The Last Paradiso (L'ultimo paradiso)

NETFLIX UVÁDÍ

Bianco!

Neblázni. Dej mě dolů.

No tak, pospěš si.

Tak jo, hned to bude.

Přestaň, Ciccio. Neblázni.

Počkej.

- Bianco, už musíme jít. - Ciccio!

Dej mě dolů!

No tak, Bianco!

- Tak jo. - No tak, je pozdě.

Bianco.

Otoč se.

Uvidíme se večer?

U domku blízko hřbitova.

Vedle kašny.

Panebože, tys vážně zešílela. Jdeme.

- Ano, zešílela jsi. - Tak pojď už.

- Už ani slovo. - Jsi sám ďábel.

- Čau. - Čau.

Čau

Čau.

Čau.

Čau.

Rocco, co to děláš?

Zase jíš tenhle hnus?

Utíkej.

- Pomůžeš babičce? - Ano.

- Zvládneš to? - Ano.

Podívej, takhle se to dělá.

Musí to být dlouhé a tenké. Zkus to.

Tohle nesmíš jíst.

Kolikrát ti to mám říkat? No? Kolikrát?

Nech ho být. Ještě z toho nikdo neumřel.

Tohle bys měl jíst. Jasný?

Na.

V kolik se Ciccio včera vrátil?

Říkala jsem, že ne. Dneska s tebou do města nejdu.

Tak půjdu sama.

Bianco, zahráváš si.

Ciccio je ženatý a má děti. Rozumíš tomu?

Cosimo, potřebujeme vodu.

- Každý to ví. - Dej mi olivu.

Jsou výborné.

Dejte si pauzu. Je tu jídlo. Přestaňte.

Pojďte se najíst.

No tak, pojďte si dát sendviče.

Potřebují vodu, Cosimo.

Dám si jen kousek sýru.

- Chutnají vám sendviče? - Jsou moc dobré.

Tak dobrou chuť.

Výborně.

Cosimo.

Co je? Není ti dobře?

Bylas dlouho na sluníčku.

Běž do stodoly.

Pro dnešek máš padla.

Jen jdi.

- Proč se za mnou nestavíš? - Lindo.

Na mě čas nemáš, ale na Schettinovu dceru ano.

- Ví o tom celá vesnice. - Nezlob a jdi domů.

Tati!

Rocchino!

- Vidíš, co jsem ti přivedl? - Ano.

Líbí se ti? Jak jí budeme říkat?

Je černá.

To jo, jako čert. Bude to Čertice.

- Souhlas? - Ano.

Vezmi ten provaz. Na.

Dáme ji sem.

Skvělé. Uvážeme ji tady. Kde je máma?

- Nevím. - Jak to, že nevíš?

Teda, ty rošťáku.

- Máš tatínka rád? - Mám.

Jsi hodnej.

Dávej na ni pozor, dobře?

Luci.

Lucio?

Usnul jsem…

Jsi jako můj otec, víš to?

Jako malého tě držel na klíně a říkal:

„Ninetto, nejsou mu ani dva a už mluví.

V životě dokáže vše, co bude chtít.“

Ale teď…

Nechápu, co se s tebou stalo. Řekni mi.

Nech toho.

Mami, chtělas odsud někdy odejít?

Žít někde jinde?

Někde, kde se mluví jiným jazykem?

Ne.

Jsem tady spokojená.

Mám tu své děti.

Antonio tenhle měsíc nenapsal. Zapomněl snad na nás?

Antonio?

Antonio tu pro nás vždycky je a myslí na nás každý měsíc.

Chci odsud odejít.

Máš nádherné vlasy.

Co máš pod těmi šaty? Ukaž mi to.

- Ukaž, co pod nimi máš. - Ne.

- Prosím, ne. - Ukaž mi to.

Ne?

No tak, otoč se a roztáhni nohy.

- Mario. - Ahoj.

Kde máš muže?

Je s holkama ve městě.

Pořád? Nemáš kafe?

Mám. Posaď se.

Díky.

Moc dobré.

- Lepší než od Rodolfa. - Cos tomu mému chlapovi nakukal?

Víš, co se stane těm, kteří se starostovi postaví.

- Bojíš se? - Mám dvě dcery. Copak to nechápeš?

- Chceš, aby žily v tom svinstvu? - Nechci je vychovávat sama.

Další.

Jméno.

Domenico Stigliano.

- Kolik máte oliv? - Dvě tomola.

Dvě? To je dobré.

Tady.

To je vše, pane?

Ty peníze mi nestačí ani na tři měsíce.

Mám dvě děti a pracoval jsem celý rok.

Přijde ti to jednoduché?

Není to jednoduché.

Odvádí se z toho ještě daně vládě.

A kdo je platí? Ty?

Ty je platíš?

Já je platím. Tak si to v té hlavě srovnej.

Tady máš.

Ale nic víc.

Můžeš jít.

Další.

- Jméno. - Ciccio Paradiso.

Co to sakra dělá?

Letos je sto kilo oliv za dva tisíce lir.

A kdo je koupí?

Já.

Ciccio,

já mám tři tomola oliv kousek od řeky.

Já budu mít další dvě příští týden.

Koupím je.

Konec snadným penězům.

Zatočíme s přivandrovalci, co nás vysávají.

Letos se olej nerozdává. Letos se za něj platí.

No tak, nejsme tu na pohřbu. Další rundu platím já!

Dneska nejdete spát.

Jo!

Ciccio!

Ciccio!

Okopeme zeminu.

Připijeme si!

- Čau. - Čau.

Čau.

Slyšels, co se stalo?

Mario se chtěl zapálit. A víš proč?

Třináctiletý syn Pinuccio mu zemřel při práci.

Policie před tím zavírá oči.

A my tu sedíme a jíme…

O tomhle v mém domě nemluv.

Víš, kolik ti hajzlové Bucella, Cataldo a Schettino platí za den?

Čtyři sta lir, tati. Čtyři sta lir! Litr mléka stojí stovku.

Starej se o sebe a ostatní nech být.

No tak! Prosím vás.

Mario, chleba.

Kdes v noci byl?

No tak, Lucio.

Proč své ženě neodpovíš?

Tobě už se v tomhle domě nelíbí, viď?

Jsi jak tvůj dědeček.

- Kdo ti včera dělal matraci? - Tak jo.

Mají snad ty ženský mezi nohama med?

Lucio, no tak.

Je si jdi.

Jdi si za svýma děvkama.

- Podívej se. - Co to je?

Kdes to vzal?

Tohle…

No, moje teta…

pomohla americkému vojákovi.

Byl nemocný.

Dal jí to.

O čem zpívá?

Nevím, je to francouzsky.

Ale zní to krásně.

Je to krásné.

Měli bychom cestovat.

Potkávat nové lidi.

Nemůžeme umřít tady.

Pojeďme do Paříže.

Třeba se naučíme francouzsky.

A pak budeme rozumět tomu, o čem zpívá.

Jsi tak nádherná.

Vždy, když tě vidím,

se mi rozbuší srdce. Už ničemu nerozumím.

Zpotí se mi ruce a rozklepou kolena.

Bianco.

Vážím si tě, kamaráde,

proto bys měl s tím zmetkem promluvit. Musíš s ním promluvit.

Musí se z tebe posrat strachy a taky pochopit, kdo to tu vede.

Vlastníš padesát hektarů pšenice a olivovníků. Padesát hektarů.