The Byzantine Cat (Ne vse koshki sery)

Čeká mě spousta schůzek, na tohle nemám čas.

Víš, že mám strach z výšek.

Nepřijde mi to zábavné.

Já vím, ale moc jsem sem chtěla.

Mám tu jistotu, že mě nepřerušíš v půlce věty

a neutečeš za neodkladnou prací.

Za dva týdny se vdáváš,

musíme toho hodně probrat.

Dobře, poslouchám.

Za poslední dobu jsi mi zavolala dvakrát.

Nevím, co dělat.

Tolik zásadních věcí,

a já je nemám s kým probrat.

Mám teď práce nad hlavu, což je super.

Dělám něco, v co věřím.

Čeká tě velká životní věc, tvůj nezájem o ni

mi dělá vrásky.

Nebudu začínat, jak se ti to pobíhání podepisuje na zdraví.

Svatba je mnohem důležitější,

než tvorba obyčejného časopisu,

pokud tedy netoužíš po obyčejné svatbě.

Dobře, beru.

Ale zkus pochopit, že svou práci miluju.

Jsi nemožná, Jane.

Nejsem, jen mám napilno.

Nemít tak skvělou mámu,

která organizování svateb stejně zbožňuje…

Já vím, ale když už to všechno naložíš na mě,

jeď aspoň na dovolenou.

Někam konkrétně?

Na Kypr.

Já se tam narodila

a tvůj otec tam roky sloužil v armádě.

Čekala jsem tě, když se jeho letoun zřítil.

- Mami… - Nech mě domluvit.

Nezapomeň, že za vše, co máme, za bohatství a domov,

vděčíme tvému otci.

Vážně bys měla letět na Kypr,

požádat ho o svolení.

Slibuju, že to promyslím.

Kdyby nás někdo poslouchal,

myslel by, že se vdávám já.

To by bylo super.

- Chceš svézt? - Už jsi mě svezla.

Vezmu si taxík.

Zamyslíš se nad tím, viď?

Samozřejmě.

- Nezlob. - Neboj.

Taxi.

Volá paní Spencerová.

Vezmete si to u sebe?

Ano, vezmu.

Barbaro.

Milé překvapení.

Pořád z tebe chlapi šílí?

Martine, mám dospělou dceru,

která se bude vdávat.

Neříkej, že mě zveš na svatbu.

Přišel bys i bez pozvání.

Přece bych si nenechal ujít šanci znovu tě vidět, ne?

Ale o mně mluvit nechceš.

Nějaký problém s Jane?

Poslední dobou žije jen prací.

Přijde mi, že si neuvědomuje, jak důležitý krok ji čeká.

Aha, já si nevšiml, ale sama dobře víš, že uživit se novinařinou

je pořádná dřina.

Kdyby šlo jen o uživení,

koupím celou redakci.

Ale k věci, Martine,

řekni mi, že Jane dokážeš přesvědčit, aby si vzala volno.

Třeba někam vyrazila.

Pokusím se, Barbaro, ale poslechne mě?

Před 20 lety ti kuráž nechyběla, když jsi mě žádal o ruku.

Je to teprve 18 let, drahá, a pořád neztrácím naději.

Neříkej mi, že si pořád vaříš ranní kávu sám.

No jasně, a dobře to víš.

Proto jsi ke mně dceru poslala, ne?

Abys měla přehled o mých aférkách.

Jsi nemožný, Martine.

Ale uděláš to pro mě, ne?

Pro tebe cokoliv, Barbaro.

Ahoj, Martine.

Ano?

Zavolejte mi Jane Spencerovou.

Hned to bude.

- Díky, drobné si nechte. - Děkuju.

Katie? Ahoj, ano.

Teď jsem dorazila do kanceláře.

Šéf?

Nějaký problém s mým článkem?

Dobře, hned tam budu.

Jane.

Posaď se.

Právě jsem dočetl tvůj článek.

