Seagulls Die in the Harbour (Meeuwen sterven in de haven)

Zase ty.

Ano.

Už jsem ti to říkal. Nemůžu ti pomoct.

Bez papírů jet nemůžeš.

Máš už papíry?

Jsem unavený.

Bez papírů, beze jména…

Z toho budou jen problémy a těch už mám dost.

Poslyš, o co ti vlastně jde?

Máš už nějaké peníze?

Peníze.

Kde bych je vzal?

Ale chci pracovat.

A jestli si myslíš, že jsem líný a…

Stav vody na Rýně: Kaub 232, minus 8.

Kolín 197, plus 12.

Ruhrort 391, plus 16.

Při tvé práci nemůžu nechat lidi na hranici usnout.

Ty papíry jsou jen záminka.

Ty chceš peníze, viď?

Papíry i peníze, můj milý.

A nyní následují písničky na přání. Naše motto: „Vy žádáte, my hrajeme.“

Ahoj, kampak jdeš?

Nech mě na pokoji.

Paráda. Ještě do druhé nohy.

Erno, jdeš už?

- Touží po tobě. - Chybí ti na košili knoflík.

A máš moc dlouhé vlasy.

- On nekouše, abys věděl. - Proč by kousal?

Na mně moc peněz nevydělá.

Musím se odsud dostat. Rozumíš? Musím odejít.

- Promluvím s kapitánem. - Ty?

- Přemluvím ho. - A co za to?

- Žádné peníze. Žádné papíry. - Erno, kdepak vězíš?

Můj míč!

Děkuju, pane.

Budete si se mnou hrát?

Zítra.

Pověz…

- Ty jsi tu úplně sama? - Tamhle mám sestru.

Zahrajte si se mnou.

Gigi?

Kam jdete? Vy už si se mnou nebudete hrát?

Zítra.

Ošklivá holka! Ty nemáš uši? Volala jsem tě nejmíň třikrát.

Nesmíš chodit tak daleko, rozumíš?

A už nemluv s cizími lidmi.

- Mazej domů, rychle! - Ne.

Kdy už ten malý spratek zůstane pro změnu doma?

Ty víš, že bez Gigi ven nemůžu, Stafe.

Měli ji nechat, kde je. Proč si ji tvoji rodiče vůbec brali?

Vždyť ani nemluví vlámsky. Z dobroty to být nemohlo.

Co ty o tom víš?

- Vsadil bych se, že jde o peníze. - Jak o peníze?

O nějaký vázaný majetek. Třeba v zahraničí.

Až se ty peníze uvolní, hodí to pěknou sumičku.

Gigi je válečný sirotek. Žádnou rodinu už nemá.

No právě.

Takže až se ty peníze odblokují, připadnou pěstounům.

Neotravovali by se s tím děckem,

kdyby na ně někde nečekala hromada bankovek.

A nám zatím zůstala na krku.

- Opravdu to dítě miluješ? - A opravdu ty miluješ mě?

Taky ses nakazila gigitidou? To je teda jméno, Gigi.

Jen díky Gigi můžu být celý den tady.

No tak, Stafe. Hlavně buďme rádi, že o tom doma nic neříká.

Je mi teprve šestnáct, a jestli se táta…

Už musím, Stafe.

- Přijdeš zítra? - Jasně. S Gigi.

Gigi.

- Co to děláš? - Podívej, tati.

Ten pán na obrázku vypadá smutně.

Myslíš?

Běž dovnitř. Je tu chladno. Moc tady fouká.

Nakreslíš mi něco? Nakresli mi panáčka, jak se směje.

- Ne, zítra. - To je pořád samé zítra.

- Už jsi jedla? - Ano, ale prosím, nakresli…

- Řekni Yvonne. - Ta nechce. Nikdo nechce.

- A kde je Yvonne? - Já nevím.

Co tady děláš?

- Jdu pryč. - Jak to myslíš, že jdeš pryč?

- Do postele, šup. - Ne.

Můj panáček!

- Nebuď umíněná, jinak dostaneš! - Ne!

Pořád o mě máš zájem?

A ty jsi pořád mrzout? Mluvila jsem s kapitánem.

Hej, mluvila jsem s kapitánem.

Já už s ním mluvil pětkrát a k ničemu to nebylo.

Říká ten člověk vůbec něco jiného než „peníze, papíry“?

„Erno, kdepak vězíš?“

„Erno, kdepak vězíš?“

- Jako by ti to nebylo fuk. - Já řeším jen loď.

