Fred Claus

Asi jste už slyšeli příběhy, které začínaly:

Před dávnými časy v daleké zemi...

Tenhle není výjimkou.

Ale ujišťuji vás, že tento neznáte.

Příběh o chlapci jménem Fred. Začíná tady.

Už je to tu.

Tlačte, maminko. To je ono. Tak! A znovu!

Ano.

Co je?

To je nejtlustší dítě, jaké jsem viděla.

- Dobrý bože! - Jak to, že nepláče?

Co to říkal?

Je naprosto dokonalý.

- Jak mu budeme říkat? - Můj táta byl Mikuláš.

Mikuláš Claus. Můj svatý Mikuláš.

Fredericku!

Pojď se přivítat s bráškou.

Pospěš si!

Fred si Mikuláše hned zamiloval. Toho dne mu dal slib.

Slibuji, že budu nejlepší bráška na světě.

Fredovým slibem však příběh začíná.

Víte, někdy je lehčí slib dát, než ho dodržet.

Rozkrojíme dort!

Mikuláši, to jsem ti vyrobil. Všechno nejlepší.

- Děkuji, Fredericku. - To je hezké.

- Mikuláši, kam jdeš? - V ulici žije sirotek Henry.

- Chci mu dát své dárky. Potřebuje je víc. - To je krásné.

- Potřebuje deník se jménem Mikuláš? - Chce udělat krásnou věc.

Můj svatý Mikulášek.

A tak to chodilo pořád.

Když na něj mohli být rodiče pyšní.

Fredericku, vypadáš rozkošně.

Byli na Mikuláše ještě pyšnější.

Bylo zamčeno, tak jsem se spustil komínem!

- Mikuláši! - Proč jsi nezaklepal?

- Je vynalézavý! - Ten kostým jsem dělal sám!

- Nemusíš to rozhlašovat. - Proč nemůžeš být jako bratr?

Nechci ho nenávidět. Slíbil jsem, že budu nejlepší brácha.

Ty jediný mi rozumíš, Chirp-Chirpe.

Všiml jsem si, jak máš ten strom rád.

Teď ho můžeme vzít domů a dát pod něj dárky! Není to úžasné?

Chirp-Chirp se už nevrátil.

Fredericku?

- Ubohý Fred. - Pro mě?

Ten strom byla poslední kapka.

Začal nesnášet bratra, rodiče i svůj život.

Mikuláši, rozbalíš dárky?

A jako spousta nešťastných dětí

se stal zapšklým.

Ba dokonce nezbedným.

- Co se stalo, Mikuláši? - Nic.

Zatímco Fred byl horší, v Mikulášovi bujela šlechetnost,

až naplnil matčino proroctví. V dospělosti se stal svatým.

O svatosti se toho málo ví, ale svatí ustrnou v čase.

To platí pro rodinu svatého i pro jejich partnery.

Možná tušíte, co se ze svatého Mikuláše stalo.

Svět si ho zamiloval jako Santa Clause.

Ale tohle je příběh o Fredovi.

A další část příběhu se odehrává v čase vám již známém.

Veselé Vánoce! Každý má rád Vánoce!

Veselé Vánoce! Každý má rád Vánoce...

Televizi ti nedám! Koukám na ni v posteli!

Nemůžeš jen tak někoho nakopnout! Kolik ti je?

- Devět. - Devět?

- A máš dvaaosmdesátku plasmu? - Santa mi ji dal k Vánocům.

Ten nemyslí na tvou budoucnost. Budeš na té věci závislá.

Úplně to vidím. Cpeš se brambůrkama a jednou se vzbudíš, je ti 35,

jsi tlustá a u telenovel lituješ sama sebe. Dělám ti laskavost.

Běž ven, najdi si přátele. Hraj si.

Ve škole ti půjde tělocvik, dostaneš stípko. Patříš k menšině?

Určitě! Jsme v Americe. Zjisti to a napiš do přihlášky na vejšku.

