Guess Who

Takže.

"Líbí se mi..." Ne, ne.

"Líbí se mi tvůj..." Ne, to není ono.

"Líbí se mi tvůj styl.

Líbí se mi tvůj úsměv.

Měla bys být v časopise, protože seš královna.

Naše láska je nadevše."

Percy.

- Ted' nemám čas. - Percy, vy tam máte ženskou?

Percy. Percy.

Proč se ptáš, jestli tady mám ženskou?

Nevím. Slyšel jsem mluvení.

- Vymýšlím svůj slib. - Slib?

Jo, na ten trapnej večírek, kvůli kterýmu manželka šílí.

Reggie, tahle šaškárna mě stojí spoustu peněz.

Chce, abysme si obnovili slib.

Je snad špatný, co jsem řekl poprvé? Co je špatnýho na "ano"?

- Řekl jsem to, ne? - Jo.

- Ty ženský. - Já vím. Jsou úplně...

Ale víte co, pane Jonesi?

Je bezva, že jste použil text z tý písničky.

- Napsal jsem to cestou do práce. - Vážně?

- Jo. - Poslouchal jste

u toho rádio? Je to B2K, pane Jonesi.

Tak dobře. A jak to teda pokračuje?

Dál je...

Otoč se, zlato A předved' mi svý sexy tělo

Bum, bum, bum

Takhle.

Reggie.

Ukaž mi svůj sexy úsměv Bum, bum

- Třikrát bum. - Třikrát.

Ukaž mi svůj sexy úsměv a bum

Ukaž mi svůj sexy úsměv a...

Šěfe, přivede si Theresa na vaše výročí svýho novýho kluka?

Jo.

Co je? Mně to nevadí.

- Už jste ho viděl? - Ne.

Vytáhl jsem jeho kreditní historii.

- To ne. - Ale jo.

Ten kluk dělá maklěře v JP Oliver.

Theresa? To není možný.

Marilyn tvrdí, že je do něj blázen. A jeho kreditní historie?

To je jedna báseň. Skoro jsem se rozbrečel.

- Zdá se až moc dobrej. - Zřejmě je.

Hlavně že má práci.

- Přesně tak, P-R-Á-C-I. - Končím.

- Končím. - Simone, jen klid.

Snažím se ti vysvětlit, jak funguje svět.

- Jde o klienty. Vysvětluju ti... - Těm je to jedno.

- Tomuhle taky, ne? - Nebud' přecitlivělý.

Takhle svět nefunguje. Jen ten tvůj.

Simone, posad' se. Simone!

Dobře, mám to.

Pitomče.

Nepotřebuju tě, Nathane!

Nepotřebuju JP Oliver.

Mám dobrej životopis.

Práci dostanu kdekoliv. Tady končím.

Sakra. Nebudu panikařit. Nebudu panikařit.

Co řeknu Therese? Co jí řeknu?

"Zlato, víš, jak vždycky říkáš,

že jsem moc v práci? Tak mám skvělou zprávu!"

Budoucímu tchánovi řeknu, že jsem bez práce. Bezva!

Pojedu druhým.

Nemůžu skončit v práci!

- Nebudu se doprošovat! - 20 babek, že se vrátí.

- Beru. - Panebože! Skončil jsem v práci.

Nepotřebuju takovou práci. Ne, ne.

Už jde.

- Dobrý den. - Hezký den.

- Ahoj. Liz, tady Simon Green. - Simone, jak to jde?

Všechny moje investice jdou nahoru.

Víš, jak jsi mi nabízela tu práci?

- Je ještě k mání? - Proč? Co se stalo?

Pak ti to řeknu. Promluvíš s Bartlettem?

Děláš si srandu? Už mu píšu e-mail.

Až zjistí, že chceš tu práci, zblázní se.

BARTE, SIMON GREEN... JE VE HŘE!!!

Díky.

Thereso? Zlato?

Ahoj.

Seš doma brzy.

- Jo. - Hodně brzy.

- Rychle jsem vypadnul. - Fajn. Pojd' mi pomoct.

Co to je?

Tumi?

Hezký.

- Odkdy je máme? - Ode dneška.

Společnej příjem.

To se máme, zlato!

Jo, máme.

Zlato...

Měls slyšet tátu, když jsem mu řekla,

že děláš v JP Oliver.

Přijde mi, že tě má radši než mě.

- Vážně? - Jo, to nepochopíš.

Co si pamatuju,

tak se vždycky ptal: "Thereso, má ten kluk práci?"

- Takže je dobře, že ji mám, co? - Já vím!

Jsem tak nadšená. A ty?

Thereso, chlap není nadšenej ze setkání s budoucím tchánem.

