Love Is Blind: Sweden (Love is Blind: Sverige)

VIDĚLI JSTE

Nejsem dokonalý. Když si vybereš mě, vybíráš si nedokonalého muže.

Ale tak moc tě miluju.

Je to bláznivé, protože mám pocit, že tě znám.

- A teď jsem poklekl. - Vezmeš si mě?

Nikdy jsem si nebyla tak jistá, že chci říct ano.

Paráda!

Ano! Samozřejmě, že ano!

Můj bože.

Opravdu?

Díky, že sis mě všimla.

To nic.

Uděláš ze mě nejšťastnějšího muže na světě?

Ano. Moc ráda.

To je…

- Jsi tak krásná. To je neskutečné. - Děkuju.

- Otiskla jsem ti rtěnku. - To nevadí. Prosím, obejmi mě ještě.

Počkej, ještě něco. Přečti si tenhle vzkaz.

„Jsi úžasná žena. Miluju tě.“

Slíbila jsem si, že když mě bude muž hned zasypávat láskou…

tak vycouvám, protože to nemůže být skutečné.

- Je tu krásný výhled. - Já vím.

Ale já mám lepší výhled. Jsi tak úžasná žena.

Ta nejkrásnější žena, jakou znám. Vyzařuje z tebe pozitivita.

- To mě rozhodilo. „Miluju tě.“ - Zasypával tě láskou, jasně.

Přesně tak. Ty mě chápeš.

Trochu mě mrzelo, že jsem s tebou dneska vůbec nebyl.

To jen pro příště.

Budeš hrozně unavený a hrozně nudný.

Musíš mi ukázat své nejlepší vlastnosti.

Co? „Musím?“ Co je to za test?

Je to test.

Má všechno, co u partnerky hledám.

Jen nevím, jestli já mám všechno, co ona hledá u partnera.

Musíš tady řešit mnohem víc věcí než v buňkách.

Je tvrdohlavá a má silné názory.

Říkáš si: „Tohle bude problém.“

Jo.

- Dáš mi rtěnku? - Chtěl bys?

- Ne, chci pusu, ne rtěnku. - Chceš rtěnku.

Chci pusinku.

Daniel a Johanna jsou hodně kontaktní a dávají to jeden druhému najevo.

Nějaké utvrzení, víš? Myslím po fyzické stránce.

To je pro mě extrémně důležité.

Budu na to myslet.

Ještě musím zjistit, jak to mezi námi bude.

A pak se pomalu posouvat vpřed.

Jako malá jsem s tátou pěstovala květiny.

Na mém golfovém hřišti si můžeš volně trhat slunečnice.

Cítím se od Daniela hodně odcizená.

Já jsem k partnerovi hodně vřelá, když cítím, že mě vnímá a naslouchá mi.

Ale jinak ne.

Jdu si odskočit.

Můžu s vámi na chviličku mluvit?

Těsně před tím, než jste nás vyzvedli, mi Daniel řekl:

„Johanno, nevím, jestli chci pokračovat. Asi to chci ukončit.“

A já mu říkám: „Ukončit?“

Cítím se hloupě. Jsem tu s někým, kdo se tady skvěle baví,

ale před chviličkou to chtěl ukončit.

KORFU, ŘECKO

- Jak je ti? Cítíš se dobře? - Je mi dobře.

Dobrota.

Ani ty krevety necítím, nemají chuť.

Ne.

Jsou jen křupavé.

Fakt dobrota. Vážně.

To teda jo.

Když tam není nic špatného, neoceníš to dobré.

To je pěkné.

Jak víš, předtím jsme o něčem mluvili.

A samozřejmě mě to trápí.

Jsme tady přece spolu, takže není dobré, že chceš jen tak odejít.

Jak jsem říkal, honí se mi hlavou spousta věcí.

Samozřejmě mi dělá starosti, že když se líbáme,

tak pořád opakuješ: „Kradeš mi rtěnku.“

To není moc příjemné.

To si pak říkám: „Kruci, možná chce vycouvat.“

- Takže nad tímhle přemýšlím. - Jo, dobře.

Tak to prostě je. Mám v hlavě trochu zmatek.

Jo, prostě si říkám: „Ani ji nemůžu políbit, když má rtěnku.

Do prdele, o co tady jde?“

To mě trochu trápí a svírá se mi z toho žaludek.

Všiml jsem si, že jsi včera měla kvůli tomu líbání nervy, jako:

„Neber mi moji…“

Neřekla jsem, ať mi nebereš rtěnku.

- Je to jen vtip. - To já dobře vím.

Nikdy bych neřekla: „Nesahej na mě,“ nebo…

- Já vím, ale občas… - Taková nejsem.

Říkám: „No jo, zase si jdeš pro rtěnku.“

Jo, já vím.

Je to vtip, protože při každé puse se mi setře trochu rtěnky.

Jenže občas si pak říkám:

„Chce vůbec, abych ji políbil, nebo…“

Možná jen každý komunikujeme jinak?

To je možné.

Přijde mi, že je těžké začít mluvit o něčem hlubším.

Naše rozhovory vypadají nějak takhle: „Jaké je počasí? Co si oblečeme?“

Chápeš, co tím myslím?

Danieli, ty bys chtěl prožít zbytek svého života takhle?

S někým, kdo mluví o počasí?

Přijde mi, že o počasí si můžu povídat i se sousedem.