Zajímá mě, co se ti stalo. Odkud jsi přišel?

Kde bydlíš?

Nikde.

Já taky nikde.

- Ty máš loď. - Loď není adresa.

Možná tak pro tebe.

Pro mě je to spása.

- Pro mě… - Tak co říkal ten kapitán?

Nic moc. Je naštvaný, protože nedorazil náklad

a vyplutí se zase odsouvá, nejmíň o den nebo o dva.

Dva dny jsou dlouhá doba.

Když čekáš, až tě seberou…

Když čekáš, až konečně budeš moct pryč.

Strašně málo mi věříš.

Vždycky dostanu, co chci, na to se spolehni.

I bez peněz a bez papírů.

Jseš si nějak jistá sama sebou.

- Znám kapitána. - Zdá se, že se v chlapech vyznáš.

Takhle se nikam nedostanem.

Jen se tím všechno zkomplikuje.

- Aspoň budu k užitku. - A co když to zjistí?

Nedělej si o tom svém kapitánovi žádné iluze.

V Basileji je Rýn tak krásný.

A proč je u Rýna tak krásně?

Připravená?

- Znáš mého panáčka? - Ne.

Zachránil mi míč.

Šup do postele.

- Bylas na záchodě? - Jo. Nebyla jsem na záchodě?

- Tak bylas na záchodě, nebo ne? - Ne.

Otravné děcko. Tak běž rychle.

Tak šup! A už nechci nic slyšet.

- Kde je můj panáček? - Jaký panáček?

Ten, co jsem ho nakreslila.

Je to tenhle?

Zítra půjdem zas?

Přijde si tam se mnou hrát. Chci si s ním hrát.

- S tím pobudou? Ani nápad! - Ty si taky hraješ s nějakým klukem.

Do toho ti nic není. A teď už spi.

- Povím o tom mámě. - Skončilas?

- Tak půjdem zítra? - No jasně, ty hloupá.

- Opravdu? - Uvidíme.

Yvonne, mám žízeň.

Výš, výš!

Ještě.

Jak se jmenuješ?

Jmenuju se Gigi. A ty?

Já nemám jméno.

Vážně nemáš jméno? Každý má jméno.

Já ti jméno dám.

Budu ti říkat Princ.

Princ?

Nejsem bohatý. Nic nemám.

Ale jsi moc hezký.

Chytej!

Budeme si hrát? Tak pojď.

Ještě!

Běž a chyť ho!

Nemůžeš ho najít?

Můj míč. Kde je můj míč?

- Zůstaň tady, Gigi! - Ten jeho pohled se mi nelíbí.

Princi!

Mám toho dost! Už nikdy se mnou nepůjdeš.

- Pro dnešek to asi stačilo. - Promiň.

Princi!

- Tak co říkáš? - Pojď.

S dovolením, Gigi.

Tak jdeš, Gigi?

Pamatuješ si?

- Ne tak zhurta. - Kdes k tomu přišel?

Tak si přece pamatuje.

Kdo jsi? Co chceš?

Nervózní, co?

Pojď, radši se na to posaďme.

Kdes k tomu míči přišel?

Udělej si pohodlí. Cigaretu?

Chutná?

Jo.

Jenom klid.

Uklidni se.

- Kde je to dítě? - Tak se přece posaď.

Problémy?

- Co chceš? - Já? Nic. Ale ty chceš odjet.

- Do toho ti nic není. - Jsi si tím tak jistý?

Napadlo mě, že bych ti možná uměl prokázat službičku.

Pomoct ti z nebezpečné zóny.

Třeba díky tomuhle.

Ty znáš Gigi, viď?

Nerozumím.

Takové holčičky mají velkou hodnotu.

Když máš oči na stopkách, vždycky najdeš nějakou, která se dá prodat.

A peníze znamenají svobodu, volnost.

Demokracii.

Gigi se dá prodat?

Samozřejmě. Za hodně. Stačí vědět, co a jak.

- A co víš ty? - Jsi nějaký zvědavý. Na, chytej.

Kdybys mě potřeboval, víš, kde mě sehnat.

Když mi dáš tu malou, pomůžu ti odsud.

Jednoduché jako facka.

O zbytek se nestarej.

Něco si vezmeme, něco vrátíme a něco si necháme pro sebe.

To je byznys, chápeš?

Tak zatím.

- Pytlík hranolků, prosím. - Velký, nebo malý?

Malý.

- Nějakou majonézu? - Ne.

Dělá to pět franků, prosím.

Pytlík za 10 franků, prosím, a majonézu za dva.