospívání znamená tolik věcí.

Dospívání je nepředvídatelné.

Dospívání je šance změnit svět.

KONEC TEČKA CHUDOBA

Dospívání bylo…

ZASTAVTE ZABÍJENÍ

Máme moc a zodpovědnost…

BÍLÝ DŮM, WASHINGTON

Máme právo být vyslyšeni.

-Dospívání je… -Bouřlivé

-Trapné. -Matoucí.

-Rozpačité. -Krásné.

-Nezbytné. -Zvládli jsme ho!

10 PŘÍBĚHŮ

O ODVAZE

BÝT SÁM SEBOU

DOSPÍVÁNÍ

Při dospívání jsem na sebe pohlížela hrozně negativně.

Ať jsem dělala cokoli,

nikdy nedokážu splnit představy společnosti o tom, co znamená být krásná.

Říkali mi, že moje černošství si to nějak nezaslouží, že to nestačí.

Rozhodla jsem se podělit o svůj příběh,

protože je tolik radosti v tom

být upřímně tím, kým jste a nestydět se být sám sebou.

Oukej, co mám říct?

KULTURNÍ DŮM

Patnáct C, klapka podruhé.

Dobře!

Jsi slavná!

Ahoj, všichni. Jmenuji se Vanessa Aryee. Je mi 20 let.

Když mi bylo sedm, s rodiči, bratrem a sestrou jsme imigrovali z Ghany do USA.

Přišli jsme za obvyklým snem,

za kterým do země přichází mnoho afrických imigrantů.

Rodiče chtěli, abych měla lepší vzdělání a příležitosti.

Už od jejího dětství…

EDWARD OTEC VANESSY

…jsme v ní něco viděli.

Už když byla malá a ještě ani nechodila, tak už mluvila.

Všichni říkali: „Podívejte na to dítě.“

REGINA MATKA VANESSY

„Nechceš vstát a chodit, raději mluvíš od podlahy.“

Odkud pocházím, z Ghany…

…tam je naše kultura tak bohatá a vidíte tolik krásných lidí tmavé pleti.

Mí rodiče hodně obětovali, aby nás sem přivedli.

Většina jejich titulů a věcí, které měli v Ghaně,

nic z toho nemělo význam, když přišli do USA.

Musíte začít znovu od nuly.

Neměla jsem žádná očekávání. Nevěděla jsem, co je Amerika zač.

Doma se dívali na americké filmy. Disneyovky.

Je to, Arnold Schwarze…

-Schwarzenegger. -Schwa… Schwarzenegger.

Já se vrátím.

-Všechny ty filmy byly akční. -Chuck Norris a další.

Bylo toho moc.

BĚLENÍ ZUBŮ LASEREM

Setkala jsem se se spoustou nových věcí…

…jídlem, kulturou.

Wrestlingové: Doraž ho!

I když jsem byla malá, stejně to bylo divné.

Ve škole jsem byla malá divná africká holka. Lidé říkali věci jako…

„Opravdu máte na zahradě slony, žirafy a tygry?“

Rodiče vždycky říkali: „Řekni jim ano.“

-To jsi měla. -Říct: „Ano.“ Tak jsem to udělala.

Řekla jsem: „Máme.“

Ale i tak jsem se vždycky cítila trochu odstrčená,

protože děti jsou zlé.

Občas jsem se cítila osamělá.

Někteří… kamarádi ji šikanovali, učili ji říkat sprostá slova.

Ona přišla a řekla je, já na to: „Ne. To je sprosté slovo. Neříkej to.“

DRUHÝ STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Nástup na druhý stupeň základky byl trochu těžký.

Začala jsem si víc uvědomovat svou identitu. Takže jsem se nevnímala…

jen jako studentka, ale jako, víte, holka,

která chce být vnímána jako hezká.

Začala jsem se na sebe opravdu dívat a neviděla své já.

…kdo je nejkrásnější?

Vlasy jako z ebenu. Pleť bílá jako sníh.

Když jsem sledovala média, neviděla jsem nikoho jako já.

Neviděla jsem dívky tmavé pleti. Neviděla jsem dívky se zvlněnými vlasy,

kudrnatými vlasy, vlasy jemně kudrlinkovými. Nic z toho jsem neviděla.

A když jsem to neviděla, říkala jsem si: „Proč?“

Od šesti let jsem měla vlasy vyhlazované, protože jsem neviděla jemně kudrnaté…

vlnité vlasy jako přijímané nebo milované.

