The History of Our Family (わが家の歴史)

Snímky jsou ze sportovních her

na podzim roku 1961. Tenkrát jsem byl v první třídě.

V běhu za bochánky

závodila celá moje rodina.

To je moje matka.

Tento příběh je o ní a o její rodině.

Příběh o tom, jak žili v těžké poválečné době.

Příběh o lidech, kteří neztráceli naději.

Příběh, který se mohl stát,

ale možná také nemusel.

Asakusa, 1932

Fusako, vidíš to? To je Asakusa.

To jsou davy!

Vítejte, jemné zvonkohry pro vás!

Dnes u nás vystupuje známý komik

Enoken s kusem Boccacio.

Skupina Perrie Brianta udělá všechno pro to,

aby předvedli co nejlepší výkon.

Enomoto Keniči

1927, uhelný důl, prefektura Fukuoka

Jame Tokidžiró

Dědeček stál v čele společnosti dodávající důlní zařízení.

Oženil se s dcerou velmi důležitého člena obchodní komory.

Manželka Maki

Za rok po svatbě se jim narodila holčička.

První dcera Masako

Moje matka.

1931

Ve firmě i v soukromém životě všechno klapalo.

Dětí v rodině přibývalo.

Dej mi krevetku.

Tady.

Jez, kolik chceš.

Pojďte dál, pane.

Vítejte.

Enoken!

Nahoru, prosím.

Jedním z největších dědečkových zážitků bylo setkání s Enokenem.

Jsme z Tagawy v prefektuře Fukuoka.

Jmenuji se Jame Tokidžiró.

Na vašem představení jsme se všichni ohromně bavili.

Opravdu?

Tak jsem se smál, až mě rozbolelo břicho.

To rád slyším.

Abyste věděl,

nejvíc se mi líbí písnička Sestřička Beatrice.

Máte zábavného manžela.

V jednom kuse zpívá.

Od té doby děda tu písničku zpíval

při každé rodinné sešlosti.

Celý život se chlubil

svým dvojzpěvem s Enomotem Keničim.

1932

Ve dvaatřicátém roce došlo v jednom dole k závalu

a dědečkova firma byla povolána k odpovědnosti.

Podnik zkrachoval a rodina se musela odstěhovat.

Pronajali si malý domek na předměstí Meinohama.

Podívejte.

Ještě a ještě.

Kdo to chce zkusit?

Já!

Ukaž, Namiko.

Dědeček nikdy neklesal na mysli, ať se dělo cokoli.

Krátce na to začala válka v Tichomoří a uživit sedmičlennou rodinu z malých přídělů bylo těžké.

1943, podzim

Když děda ztratil práci, byla to moje matka,

kdo začal živit rodinu.

Masako, první dcera

Dobré ráno.

Dobré ráno, je to hotové.

Okjúto! Okjúto!

Masako, kousek si vezmu.

Tady, prosím.

Třicet senů.

Matka přestala chodit do školy, aby pomáhala rodině.

Už od rána pracuješ, Masako.

A vy se dobře učte.

Ičinose Jukari

Nejstarší z bratrů, strýček Jošio,

měl od dětství chatrné zdraví.

Jošio, první syn

Mune, pořádně ho pomaluj.

Jeho bratr Muneo,

byl největší rošťák ve vsi.

Muneo, druhý syn

Zase vy! Co to děláte?

Stůjte!

Jó!

Namiko, druhá dcera

Tetička Namiko milovala knihy.

Byla klidná a tichá.

Nejmladší tetička Fusako ráda kreslila.

Jak měla volnou chvilku, pořád něco malovala.

Fusako, třetí dcera

Nemáš to snadné, Masako.

Musíš podporovat sourozence.

Jukari byla dcerou akcionáře oceláren.

Ičinose Jukari byla matčina spolužačka.

Bylo jí souzeno po dlouhé roky

být připoutaná k osudům naší rodiny.

Pomůžu ti, když budeš potřebovat.

Děkuji.

V té době měla matka ráda jednoho chlapce.

Byl to Óra Rjúgo, listonoš.

Óra Rjúgo

Povolávací rozkaz.

Blahopřeji.

Co je na tom k blahopřání?

Vrať se.

Óra Rjúgo odchází.

Óra Rjúgo, sláva!

Sláva!

Sláva!

Sláva!

Dobrou chuť.

Nehrajte si s jídlem.

Masako, zkus to.

Koukni na to.

Jste břídilové. Já jsem nejlepší.

Jsi opravdu dobrá, Masako.

Do pytle.

Za půl roku přišel dopis,

že Óra Rjúgo padl na frontě v Mandžusku.

Nedlouho na to začaly nálety amerických bombardérů B-29 na všechna větší města.

Stejné to bylo i ve Fukuoce.

PŘÍBĚH MÉ RODINY 1 český překlad SONMI 23. 1. 2015

Jošio?

Jošio!

Ty!

Utíkej!

Jošio!

Děkuji vám!

Co je to tam?

Tam je zátoka Hakata.

Od pobřeží k parku Óhori všechno hoří.

Tendžin taky?

Tendžin i Hakata.

Je smutné vidět tak obrovský požár.

Ti mizerní amerikáni. To jim nezapomenu.

Vypadá to, že shořela nejmíň třetina města.

Chrám Kušida určitě taky lehl popelem.

Vy máte zajímavý hlas.

Ten chlapec odešel do Tokia a po válce se proslavil jako zpěvák.

Byl známý pod jménem Muči,

později jako Murata Hideo.

Murata Hideo

Co teď s Japonskem bude?

Dva měsíce po bombardování Fukuoky

se Japonsko vzdalo a válka skončila.

1946

Rodina mé matky se vrátila

do domku v Meinohamě, který bombardování unikl.

Po válce začal můj děda prodávat sladkosti.

Obcházel rolníky jednoho po druhém

a levně kupoval zbytky cukrové třtiny.

Hotovo.

Hurá!

Všichni do fronty.

Namiko.

Namiko, druhá dcera

Opravdu je to sladké?

Jošio.

Jošio, nejstarší syn

Už to je?

Dobrý.

Sladký, co?

Chuť nestála za nic,

a slušelo by se to pojmenovat rádoby bonbóny,

ale v těžké době po válce

nebyla jiná příležitost ochutnat sladké.

Proto se prodávaly dobře.

Muneo, druhý syn

Strýček Muneo vozil cukroví až na předměstí Nakasu.

Matka začala pracovat na černém trhu.

Fusako, chytej.

Díky.

Fusako, třetí dcera

Promiňte, neměla byste mořské řasy?

Řasy?

Sháním wakame.

Obávám se, že nejsou.

Tak vám děkuji.

To je opravdu pěkné.

Děkuji vám.

Ten, kdo takhle dokáže nakreslit koně, musí mít duši umělce.

Opravdu?

Za několik měsíců si manga této ženy, vydávaná v místních novinách,

získala celé Japonsko.

Manga se jmenovala Paní Sazae.

Autorka se jmenovala Hasegawa Mačiko.

Hasegawa Mačiko

Ahoj.

Muneo!

Ahoj, Masako.

Už jedeš z práce?

Jasně.

Vypadáš jak nějaký Američan.

Dobrý, ne?

Co?

Kdopak to tu nedávno Američany proklínal?