Páni, skvělý parfém.

Tohle obvykle končí pláčem.

Článek není dobrý?

O to nejde.

Jsi zkušená novinářka,

byl bych rád, kdyby sis udělala volno

a našla si nový příběh.

Ty to zvládneš.

Za měsíc tě tu chci vidět znovu

s novými nápady, souhlas?

Přišlo mi, že můj poslední článek nepokryl všechno.

Nehádej se.

Tohle je tvůj nový úkol, holka.

Jasné?

Dobře.

Vážně skvělý parfém.

Mám ho od mamky.

Barbara měla vždycky skvělý vkus.

Ale zanedbává staré přátele, to je její jediná chyba.

Na svatbu přijdeš, viď?

Tam se s ní potkáš.

Co se děje? Obvykle nekončíš tak brzy.

Zvykej si.

Dostala jsem měsíc volno. Abych prý našla nový příběh.

Takže tam ještě pracují normální lidé.

Trochu jsi mě vyplašila.

Díky, zlato.

A já si myslela, že tě moje práce nezajímá.

Zajímáš mě ty, Jane. Jenom ty.

Nemluv jako moje matka,

zníš úplně jako ona dneska ráno.

Škoda, že tu není, mohl jsem si u ní šplhnout.

Nevím proč, ale děsí mě.

Neboj, brzy spolu začnete vycházet.

Když to říkáš…

Něco k pití?

Ne, díky.

A co je nového u tebe?

Nového?

Za dva dny mám závod.

Vlastně jsem ti chtěl něco říct.

Večer volal táta.

Tvůj táta?

Vážně?

Myslela jsem, že se ti neozval deset let.

Jo, já vím. Omlouvám se, Jane…

Pozval jsem ho na svatbu. Měl jsem se tě nejdřív zeptat.

Neměl jsem ho zvát?

Jasně, že měl!

Jsem na tebe pyšná.

Super.

Vlastně, Alexi…

Asi musím na pár dní na Kypr.

Jen…

Prosím?

Alexi, Kypr.

Musím na Kypr… zítra.

Jen… Pracovně.

Zase práce?

Nechceš letět se mnou? Bude to fajn.

Za dva dny mám závod. Velkou cenu.

Jasně.

Ještě že nezávodíš na naši svatbu, co?

Taky mě to napadlo. Co bychom řekli hostům?

Buď při závodě opatrný.

Neboj, vždyť víš, že nikdy nepřekračuju rychlost.

KYPERSKÉ AEROLINIE

Dámy a pánové, mluví k vám kapitán.

Budeme přistávat na letišti Larnaka. Doufám, že jste měli příjemný let.

JANE SPENCEROVÁ

Jane Spencerová?

Ano.

Vítejte na Kypru.

Jsem Ioanis, rozumíte? Ioanis.

Ioanis, ano.

Váš řidič.

Ano, napadlo mě to.

Už vám o mě někdo řekl?

Tipla jsem si to.

Ioanisi, jak by vaše jméno znělo anglicky?

John.

John Lennon.

John Lennon!

Jean francouzsky, Johann německy.

Oblíbené jméno.

Můžu vám říkat Johne?

- Pojďte, prosím. - Dobře.

- Johnny? - Ano?

Co moje kufry?

Promiňte, nechal jsem se unést naším rozhovorem.

S dovolením.

Měl bych vás varovat,

Kypr je nejkrásnější země světa.

To mi říkají už od dětství.

Kypr je naprosto jedinečný.

Kde jinde na světě se jezdí vlevo?

U nás se taky jezdí vlevo.

- Kdy jste to změnili? - Pozor, kočka!

- Proboha. - Pardon.

Povězte mi, Ioanisi…

Říkejte mi Johne.

Povězte mi, Johne, proč je na Kypru tolik koček?

Přivezl je sem sám Konstantin.

Jaký Konstantin?

Císař Konstantin.

A teď je tu víc koček…