Nerozuměla jsem pojmu rasismus, ale věděla jsem, že něco není v pořádku.

MILUJI

Právě jsem se bavila s jedním klukem.

Byl to někdo, kdo mi připadal milý.

A to jsme právě mluvili o zamilovanosti. A já se ho ptala,

-„Do koho jsi zamilovaný?“ -Vidíš? Do ní. Tady, to je ona.

-Pozveš ji na rande? -Ne.

Jen si myslím, že krásná.

A co si myslíš, že je krásné?

Nevím. Jako ty bys byla hezká, kdybys byla o pár odstínů světlejší.

TY BYS BYLA TAKY HEZKÁ, KDYBYS BYLA O PÁR ODSTÍNŮ SVĚTLEJŠÍ.

Byla jsem zmatená. Byla jsem raněná.

Ten komentář mě opravdu přiměl nemít ráda mou tmavou pleť.

Jen mě vlastně utvrdil v tom, jak jsem se cítila, a tom, jak jsem si myslela,

že mě ostatní vnímají, „Nejsem tím, co se vnímá jako krásná.“

Když přišla domů, ptám se jí: „Děje se něco?" Ona řekla: „Ne.“

Ale… ne, tohle není Vanessa, něco se děje.

Jen se mi trochu hůř dívalo do zrcadla, hůř než obvykle.

Začala jsem mít o sobě velmi zkreslený pohled.

Začala jsem si uvědomovat,

že nenávist k tmavým odstínům pleti je ve společnosti hluboce zakořeněná.

Podívej se na sebe! Jsi nádherná na dívku tmavé pleti.

Když lidé mluvili o tmavé pleti

a o tom, že se na ni prostě dívají jinak,

vždycky se objevila poznámka mimo mísu, „No, dneska už to tak není.“

Jako: „No a co, že se na bílou pleť nějak pohlíží? Je to preference.“

V tom věku jsem si ještě neuvědomovala, co je to kolorismus,

jak je zakořeněný v rasismu. A tak jsem to prostě cítila, „Pokud je…

to jen preference, neměla bych se kvůli pleti cítit zle,“ ale cítila jsem se.

Myslím, že některé z věcí, které jsi říkala o nenávisti ke svým rysům,

s tím se může ztotožnit i spousta snědých lidí, víš?

Osobně jsem se začal holit asi v šesté třídě, protože jsem

myslel, že vypadám příliš mexicky.

Nechával jsem si dlouhé vlasy a nechtěl nosit některá trička,

jako třeba bílá tílka nebo bílá trička, protože mi všichni říkali:

„Vypadáš jako někdo, kdo natírá domy, když je nosíš.“ Rozumíte?

Myslím, že poprvé, nevím, jestli jste ten seriál sledovali,

-ale True Jackson, viceprezident… -Ano!

Dobře. Poprvé jsem to uviděla, a viděla jsem Keke Palmerovou, jak se upravuje…

a je tak krásná ve své tmavé pleti, říkala jsem si: „Páni!“

„Kde to bylo? Proč toho není víc?“

V černošství je tolik krásy, až se…

mi chce plakat, když si uvědomím, že jsem to tolik let neviděla.

Dospěla jsem do bodu, kdy jsem si řekla: „Vidím, jak společnost vnímá mou pleť.

A pokud je světlejší lepší, proč bych nemohla být světlá?“

Zesvětlení pleti jsem vždycky viděla propagované v reklamách.

A tak jsem si řekla, že když to vychvalují,

měla bych to udělat taky.

Deset.

Vešla jsem do obchodu, aniž bych tušila, že si to chci koupit.

KRÉM NA ZESVĚTLENÍ PLETI

Ale když jsem ho uviděla, myslím, že jsem měla jasno.

Hodně z toho, co jsem ten den cítila, byla úzkost, strach

a velký stud. Ale také trochu radosti,

protože jsem nevěděla, co čekat, ale snad to mohlo být to, co jsem potřebovala.

Asi půl roku jsem používala krém na zesvětlení pleti,

protože jsem strašně moc chtěla být světlejší.

Nemělo to ale ten efekt, který jsem chtěla. Pleť mi spíš zešedla

a byla po něm mdlá.

To je pro mě něco, za co se velmi stydím

a rodičům jsem to nikdy neřekla. Nechtěla jsem je naštvat.

Nechtěla jsem, aby se na mě zlobili. Bylo to něco, o čem jsem si myslela,

že to skryju, že mi to projde.