Freeter, Ie wo Kau

Můj život nebyl nikdy nijak zvláštní.

Mám starší sestru, otec pracuje v malé společnosti a matka je v domácnosti.

Vyrostl jsem v normální rodině...

chodil do normální školy...

a jako jeden z mnoha jsem dokončil vysokou.

Nastoupil jsem k bezvýznamné společnosti, která vyráběla elektronické součástky.

Tak či tak jsem si myslel, že takhle nějak normálně...

budu žít po celý život.

Dokud mě nezařadili do programu pro nové zaměstnance.

Kýchá telefonní sloup?

Ne.

Mluví snad?

Myslíš si, že je to v pořádku? Jsou snad v naší společnosti takové nesmysly možné?

Abyste se stali řádnými zaměstnanci naší společnosti, pamatujte si pouze jedno...

Za všech okolností budete věrní...

a oddaní své firmě!

Želva!

Pitomče, tohle že je želva? Viděl jsi ji vůbec někdy?

Ano! Zlepším se!

To jistě.

- Děkuji mnohokrát! - Pokračujem!

Michael Jackson!

Všichni si zapamatujte jedno:

Věrnost a loajalita.

Věrnost a loajalita.

Věrnost a loajalita.

Věrnost a loajalita.

Věrnost a loajalita.

Věrnost a loajalita.

Co to má být?

No, trochu jsem to udělal srozumitelnější.

Bez povolení v tom nemůžete nic měnit. Kvůli vám budu mít problémy.

Ale vždyť jsem to jen trochu upravil a takhle je to myslím mnohem lepší.

V tomto podniku nic podle sebe neupravujte.

Rozuměl?

Ano.

Šéfe, tohle by se možná...

myslím mohlo dělat jinak.

Prosím, podívejte se na to a řekněte mi, co si o tom myslíte.

-Tak tedy, jaký je váš návrh? -Tedy tenhle formulář...

na seznam výrobků pro naše zákazníky. Je málo vypovídající...

a myslím, že tenhle můj je přehlednější. - Chápu. Tak ho vyzkouším.

Kdybychom se drželi zajetých kolejí, náš podnik by stagnoval.

Koukni, ty jsi mnohem lepší než on.

Možná, jenže neumím tak podlízat.

Taky nesnáším práci pro takového idiota...

zkus jen předstírat, že si ho vážíš. Pak to možná bude lepší.

Nemyslím si, že bych tu chtěl zůstat.

No, víš...

Uvažuj realisticky. Dneska není jen tak najít práci.

Nezapomeňte, že od půl sedmé máme tu oslavu.

-Doufám, že tam všichni budete. -Ano, šéfe.

Ale ne. Chtěl jsem jít na rande.

- Tak se vypaříš? - Ani nápad.

Šéf je děsnější než moje holka... když už mám být v průšvihu.

Dneska vyšlo nové číslo mangy. Těšil jsem se, jak si budu doma číst.

Tak jo.

Když je někdo líný v práci...

ani jako člověk nestojí za nic...

Promiňte, šéfe. Dneska už něco mám.

- O co jde? - No, prostě...

nemůžu přijít.

To není omluva.

Fakt bylo úplně zbytečné mu něco říkat.

Aspoň ses pokusil.

Máte toho spoustu. Pomalu se vám to sem nevejde.

Posuňte to kousek. K prostředku.

A tady jsou nějací škudlilové.

Šéfe, můžu teď vybrat peníze na jídlo?

- Počkej s tím. - Ale...

každý něco vypije a pak z nich sotva něco dostanu.

Heleď, vydrž a nekaž náladu, ano?

Všichni jsou unavení z práce a těší se, že se napijí.

- Nikomu se teď nechce počítat. - Ale...

Nech to na potom.

No, mám ještě jeden dotaz.

Co zase?

Proč někdo musí platit za víc, než vypije?

Myslím, že někteří vypijí třeba čtyři piva, ale někteří jen jedno.

Vždycky vybíráme od všech stejně.

Snad to není takový problém, rozdělit výdaje spravedlivě.

Tak já se zeptám.

Co vy na to? Chcete rozpočítat útratu každý zvlášť?

Drž se zavedených zvyků. Nesnaž se tu pořád něco měnit.

- Děkuji, že jste počkali. - Promiňte, ale vaše oblíbené yakitori... (kuřecí maso)

se už nese. Běžel jsem pro něj...

ale musel jsem čekat, než ho upekli.

Výborně. Tak se konečně pojďte napít.

Na dobrou práci!

Na zdraví a dobrou práci!

- Odešel jsi ze zaměstnání? - Jo.

- Dal jsi výpověď? - Hm.

Proč?

Proč jsi mi o tom před tím nic neřekl?

Proč? Copak potřebuju tvoje povolení k tomu, abych dal v práci výpověď?

- Samozřejmě! - To nevím proč.

Máš jiné místo, kam nastoupíš?

Ne, zatím ne.

Tak proč jsi sakra odešel?

Doufám, že pro to máš pádný důvod.

Nic mi tam nedávalo smysl.

Už od toho programu pro nové zaměstnance jsem tam nic nechápal.

Nevím, co jsi čekal. A nechápu, proč bys tam nemohl zůstat.

V každém zaměstnání se najde něco, co ti není po chuti.

