Unsubmissives (Le Gang des Amazones)

V roce 1991 dostalo pět mladých žen od tisku přezdívku "Gang Amazonek".

Tento film vypráví jejich příběh.

-Dobrý? -Jo.

-Jde to? -Jo, a ty?

Máma je na noční?

Jo.

Máš tu od ní něco k jídlu.

Já nemám hlad.

Už musím jít.

-Vrátíš se pozdě? -Ne.

-Tak ahoj. -Jo.

-Uvidíš se se sestrou? -Ne.

Dneska ne.

Kdybys ji viděla, řekni jí, ať se staví.

Jasně.

-Ahoj, Katy. -Zdravím, jak je?

Jde to, díky.

Vy jste ještě tady?

Kde bysme měli být?

-Nezapomeň, co jsem říkala. -Klid.

-Vážně. -Spolehni se.

-Ahoj. -Máš se?

Dobrý.

-Není tady. -Jo, já vím.

Jsem na odchodu, mám schůzku s novým šéfem.

Dám si jen sklenici vody.

Našel sis novou práci?

Jo, v nákladní dopravě.

Budu jezdit trasu odsud do Frankfurtu.

To je fajn. Seš rád?

Jde to.

Proč seš tady?

Ještě na ni sáhni a seš mrtvej.

Cože?

O čem to mluvíš?

Ještě na ni sáhni a seš mrtvej.

Jasný?

Máš se dobře? Bylo to fajn?

-Neměli jsme jíst u mých rodičů? -Ne, jdu večer s holkama ven.

-Aha. -Můžeš se najíst s dětma.

Tak jo, sundáme si boty. Pospěšte si.

Co to je?

-Sociálka. -Dobrý?

Jo.

Tomasi, zůstaneš na večeři?

Nevím, asi jo.

Ahoj.

-Ahoj. -Máš se?

Ahoj, Marie.

-Jak je? -Fajn, a ty?

Tady máš plínky, jestli chceš.

Dobrý den.

Carole?

Carole!

Všichni vědí, že se taháš jenom s...

S kým jako?

Zeptej se mámy.

Co říkají v obchodě?

S kým se tahá?

Padám.

Mám toho dost. Musím vypadnout.

Krásně voníš.

-To bylo hezký. -Jo.

-Jde ti to. -Díky moc.

-Co říkal tvůj táta? -Nesmysly.

-Ahoj. -Ahoj, Katy.

Pořád ty samý ksichty. Musíme odsud vypadnout.

-Co tady děláš? -Hraju.

Co tady děláš? Padej odsud.

Nech mě to dohrát.

-Uhni! -Dobře, tak to dohraj.

Kolik vám je, že jste tady?

-Jen tu hrajem. -Jo, ale táta pak seřve mě.

-A co já s tím? -Mazej domů.

-No tak, poslechni ségru. -Dělej.

Ty ani nepozdravíš? Hraješ si na hvězdu?

Nevšimla jsem si tě.

Jak je, Gilberte?

-Co ty? -Jde to.

-Tak co? -Čí je to Porsche venku?

-Nějakýho snoba. -A to tady takhle parkuje?

-Brzo budou parkovat u nás. -To bych chtěla vidět.

Neměla bys cigáro?

Prosím tě.

Ty seš fakt hrozná.

Máš zapalovač?

-Tak co? -Nic moc.

Fakt nic moc.

Něco silnějšího, prosím.

-A máma ji podporuje. -Ty drby nikoho nezajímají.

-Kdo je na řadě? -Hraju já.

Neklepej to na zem. Máma to pak uklízí.

-Tvoje máma tady pracuje? -No jo.

-Jasně, že tu její máma dělá. -Jak to mám asi vědět?

Půjčíš mi auto?

Na co?

Nevím, chci se projet.

Zajímá tě jenom to auto. Na zbytek kašleš.

Nepřeháněj. Chci se jenom projet.