Vlastně i se sousedem mám asi hlubší rozhovory.

Jo, ty…

Můj partner by měl vědět o všem.

Ale musí se to chtít dozvědět.

Já ti totiž nadhazuju témata, aby ses jich mohl chytit.

Zajímá mě, jestli se otevřeš a budeš naslouchat.

Nemám totiž důvod o něčem vyprávět,

když to toho druhého nezajímá.

To ne.

Není nic, co by mě nezajímalo. Chci vědět všechno.

Ale když ti něco takhle nadhodím,

tak chci vidět, jestli posloucháš.

A když řekneš něco jako: „Co? A to bylo kdy? A proč?“

- Tak vím, že mě vnímáš. - Chápu.

- A budu dál vyprávět. - Aha.

Ale když nic neřekneš, tak se uzavřu.

- A pak se mi zvedne zeď. - Aha.

Takže myslím, že na tom musíme…

Jestli máme dojít k tomu dnu, když si řekneme své ano,

tak musíme být schopni vést takové rozhovory.

Já totiž chci, abys mě znal

a abys věděl, co se za tou zdí děje.

Jenže je těžké toho dosáhnout, když má člověk pocit,

že nikoho nezajímá, co říkáš.

Ale mě to opravdu zajímá. A nemáš ani tušení…

jak moc si tohle beru k srdci. Opravdu.

A to říkám upřímně.

Chci o tobě vědět všechno. Nezasnoubil jsem se jen tak.

Je toho tolik, co o tobě nevím a co bych chtěl zjistit. Takže… Jo.

Omlouvám se. Občas dělám chyby a budu je dělat i v budoucnu.

Jo, ale já přece neočekávám…

- Ne? - …že mě budeš znát naprosto dokonale.

Taky budu dělat spoustu chyb.

Třeba to s tou rtěnkou. Taky dělám chyby a pletu se.

Klidně mě líbej s rtěnkou. Klidně buď celý od rtěnky.

Můžeš tak jít mezi lidi. Je mi jedno, jak to vypadá.

Všude budu mít otisk rtěnky a bude to tvoje vina.

Říkal, že chce pusinky. Chtěl je všechny.

Ne, pokusím se to správně načasovat.

Ale moc rád tě líbám.

To teda jo.

Mám dobrý pocit. Shodli jsme se na spoustě věcí.

- Vážně se cítím skvěle. - To je dobře.

- Snad to pomohlo i tobě. - To víš, že jo.

Vážně?

I v buňkách jsem říkal, že chci někoho, kdo na mě bude mít své požadavky.

A ten nejmenší je,

že můžu aspoň poslouchat, když mi říká něco hezkého.

Takže mám, co jsem chtěl.

Rozhodně zapracuju na svém naslouchání.

Teď je to na nás. Tým Fjäll-Storm to musí dotáhnout do konce.

Nikdy jsem si nebyl tak jistý, že bys pro mě mohla být ta pravá.

A chci, abys to věděla.

Je teď naše sklenice poloprázdná, nebo poloplná?

Poloplná.

To jsem se naučil od tebe. Víš?

Tobě bych nikdy neřekl, že je poloprázdná.

„Když to říkáš, tak jsi negativní.

Nikdy neříkej, že sklenice je poloprázdná, vždycky jenom poloplná.“

- Na zdraví. - Na zdraví.

- Na život. - Život je poloplný.

Přesně tak.

LÁSKA JE SLEPÁ: ŠVÉDSKO

DO SVATBY ZBÝVÁ 32 DNÍ

Budeš nemocný.

Dokud tě můžu líbat, tak je mi to jedno.

A když budeš po návratu smrtelně nemocný, tak ti to nevadí?

Ne. Radši tě chci poznat a užít si trochu tvé blízkosti.

- Takhle mě ale nepoznáš. - Ale jo.

Tak vyjadřuju svou lásku, polibky.

A ty to možná máš jinak.

Většinou umím lidi dobře číst.

PORADCE PRO MLÁDEŽ

Ale u ní to není snadné.

Nejdřív si dám kávu, protože tu teď vážně potřebuju.

Jo.

Třeba včera…

řekla pár věcí, které mě vážně…

Prostě bylo těžké se v ní vyznat. Kam směřujeme?

Jak je ti po včerejšku?

Včerejšek byl fajn.

Bylo hezké užít si den, který nebyl tak náročný a vážný.

Přišlo mi to podobné jako v buňkách,

kde jsme se smáli a vtipkovali. A byl to skvělý pocit.

To se mi ulevilo.

Přišlo mi totiž, že jsi udělala pár kroků zpátky

a trochu tě vyplašilo to, že se navzájem poznáváme.

Jak to myslíš?

Z některých věcí, které jsi řekla, mi nebylo jasné, jak se cítíš.

Rozrušilo tě, když jsem řekla, že ve Stockholmu

tomu dávám týden, abych si vyvinula hlubší city,

jinak to ukončím.

To tě rozrušilo.

Když se snažíš takhle chránit,

tak se nikdy nedostaneme k tomu, abychom jeden druhého milovali.

Místo toho budeme jen přátelé.

Pochop, že to vytváří tlak.

Máme mít něco přes měsíc, dva měsíce na to, abychom se poznali.

Pak řekneš: „Ne, máme sedm dní,“ a začneš odpočítávat. „Šest, pět…“