The Welcome Table

Jo, chci vidět to krásné město.

Ano, chci vidět to krásné město.

No, já

chci vidět to krásné město.

Jednou chci vidět to krásné město.

Jednou.

A taky chci sedět u uvítacího stolu.

Jo, chci sedět u uvítacího stolu.

Jo, chci sedět u uvítacího stolu.

Chci sedět u uvítacího stolu.

Vidět to krásné město.

Jednoho dne,

ach, jednoho dne, a já

chci zpívat a nikdy se neunavit.

Jo, chci zpívat a nikdy se neunavit.

Ano, chci zpívat a nikdy se neunavit.

Rád bych zpíval a nikdy se neunavil.

Sedět u uvítacího stolu.

Vidět to krásné město. Jednoho dne,

jednoho dne.

Lidé se pořád stěhují.

Stále hledají ten nepolapitelný domov za obzorem.

Co nám říká, že jsme vítáni?

Co nám říká, že jsme doma?

Kde je domov?

Domov nám říká, kdo jsme.

Domov nám říká, jací jsme.

Říká nám, koho milujeme.

Co jíme.

Co říkáme.

A v jakém jazyce.

Domov je to, jak by mělo slunce hřát na kůži.

Jak by se měl měsíc naklánět na obloze.

Jak by hvězdy měly nad námi kroužit.

Nikdo nechce opustit místo, kde má kořeny.

Ty vůně, ty zvuky.

Ty úsměvy, všechno to známé.

To pohodlí všeho, co známe.

Všeho, co nás zrodilo a utvořilo.

Ale někdy

nemáme na výběr.

Musíme se hnout.

A to je těžké.

Všichni jsme opustili domov.

Všichni jsme migrovali, aniž bychom si to uvědomili.

Přesunuli jsme se na jinou planetu.

Na planetu změněného klimatu.

Na planetu, která se velmi liší od té, na které lidé kdysi žili.

A tam teď všichni míříme.

Ať chceme, nebo ne.

A to znamená, že se všechno změní.

A možná se už nikdy domů nevrátíme.

Všechno, co v tomhle světě působilo stálým dojmem,

se brzy rozplyne.

Klima se mění za hranice zvládnutelnosti.

Každý třetí člověk na planetě

má podle prognóz přijít o domov kvůli změně klimatu.

Miliardy lidí přijdou o domov.

Budeme součástí největší masové migrace v dějinách lidstva.

Vlády vědí, že se to blíží,

ale nestaví pomocná centra ani imigrační úřady.

Staví zdi a detenční centra.

A jak jde do tuhého a stále více lidí se chce stěhovat,

volání po zdi je stále hlasitější.

Tohle místo. Bůh žehnej Americe.

A snad tu zeď postaví. Snad získá peníze.

Potřebujeme tu zeď právě tady.

Tohle není hra. To je Amerika.

Jak zastavíte 15 000 lidí,

kteří sem pochodují?

Nezastavíte.

Vlády po celém světě investují do ochrany hranic

a věznění.

A ty zdi představují rasismus.

Militarizaci.

Nacionalismus.

Fašismus.

Tohle místo je naše. Tohle je vaše.

ZÍSKEJME AMERIKU ZPĚT

Až se budeme muset přesunout všichni, kam půjdeme?

Jaké to bude, až tam dorazíme?

Budou nás vítat?

A přivítáme my ty, kteří se objeví u našich dveří?

Ta zeď představuje veškerou tu nenávist.

Ale co je proti té zdi?

Zveme vás k našemu stolu v Levee.

Není na něm ubrus,

ale každé vlákno našich příběhů tká jednu společnou tapisérii.

Lidé u toho stolu překročili mnoho řek, aby se dostali sem.

Lidé ze všech kontinentů, které vyhnaly klimatické změny.

Poprvé odsud odcházejí,

aby se zeptali:

Kde je teď náš domov?

Posaďte se s námi a poslyšte naše příběhy.

Začali jsme rodinou z Paradise, města, které shořelo celé.

Ahoj, jsem Ali.

Můj život byl krásný a požehnaný.

Náš domov byl tak výjimečný.

Při požáru jsme uvízli v koloně a ocitli se v pasti.

I hasiči tam nahoře uvízli.

