Summer House (Yaz Evi)

-Ještě jsi neodešla. -Ty taky ne.

Selin.

Myslíš, že v tomhle ti to sluší?

-Pokud ano, zkazí mi to náladu. -Fakt?

Počkej!

Pojď sem na chvíli.

-Pojď. -Musím jít.

Tak jo, vezmi si tohle. Tak.

-Večer přijď včas. -Už musím. Čau.

Ahoj.

Tak jo. Můžeme?

Pojďme si to rychle shrnout.

Jak to vypadá s kolekcí spodního prádla?

Začneme prezentacemi pro klienty?

Jistě. Doufala jsem, že tentokrát uvidím něco kreativnějšího.

Jasné?

Máte hovor, paní.

-Kdo je to? Co je tak naléhavého? -Pan Yusuf.

Ano, pane Yusufe?

Cože? Nedostal jste to?

Ano, já vím. Jistě.

Já vím. Hned to sama pošlu.

Rozumím.

Selin, tys neposlala ten graf?

Ve čtvrtek jsem vám ho posílala.

Mně? Proč ne přímo klientovi?

-Čekala jsem, až ho schválíte. -Musím vše schvalovat?

Nic se tu nestane, dokud to neschválím?

To si to můžu rovnou udělat sama.

Víš, kolik lidí by za tvou práci zabíjelo?

-Udělala jsem jen to, co jste řekla… -Neudělala.

Takže co tu děláme? Jen marníme čas?

Dejte mi pokoj. Co to je? Zachraňujeme snad svět?

Jen v kanceláři v Leventu vymýšlíme reklamy na punčochy.

Co je na tom naléhavého?

Zavolej ochranku.

Není třeba. Vyprovodím se sama.

Nezůstanu tu, abych vám ukradla ty levné kancelářské krámy.

Tak jo.

ZPĚT DO 90' PÁRTY – KVÍZ – SOBOTA 22:00

Hej! Zase ti došla energie. No tak, vstávat. Už mě to nebaví!

-Asyo, podělala jsem to. -Nebuď směšná.

Postavila ses zlé královně.

Tím jsi vystoupila z kruhu. Je to začátek něčeho velkého.

Nezačínej zase s planetami a hvězdami.

Něco do mě vjelo. Mělas mě slyšet.

Koledovala si o to!

Neudělala před měsícem totéž někomu jinému?

Opravdová zlá královna na mě čeká doma.

Až to máma zjistí, sežere mě zaživa.

Zopakuj jí, cos řekla mně. Vždyť je to tvá máma.

Chceš mě učit znát vlastní mámu?

Je posedlá kontrolou. Tu práci jsem vzala, protože to chtěla.

Vybrala mi školu, kariéru…

Má pravdu.

„Buď úspěšná jako máma. Jdi si za svým.“ Ne?

Vždy jsem jí byla trnem v oku.

-Nezapomnělas svou kytku. -To není kytka, má jméno.

Promiň, Matildo.

Ach, teta Sevinç… Ať odpočívá v pokoji.

Kdyby tu byla, beze slova by mě objala.

Pak by mi vynadala: „Cos to s tou kytkou provedla?

„Takhle se o ni staráš?“

Jak to může vědět?

Pořád se ke mně chová jak k pětileté. Sleduje můj mobil.

Co budeš dělat?

ODSTRANIT APLIKACI

Tohle.

MÁMA

Podívej, kolik je. Ještě není doma.

-A ty to pořád dáváš za vinu mně. -Neblázni. Proč bych to dělal?

Prostě jí trochu víc věř. Už není malá.

Tak se tak nemá chovat, Sinane.

-Kdes byla, zlato? -Jsem tady.

Je tohle snad hotel?

Celou noc někde trajdáš, pak se vrátíš najíst, vyspat…

Fajn život, co?

Byla jsem se pobavit s Asyou, to je vše.

Svět se hroutí a ty se „bavíš“?

Volali mi z tvé práce.

Udělalas scénu, plácalas nesmysly

a pak jsi prostě odkráčela.

Zabilo by tě se jednou zeptat? Proč se nezeptáš, proč jsem odešla?

Proč asi odešla? Je to pořád dokola.

Můžeme se přetrhnout, abychom jí našli slušnou práci ještě před státnicemi,

aby získala praxi a vynikla. Že?

A co udělá ona? Ztropí scénu a odkráčí.

Proč? Protože to není její vysněná práce.

Zatímco my ostatní tu svou milujeme, že?

Běhat celý den od případu k případu, řešit problémy ostatních, že?

Takže proto, že jsi nešťastná, já musím být taky?

Co ode mě chceš?

Takže teď je tvoje bezcílnost a nedostatek ambicí moje vina?

Vše se točí kolem tebe. Tvá pravidla, tvůj způsob.