Ale i tak se musíš snažit.

Kde chceš teď shánět novou práci?

Nebyl jsi tam ani tak dlouho, abys věděl, co znamená být zaměstnaný.

Přestaň se do ně navážet.

Sumiko, ty jsi věděla, že chce Seiji odejít?

Jistěže ne. Teď o tom slyší prvně.

Nechoval se v poslední době nějak divně?

Nevšimla sis ničeho?

Vlastně, jsem trochu překvapená...

že Seiji se rozhodl úplně sám.

Co to má vůbec znamenat!

Ale no tak, ochutnej.

Je to výborné... viď?

Jestli si myslíš, že je dneska snadné najít slušnou práci, tak jsi úplně vedle.

- Já vím. - Ochutnej tyhle okurky.

Když to víš, tak proč jsi hned dával výpověď?

Právě proto jsem tak dlouho držel hubu a krok.

- Jak to myslíš? - Už toho nech.

- Jak to se mnou mluvíš?! - Prostě o tom už mluvit nechci .

Z minulého zaměstnání jste po třech měsících odešel?

-Ano. -Proč?

Měl jsem trochu jinou představu o vztazích mezi zaměstnanci.

- Můžete nám to přiblížit? - Prosím...

napřed mě poslali do trochu divného programu pro nové zaměstnance.

- Divného? - Například...

jednou jsme dělali telefonní sloupy.

- Jak jste to udělal? - No...

eh... stál jsem rovně jako sloup... asi tak.

A... dělali jste ještě něco jiného?

Jednou jsme předváděli želvy...

a taky Michaela Jacksona.

Takže jste předváděli tanec...

Michaela Jacksona?

Ano, a když se to vedoucímu nelíbilo, mlátil nás holí .

Řekli nám, že to má něco společného s absurditou života, myslím.

Promiňte, nechtěl jsem se smát.

Ale ne. Klidně se smějte, prosím.

Mnohokrát vám děkuji.

[S politováním vám oznamujeme, že v současné době v naší firmě není pro vás žádné volné místo... ]

Seiji, co si dáš k večeři?

To je jedno. Cokoli.

Co třeba buta no shugayaki?*

Tak jo.

Rozvoj vaší firmy je ve svém oboru nepřehlédnutelný.

Zároveň věnujete značnou pozornost sponzoringu.

Velice rád bych u vás pracoval.

Uvažte prosím mou žádost.

Bylo by mnohem lepší, kdybyste u předešlé společnosti odpracoval aspoň rok.

Jenže tady čtu, že jste tam byl jen tři měsíce.

A hodnotí vás jako příliš mladého a netrpělivého.

Já jsem nebyl netrpělivý...

jen jsem byl asi trochu rázný, ale některé firmy tohle od zaměstnanců očekávají...

myslíte, že pro mě něco najdete? - Moc nedoufejte...

když chcete nové zaměstnání. O rázné nováčky nikde zájem nemají.

Hm, ve vašem oboru bude těžké najít práci pro čerstvého absolventa.

A co třeba potravinářské řetězce?

Berou absolventy bez pracovních zkušeností. To vypadá slibně.

Eh, no...

radši bych přeci jen pracoval v plánování a rozvoji. Nechce se mi to měnit.

Takže... dneska tu pro vás v tomto oboru nic nemám.

Už ti konečně dochází, co jsi provedl?

Pořád jsi spokojený, že jsi odtud odešel?

Všechno bude v pořádku, jen ještě chvíli vydrž, ano?

Ty nepracuješ, Sumiko. Takže nemáš potuchy, jak to vůbec chodí.

Jestli si myslíš, že je práce všude dost, tak jsi na omylu.

Nech toho.

Je otravný, když do mě pořád reješ.

Moc si tu nevyskakuj, zatím bys nedokázal ani zaplatit za jídlo, které tu dostáváš.

- Ještě, prosím. - Ano.

To jsi dopad, co? Hotový budižkničemu.

A ty za to můžeš taky, Sumiko.

Odjakživa jsi ho rozmazlovala...

a tak se naučil dostat všechno rovnou pod nos.

Podej mi ještě pivo.

Jistě.

Makám poctivě celé roky...

abych uživil celou rodinu.

A vy si možná vůbec neuvědomujete...

že tenhle dům není náš.

Koupila ho moje společnost k bydlení pro své zaměstnance.

Jen jsem platil nájem 50,000 jenů.

Ale sousedé...

se rozhodli splatit své hypotéky.

S nájmem 50,000 se nám žilo pohodlně.

To jistě.

Na dovolenou jsme jezdili dvakrát ročně. - Akorát po Japonsku.

Není třeba jezdit do ciziny.

Hakone, Kusatsu, Beppu, Yufuin.

Pro všechna tahle místa ses rozhodl sám.

Když chtěla mamka někam jinam, tak jsi řekl, že máš lepší nápad.

Každá žena, která nepracuje, musí být ráda, že vůbec někam jede.

A ty jsi nikdy neukázal ani kapku vděku.

Když tě v práci neberou vážně, tak nám tu kážeš, sotva přijdeš domů.

- Co si to dovoluješ... - Trefil jsem se. co?

Co si vůbec o sobě myslíš?

Kdo si myslíš, že zaměstná takového drzého spratka, jako ty?