Tokyo Girl (Tôkyô shôjo) (東京少女)

DÍVKA Z TOKIA překlad Sonmi 1. 12. 2011

Tak už pojď, Miho.

Nebuď jako malá! Pojď!

Ještě nejsem dospělá. Pořád jsem dítě.

Přestaň mě zlobit!

Prosím?

To jsem já.

Asi jsme to uspěchali. Těžko se s tím vyrovnává.

Pak to přesuneme na jindy?

Promiň. Vzal sis kvůli tomu volno...

Nevadí.

Miho!

Nemluvíš právě?

Už jdeme.

Promiňte, že jsem vás nechal čekat.

To nic.

Přečetl jsem váš rukopis.

Děkuji vám!

Začnu výsledkem.

Hovořil jsem s panem Natsume.

V současné chvíli váš rukopis nepřijmeme.

Co bych měl na svém příběhu přepracovat?

Váš příběh není osobitý.

Nikdy nebudete úspěšný spisovatel, budete-li jen napodobovat ostatní.

Napodobuji ostatní...

Hledáme něco, co by pohnulo érou Meidži,

něco docela nového.

To je pan Shiomi Atsushi.

Je univerzitním profesorem japonské literatury.

Už dlouho spolupracuje s našim vydavatelstvím.

Hodně jsem o tobě slyšel od tvé matky.

Chceš se stát spisovatelkou sci - fi?

Nejsme tu kvůli tomu, jestli chci být spisovatelkou.

Chcete si vzít mou mamku.

Jsem proti. To je všechno.

Miho!

Mluví na rovinu, jako vy.

Udivuje mě. Normálně se takhle nechová.

Miho!

Jsi tak stará a hrneš se do manželství. To je nechutný!

Jak mám napsat, co tu ještě nebylo...

Zemětřesení?

Co se děje?

Už to přestalo...

Jauva...

Co to je?

To je divný... kam se poděl?

Zmizel?

Přece se nevypařil...

Číslo, které voláte, je momentálně nedostupné...

Nedostupné? Kde může být?

Co to je propána za věc?

K čemu to je?

Bratře, jdu dovnitř.

Ano.

Zase tvůj rukopis odmítli?

Jak to víš?

Třeba proto, že pokaždé když tě odmítnou, nechceš večeři...

Opravdu?

Tak si myslím, že už máš pořádný hlad.

Cením si, že mám tak ohleduplnou sestru,

ale jak jsem řekl, nemám chuť.

Ty jsi...

ještě nikdy nebyl zamilovaný, viď?

Nikdy nenapíšeš něco opravdu zajímavého, dokud nepoznáš ten pocit.

Láska? Nemluv nesmysly.

Nebylo by lepší, abys byl obchodníkem jako otec?

Teď už moc mluvíš.

Dnes je měsíc obzvlášť krásný.

Pojď se podívat, bratře.

Měsíc mě nezajímá.

To je nádhera.

No konečně.

Zvedni to...

Haló?

Co to k čertu je?

Haló?

Haló?

Říká to 'Haló', že by telefon?

Není možná... nemá to šňůru.

Telefon to být nemůže.

Co to tam mumláte? Haló?

Haló...

Heleďte, to je můj mobil.

Debil?

Ne debil, mobil. Mobilní telefon.

Debilní... telefon?

Kdo jste?

Já jsem Miyata Tokijirou.

Miyata Tokijirou... pěkně staromódní jméno.

Jak staromódní?

Radši mi řekněte, kde jste?

Jsem v oblasti Tokio, čtvrť Hongo, Yushima Tenjinsamano Otokodashita, dům číslo tři.

Jaká oblast Tokio, čtvrť Hongo?

Tokio není oblast a Hongo není čtvrť.

Přestaňte blábolit!

Cože?

Neříkejte nesmysly! Dejte mi svou adresu...

zítra si pro telefon přijdu.

Vždyť už jsem vám to říkal, oblast Tokio, čtvrť Hongo...

