Alpha

Takhle je to hezčí.

-Chceš, abych ti prozradil tajemství? -Ano.

Vstávej!

Probuď se!

Jaké tajemství?

Něco jsem chytil.

Kde je Adrien?

Alpho!

No tak!

Probuď se, otevři oči.

Alpho!

-Máš mě pořád ráda? -Měla jsem těžký den, Alpho.

Řekni ano, jediná správná odpověď je ano!

Ano, mám tě ráda, jasně že mám!

Pomoz mi, zlato.

Mami?

Pamatuješ, jak na nás Flipper skákal, když jsme přišli domů?

Pokaždý, když přijdu domů, ucuknu, jako by na mě měl zase skočit.

-Nevím, jak se toho zbavit. -Proč se toho chceš zbavit?

-Co to je? -Cože?

Jak jsi k tomu přišla? Byla jsi v nějakým obchodě?

-V jakým obchodě? -V tetovacím studiu, mluv!

-Kdo ti to dělal? Čím? -Já nevím!

Nějakej chlap, byli jsme u něj doma.

Popiš mi tu jehlu. Použil ji ještě na někoho?

-Byla ostrá… -Sakra…!

Byla čistá, nebo špinavá?

-Kde ji vzal? -Vzal ji ze šuplíku.

Zítra se mnou půjdeš do nemocnice.

Přeočkují tě proti tetanu.

Zatím tě nemůžeme otestovat.

Nehýbej se!

Otestovat na co?

Takhle to dál nejde.

Nejdřív ty, teď ona. Zabíjí mě to.

Zase.

Už nemůžu bojovat, jsem vyčerpaná.

Zavři prosím dveře.

Kurva.

Mami…

Mami!

Mami, pomoz mi!

Alpho!

Chyť mě za ruku.

Chyť mě za ruku.

Podívej se na mě. Podívej se na mě!

Chyť mě!

Polez, pomalu.

Pojď ke mně.

Promiň, mami.

Omlouvám se.

Promiň.

-Ukaž. -Moment.

-Dvě vteřiny. -Jsi v pohodě?

-Nesnáším jehly. -Nikdo je nemá rád.

-Já nemůžu, nemůžu! -Představ si, že tu nejsem.

-Nemůžu, vždyť tu jsi! -Chceš si to píchnout sama?

Cože? Zbláznila ses?

Ty si zavedeš jehlu, já píchnu vakcínu.

-Co moje máma? -Neřekneme jí to.

-Musí to vědět, nechci jí lhát! -Dobře, řekneme jí to, platí?

Výborně.

-Píchni si to sem. -Tady?

Voilà, perfektní. Vidíš? Ani to nebolelo, že?

-To je všechno? -Jo, hotovo.

Máma mluvila o nějakým testu.

Ano, ale pro dnešek je to všechno. Uvidíme se za dva týdny.

Test na co?

Víš, že se šíří virus, že?

Ale…

Je mi teprve třináct.

Kam všichni zmizeli?

Na vozíku jsou včerejší večeře. Nikdo je nerozdal?

Nevím, už na tomto patře nepracuji.

Ale pracujete v téhle nemocnici, ne? Ani já nepracuji na tomto patře.

Nekřičte na mě. Necítím se provinile.

Všichni odešli. Všichni, zůstala jsem jen já.

Sama všechno nezvládnu.

Obviňujte mě, jak chcete, ale aspoň jsem tady!

-Pacienti se nemají na koho obrátit. -My taky ne.

Promiňte, ale je to studené. Váš lékař hned přijde.

Promiňte, ale je to studené. Váš lékař hned přijde.

Promiňte, ale je to studené. Váš lékař hned přijde.

„Stojím mezi hřměním, na břehu, vlnami bičovaném.

Mezi prsty mi kloužou zrnka zlatého písku.

Jak málo jich je…" Přeji dobré ráno.

„…a přece tak lehce kloužou

mezi prsty do hlubin, zatímco pláču, zatímco sním…

Bože můj, nemohu je zachránit, když je ještě více sevřu?

Bože můj, nemohu zachránit

ani jedno před nemilosrdnou vlnou.

Je vše, co vidíme, jen zdání,

pouhý sen uvnitř snu?"

Jinými slovy, která, jak doufám, znáte,

a s pomocí obrázku… Může mi někdo říct, co se stalo s vypravěčem?

-Ten chlap má nějakou existenciální krizi. -Ano, dobře, proč si to myslíš?

Pořád fňuká a říká: „Můj Bože, můj Bože!“

Hraje si na oběť.

-A pochopil jsi, proč ten chlap pláče? -To nevím, protože je gay?

Nevidím tam žádnou souvislost. Jak jsi na to přišel?

Nikde o tom nemluví.

Četl jste to, jako fňukání, i když se válí na pláži, kde nikdo neumírá.

Vlastně někdo umírá. Něco umírá.

