Mirakel

Nazdárek.

Promiňte.

Sakra… Hej!

Hej! Co tě to popadlo?

Na ulici je plno sajrajtu! Nemůžeš jezdit tak rychle!

Takhle velký fáro patří na větší silnice…

Promiňte. Omlouvám se. Neviděla jsem vás.

Tak neviděla? A teď už jsem vidět?

Vidíš, když jdu takhle?

A teď zdržujete provoz. Máte zelenou.

Kristova noho…

Ženské v kožichu…

- Řval jsi na nějakou ženskou? - A teď se cítím zatraceně provinile.

- Byla to její vina. - Samozřejmě.

- Tulačka. - Coura.

- Děvka. - Sakra!

- Už je ti líp? - Ano. Ne, počkat…

Tak teď.

Zdravím.

Nemáte v téhle čtvrti zrovna nejlepší nabídku,

ale Victoria Eeková mě požádala, abych vám donesl tyto květiny

společně s omluvou za způsobené problémy.

O to přece nejde.

Nic víc nechtěla.

Fajn. Děkuju.

Přeji příjemný den. Oběma.

Victoria Eeková? To ona tě tak ohodila?

Copak ji neznáš? Neuvěřitelné! Victoria Eeková?

Miliardová dědička, podnikatelka,

právě se přestěhovala domů z New Yorku, tvrdá, oblíbená…

Je vším, po čem může inteligentní muž snít. Co to sakra je?

„Úhrada nákladů za vaše oblečení.“

Chci vidět, že utratíš tolik za hadry, Karstene…

Hej!

Půjdeš se mnou dneska na pivo? Aspoň pro jednou?

Jdeš ke Stianovi?

Tak se později stav. Vezmu kámošku.

Jsi neuvěřitelná, Sarah.

Je právě single, roztomilá, chytrá pěkná, zábavná…

- No bezva. - Vždyť víš, co by na to June řekla.

- Řekla by, abych si to rozdal… - Karstene, vždyť jsou to čtyři roky!

Sarah, můžu ti s přesností říct, kolik je to dní.

Pa. A pozdravuj tu svoji kámošku.

Zdravím!

- Ahoj. - Ahoj! Přišel strýček Karsten!

Ptal se na tebe každých 30 vteřin.

- Ujel mi autobus. - Ale já to tak nemyslel.

- Ahoj, Karstene! - Už jdu!

„Tabatěrku jsem zahrabal ve sklepě na brambory.

A pak jsem nechal novou hádanku pro Sofii:

,Rudovous chce bílé koně a ví toho příliš. Střez se!'

Víc jsem toho pro Sofii nemohl udělat.

Druhého dne za východu slunce, než se ostatní probudili,

jsem odjel do hor.“

Je úplně jedno, kde přestanu číst. Stejně je to napínavé, Stiane.

- Tak jo. - Tak jo.

Zítra si přečteme další dobrodružství Bratrů Lvího srdce.

Poslouchali jste nahrávku strýčka Karstena ze Stianova pokoje.

VELMI DOBŘE - 6

Nedávej jim samé dobré známky, Bjørnare.

Díky mému výuce jsou tak dobří.

- Přijdeš na Vánoce? - Když vám to nebude vadit.

- Řekni, jestli vám to vadí. - Děláš si srandu?

Přijď. Zahrajeme si stolní hokej.

Ztráta sestry byla už tak dost těžká. Nechci přijít i o tebe.

Tady máš.

- Seznam přání? - Nikdy nedostanu, co chci.

Ještě jsi nepoužil ty příbory? To jíš rukama?

Přirozený způsob.

„1: Model. Nejlépe lodi.

2: Sada vláčků. 3: Nové brusle. 4: Hokejka, nejlépe značky Koho.

- 5: Dovolená.“ - Tu nikdy nemám.

„6: Lávová lampa. 7: Spací pytel. 8: Nové pantofle.“

- Vlastně je ani nepotřebuju. - „Veselé Vánoce, Bjørnare.“

A nakonec bych rád poděkoval Victorii Eekové.

Bez ní by to vůbec nebylo možné. Na zdraví, drahoušku.

Tak. A teď vás nechám, aby dnešní hlavní atrakce pokračovala.

- Tady máte. - Děkuju.

To jste vy!

Jste to vy, z dnešního rána!

Jasně. Tady jsou vaše peníze a kytky.

Jo, proč?

Kdyby vás to fakt mrzelo, tak přijdete sama.

Jasné? A já nejsem moc zvědavý na to, aby si mě lidi koupili.

Lituji, jestli jste to pochopil špatně.

Slibuji, že budu lepší člověk. Veselé Vánoce.

Veselé…

Poslyšte, předtím jsem se strašně naštval.

Obvykle tak neřvu. Asi bych se měl omluvit.

Nemusíte. Nemáte se za co omlouvat.

Vždyť jsem se to snažil říct.

Nazdárek, dovolali jste se Karstenovi a Albertovi. Nejsme tady.

Po pípnutí nám nechte nějaký pěkný vzkaz. Příjemný den.

Zpráva pro mě: kup krmení pro kočku.

Do prdele!

Omlouvám se, Alberte.

Už zase? Je to možný?

Vždyť se nic neděje!

