The Last Thing He Wanted

NETFLIX UVÁDÍ

POZNÁMKY Z TERÉNU:

POČET MRTVÝCH JEŠTĚ ? ÚDAJNĚ 800 ---> 1 000

VLÁDNÍ OZBROJENÉ SÍLY

„...MÁME ROZKAZY NENECHAT ŽIVÉ“

DEKAPITACE, VRAŽDY, VYPALOVÁNÍ

PŘEŽILA JEN 1 ŽENA; ?? MUŽŮ

POKUS MARTÍHO NÁRODNÍ OSVOBOZENECKÉ FRONTY OCHRÁNIT

VESNICE LOS TORILES, JOCOTE AMARILLO CERRO PANDO

TOLIK ZBRANÍ - ODKUD?

ZASLECHNUTO OD ČLENA ATLACATLU: „NERAD BYCH ZABÍJEL DĚTI“

ZABÍJELI ŽENY A DĚTI

VESNIČANI OBVINĚNÍ Z POMOCI GERILÁM (FMLN)

U JEDNOTEK + GUERREROVÁ CAMPESINOS A FMLN

TAJNÁ PRŮZKUMNÁ MISE ZDOKUMENTOVAT MASAKR

V. NEBEZPEČNÉ, VLÁD. SÍLY O NÁS VĚDÍ

POSLAT PŘES TELEX DIARIO, +/- 2 DNY

1982, OKRES MORAZÁN, SALVADOR

V posledních dnech se staly opravdové věci.

V první řadě jsem chtěla vědět, kdo.

Kdo dal přednost penězům před životem?

Oceli a olovu před krví a duchem?

Pro koho byli nepodstatní... živí?

Kdo nechal vzdálenost a rozdílnost rozhodnout,

čí vojáci se nechají vykrvácet

a čí budou evakuováni do bezpečí?

Kdo se žene do války?

Kdo má z války kořist?

Čí srdce je tak chladné, čí duch tak mdlý?

A v druhé řadě,

v druhé řadě jsem chtěla vědět, proč.

Chvíli jsme mysleli, že čas jsou peníze.

Že stačí najít čas a peníze už přijdou.

Hnát to dopředu. Najít velký pokoj, telefony pro několik linek,

na linku jedna recepci, na linku dvě řidiče,

nadstandard, ven před devátou, zpátky před jednou.

Stáhnout všechna data.

Spojit se s Prahou, rozjet konferenční telefonáty.

Prodat AlliedSignal, koupit Cyprus Minerals, zamíchat správní radou.

Napojit se na zprávy,

žhavit drát doběla, zdřímnout si v hluku.

Někdy během toho zdřímnutí probíhaly naše dodávky.

Někde během toho se nám vytrácela infrastruktura,

se nám vytrácely redundantní systémy,

se nám vytrácela měrná tíha.

Stav bez tíže se tehdy zdál bezpečnější.

Stav bez tíže se zdál být způsobem,

jak porazíme nejen čas, ale i samo cítění...

ale...

teď vidím, že nebyl.

Teď vidím, že čas odtikával.

Teď vidím, že jsme zažívali ne stav bez tíže,

ale něco popsaného na straně 1 513 Merckova diagnostického manuálu,

15. vydání, slovy: dlouhodobá reaktivní deprese,

reakce na životní ztrátu,

na opuštění známých prostředí.

Teď vidím, že prostředí, které jsme opouštěli...

MASAKR V MOZOTE ELENA MCMAHONOVÁ

...byl pocit bohatství.

Tehdy jsem to neviděla.

To nás mělo upozornit.

To se mělo zpracovat.

Celou dobu tu byly náznaky,

stopy, které jsme měli zaznamenat, zpracovat,

probrat a otestovat, jak se mají k lidskému údělu.

Ale... hnali jsme to dopředu.

Cestovali jsme nalehko.

Byli jsme mladší.

Já byla mladší.

O tom bych mluvil nerad,

ale prošetříme to.

NÁRODNÍ KLUB NOVINÁŘŮ

Ale kroky, které jsme v té oblasti byli nuceni podniknout, odůvodněné jsou.

Bilaterální obchod s Japonskem je komplikovaný, ale jednoduše řečeno,

doufáme, že s posunem od výrazně liberálního aparátu

ke konzervativnímu

se Japonsko vzdá svých nacionalistických tendencí...

Ahoj.

...a přikloní se k volnému obchodu se Severní Amerikou.

Nejen s námi, ale i s Kanadou.

Co jsem zmeškala?

Zatím nic.

Proč mě to nepřekvapuje?

Vypadá to, že jaro je ideální na dostaveníčko s Japonskem.

Višně v květu, chrámy na Fudži.

Inu mezinárodní diplomacie.

...a já mám pocit, že právě tímto směrem se ubíráme.

Máme čas ještě na jednu otázku.

Dobře, Atlantic Post.

Děkuju. Elena McMahonová.

Pane ministře, na pobřeží Pacifiku,

kde jsme, vašimi slovy, „přišli o tolik opory“,

co řeknete na informace,

že CIA pokládá podvodní miny v přístavech Nikaraguy?