„Neúprosná vlna…“ Jsou to smrtící vlny a zrnka zlatého písku…

To je váš pohled, nemusíme to cítit stejně jako vy.

Dobrá, tak nám to vysvětli.

-Nevím, četl jste to nějak divně. -Takže problém jsem já, je to tak?

Co na tom bylo divného? Zopakuj, cos říkal předtím.

Znělo to dost teploušsky.

Dobře, dobře, klid.

Dobře…

Alpho, dej mi omluvenku a řekni nám…

Co si o tom myslíš, prosím?

Co se týče tebe, promluvíme si, až skončí hodina.

Díky.

Ticho, nemůžete… Jen dvě minuty, žádné vtipkování.

Tak co si o tom myslíš?

-Říká, že je to sen ve snu. -Dobře, rozveď to.

Sen ve snu, to znamená, že je to všechno falešné, ne?

-Dobře. -Možná je to jen noční můra.

-Pane? -Ano? -Je tam krev.

Sakra.

Uklidněme se, není to fantazie.

-Co je to? -Nic jsem neudělala, někdo mi to nakreslil na ruku.

-A čím ti to nakreslili? Propiskou? -Jehlou.

Běž na ošetřovnu.

Adriene, ona tě nepotřebuje!

-Adriene! -Pusť mě!

Půjdu s ní, aby jí ta ruka cestou neupadla.

Alpho, počkej!

Nemělo už se to zahojit?

Není to žádná sranda, jinak by to dělali všichni.

I tak by to nemělo být tak špatný.

Počkej. Slyšíš to?

Co?

Schovej to cigáro, slyším nějaké pískání!

Zase, neslyšel jsi to?

Co blbneš, tohle jsou záchody.

Přestaň!

-Počkej. -Co je?

Tady ne.

Klídek, jen se líbáme.

Chceš, abych ti dal kytku nebo rezervoval pokoj v Ritzu?

Jestli se mě tam chceš dotýkat, měl bys mít kondom.

-Cože? To mě ani nenapadlo! -Tak to řekni to své holce.

Ty jsi…

Nepřemýšlela jsi o tom?

To jsem neřekla.

Musím čůrat.

Otoč se, jo?

Počkej, ještě mě prosím nebuď.

No tak, Alpho, otevři.

Nepamatuješ si mě?

Policie je na cestě.

Skvělé, tvoje máma bude nadšená. Neřekla ti, že tu dneska spím?

-Kdo jsi? -Říkal jsem jí, že tvůj pokoj je blbej nápad.

Tahle rodina nezná žádný hranice.

Jsme sourozenci.

-Já a tvoje máma. -Máma má jen sestry.

To, že o mně nemluví, neznamená, že neexistuju.

Jak se jmenují moji prarodiče?

Děda a babi?

Hissu a Ouzna.

Jednou jsem tě hlídal, nevzpomínáš si?

-Víš, kde máma schovává cíga? -Sedni si!

Sedni si, říkám!

Neuvěřitelný!

Přestaň se klepat, co je to s tebou?

Nejsem zrovna ve formě, zlato. Jsem trochu zmatený.

-Jak to, že jsem tě nikdy neviděla? -Viděla, dokonce jsem tě vzal na pláž!

Přestaň s tím, polož to, pamatuju si tě milejší.

Když ti dám dvacet babek zmizíš?

-Sem s nimi! -Nemám je, ale…

-Skoč do bankomatu. -Zavolám policii.

-Myslel jsem, že už jsi je volala. -Nesahej na mě!

Budu ve tvém pokoji.

Barone Prášile, kam se všichni poděli?

Prožíváme přesně tu epizodu, které nikdo nevěří!

-Je to tvůj bratr? -Ano, tvůj strýček Amin.

-Nejmladší z rodiny. -To mě nezajímá!

První nebo poslední, co na tom! Myslela jsem, že mě zabije!

-Ty jsi jí to nevysvětlil? -Jasně, ale viděla jsi, jak vypadám?

Promiň, zlato, nechtěla jsem tě vyděsit.

Myslela jsem, že si ho budeš pamatovat.

-Běž, dej pusu strýčkovi. -Proč? -Patří do rodiny.

-Od kdy? -Nech to být.

Alpho…

Dej pusu strýčkovi.

-Voilà. -Nemůže spát v mém pokoji.

Nebudu spát se svým bratrem. Nejsme zvířata.

Tak mu dej pelíšek po psovi! Je to tvůj bratr, pokoj je můj!

-Počkám vedle. -Zůstaň tady.

Tvůj strýc nikam nepůjde.

Zůstane tady, tohle není laskavost, Má právo tu být, jasné?

Můžeš spát se mnou v ložnici.

Amine!

No tak, ještě jedno patro.

-Benny! -Ježíši!

-Zavolej sanitku! -Právě jsem s ním byl, přísahám, že…

-Nech toho! Zavolej sanitku! -Co je s ním?