Žádná "čtvrť Hongo". Vážně, dejte mi svou adresu.

Já mluvím vážně!

Staromódní jméno... nesmysl...

taková nevychovanost!

Prosím?

Nemám rád dívky, co si myslí, že mají vždycky pravdu a nikoho jiného neposlouchají!

A já nesnáším kluky, co melou nesmysly a koukají, kde koho obrat.

Chováte se jako spodina z nejnižší třídy!

Spodina?

Stačilo! Sbohem!

Co to bylo? Počkat!

Ale ne...

Jak to funguje?

Číslo, které voláte, je momentálně nedostupné.

Proč to nefunguje!

Tak takhle jsme se seznámili.

Tak tady je Yushima Tenjin.

Otokodashita, dům číslo tři.

To není možné.

Promiňte,

nebydlí tu někde Miyatovi?

Miyatovi?

Hledám Miyatu Tokijirou.

Promiňte, tohle jméno jsem tu nikdy neslyšela.

Opravdu?

To se dalo čekat. Po Miyatovi ani stopa!

Číslo, které voláte, je momentálně nedostupné.

Nedostupné?

To je nepořádek.

Co to je?

Všechno jsi mi tu zpřeházela!

Copak jsem ti říkal, abys tu uklízela?

Teď tu nic nenajdu!

Nebylo toho nepořádku trochu moc?

Jak bys mohl napsat něco pěkného v takovém pokoji!

O to se nestarej!

Především není žádná souvislost mezi dobrým příběhem a uklizeným pokojem.

Telegram?

Před chvílí přišel. Od otce.

Zdá se, že je to naléhavé.

Pořád to samé. Nechci.

Možná by to bylo dobře tam jednou zajít.

A jestli chceš dál psát, budeš to muset otci stejně vysvětlit.

Otec by byl tak rád, kdybys převzal jeho společnost.

Já vím.

A ještě, co je to za krabičku, bratře?

Sám pořádně nevím. Myslím, že se to jmenuje "debilní telefon".

Debilní telefon?

Ovšem, je to trochu podivný telefon.

To je opravdu telefon?

Včera v noci z toho mluvila nějaká dívka.

Jak by to bylo možné? Nemá to ani sluchátko, šňůru ani kliku.

Asi proto je to "debilní telefon".

Opravdu jsi slyšel dívčí hlas?

Ano.

Nezdálo se ti to jen?

Jak by mohlo?

Byl jsi doma sám a myslel jen na své příběhy,

a začal jsi slyšet neexistující hlasy.

Tak to ne. Nejen že jsem ji slyšel, ale já s ní i mluvil.

Počkej chvíli.

Horečku nemá.

Samozřejmě, že ne. To by stačilo, jdi už.

Dobře, dobře.

Tomu nikdo neuvěří...

Dobrou chuť.

Nevadí, když se mamka znovu vdá, tati?

Ha, zvoní to.

Haló?

Sláva! Haló?

Slyším ji!

Co tak křičíte?

Ta adresa, co jste mi dal minule...

Počkejte.

Prosím?

Napřed se vám musím omluvit.

Omluvit?

Minule jsem byl velmi nezdvořilý.

Tak jsem s dívkou mluvit neměl. Odpusťte.

Omlouvám se. Promiňte.

No, pak tych se taky měla omluvit.

Vy nemusíte.

Taky jsem toho řekla víc, než bych měla.

Tak co to bylo?

Co?

Co jste to předtím chtěla říct?

Šla jsem na tu adresu, kterou jste mi dal.

Ale prý tam žádní Miyatovi nebydlí.

To je divné... jak to?

Vždyť tu bydlím.

Vy tam bydlíte?

Tak mi tu adresu řekněte ještě jednou. |NPodrobněji.

Řeknu vám přesně úřední adresu.

Prosím.

Oblast Tokio, čtvrť Hongo, Yushima...

Ne, tohle ne!

A co tedy?

Tahle adresa vůbec neexistuje.

Co myslíte tím "neexistuje"?

Tak je to jasný!