Zlato, tady jde o tvůj život, tvou budoucnost.

Sklízíš, co jsi zasela.

Ano, je to můj život, ale já už ani nevím, co chci.

Nevím, co budu dělat, protože jsi vše rozhodla za mě!

Nejen o škole, nemohla jsem si ani vybrat, jak si vymaluju pokoj.

Dost, Selin.

Chceš, abychom žili podle tvých pravidel, že?

-Tak se na nás podívej. -Stačí. Jdi do svého pokoje.

-Proto jsi odešel, že, tati? -A dost!

Nesváděj to na ostatní.

Aspoň jednou v životě převezmi zodpovědnost.

Dokonči, co jsi začala.

Překvap mě.

Prodala jsem letní dům.

Cože?

Ten byl babičky. Jak jsi ho mohla prodat?

Vždyť tam máš vzpomínky. Vždy říkáš, žes tam strávila mládí.

Copak jsi tam nepoznala tátu?

Už tam nejezdíme.

Chátralo to tam.

Kupci přijedou za dva dny.

Aspoň budeš mít co dělat. Dokonalé načasování.

Zítra tam odjedeš a začneš balit.

Ty jsi vážně neuvěřitelná.

Řeklas to ve vzteku, nebo jsi ten dům fakt prodala?

Prodala, Sinane.

Beze mě? Nemám do toho co mluvit?

Nejsi tady.

To není fér. Teď tu jsem, ne?

Jo, no, nemusel ses obtěžovat.

Některé věci se vážně nikdy nezmění.

A některé se zase změnily hodně.

Třeba ty.

Kam zmizela ta Zeynep, co jsem znal?

Taky si na ni vzpomínám.

Na ty její sny, radost, svobodu.

Co se s tím vším stalo?

Šlo to stranou.

Vzdals to se mnou.

My oba.

Vždy jsem tu pro tebe byl.

No nic, měl bych jít.

Zpátky do hotelu?

Prozatím. Je to tak lepší.

Dobrou noc.

-Co to děláš, babi? -Babiččino sluníčko!

Pojď sem. Podívej, je jako ty. Mladý stromek.

Zasadím ho.

Aby kořínky v hlíně zesílily, má milá Selin.

Babiččino sluníčko!

Babiččino sluníčko, můj andílek!

„Bezcílná, taková a maková.“ Proč asi?

Kvůli tobě. Nevyslechneš mě.

Ale samozřejmě všechno víš.

DŮM U MOŘE

Víš, kolik lidí by za tvou práci zabíjelo?

Nesváděj to na ostatní.

Aspoň jednou v životě převezmi zodpovědnost.

Dokonči, co jsi začala. Překvap mě.

Má pravdu.

„Buď úspěšná jako máma. Jdi si za svým.“ Ne?

„Má milá dopisovací kamarádko Zeynep.“

S láskou, Céline

Céline.

To je zvláštní.

Tys byla tak krásná, babi.

EZGI, KAAN, MINE, ZEYNEP, SINAN, DORUK SRPEN 1996

Jsem na tvé cestě, najdi mě

Neptej se, jak se mám a zda to skončí Neboj se

-Tohle je jediný majitel mého srdce -Jo

Teď se ke mně vracíš Copak jsi neměl jiný trik?

Je to strašně sladké.

Zvoní to, ale já to nemůžu vzít Nefunguje to, ať už vymyslím cokoliv

Trochu se prober.

Mé srdce se chvěje, šílím z toho Nezajímá mě to, nechápu ten pocit

Na zdraví.

Ať se na tuhle lásku dívám jakkoliv Ve všem selhává

Nemám nic, žádné řešení

Nemůžu utéct, nefunguje to Tohle srdce nezůstane na místě

Vrátil ses na začátek? Nespadnu do tvé pasti

Chci, abys byl Clyde a já tvá Bonnie Pojďme odsud utéct

Páni, paní Zeynep.

Takhle ses na mě nikdy neusmála.

Ani mě jsi nenechala usmát se.

Kéž bych tě znala, když jsi byla mladá.

„9. srpna 1996.“

Zatraceně.

To je pravěk.

ZA 250 KUPONŮ

KRÁSNÝ DESIGN

Nezmeškejte příležitost. Začněte kupony sbírat hned

a stereo reproduktor bude váš.

Co se to děje?

Všechen ten shon, práce, povinnosti,

lidé se od sebe vzdalují…

Slyšet něčí hlas vás někdy uklidní.

Zeynep.

Promiň, zlato. Vyděsilo mě, jak tam stojíš.

Babi?

Patříš k těm novým nájemníkům zezdola? Potřebuješ něco?

Zlato?

Zlato?

Zmrzlina!

Zmrzlina!

To se mi zdá? Kdo jsou ti lidé?

Co se to děje? Natáčí se tu film?