My Father's Violin (Babamın Kemanı)

NETFLIX UVÁDÍ

Jo!

Zatleskejte muzikantům

a přispějte do klobouku!

Děkujeme, paní!

Zatleskejte muzikantům a přispějte do klobouku!

- Zdrháme! - Stůjte!

- Co se děje? - Pojďte sem! Neutíkejte!

Holka moje, nakrmila jsi psa, ale teď budeš mít hlad.

Ale tati, chudák pejsek. Jenom ať si dá.

- Jsi v pořádku, tati? - Dobrý.

Jenom mi zaskočila rybí kost.

Tati?

Ano, zlatíčko?

Proč nás vždycky vyhánějí?

Bojí se.

Koho? Nás?

Ne, bojí se sami sebe.

Bojí se, že si uvědomí, že jsou součástí stejné hudby.

Jak to myslíš?

Poslouchej.

Podívej na ně.

Vidíš?

Každý člověk má melodii.

Stačí umět poslouchat.

Promiňte, maestro.

Když jste součástí orchestru, nesmíte to pokazit.

Cvičíme několik týdnů. Hrajeme to pořád dokola.

Moc se omlouvám.

Mám nemocného syna.

Manžel je s ním v nemocnici.

Myslela jsem na ně, promiňte.

- Je pro vás rodina na prvním místě? - Ano, maestro.

Vždy na prvním místě.

Dobře.

Tak buďte s rodinou. Tady pro vás není místo.

Dobrá. Pokračujeme.

To je ono!

Panebože, Ali. Mně snad upadnou nohy.

Koukni na mě, udělaly se mi opruzeniny.

Chodím jak po obřízce.

- Tak dobrou. - Dobrou noc.

Dobrou.

- Zvládneš si otevřít? - Jo.

Dobře.

Copak se děje? Budíš mě hrozně brzo.

Tati?

Z čeho máš tu jizvu?

Tu mám z výbuchu sopky.

Spadl jsem do sopky, když jsem zachraňoval ostatní.

Nelži, tati.

Tvůj strejda mě vytáhl.

O té jizvě na hlavě jsi zase říkal, že do tebe narazilo letadlo.

Jo, vidíš ten otisk křídla?

A co tahle?

Napadli mě lvi.

Nevěřím. V naší čtvrti?

Kdysi v naší čtvrti bývali.

Se strejdou jsme je zahnali.

A kde je teď strejda?

Kam na ty těžký otázky takhle brzo ráno chodíš?

Co to tu smrdí?

Vajíčka!

No panečku, to je ale jídla.

Holka moje, kdo ty vajíčka bude jíst?

Mlsoun toho sní hodně. Nikdy nemá dost.

- Tak já zajdu pro chlapy. - Dobře.

- Nejez, dokud nepřijdeme. - Dobře.

Ty!

SLAVNÝ VIRTUOS MÁ DNES VEČER KONCERT

Sakra, Ali. Z toho tvýho zasr…

podělanýho hraní nám pukne srdce.

Dívat sem, prosím.

A ještě sem, prosím.

Díky. To by mělo stačit, ne?

Výborně, Mehmete. Dnešek se povedl.

Příští týden se u mě zastaví Ulrich Mertin.

- Přijdeš taky? - Jasně.

Koncert je skoro vyprodaný. Bude to úžasné vystoupení.

- Uvidíme. - To je Merve, moje žena.

- Znáte se? - Mám špatnou paměť.

Myslím, že ano. Vidíme se už potřetí.

- Znáte se s paní Sunou? - Ano, jistě.

Zrovna jsme mluvili o jeho koncertě s Ulrichem Mertinem.

Slavný houslový virtuóz z Berlína.

Určitě vám musí být velkou ctí hrát jeho skladby.

No, ano. Jistě.

Ale budeme otevírat mojí skladbou.

- To jsi neříkal. - Víš, že mám rád překvapení.

Máte štěstí, paní Suno. Váš manžel je jedinečný talent.

To já mám štěstí. Bez ní bych to nikam nedotáhl.

No…

- Na zdraví. - Na zdraví.

