Father Soldier Son

Jakožto vrchní velitel jsem rozhodl, že je v našem národním zájmu

vyslat do Afghánistánu dalších 30 tisíc amerických vojáků.

Tato osm let trvající válka si vyžádala obrovské lidské a materiální ztráty.

Toto rozhodnutí po vás žádá ještě víc.

Nejtěžší část břemena nesou vojáci a jejich rodiny.

Nech toho, Joey!

Už je to plný.

Tohle jsou místa v Afghánistánu, který táta navštívil. Jeho první základna.

Tohle byl myslím jeho stan.

Tady zdraví jednoho ze svých vysoce postavených nadřízených.

Tamhle je jeho náklaďák.

Tohle je můj táta, já a Joey.

Já vím, strejdo Shawne, ale skáče to ze strany na stranu. Tak psát nemůžu.

- Nemůžou? - Jo. Ale mám počkat...

Jmenuju se Joey.

Je mi sedm a půl let. Mýmu bráchovi je...

dvanáct a půl. Aspoň myslím.

- Asi se budu učit o gepardech. - Dobrá volba. Je to zvíře.

Můj táta se v Afghánistánu snaží pomoct naší zemi.

Strejdo, víš, že to nebudu jíst.

Říká, že kdyby tam teď nebyl, za chvíli by u nás doma v noci stříleli teroristi.

VÍTEJ DOMA, BRIANE

Strejda říkal, že u něj oba můžeme být 14 měsíců.

Stěhování bylo těžký, musel jsem si najít nový kámoše.

Kluky vezmu já. Potkáme se na letišti. A pak...

Isaac je přímo tady, zrovna něco dělá. Isaacu, tvůj táta. Je v Atlantě.

Ahoj, tati.

Dobře. Jo.

Táta se vrací domů na dvoutýdenní dovolenou.

Až vejde do letištní haly, rychle k němu poběžím.

Joey, tamhle je tátovo letadlo! Vidíš ho?

Jo!

VÍTEJ DOMA

Schválně jestli uvidíme tátu. Já vím. Dívej se, jestli ho uvidíš.

Podívám se, jestli... Budu mávat, kdyby mě náhodou viděl.

Táta vychází první. Tak běžíme!

Drž to pořádně! Tvař se vesele.

TATÍNEK JE V AGFHÁNISTÁNU

Tak dělejte, pane Vojáku.

- To je on? - Ne, tak svalnatej není.

Táta... Tak svalnatej není.

- Je tady. - Podržíš mi to?

Jo, utíkejte!

Mám vás tak moc rád. Ahoj.

Ahoj.

Mám vás moc rád. Jste rádi, že jsem tady?

- Co? - Jo.

Co je to?

- Jsem šťastnej. - Jsem rád.

- Vypadáš pořád stejně, tati. - To doufám.

- No teda. - Byl jsem pryč jen půl roku.

- Cítím pekáč. - Jo, posiloval jsem!

- Cítím pekáče. - Já taky!

- Já taky. - Mám tě rád.

- Mám tě rád, tati. - Chyběl jsi mi.

Ty mně taky.

Jsem rád, že jsem doma. A promiň, jestli zapáchám.

To neva. Smrdíš jako normální voják. Jako vždycky. Mám to rád.

- Mám to rád. - Normální voják?

- Ahoj, lidi. - Ahoj!

Vítej doma.

- V pohodě? - Jo. Zpívám si svůj oblíbenej song.

Joe.

- Joey! - Jo?

- Isaacu, ta rovnátka ti sluší. - Co?

- Ta rovnátka ti sluší. - Děkuju.

- Mám zuby jako řezník! - Opovaž se je rozbít, budeš mít malér.

Nerozbiju.

Když byl táta v Afghánistánu, přišlo mi, že mám na ramenou aspoň 12 kilo.

A když se vrátil, jako by to najednou... zmizelo.

Už jste se nasprejovali?

Je mnohem snazší být četařem než sám vychovávat dva kluky.

Jejich matka se po rozvodu vydala jinou cestou.

Soud přiřkl opatrovnictví mně. A tak je vychovávám sám.

Už je neviděla téměř dva a půl roku.

Ryba ukousla půlku návnady.

- Co? - Jo. Podívej.

Mrkejte. Zas tak velká není.

Každý den se sám sebe ptám, jestli pro ně dělám to nejlepší.

Plním svou povinnost vůči své zemi a dělám, co po mně chce Strýček Sam.

Ale co chce svět po mých klucích?

Dobře.

Plav.

Armáda je fakt super a vážně se mi líbí, že do ní patří.

Ale je těžký si v hlavě říkat:

„Prosím, ať se vrátí v pořádku domů...“

Bojím se o něj.

Málem jsem ji ulovil.

Až vyrostu, nevím, jestli budu chtít jít v jeho šlépějích.

PŮVODNÍ DOKUMENT NETFLIX

SILNÝ VOJÁK

Ahoj, tatínku.

- Za půl roku, oukej? - Oukej.

Až se vrátím, zase si to spolu pořádně užijeme.

- Zvládnete to. - Jo.

Víš, že jakmile budu v letadle, přestanete plakat.

- Opravdu? - Ale jdi. Buď silnej.