Má Washington něco do činění s minami v Nikaragui?

K tomu nemám, co dodat.

Nevyjádříte se, proč pokládat miny v přístavech?

Není přimhouření oka

nad blokádou obchodních kanálů nepochopitelné

u vlády, která chce zlepšit obchod?

Na to se musíte zeptat Contras.

Při vší úctě, prezident v televizi řekl, cituji:

„I já jsem Contra.“

Podívejte se...

Skutečně to vypadá, že by to mohlo být za účelem

nějakého narušení obchodu té země.

A je to na popud Washingtonu?

Opět, na to nemohu dát odpověď.

Dámy a pánové, končí vyhrazený čas.

Pane ministře, děkuji vám za dnešní návštěvu.

Děkujeme za váš čas během tohoto oběda.

Klub novinářů děkuje všem za otázky.

Schultzík předstíral, že dostává.

Spíš ho zachránil gong.

Naším hostem bude předseda OSN Javier Pérez de Cuéllar.

Děkuji vám za účast.

Ani tyčí na dráždění opic, Treate. Ani nápad.

- Chápu, Georgi, ale potřebujeme narativ. - Příběh?

Treate, oba dva víme, co se tam dole děje.

Je to jen další manipulace, kterou pro ně mám tlačit.

Nikaragua je rakovina na našem vlastním kontinentu

a musí se vyříznout a tečka.

Odnese to odliv. Do té doby potřebujeme pár úniků zpravodajských informací

ve smyslu, že tu oblast stabilizujeme,

že je to pozitivní. Aby to šlo tím směrem.

Celá ta operace někomu exploduje do tváře,

a rozhodně ne mně, ani nápad.

Nějak to vymyslete.

Na vašem hlasu záleží.

Jděte hlasovat! A vemte s sebou další...

- Ahoj, dítě moje. - Ahoj.

Jak bylo na pohřbu?

On to nebyl úplně pohřeb.

Jen jsem šla k dědovi Wardovi

a on mi ukázal maličkou urnu s popelem babičky.

Byla jsi smutná?

Jo. Byla jsem skoro smutná.

Proč ne smutná? Proč jenom skoro smutná?

Myslela jsem hodně na tebe.

A díky tomu jsem se cítila vděčná.

Vážně?

Jak jako?

Třeba jak moc jsi podobná babičce.

Tvůj úsměv, oči.

A to mi pomohlo cítit se šťastná.

Moc ráda bych tam byla.

Vážně?

Jo.

Co zrovna děláš?

Moc chci lechón z Versailles.

Tak to já taky, zlato.

Ale něco ti řeknu.

Přivezu ti pravý lechón z Havany, až tam dostanu místo na pobočce.

Dobře. McMahonová!

Pošlu to do hodiny.

McMahonová, pojď sem, hned. Sem.

Poslouchej, zavři dveře. Sedni si.

Jak to šlo s tvojí mámou? Všechno v pořádku?

- Jo, fajn, díky. Co je? - Fajn.

To znovuotevření středoamerický pobočky, to prostě nebude.

Říká kdo?

- Hele... - Stewarte, sakra?

Přesvědčuju tebe, Granta, všechny,

co jsme před dvěma lety odešli ze Salvadoru.

Nábojnice jsme vystopovali do Missouri, i přistávací dráhy.

Dnes jsem mluvila s mým zdrojem v Kongresu...

- Co nic neřekne veřejně. - Ale řekne.

- Ale no tak. - Je legitimní.

Konfrontovala jsem Schulze ohledně min v přístavech, málem si ukák.

To všechno odsud. Představ si, co bych mohla tam.

- Přesunu tě na prezidentskou kampaň. - Ne! Ne!

Máš tady celou místnost. Co Joanne?

- Vyvrtla si kotník. - Co Chris?

Zaskakuje za Joanne.

No tak pošli externistu.

Tohle mi nesebereš, Stewarte.

Nejsi to jen ty, musím zastavit celý oddělení.

Celé oddělení?

Naše zpravodajství o Střední Americe je prej příliš měkký a jednostranný.

Kdo to říká?

Mezi náma, ráno tu byl Grant. Tlačí na něj lidi z Kongresu.

Jasně, že tlačí. Odhalujeme je.

O to právě jde, ne?

Dost možná, ale právě oni nás můžou rozbít finančně.

Víš, jak to je. Grant mluví s lidma z byznysu, politikama, lobbistama.

Neutne tyhle vztahy kvůli tvým reportážím.

Někdy jde prostě o byznys.

Nejde, lidem tam dole jde o život. Nemůžeme se tvářit, že se to neděje.

Zvoní, co jsem se vrátila.

- Asi jsi mluvila se Stewartem? - Mám toho dost.

Dáváš výpověď, viď?

Řekni, že končíš.

Beru si dovolenou.

Ježíši, Almo, zavřel oddělení, do prdele.

Víš, kolik měsíců dovolené mám z posledních tří let?

Jo, je to hnus.

No tak.

Vážně myslíš, že přestanu pracovat?

Všechno se to žene dopředu. I my musíme.

Rozdíl je jen, že pár měsíců nemusíme mít výsledky.