A do toho hrála ta písnička.

Myslím, že Bee Gees. V rádiu.

Bouchaly tam propanové lahve.

A oni hráli: "Stayin alive, stayin alive, ah ah ah."

A pak nám hasiči řekli,

abychom opustili auta a běželi na nejbližší parkoviště,

protože se blížil oheň.

Stayin alive stayin alive...

PARADISE, KALIFORNIE

A bylo to.

Tohle byl můj profi reproduktor JBL PRX.

Dělám ozvučení.

DJ a tak.

Žádné oficiální varování.

- Takže žádné varování? - Ne.

Žádné veřejné varování ani nic podobného.

Jen jsme slyšeli výbuchy.

Pořád dokola.

Bylo slyšet, jak vybuchují propanové lahve.

A tehdy mi došlo, že požár je od nás tak kilometr a půl.

Přesně tak.

Zavolám.

Požár bylo vidět přímo tamhle.

Byl celý oranžový.

Prý 800 fotbalových hřišť za minutu?

Osmdesát za minutu.

Je to masivní. A rychlé.

PARADISE KALIFORNIE

Tady jsme měli ložnici.

Tady se narodila.

Domov bylo to první, co viděla.

Já se jen rozhlížela a nevěděla, co mám vzít.

Měla jsem to dítě,

které plakalo hlady.

A zároveň jsem nám musela sbalit vše potřebné.

Silnice, kde jsme uvízli, vede přímo tady mezi stromy.

Najeli jsme na ni a hned se ocitli v totální zácpě.

Neujeli jsme ani tři kilometry od našeho domu.

V autě jsem si říkala,

že takhle přece nezemřu.

Takhle ne.

Právě jsem porodila.

Takhle nezemřeme. Mám s sebou všechny děti.

Takhle nezemřeme.

Ali, Jason a jejich rodina patřili k těm šťastným.

Zemřelo 75 lidí

a celé Paradise lehlo popelem.

V našem klimaticky změněném světě je větší horko a sucho než kdy dřív.

Běžný požár se dnes mění v klimatické inferno.

Pohled na apokalypsu.

Spálené a pak zkapalněné kojenecké lahve.

- Pneumatiky. - Palubní desky.

Kuchyňské desky, mikrovlnky.

LCD televize.

- Satelitní antény. - Tenisky.

Plastové krabičky na bio rukolu.

Fotoaparát, oblečení.

Jediná místa, která neshořela, byla parkoviště.

Můžeš vrátit nákupní vozík na místo,

ale supermarket už tam není.

Policista začal všechny vyvádět z aut a řekl,

že teď půjdeme pěšky.

A všichni na silnici se rozběhli.

Řekli nám, abychom šli na tohle parkoviště.

Celé parkoviště bylo plné evakuovaných.

Napřed to bylo fakt děsivé.

Oheň byl všude kolem a nebylo kam jít.

Žhavé uhlíky na náš pršely jako déšť.

Pak řekli: "Máme volnou cestu.

"Jestli máte auto, nasedněte.

"Pokračujte. Neodbočujte.

"Ohrozili byste ostatní. Prostě jeďte."

Nadýchali jste se hodně kouře?

Jo. Neměli žádné masky.

Mí kluci měli jen kus látky,

který používali, a když jsem ho pak vypral,

byl úplně špinavý.

Černý jak uhel.

Všude byly obytné vozy,

na dvorech, a bylo jasné,

že v nich lidé žijí.

Počet vysídlených lidí

je prý kolem 22 tisíc.

Tohle jsou moderní uprchlíci.

Klimatičtí uprchlíci,

kteří žijí jen 30 mil odsud, v dodávce v Chicu.

Je tohle budoucnost?

Americký sen se nám hroutí před očima.

Od moře k moři není žádné bezpečí.

Kde budeme v bezpečí?

Žádná geografická odpověď není.

Od pobřeží k pobřeží

jsou požáry, povodně, extrémní počasí všeho druhu.

Tkanina americké stability se trhá,

nitě se rozpadají.

Americká města jsou ničena rychleji, než se postaví.

Srdce, které

je plné jako skládka.

Práce, která tě pomalu zabíjí.

Modřiny, co se nikdy nezhojí.