Revival

Dobrý večer, naši mladí televizní diváci.

Jak se ukazuje, nejen na tom západním, ale i na tom našem hudebním nebi

se občas objeví nějaký ten mráček.

Skupina Smoke, která svými anglickými texty

a inklinací k rockové hudbě slavila na českých pódiích

jistou dobu velké, i když možná trochu sporné úspěchy,

a o které se hovořilo jako o českých Beatles, se rozpadla.

I když přesné důvody skupina nechce komentovat,

ukazuje se, že z dlouhodobého hlediska

naše společnost nemá zájem o skupinu,

která odmítá zpívat v národním jazyce

a která se přiklání výlučně k západní kultuře.

Teď jen zůstává otázka, jak členové

tohoto hudebního tělesa se svým talentem dále naloží.

Všichni ale víme, že příležitostí je v naší socialistické kulturní obci hodně.

Na shledanou.

- Tolik jsem zase od života nechtěla! - To jsi složil pro ten závěr.

- Proč to cpe sem? - Do prdele, to mi neříkej.

Jasně.

Jasně.

A ostatní kluci co?

A takhle najednou, zničehonic?

- Panebože. - Co se stalo?

No dobře, jak myslíš, no.

Jestli si myslíš, že to zvládnem, tak samozřejmě. Jo.

A kdyby bylo potřeba cokoliv jinýho,

tak se můžeš spolehnout, že ti rád pomůžu.

- Ahoj. - Díky, Milane. Ahoj.

Neumím si představit, že by si tohle máma fakt přála.

Ale víš co, to nějak ze sebe musí dostat.

A co Karel? Taky se mohl aspoň ukázat.

Vůbec se mu nedovolal.

Co jsem slyšel naposled, tak je úplně mimo.

- S dovolením. - Nechcete pomoct?

Ne, kdepak.

- Hele. - Ahoj.

Stejně seš frajer. Dneska všichni jen šetřej.

- Já jsem nic neobjednávala. - Studio Smoke.

- Odneste to tam. - Děkuju.

Tak fajn, díky.

- My jsme si to tam tak užívali. - No, tak čtyřicet roků.

- Děkuju. - Není zač. Mějte se.

- Vy taky. - Na shledanou.

Takže všechno platíme my? Jídlo i ten chlast?

- Prosím tě, můžeš… - Ty ses zbláznil.

- Jako v čem? - Půlka studia je zadlužená,

nemáme na výplaty, holky maj neplacený volno.

- Tak je neplatíme. - A ty si hraješ na milionáře.

- A děláš debila pro kamarádíčky? - Aspoň sem někdo přijde.

Někoho jsem sem pozval, třeba z toho bude nějaká práce.

Navíc jsem myslel, že kluci s tím pomůžou.

- Proč by to dělali, když… - Á! Nazdar. Tady jste, vy hrdličky.

No.

- Já vím, Mirku. - To je kus. Ty máš prostě štěstí.

- No jo. - Ale pěkně jste Janičce zahráli.

To byla bomba, zase vás takhle slyšet.

Seš hodnej.

- Ty jsi hvězda! - Počkej, znovu!

Ty se o ni nebojíš?

- Jako aby nespadla? - No jasně.

Že se na tebe vykašle. Mě chlebíčkama neoblbneš,

vím, že to tady jde do kelu. K tomu tahle drahá radost.

Hele, podívej se na to.

Je to starý jak Metuzalém, a lidi to pořád chtějí.

- Co? - No tohle, ne?

- Jak který to chtějí. - Já ti říkám, že revival letí.

Kdybys viděl, co lidí za mnou dneska přišlo,

jak je ta naše muzika vzala.

Co kdybysme se s klukama dali dohromady?

Mohl bys nás zastupovat. Třeba by to lidi zajímalo.

- Který? - Jak který, no některý.

Třeba ty, co si nás pamatujou, ne?

Na vás bude lidi zajímat už jen to,

jestli zajímavě nebo morbidně umřete.

- Jo. - Třeba sebevražda, ta táhne nejvíc.

To je taky možnost.

Bravo! Jsi skvělá, jsi hvězda.

- Počkej, já ti pomůžu. - To je dobrý, spi.

- - Hodná holčička.

Pšt.

Ježíš, to je Holubec. Sakra! Počkej.

- Zory. - Ty ses zbláznil! Víš, kolik je?

- - Brečí mi tady dítě, no.

Cože?

Čau.

Jsem sice ještě trošku ožralej, ale tohle je dokonalý.

Včera jsi mi navrhoval sebevraždu. To chceš řídit?

Nekecej a sedej, jedeme ke mně.

Prosím tě, dej to sem.

V tomhle nás nezastavěj. To se jako motorový vozidlo nepočítá.

Dáme to do novin, uděláme pár rozhovorů.

„Smoke je zpátky, český Rolling Stones.“

Turné po okresech, fanynky šílej.

A jako zlatej hřeb vyhlásíme, že chcete vyprodat SaSaZu.

SaSaZu? Co to je SaSaZu?

Lucerna moderní doby, Mekka všech kapel.

- A taky to vlastní známej. - A který fanynky budou šílet?

- Ty, co jim za to zaplatíme. - My jim budeme platit?

Ty ses zbláznil. Já to chtěl udělat proto, že někdo bude platit mně.