No tak jeď. Vem si ho.

Díky.

-Jak je? -Dobrý, a ty?

Moji ségru nepozdravíte?

Ahoj.

-Chcete něco k pití? -Ne, dobrý, díky.

Fakt ne?

Kdy se stavíš za rodičema?

Jestli mě chtějí vidět, ví, kde mě najdou.

Nejsem na konci světa.

Víš, že centrum je pro ně konec světa. Přestaň.

Na.

-Kolik je hodin? -Skoro čtyři.

Sakra, on mě zabije.

Řekneš, žes hlídala děti Hélène.

Celou noc? To mi neuvěří.

Říkám ti, že ti nic neudělá.

Počkej, na.

To máš za hlídání.

Díky.

Všichni k zemi.

Nikdo ani hnout, všichni k zemi.

Nikdo ani hnout, všichni k zemi.

Přepadení.

Nikdo ani hnout, všichni k zemi.

Přepadení.

A ty, skloň hlavu, skloň hlavu!

Dobrý den, přepadení.

Nikdo ani hnout.

Tak se snaž.

Tak dělej.

Otevři ten sejf.

Otevři ten sejf, slyšíš?

Cos to říkal?

Cos to říkal?

Otevři ten blbej sejf a všechno bude v pohodě.

Otevři ten sejf.

Tak dělej, otevři ten sejf.

Co to zkouší? Otevři ten sejf!

No proto.

Díky.

Čekal jsem na tebe.

Proč jsi nezavolala?

Nechtěla jsem tě vzbudit.

To to trvalo celou noc?

Dala mi stovku.

Odkud má tvoje kámoška prachy?

Nevím, neptám se jí.

Zmizí na celou noc a dá ti stovku za hlídání dětí?

Radši se neptej.

Hélène si hraje na dámu, ale potají se prodává.

Tak zatím.

Fatyo. Telefon.

Fatyo. Telefon.

Už jdu.

Už jdu, mami.

Říkala jsem, ať mi neříkáš Fatyo.

-Kolik je hodin? -Jsou čtyři.

Když prospíš celý den, žádnou práci si nenajdeš.

Když mi budeš říkat Fatyo, tak taky ne.

-A kdo to je? -Je to Carole.

To jako fakt?

Úplně mi to vypadlo.

-Přeháníš. -Usnula jsem.

-Kdes byla? -Promiň, fakt jsem spala.

-Seš fakt hrozná. -Svezeš mě, prosím tě?

-A kam? -Ke Carole.

-Za hodinu jsem zpět. -Fakt mě štveš. Dej mi ty klíče.

Nevěděl jsem, že bydlí tady.

Tady doprava, hned vedle.

Co dělaj její rodiče?

Mají papírnictví ve městě, na náměstí.

Papír asi sype, měli bysme ho taky prodávat.

To bysme asi měli.

-Jak to jde? -Jo, dobrý.

Rodiče mají bazén, ale nemají žádný kufry?

Štvete mě.

Jen na chvíli, než něco vymyslíme.

Proč jsem se stěhovala, když stejně řeším vaše průsery?

Dobrý, chápu.

-Přeháníš. -Carole!

Carole!

-Pojď zpátky, jen blbě kecá. -Tak pojď.

Beru si gauč.

Jste jak švábi.

Skočím si na záchod.

Co se stalo? Zase jsi zdrhla?

Na.

To je pro tebe a pro Carole. Jasný?

-Tak pa, já jdu. -Pa, Katy.

-Nezapomeň na schůzku v bance. -Platí.

-Nezapomeň. -Jasně.

-Zatím. -Tak pa.

-Co to je? -Přestaň!

Co to je? Co jsi udělala?

-Přestaň! -Co v tom máš?

Co se ti to honí v hlavě?

Sali, přestaň!

Pusť mě, já ji zabiju!

Nestydíš se?

Uklidni se!