Live Is Life (Live is life: la gran aventura)

Poslední den školy.

V roce 1985 to pro každého v patnácti bylo čiré štěstí.

Ale můj život tak snadný nebyl.

Nejhorší není, když vás každý den honí ti největší kluci,

ale když vás dohoní.

Hej! Pojďte sem!

Pojďte sem, vy malý hovada!

Pojďte sem, sráči!

Poserové!

Pojďte sem, hovada!

Zbabělci!

Ti idioti si nedaj pokoj ani poslední den.

Ne.

Šlohnou mi tenisky, hajzlové.

Co budeš dělat se známkama? Opakovat?

- Zabijou tě. - Na něco přijdu, Noguero.

Musím odsud vypadnout.

Táta z tý zácpy zešílí.

Přesvědč je, že si známky opravíš.

Jinak nebudu mít příští rok kámoše.

Nevím, co udělám, ale vím, že to bude až po slunovratu.

Sakra! Běží sem!

Běž doleva, já jdu doprava!

Uteč!

Že se nestydíš!

Surovče!

Zbabělci! Vraťte se!

Zbabělci!

Přestaňte utíkat, poserové!

Konečně ho tu máme.

Mám vaše svolení vyrazit, pane?

Ano.

Mockrát děkuju.

- Vždy jdeš jako poslední, Davide. - Já vím.

- Příště utíkej. - Ale já utíkal, tati.

- A nic z toho! - Nechci to.

Tak jedeme.

Za každou minutu zpoždění budeme v zácpě dalších 30.

- Říkal jsem ti to tisíckrát. - No jo.

No tak, zamávej kamarádům.

Chovej se slušně, i když to není na nás.

Připraven?

No jo.

Přijdeme kvůli němu pozdě, jako vždycky.

Tak už jedeme.

Konečně.

Přestaň s tou panenkou!

- Připraven. - Kristepane.

- Dělej, je to daleko. - S těmi sluchátky

- je ve vlastním světě. - Jeď.

Zase tuňáka, mami?

- Smrdí. - Nesmrdí!

Sněz to a mlč!

- Nic mu není vhod. - Ty smrdíš!

Je jedno, jestli je to šunka nebo tuňák.

- Je divnej. - Sklapni a jez.

NETFLIX UVÁDÍ

No tak!

Jako bys vyhrál řidičák v tombole.

Pusť ho, lásko.

OBSAZENO

Lúo.

- Co je? - Hele, jsme v Galicii.

Tohle auto nezvládne, takže všichni ven.

Ta ubohá kraksna.

Opatrně s dveřmi.

Ahoj!

- Jak se máš, dědo? - Máme dobrý čas.

Ukaž. Dej mi…

Jak se máš?

- Ty jsi ale krasavec. - Byl to dlouhý den.

- Nejste trochu unavení? - Trochu.

Chlapečku můj.

Rozmačkáš mě!

Jíš vůbec?

- Jím. - Děkuju.

- Jsi tak hubený. - Ano.

Tak zatím, mami.

- Co je? Kam jdeš? - Na chvíli s kámošema.

- Dlouho jsem je neviděl. - Teď jsme dorazili.

Popovídej si s babičkou a dědou.

Nech kluky, ať si užívají.

Dobře, ale na večeři v devět doma.

- Jo. - Ani o minutu později.

A neumaž se.

Nebudu ti na své dovolené prát.

- Dobře. - Ten kluk…

Přesně v devět, Davide!

No jo.

Páni, čekala jsem…

Ne. Prosím, ne!

Počkej!

Ne!

Ne! Nech mě!

Ne!

Věděl jsem, že se něco děje. Říkal jsem si:

„Kde jsou kluci?“

Přísahám. Viděl jsem tě za stromem.

- Jasně. Tys ho viděl. - Viděl.

Vždycky tě dostaneme.

Jak se vůbec máte?

Měnili jsme si karty. Ten hajzl má Carrasca

a nechce ho vyměnit.

Ten jediný mi chybí.