Dostaneš prachy. Strýček Sam má za ušima.

Koupíš si motorku. Budeš dáma.

Možná potkáš kluka a necháš se zbouchnout.

Klape vám to, neklape. Dítě je požehnáním.

Budeš sportovní typ. Umírněná studentka.

A dítě než dokončíš školu. Komu poděkuješ? Tomu šaškovi?

- Kámošovi Fredovi. - Ne! - Dospívání někdy bolí.

Tvá dcerka kope. To má po tobě nebo z televize?

Kašli na účty! Příště zabavím manželku!

Plasmu beru já. Zabalte ji, ať se nepoškrábe.

Veselé Vánoce! Každý má rád...

Naskoč, naskoč. Naposled! Pojď, pojď! No tak nezlob.

Sakra!

- Mohl byste přeladit? - Vy jste zákazník.

- Ještě? - Mně se to líbí. Je to pěkné.

- Zastavíte mi? - Jsme 15 bloků od... - Zastavte.

- Wando, ty mě ale rajcuješ. - Freddie, zlobím se na tebe.

Dva dny a nezavoláš.

Chtěla jsem si promluvit o našem společném bydlení a ty zmizíš.

Já nezmizel. Mám rozdělaný obchod s jedním šejkem. Z Indie.

- V Indii šejci nejsou! - Já vím. Dva dny jsem cvičil jógu.

Ale moje "či" je teď pořádná.

- Víš, co je zítra? - Zítra? - Ano.

- Jo, vím, co je zítra. - A co tedy? - Zítra je zítra.

A dnes je dnes a my bychom si dnešek neměli kazit.

Tak jsem to nemyslela. V čem je zítřek významný?

- Hovoříš o dni po dnešku? - Ano. - Ptáš se...

Chci říct, že po půlnoci začne zítřek, kdy mám narozeniny!

- Tohle? - To ne. - Narozky, jasně.

- Freddie? - Co? - Nehraj na mě, že jsi to věděl, já tě znám.

- Vím, že máš narozeniny. - Zapomněls!

Měl jsem překvapení, ale tys to zkazila.

Překvapení? Vzpomínáš na naše třetí výročí?

Řekls: "Opraš si francouzštinu." A vzal jsi mě na parník do Indiany.

Ta francouzština tě měla zmást.

Koupila jsem kurzy na kazetě a tři týdny biflovala.

To je dobře, ty znalosti ti nikdo nevezme.

- Můžu tě pozvat na kafe? - Nedokážu se na tebe zlobit.

- Řekni mi o tom překvapení. - To už to nebude překvapení.

Já vím. Máš pravdu, neměl bys to říkat.

Tak já ti to řeknu, stejně už to překvapení není.

- Víš, že něco chystám. Prozradím ti to. - Dobře.

- Večeře. - Ano?

V úžasné nové restauraci jménem Bonsai Palace.

To zní povědomě. Bonsai Palace.

Nevymyslel sis to? Opravdu ta restaurace existuje?

- Je úžasná. - Fajn. - Připrav se na romantiku.

Charlie, jsi jediný, kdo pokazí i tak krásný čas jako Vánoce.

Nazdárek, Frede.

Slame, nemusí kvůli tobě spadnout dům. Jestli chceš dovnitř,

bude z tebe džentlmen. Zvládneš to?

- Jo. - Dáš si mléko?

Nehraj si, nepouštěj hudbu a netancuj. Je to vyčerpávající.

- Jasné. - Musíš na gauč skákat?

Dej ty špinavé boty dolů, ten gauč je čistý.

- Moje chyba. - Chceš to mléko? - Přines ho.

Chci po Santovi štěně. Dám mu jméno Macaroni.

Kam mi ho Santa přinese, když nevím, kde budu o Vánocích?

Když se babičce přitíží, dají mě k tetě.

Ale většinou jsme u máminýho přítele.

- Najde mě Santa? - Přemýšlels někdy o něm? - Ne.

Chlápek v červeném, aby upoutal pozornost.

