Love Is Blind: Poland (Love is Blind: Polska)

- Tu máš, opičko. - Děkuji, milý pane.

Je krásná jako ty.

Doufám, že vydrží až do…

Až do svatby?

Dám ti ji sem.

Nádhera.

Jak se cítíš?

- Dobře. - Klidně?

A včera jsi byl klidný?

Vím, že k MPmu nějaké city máš.

Vyvolalo to v tobě určité emoce.

Viděl jsem, že jsi brečela, takže…

V jednu chvíli to pro mě bylo těžké.

Včera jsem se prostě vrátila v čase.

A proto to pro mě bylo ještě těžší, protože mi přišlo, že on pořád něco cítí.

Hlavně když mi řekl, že má pořád potřebu mě chránit.

Tím to dal hodně najevo.

Řekla jsem mu na rovinu, že nezměním názor,

a že kdybych se měla rozhodnout dnes, tak řeknu ano, protože jsem moc šťastná.

Marta je jedinečná a asi nejlepší žena, jakou jsem kdy poznal.

Možná cítím až moc empatie… Jsem s tebou šťastný, ale je mi ho líto.

Že mu to nevyšlo.

Ty jsi totiž jako zlatý kupón do továrny na čokoládu.

- Miluju tě. - Já tebe taky.

Ještě jednu.

Myslíš, že MP ho má většího?

No do prdele…

Řekni.

Bože. To je tragédie.

LÁSKA JE SLEPÁ: POLSKO

Pojďme.

Drž si tu činku u těla, pomalu. Super.

Co musím obětovat, aby byl Kamil šťastný.

A co ty s Filipem, když jste se tak dlouho neviděli?

Nebývá pryč zas tak dlouho. Tak tři, čtyři dny,

ale je po letu unavený, takže se to všechno těžko kombinuje.

Ale snažím se na to připravit, abych necítila prázdno, když nebude doma.

Vždycky jsem říkal, že můj další vztah musí být založený na otevřené komunikaci.

To je nejdůležitější a musí to vydržet.

A jak to jde u vás, holka?

Doufám, že to… Snad to bude dobrý.

Aha.

Moje máma z toho není moc nadšená.

Říká, že z toho má špatný pocit a moc mu nevěří.

Nemám z toho radost.

Trochu si říkám, že je na mě Kamil možná až trochu moc vážný.

Aha.

Občas mám problém se v něm vyznat.

Jestli má na mě vztek, jestli jsem něco provedla nebo byla moc aktivní.

Pro něj je to nejspíš taky těžké

a špatně se navzájem chápete. Myslím, že on chce klidný vztah,

ale to neznamená, že ho nemůže mít s někým energickým a vášnivým.

Chápeš?

Nemůžete tyhle problémy zamést pod koberec.

Jste zasnoubení a rozhodli jste se tak z nějakého důvodu.

Jen chci říct, že jestli ti na tom záleží, tak za něj trochu bojuj.

Konečné rozhodnutí je moc důležité.

Pojedeme do Norska, tam se taky hodně ukáže.

- Rozhodně. - Možná, že když bude…

- Doma. - …doma,

tak bude uvolněnější. A pak uvidíme, ne?

Nevím, jak byste vy dva měli spolu komunikovat.

Zkus být jemná, neútoč na něj. Tak mu líp porozumíš.

- Jo, promluvím s ním. - Ale ne, aby…

Jestli vám na sobě záleží a chcete to zkusit,

tak někdo musí udělat první krok a zkusit to jinak, chápeš?

Máš pravdu. Jo.

Hlavně buď prosím v klidu.

Fakt jsi mi pomohla podívat se na to jinak. Jo.

Daria mi trochu pomohla pochopit pár věcí.

A jakých?

Prostě když…

mluvím o něčem, co se mi nelíbí nebo s čím nesouhlasím,

tak to neber jako útok na tebe, protože tak to nemyslím.

Záleží mi na tobě a nechci na tebe útočit.

- Dobře. - A pokud ti to tak přišlo,

tak se omlouvám.

- Ano? - Jo.

Jsme tým…

a útočit na tebe není správné.

Chceš něco říct ty mně?

A řekneš ano, nebo… Jako u oltáře?

- Řeknu. - Jo?

Nekřížíš prsty? Ne.

Dobře.

- Prsty na nohou. - Na nohou…

Poslední dobou je to těžké.

Moje holka je plná energie a já jsem po letu úplně mrtvý.

Nemám energii.

Dřu, jako bych měl 15 zaměstnání. Bohužel.

To létání všude možně… Mám vybitou baterku.

Chci být chápavá,

ale je to těžké, protože se nevidíme třeba tři, čtyři dny.

Chybíme si, tak chci společně něco podniknout, ale ty musíš odpočívat.

- Věděla jsi, do čeho jdeš. - Já vím.

Řekl jsem ti to na rovinu, takže si na to musíš zvyknout.

- Nechala jsem tě odpočinout, ne? - Trochu.

Tak 20 minut.

Chtěla bych, aby pro mě Filip občas udělal něco speciálního a výjimečného,

protože v buňkách to slíbil a říkal, že je to pro něj důležité.

Pořád se něco děje.

Kvůli té svatbě je to teď úplný blázinec.