Víte přece, proč to táta dělá.

- Musím jít. Budete mi chybět. - Mám tě rád.

Jděte za babičkou a dědou.

Mám vás moc rád.

Hlavu vzhůru.

Mám tě rád, tatínku.

KUNDÚZ, AFGHÁNISTÁN DEVÁTÝ ROK VÁLKY V AFGHÁNISTÁNU

Jak se máte, lidi?

- Jsou tu tři další... - Kurva!

- Ta vzadu je moje. - Ještě tu další.

- Co to je? - Pošta.

- Nechte to tady. - Díky.

Potřebujeme...

Táta chtěl, aby jedno z jeho dětí bylo v armádě.

Byl jsem nejmladší, tak to padlo na mě.

Jsem rád voják, protože jsem součástí něčeho většího, než jsem já sám.

Víte, čeho se nejvíc bojím?

Isaac má ve škole kamaráda. Jeho táta se po návratu z Iráku prý úplně změnil.

Takový táta být nechci.

Chci být stejně zábavnej taťka, co... Nedostaneme zpátky kauci,

protože jsme uvnitř baráku měli spoustu přestřelek kuličkovkama

nebo vodníma pistolema a odnesly to zdi. Takový táta chci být. Chci se vrátit domů

a bavit se s nima. Nechci na ně křičet nebo řvát. Takže tak.

Jedna letěla tamhle za stromem.

Někdy se snažím myslet na jiné věci. Protože když myslím na tatínka...

Je těžké... Promiňte.

Je těžké zůstat silný.

Vystřel.

Zásah!

Pojistku.

Jo!

Trefil jednu. Bezva.

Tatínek je vlastně ten...

koho mám teď nejradši.

Říkal, že bude v pořádku a že si o něj nemám dělat starosti:

„Starej se hlavně o sebe.“

V noci se o něj bojím.

Je tma a můžou se k němu přiblížit. A pak ho můžou...

Chybí mi moji kluci. Vím, že na mě myslí.

Isaac mi říká: „Tati, viděl jsem stejnej měsíc, co ty před devíti hodinama.“

A podobně kýčovitý věci. Ale jo, chybí mi.

Zažeňte je!

- Dobrý! - Jdeme!

Kryjte mě!

Pohyb! Jdeme!

Pamatuju si jen: zásah, pálení, motorová pila.

VOJENSKÁ NEMOCNICE WALTERA REEDA

- Můžeme? - Jo.

PROJEKT ZRANĚNÍ VÁLEČNÍCI

Trochu to ucítíte.

Nebojte.

Au!

OBOUSTRANNÉ PORANĚNÍ DOLNÍCH KONČETIN

Útočili jsme na vesnici pod kontrolou Talibánu

a afghánského policistu zasáhl granát.

Umíral.

Je mi fuk, že lidi řeší, jestli byl jeden z nás. Byl na naší straně.

Nenechám ho tam. Neměl jsem v úmyslu se nechat postřelit.

Chtěl jsem ho odtamtud dostat pryč. To se nepovedlo.

Náš zdravotník nám oběma zachránil život.

- Když se postavíte... - Všechno to vyletí ven.

Jo. Proto se vám udělalo nevolno. Protože cévy, co udržují krevní tlak v normálu

a pumpují krev, nejsou v pořádku.

Chtěli mi říct, že když už nebudu moct běhat,

můžou amputovat.

Moji nohu mi neseberete. Je to moje noha. Zvládnu to.

Mám se otočit?

Otočíte mě? Nezvládnu to.

Tady.

Je to divný. Ani jednou jsem nebrečel.

Nepřijde mi to skutečný. Je těžký pochopit,

že ho fakt zasáhla kulka ze skutečné zbraně vypálené skutečným člověkem.

Docela mě to sebralo.

Tak jo, tati. Jedeme.

Je úleva, že už tam není, ale nejspíš bude do konce života kulhat.

Kdykoli ho uvidím, jak kulhá... Bude mi z toho špatně.

Au!

TÁTA HRDINA

„Můj táta...

je... americký voják.

Můj táta je hrdina. Můj superhrdina.“

Chtěl jsem je všechny jet do Afghánistánu zastřelit.

„Hej, postřelili jste mi tátu. Zabiju vás.“

Zadržte dech. Nehýbejte se, prosím.

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI

KASÁRNY 1. – 87. PĚCHOTY

VÍTEJ DOMA, TATÍNKU

STÝSKALO SE MI

VÍTEJ DOMA MÁM TĚ RÁD

ARMÁDA SPOJENÝCH STÁTŮ PŘEPADOVÝ ODDÍL

VYSTOUPEJTE KE SLÁVĚ

Ještě jednou gratuluji k výborně odvedené práci.

Bacha.

- Jak si můžu do iPodu přidat písničky? - Zmáčkni přidat.

- Co? - Kde? Nikde to nevidím.

Mělo by to být vpravo dole.

Krucipísek!

- Tati! - Copak, kamaráde?

- Kapalo to. - Nevysrkne to.

Ne... neudělá to.

Vypij i zbytek.

- Klidně to srkej. - Božínku.

Musíš se osprchovat a obléct. Za 25 minut přijede školní bus.