Vyměním ho za Butragueña.

Říkal jsem ti to milionkrát, nemůžu ti ho dát.

Musíš ho vyměnit za toho, kterýho mám dvakrát,

- a ty ho nemáš. - Uvidíme.

Toho mám, toho taky…

- Toho ne. - Ne.

- Tak ho vyměň za… - Nechci.

- Vyměň se mnou tuhle. - Ne.

Nemůžu uvěřit, že si pořád měníte karty.

- To je pro děcka. - Ne.

Pro sběratele.

A co tyhle dvě, plus dvě olověné kuličky?

Kuličky jsou pro děti.

Seš vůl.

Hele…

Ty máš komiksy Daredevil.

- Mazo, podívej. - Nech to!

- Nesahej na to. - Mrkej, Daredevil.

- Ukaž mi to. - Rozděl se.

- Jen jeden. - Ne.

- Máš jich spoustu. - Koupil jsem je, jsou moje.

Aspoň máš kapesný. Já ne.

Co nadělám?

Jak se má brácha?

Dobře. Pustili ho z nemocnice.

Už ho to tam štvalo.

- Půjde ven? - Nevím,

záleží, jak mu je a co děláme.

Tumáš, kámo. Vem si to.

Vážně, Garri?

- Seš štědrej, Garrigo. - Ten nejštědřejší.

Přestaň si stěžovat.

Chci říct…

Hele, Mazo…

Seš protiva.

Kde je Suso? Neměl tu být?

Je u Casebiů, maká na jejich bazénu.

- Má moc práce. - Nepřekvapíme ho?

Pěkně ho vyděsíme.

- Jo. - Jde se.

Do vody s tebou!

Co blbnete?

- Jste volové. - Zítra nepracuješ, ne?

Jen když to dnes dodělám.

Slíbil jsem to tátovi v nemocnici.

Jak se má táta?

Prej je na tom líp, ale ještě se neprobral.

- Co budeme dělat zítra? - Mám nápad.

- Fakt? - Jedna holka má párty.

- Holka? - Hrajou tam nějaký kapely.

Ta holka tě pozvala?

- Tak nějak. - Počkej.

Co znamená „tak nějak“? Chceš se přifařit?

Mohla by k nám do party.

Cože?

Jsme jediný lúzři, co nemaj v partě holky.

- No a? - Ty seš jedinej lúzr,

co mu přijde v pohodě přifařit se k holce na párty a říct jí:

„Chceš k nám do party?“

Seš blbej?

Zná mě. Chodí ke mně do třídy.

- Riskovat se musí, ne? - „Riskovat“.

Mám lepší nápad.

- Budeme venku celou noc. - A můžeme jít na párty.

Nech to být, Garrigo.

Kam chceš jít?

Nahoru na kopec.

To bysme museli vstát v šest a vrátit se další den.

To zní dobře, ale asi mě nepustí.

- No tak! - Řekni, že jdeme všichni.

Když to řeknu,

- odpoví vždycky totéž. - Co?

„Kdyby všichni skočili z mostu, skočíš taky?“

- To je lúzr. - Hele! Bacha.

- Podle tebe je to snadný. - Seš vůl.

Co tam chceš dělat?

Kempovat.

Rozdělat oheň, pozorovat hvězdy a táborák.

Výhled je neskutečnej.

To je všechno?

- To je tvůj plán? - Jo.

Chceš se vydrápat na kopec

- kvůli výhledu? - Na kole to tak daleko není.

Co ty o tom vůbec víš? Žiješ dole v Alcorcónu.

Blbe.

- Jak se tam dostaneme? - Přes opuštěnou oblast.

Cože? Ani náhodou.

Ne. Tudy ne.

To ne, opuštěná je… nebezpečná.

Nikdy jsme ji neviděli, jak to můžeš vědět?

Jo.

Já nevím.

- Kvůli těm bylinám? - Jakým?

Ne, je v tom něco jinýho.

Jsem tu celej rok a už mě nebaví dělat pořád to samý.

Co je s bylinama?