Pro mě to taky bylo překvapení.

S tou tvojí skladbou. Říkals, že nějakou máš.

Už se těším, až si ji poslechnu.

Měl jsem něco v hlavě.

Protože ty máš vždycky něco v hlavě, že?

Vždycky musíš být ze všech nejlepší, že?

Slavný Mehmet Mahir Kamaci…

Teď ne, Suno.

Jeď, přijedu později.

Pane jo.

Velkej koncert, co?

Přišel jsi mi poblahopřát?

Nesu ti tohle.

Měl jsem tu stejnou.

Roztrhal jsem ji.

Nech si ji.

Vyrostl jsi.

Ty jsi zestárl.

Chtěl jsem se s tebou spojit, ale…

- Na co se vymluvíš? - Není to výmluva.

Itálie je daleko.

Sotva jezdím mimo naši čtvrť. Jak bych mohl jet do jiný země?

Ale konečně jsi to dokázal.

Můj bráška je velkej houslista.

Houslový virtuos.

Proč jsi přišel?

Máš neteř. Jmenuje se Özlem.

Má osm.

Je chytrá jak rádio.

Máma jí umřela při porodu.

Od té doby nás nepotkalo štěstí.

Je bystrá. Jako ty, když jsi byl malej.

- Hraje na housle. - Co to děláš?

Po 32 letech mluvíš o své dceři, jako by se nic nestalo?

O tom, jak se mi podobá.

Tak jenom doufám, že ji taky neposadíš na loď a neutečeš.

- Neutekl jsem. - Utekl, Ali.

Všechno jsem dokázal sám.

Takže…

mi tu po tolika letech nevykládej něco o rodině.

Mehmete.

Já umírám.

Doktoři říkali,

ať hned podstoupím léčbu.

A dožiju zbylý čas.

Nebojím se smrti.

Bojím se o Özlem.

Až umřu, nebude mít nikoho.

Kromě strýčka.

Pro mě jsi mrtvý už dávno, Ali.

Žádného bratra ani neteř nemám.

Suno.

Potkal jsem Aliho Rizu.

Koho?

Bratra.

Mého staršího bratra.

A jmenuje se Ali Riza.

A dozvídám se to až teď.

Hodně se změnil.

Jenom oči má stejné.

A nejspíš i jizvy.

Díval se na mě jako tehdy.

Jako v den, kdy mě opustil.

Pšt! Ticho!

Sklapněte, lidi spí. Buďte ticho.

Kovboj promluvil. Dobře, šerife, budeme zticha.

Máte tuhle čtvrť na starost, chápeme.

- Zkus se někdy neožrat. - A co když se ožeru?

Co je?

Ali?

Dobrý?

Jo, dobrý. V pohodě.

Nevypadáš v pohodě, kašleš jak tuberák. Podržím ti to.

- Vydrž. - Dobrý?

- Jsi v pořádku, tati? - Jo.

Tati, teče ti krev z pusy!

Ali!

Co čumíte? Sežeňte taxík!

Neplač, zlatíčko.

Haló? Čekáme. Jo, stojíme na ulici.

Pospěšte si.

Tati!

Neumřeš, že ne?

Rychle, pospěšte si!

Ano, čekáme venku na ulici.

Neumřu, zlatíčko.

Vždycky budu s tebou.

Vždycky, když se nadechneš,

nadechnu se i já.

Vždycky, když zafouká vítr,

pohladím tě po vlasech.

Vždycky, když zaprší, políbím tě na tvář.

Vždycky, když se dotkneš země, chytím tě za ruku.

A vždycky, když budeš hrát na housle,

položím ti hlavu na rameno.

Vždycky tě budu poslouchat.

Budu poslouchat vždycky, když budeš hrát.

Mluv se mnou.

Nikdy nemlč.

Vždycky budu s tebou.

ODBOR SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ DĚTSKÝ DOMOV

V tuto chvíli musí být ve státní péči.

Můžete za Özlem přijít v návštěvní dny, ale to je prozatím vše.

- Kovboji? - A hele.

Bambulka už je tu.

Pojď, Özlem.

Özlem, paní Inci přijela…