Jsem starej a unavenej. Netoužím hrát v sále, kterej zní jak zkratka.

Já potřebuju vydělat peníze.

Pár fanynek a kritiků zaplatím. Vyvoláme dojem,

že SaSaZu můžete vyprodat. Musí se o vás trochu vědět.

No dobře, ale proč?

Protože pak přijde Rakovník.

A v Rakovníku padneš do kómatu.

- Do čeho padnu? - Do kómatu.

Moc se nerozhlížej, mám tu trošku nepořádek, stěhuju se.

Poslouchej. Jsme uprostřed koncertu.

Fanynky, ať už placený, nebo svévolně šílej,

točej si vás na mobily, všichni: „Hurá!“

A ty padneš na zem.

Nemůžeš se nadechnout, chceš vstát, nejde to.

Bác, máš koma. Sanitka, majáček, doktor,

mimochodem můj známej z Rakovníka, vyhlásí tvoje koma.

A pak tě hodí sanitkou ke mně na chatu.

Seženu šikovnou reportérku, výpovědi uplakanejch fanynek,

video, jak to s tebou fláklo, už máme,

chudinka polo-vdova s děťátkem, zdrchaný kamarádi.

A je toho celej Facebook a YouTube.

Neslavný konec revivalové kapely, rodinná tragédie zasloužilého disidenta.

Bulvár je nadšenej, vy jste známý

a SaSaZu se, aniž bysme do reklamy dali korunu,

mění v záchrannou akci pro tebe.

Promiň.

- Víš, co je tohle? - Ne.

Seznam všech, který jsem kdy zastupoval. Chápeš?

- No, moc ne, no. - Ty ležíš v kómatu.

Já obvolám pár lidí, a všechny hvězdy showbyznysu

ti posílaj písničku ze SaSaZu jako energii.

A rádi, protože aspoň 14 dní budou v bulváru. Na to slyšej.

Hele, a lidi, trika: „Milane, vzbuď se!“

Vyprodaný SaSaZu, přímej přenos v televizi,

prodávaj se vaše starý cédéčka. A náramky.

Červený náramky „Milan to cítí“.

A naše investice se stonásobně vrátí.

- Dobře, no. A pak? - Nezouvejte se.

Pak vstaneš z mrtvejch,

uděláš pár rozhovorů, žes tu podporu cejtil.

- Čau, tati. - Dobrý den.

Co tady děláš? Máš bejt doma. Pojďte, začněte tam vzadu.

Stěhováci jsou už u nás. Máma tě od včerejška hledá. Nasraná.

Tohle povezeme na stejnou adresu jako krabice z domu.

- Do tý garsonky? - Je tam sklep.

Provizorium, než si najdu jinou kancelář.

- Můžu si ještě půjčit auto? - No jo.

- Dík. - Na shledanou.

Víš, kolik ten meďour žral? Přemejšlím, že koupím takovýhle.

Zaparkuješ všude.

Ty sis zkazil život, že ses oženil pozdě. Já zase tím, že moc brzo.

Ale jestli tohle vyjde, jsme v pohodě oba.

Víš co? Já a ukazuje se, že i ty,

jsme v situaci, kdy musíme brát všechno.

Ale kluci se na takovouhle šaškárnu vykašlou.

Copak to musej vědět? A vůbec, oni jsou na tom teď jak?

- Já bych si na to asi netroufl. - Ale.

- Na shledanou. - Ahoj.

I náš kluk se za mě na tom pohřbu styděl.

Ale prosím tě.

Stejně jsem rád, že jste přišli Janě zahrát.

To jsme zahráli samozřejmě rádi. A víš, jakou radost by měla ona?

Jak byla nešťastná, když jsme to zabalili.

Dyť Smoke, to bylo vlastně takový její dítě.

Mě to napadlo vlastně hlavně kvůli ní.

Když jsme jí tam tak hráli.

Je fakt, že i když byla nemocná, chtěla, abych jí přehrával naše starý věci.

Bodejť by ne.

Taky to ráda zpívala s děckama tady ve škole.

Co na to ostatní?

- Souhlasej a jsou nadšení. - No.

Už to stojí jenom na vás.

I Karel? Já jsem ho nemohl nesehnat.

I Karel.

A Yvonne to ví?

- Samozřejmě. - No.

Ten do toho půjde. Takovej pravdař kamarády nezradí.

A kdo je vlastně ta Yvonne?

No.

Byl úplně normální, trochu hypochondr,

ale geniální muzikant. Úplně ho zničila.

Před ní ani slovo. Ahoj, Yvonne.

- Ahoj. - Karle.

- Dej si, z doma mletý mouky. - Tos ty? Pane jo.

Takže máte hudební agenturu a zajímáte se o New Age.

A odkud znáte Milana?

No, Jirka právě měl zájem seznámit se s někým z New Age,

tak jsem si vzpomněl na vás.

To, co jsem před chvílí slyšel, mě opravdu oslovilo.

Nemáte třeba vzadu nějaký materiály? Já bych si je půjčil.

Jo. No jistě.

Tyhle věci mají budoucnost. Lidi v týhle době potřebujou…

- Prostor. - Prostor.

Co je s tebou? Vašek tě sháněl, chtěl se ti dovolat.

Nebereš telefony? Na co potom máš ten mobil?