Jde mu o slávu. Je to kašpar. Megaloman. Je to podvod.

"Rád dávám dárky. Koukněte, jak jsem hodný."

Těžce vydělává. Ale o tom se nemluví.

Na figurkách Santy trhnou víc než na Buddhovi.

To je ten tlustej chlápek z asijskýho bistra?

Nezastávej se Santy. Přemýšlej o tom. Nebašti jim to.

- Mně se to líbí. - Nepřeháněj to.

- Ty po Santovi nic nechceš? - Mám, co chci, bez jeho charity.

Drž to oběma rukama. Oběma, když chceš pít.

Mám dobré finanční vyhlídky. Za mě budou pracovat aktiva.

- Rozjíždím nový byznys. - Co? - Aktiva.

Nemysli na sprosťárny.

Leone, to přece musí jít.

Do 20. musíš sehnat 50 tisíc. Lidi už mi šlapou na paty.

Peníze mám. Možná si nerozumíme. Nejde o peníze, ale o likviditu.

Musím je mít v likvidním stavu.

Které odvětví jde nejrychleji nahoru?

Hazard. Tady bude za 3 měsíce nejpopulárnější herna ve městě.

Zrovna naproti je burza.

Každý den po zavíračce obchodníci zamíří sem.

- Je to pro mě všechno. Prosím. - Nechci žádné fňukání.

- Čekám do 22. - 24., 25. To je v pohodě.

- Opakuj: 22. - 22., 23. To je skvělé.

- 22., jasné? - Asi 22., možná 23.

- 22. a hotovo. Déle čekat nemůžu. - Dýl ne. Chápu. Ale kdyby 23...

Dost!

- 22. - Dvě dvojky.

Díky.

Veselé Vánoce!

Přispějte na oblíbenou charitu "Lidé pomáhají lidem".

Obejměte mě! Rozkošný leopard! Kdo je královna džungle? Vy!

Co posloucháte? To je paráda. Chtělo by to přitopit.

Do toho! Ještě 20. Kolik máme?

Vezmu obě. Díky. Veselé Vánoce!

Jestli hledáte spásu, tak tu vám armáda nedá. Jedině lidé!

Jen žádný strach. My pomáháme lidem. Tak do toho!

- Co to má znamenat? - Hned se ti budu věnovat.

Pomůžete spoustě lidí. Veselé Vánoce. Jste krásná.

- Vypadni! - Nevidím vaše povolení.

Nejsem tu pro tebe. Jsem tu pro lidi. Hleď si svýho.

- Armáda spásy je moje věc! - Co se děje?

- Nemá povolení. A uráží Armádu. - Neurážím Armádu spásy.

- To nebyla žádná urážka. - Ukaž mi papíry.

Spadls z 50. let? Jsem na netu.

Najdi "Lidé pomáhají lidem". Uvidíte mou fotku.

- Zavolej policajty. - Támhle jsou.

- Kde? - Támhle!

Stůj!

Zavolejte policii!

Chyťte ho!

Je to podvodník!

- Jdi mi z cesty! - Máme ho!

Jen jeden vyvázne živý a bude to rychlík se žlutými stojany.

- Fajn čapka, Santo! - Wando, jsi tam? Tady Fred.

Potřebuji, abys to zvedla. Jsi v té restauraci?

Ozvi se, až budeš moct. Doufám, že zavoláš. Čau.

Nebere mi mobil, takže...

Jsou Vánoce. Klidně si ještě zavolejte.

Bože.

Už žádné šedivé vlasy. Všechny zbělely.

Vypadal bych hloupě, kdybych si je barvil?

- Máš krásné vlasy. - Předčasně mi zbělely.

- Miku, hrozně se přetěžuješ. - Nejsem vystresovaný.

Jen je toho na mě moc.

Jsi neklidný.

Jsme 2 procenta pod normou. A loni jsme to stihli tak tak.

- Nesmíš se ze stresu přejídat. - Proč mě teď kontrolují?