Nestěžuj si tolik. Můžeme zajít na večeři.

Už nevydržím ležet, je 15:00. Tak vstávej.

Nikam nespěcháme.

Jestli tady budu dál sedět nebo ležet, tak už to nedám.

Je to trochu frustrující, když vám ten druhý řekne:

„Vstávej, odpočinku bylo dost, jdeme vyrazit ven.“

Ale někdy to prostě nejde. Zrovna jsem letěl pět hodin

a pak šest hodin zpátky, takže nemůžu být nabitý energií.

Pořád k sobě máme city,

ale už to není stejné jako na začátku.

- Máme všechno? - Jo.

Klíče k bytu! Vždyť jsem se tě ptala.

To mě poser.

Dobrý, mám je.

Už teď jsem zasraně unavenej.

- V pohodě, zlato? - Co zas?

Jen se ptám. To tě to tak dráždí?

Fakt se snažím. Tak pojďme, už žádné hádky.

- Chceš vodu? - Klidně.

- Dneska cítím takové divné napětí… - Kurva, polil jsem se.

To jsi nemusel.

Ta energie mezi námi se změnila.

Možná si to jen představuju, nebo to způsobuju, ale cítím to.

- Co dělám špatně? - Prostě…

- Nechápu to. - Zlato…

Musíš být dost vyspělý a dát mi najevo, že jsem pro tebe důležitá.

Ráda pořád něco dělám a ta tvoje únava mi občas trochu vadí.

Nechci jen sedět a nic nedělat. Prostě beru život trochu jinak.

To mě moc neujišťuje, když před svatbou slyším:

„Prostě beru život trochu jinak.“

Zlato, v životě nás potkají i těžké situace.

- Řekli jsme si… - Tak budu reagovat jinak.

Já to nechápu. Fakt ti tak vadí, že jsem unavenej?

- Jen… - „Beru život jinak.“

Líbí se ti, jak ho beru já? Nechápu to.

Pořád si stěžuješ a teď do mě rýpeš…

„Nesplňuješ moje očekávání. Myslela jsem, že budeš jiný.“

Snažím se. I když jsem unavený, tak chodíme ven a podnikáme věci.

Snažím se to nedávat najevo, ale ty si toho stejně všímáš.

Moje snahy očividně prostě nestačí.

Jeden den je jiný. Jeden den.

Možná neumím… Neměla bych to vytahovat, ale nemůžu si pomoct.

Učím se to. Nechci…

Určitě to časem bude snazší a lepší. Miláčku, teď jsem začal.

Nejsem ve formě. Vidím to na sobě.

Taky mám strach, znám to z minulých vztahů.

- „Jsi v hajzlu, slaboch.“ - Nikdy…

- Pořád. - Ty říkáš…

To jsem ti nikdy neřekla. Vůbec neříkám, že jsi „v hajzlu“.

Neříkám, že je s tebou něco špatně. Dnešek je prostě jen náročnější, nic víc.

V minulých vztazích jsem nikdy nebyl dost dobrý a tak dál.

Takže jsem celý život jel na 200 %. A stejně to nestačilo.

Je to obrovská zkouška.

Omlouvám se, že jsem unavený. Pojď sem.

- Jsi nervózní? - Ani trochu. A ty?

Už taky ne.

Dáme si něco k snědku…

A pak?

- A pak do letadla. - Uvidíme se v Norsku.

STAVANGER, NORSKO

Jak se řekne: „Ahoj, jmenuju se…“?

„God dag“, když je to odpoledne, jako…

A jak se řekne: „Občas mě sereš“?

Kecám. Dělám si srandu.

DŮM KAMILA „UNO“

Pojď dál.

To je pěkné!

- Říkal jsem, že mám spoustu kytek. - Máš to tu pěkné a útulné.

- No jo… - Krásné.

- Tady budeme večeřet s dětmi. - Přesně tak.

Jo, tady je kuchyň.

Tady moc času nestrávím, takže…

Já vím…

To je krásné.

Tenhle pohár jsme nedávno vyhráli na turnaji ve volejbale.

Proč se mi to vždycky stane?

Líbí se mi ten výhled a tahle část, protože ráda koukám na filmy.

- Je to pěkné. - Co se ti líbí nejmíň?

Tohle město se hodně liší od toho mého.

Je mnohem menší. Přejít z města, kde…

Já bydlím přímo v centru, je to tam mnohem živější než tady.

Jsem trochu smutný, protože jsem jí chtěl ukázat, co je na Norsku dobré.

Je to trochu zvláštní. Na začátku říkala, že je pro ni důležité, s kým je, ne kde.

A taky nevím, co od tohohle místa očekává.

Potřebuje tady mít restaurace, bary a noční kluby?

Tamhle občas bývají jeleni.

- A krávy? - Krávy ne.

V mém městě nic nechybí a je stejné jako velká města.

Jen jen tady všechno víc pohromadě

a je tady, nevím, prostě míň lidí.

VARŠAVA

LIDÉ PRAGY

Jsem trochu nervózní.

JACKŮV BYT

Pojďme si plácnout s Marií.

Pro štěstí. Tak pojďme.

Chci, aby Jela viděla, jak jsem dřív žil. A doufám, že tak budu žít i dál.

HOLIČ