Říkal jsem si, že bysme mu to zatím neřekli.

- Co? Byl to tvůj nápad. - Já vím.

Už mi nepřipadá moc dobrej.

Myslím, že je skvělej.

Oznámit zásnuby na večírku rodičů

je nejlepší dárek, jakej jim můžeme dát.

Miláčku, máma se zblázní.

O tvou mámu strach nemám, ale jde mi o...

O něj.

Jo. Tady vypadá, že mu praskne céva v hlavě,

protože prohráváte v basketu.

Ne. Vyhrávaly jsme.

Jo.

Sem dáme stříšku zdobenou girlandou z tylu a růží,

taneční parket tady, hosté budou sedět

na židlích Chiavari. Jednoduché a elegantní.

Trávník bude posetý růžovými plátky.

Spoustou. Na naší svatbě jsme jich měli fůru a vypadalo to skvěle.

Byla do té svatby zapojena žena?

Jistě. Kdyby ne, bylo by to překvapení pro nás oba.

- Páni! - Podívejte...

Řeknu vám, to bude slavnost, pane Jonesi.

- 25 let manželství. - Díky.

- Přeju vám hodně síly. - Díky.

- Ahoj. - Ahoj, zlato.

Promiň mi zpoždění. Zástupce ředitele je nemocný,

takže jsem byla sama na 208 středoškoláků.

Byli jako z divokých vajec.

Dobrý den, Dante.

Percy, tak které?

- Mně se líbí... - Jmenujete se Percy?

- Které jsou dražší? - Obojí stojí stejně.

- Nestojí. - Tyhle jsou ze Saks

- a tyhle z Macy's. - Saks.

Díky. Ted' můžu vyjádřit upřímný názor.

- Líbí se mi tyhle. - Vážně?

To je škoda, protože si vezmu tyhle.

Aleluja.

- Zlato. - Ano?

Poslyš. Marilyn, proč se mě vůbec ptáš?

Protože je to významný den a chtěla jsem tě zapojit.

Tos mohla bez toho pitomce.

Dante je milej.

Milej.

Milej chlap, kterej občas rád spí s jinýma milýma chlapama.

Přestaň. Nemůžeš být otevřenější, Percy Jonesi? Dante je metrosexuál.

- Cože? - Je to obyčejný chlap s vkusem.

Nic takovýho není. Ještě řekni, že jezdí na jednorožci.

Hele, vážná tvář, vážná chvíle. Chci s tebou mluvit.

Já vím. Na slibu pracuju. Už je skoro dokonalej.

- To je fajn. Ale o to mi nejde. - A o co?

Ten kluk, co ho Theresa přivede. Neznám jeho rodiče,

nevím, odkud je. Nic o něm nevím.

Ale vím jedno, Percy,

- že musíš být milý. - To jsem vždycky.

Aspoň tak dlouho, než zjistíme, kdo je zač.

Já už to vím.

- Vyjel sis jeho kreditní historii? - Ne.

Vyjel sis ji, Percy?

Mrknul jsem na ni, jo.

Ale kreditní historie nevypovídá o charakteru.

Ale díky 22 letům praxe úvěráře toho kluka hned odhadnu.

Ty víš, že na to mám čich.

Potřebuju 5 sekund.

Víc nepotřebuju.

- Nikdo to neumí líp než já. - Cože?

Já nic neřekla.

S tátama to moc neumím, zlato.

S mámama jsem dobrej.

Je to kus chlapa, co?

Strašnej. Má bodavej zrak, kterej se ti dostane až do duše.

Dlouho se mu nedívej do očí, aspoň ne dnes, jo?

Zlato, dělám si srandu.

Neboj. Bude to legrace.

- Řeklas jim to? - Co?

- Zlato, ne... Že... - Co?

- Řeklas...? - Hezkej, hladce oholen, co?

Bez pigmentu. Řeklas, že jsem bílej?

Ty seš bílej?

Ty seš bílej? Zastavte!

Proboha! Podívejte, co jste...

Panebože! Simone, promiň.

- To byl vtip, pane. - Jo, jste vtipná.

Simone, seš v pořádku?

- Kdo seš? - To myslíš vážně?

Proč jsem v Jersey?

Simone.

Přestaň.

- Neboj, bude to bezva, jo? - Dobře.

Moc se omlouvám. Hloupej vtip.

- Řeklas jim to? - Ne.

Řekla jsem jim jen důležitý věci.

Že tě miluju, že seš úžasnej,

že máš roztomilý mateřský znamínko na levý půlce.

Jen ses nezmínila, že ta půlka je bílá.

Simone, neřekla jsem to, protože na tom nezáleží.

Ale bude. Bude.

Díky za radu.