Dneska jsi zaspal o 15 vteřin, Arnolde.

- Měl ses k nám večer přidat. - Jo, jasně.

S někým jsem se seznámila.

Není zrovna můj typ, ale stejně je zajímavý.

Dělá do aut. Jen si to představ, já a auta!

Pozval mě na kafe.

Má aspoň milé oči? Velké a krásné ruce?

Milý úsměv? Skutečně medvídkovský typ?

- Mám na spěch. - Setkáte se teď?

Ano. Všechno je připravené.

To jo, ale… Jak se jmenuje?

Jak se jmenuje? Tommy.

Víš co, Sarah? Myslím, že bychom měli auťákovi Tommymu dát šanci.

- Jsi fakt bezva! - Já vím.

VICTORIA EEKOVÁ SPONZORUJE UMĚNÍ

Jak se má tvoje sperma, Karstene? Chtěl ho někdo?

Tihle týpci jdou po tvých genech. „Navrhněte dítě podle svých představ.“

- Představ si svoje kopie. - Tahle věc…

Jakmile získají tvoje geny, tak budeš muset naťukat PIN, než…

Pěkný, Kjelle. Moc pěkný. Radši změníme téma.

Přece víš, co si o tom myslím. Zapomeň na to.

Neboj se, Karstene. To já mám trable, když nás převezmou.

Jo!

Už to stačilo!

Tady máte.

Jeho uši.

Měl je velké.

Měl moc velké uši. Já to věděl!

A potřebujeme tu více ozdob.

„A uvnitř byl malinkatý pokoj.

A někdo spal na podlaze. Byl to Jonathan!“

Víš, co? Budeme muset pokračovat zítra.

- Chceš, abych tu chvilku poseděl? - Jsem v pohodě.

Jasně, že jsi.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Hej…

- Chceš, abych tě otočil? - Ano.

Tak.

Je legrační. Když skončím se čtením, tak můžu jít.

S June to bylo stejné.

- Ahoj, strýčku. - Nazdárek.

- Kam jdeš? - Ven.

Už vůbec není doma. Pořád někde paří. Uteče hned, jak…

- Ahoj! - Ahoj, Danieli.

- Zase sis tu zapomněl mobil. - Nejspíš mi paralyzoval mozek.

- Zajdem někdy na skleničku? - Jasně. Pozdravuj kluky v modrém.

- Viděla jsi dneska Arnolda? - Ne.

- Není to divné? - To ano.

A samozřejmě to nefunguje!

Zdravím.

- Takhle jsi to chtěl, ne? - Ano…

Máš pravdu. Omluva musí být osobní. Tady máte.

Když už jsem tady, můžu si s sebou objednat latte?

Hned to bude.

- Na účet podniku. - To není nutné.

- Jenže přístroj je… - Aha. Tak dobrá.

- Tady máš. - Děkuji.

Měl bys ji dát do vody.

Jasně.

Musím říct, že v tom mém „mokrém“ tričku jsi vypadal dobře.

Počkejte! Nemůžete odejít!

A proč ne?

Jistě, že můžete odejít, ale dneska máme jehněčí guláš.

I když je teda trochu brzy na oběd.

- Ráda bych vám trochu nabídla. - Děkuji, ale…

Tady se taková odpověď nebere.

Vypadá to, že nemám na vybranou.

Vypadá to, že nemám na vybranou.

Dobrá. Zkusíme vám tedy najít nějaký stůl.

- Co tedy tamten? - Výborně. Vynikající stůl.

Tak jo. Donesu jednu porci jehněčího guláše.

Zdravím, Arnolde. Dobrej…

Možná to je trochu hloupé, ale tohle je obvykle Arnoldův stůl.

Dlouho se nezdržím. Klidně se ke mně přidejte.

Víš, Arnold jí radši sám.

Ale to není problém, hned…

Posaďte se sem, jestli chcete.

Slibuji, nebudu koketovat.

- Děkuji. - Jmenuje se Kjell. Vrtule.

Představ si, kolik zákazníků přivede!

Už žádní podivíni nebo matky s těžkými případy poporodní deprese.

Může ti kvůli nedostatku testosteronu vyrůst vole?

Tak počkej!

Tak běž a okouzli ji!

Osobně za to budeš zodpovědný. Naprav to a zavolej mi.

Drazí přátelé, promiňte to vyrušení.

Jenom připomínám. Nezapomeňte na náš každoroční vánoční závod.

Koná se 28. prosince, jako vždy.

Kdo se nemůže dostavit osobně, ať pošle svého asistenta.

Budu mít na sobě stejný model jako loni,

takže si nezapomeňte foťáky. Děkuju!

To je kočka! Jako by vyskočila z Dynastie!

- Jenže můj pták ani nemrkl. - Řekneš jí to?

- Že váháš. - Prosím tě, Kjelle!

Bezva, Kjelle. Vynikající.

- Odešla. - Už to tak bude.

- Kjell byl na Victorii Eekovou moc. - Nechutnalo jí naše jídlo.

A jasně. To je ono. Ten jehněčí guláš.

Tak Karstene…

- Veselé Vánoce! - Veselé Vánoce.

Veselé Vánoce.

Tenhle je pro Stiana od Santa Clause.