Matky

Dobrý?

Z tohohle úhlu ne.

- Dobrý den. - Foť to, než porodím.

Jsem Sára, influencerka.

Vždycky jsem měla hezkej zadek, tak ho fotím.

Přineslo mi to 170 tisíc sledujících.

Teď mi trochu povyrostl, jsem těhotná.

Ale vyrostly mi i prsa. Dalších 20 tisíc sledujících.

Plus sektor maminek, 38 tisíc.

Celkem mám 228 tisíc sledujících.

Kolik mám přátel? Tři.

Hedviku,

Elišku

a Zuzanu.

Už je to tady. Milane!

2 016 .

Tak je to tady!

Ale cítím se skvěle, protože jsem ráno použila tenhle antistres.

Jsi statečná.

- Dobrý den. - Dobrý den, maminko.

Pro mě je to poprvý, jako pro vás. Tak.

Počkej.

- Jsem tady s tebou. -

Tlačte jako na velký. Kakáme.

- Kakáme. - To není pro děti!

Pojďte, mám to na televizi!

To bude dobrý.

Už tlačí!

Dobrý. Já se podívám, jo? Já se podívám.

- Kakejte. -

Ještě, pořádně zatlačte.

Uděláme nástřih.

Ježišmarjá.

Bože.

- - Zvládla to.

Nádhera.

No tak.

- Zatleskáme. -

Milane!

Patricie mi bookla letenku. Za dvě hodiny letím.

- Za dvě hodiny? - Hm.

Chceš teď odejít? Děláš si srandu, ne?

Mrzí mě to, radši bych byl s váma.

- Jasně. - Práce je… Tak co mám dělat?

To je Klímek. Cín a zlato.

Zlato? Jako pravý zlato?

- Kolik to stálo? - 250 litrů.

Ty vole.

- Přespíte tady, že jo? - Nemůžu, zítra musím do práce.

To není důvod, já tě hodím. Jo?

Dáš si víno a vanu.

- Pokecáme. Potřebuju vrbu. - No dobře.

Juchů!

Vévodkyni Kate stačilo pár hodin, aby po porodu

ladně vycupitala z nemocnice na podpatcích, široký britský úsměv.

A já si nedokážu ani dojít na záchod.

Jsem Kate, jsem Kate.

Jsem… Och!

- Děkuju. - Není zač. Svačinky.

- Jdeme. - Fakt nechcete hodit?

Ne. Jednou je svezeš a pak budou chtít pořád.

Neksichti se! Zůstane ti to a budeš vypadat blbě jak tvůj táta.

Drž se.

Bylo to krásný, děkuju.

- Nechcete tady bydlet? - Chceme. Napořád.

- Díky, že jste tu byli. Pa. - Ahoj.

- Já nechci k bábě na hlídání! - Smrdí po kozích bobkách.

- Je to koza. - Smrdí česnekem a je to čarodějnice.

- To se neříká. - Proč nemůžeme jít s tebou?

Jdu do práce. Jestli přijdu o minutu pozdě, zase mě vyhodí.

Tak si můžete vzít tablet od táty

a u paní Hlaholový se koukat na jeho filmy.

- Jo, táta! Táta! -

Rychle, tramvaj. Kdo tam bude první, vyhrává. Tudy.

Rychle.

Super. Tak pojďte.

Mami, rezivor.

- Sedni si k Marušce. - Dobrý den, kontrola jízdenek.

- Kontrola jízdenek? - No.

- Fajn, budu si stěžovat. - Proč jako?

Tramvaje nejsou přizpůsobený pro malý děti!

Spousta pitomejch čudlíků, co se dají snadno mačkat!

Vysoký sedadla, žádný pásy! Co kdybysme narazili?

Moje děti vážej pouhejch patnáct, dvacet kilo.

Jedno přiletí k řidičovi a rozmázne se o přední sklo.

Druhý mi zasedne tamta ženská stopadesátikilovým zadkem!

- Dovolte? - Klid, paní.

Já nejsem žádná paní! Já jsem matka! A co jste vy?

Vy byste měli bejt rádi, že těma Pojízdnejma rakvema někdo jezdí!

Vy byste mi měli dávat doživotní rentu, že jsem sem s dětma vůbec nastoupila!

Pojďte.

Rychle.

Mami, dneska jsi byla skvělá.

- Skvělá. - Vy taky.

Miluju vás.

Tak zatím brnkačka, matky.

Ne, počkat!

Spinká.

Sáro?

Vaše žena je tamhle.

- Vy ji znáte, jo? - Z internetu.

Ahoj.

Ahoj.

Ahoj.

Ježíš, ta je krásná.

- Radši na ni nedejchej. - Jo, dobrý.

- Máš všechno? - Myslím, že jo.

Krémy, co jsi psala.

- Oblečení, kartáček, kalhotky. - Jednorázový?

Ne, krajkový.

Maminko, budeme kojit.

- Ale spinká. - Ona se vám probere.

- Zkusíme, jestli se přisaje. - vždyť spinká.

- Vy sednout. - Jo.

- A vy kojit. - Jo.

Beruško, čas na mlíčko.

- Tak si ji vzbuďte. - Ale ona spí.

- Nespím. - Vy spěte!

- A vy ji vzbuďte. - Hm.

Beruško.

- Nemáme čas do večera. - Ale ona…

Ukažte.

Takhle ji zataháte za nožičku. Někdy stačí pošimrat.

Vyndejte to.

Tak, ukažte to prso.

Ručička takhle. No.

Stisknout prso.

Nechce. Beruško.

Musíte to tady tisknout.

Pořádně jí to dát do pusinky. Otevírá ji, vždyť to vidíte.

A natáhnout žlázičky.

A když se přisaje, každý prso pět minut.

Hlavně ať vám na nich nespí, nejste dudlík.

A když se nepřisaje, budeme to chvíli zkoušet, než nasadíme umělý mlíko.

A tatínek nám maminku pohlídá.

Ano.

Co si dáš, mamko?

- Zdeňku, vám něco ostřejšího, že? - Ne, řídím, děkuju.

- Bětko, sherry? - Ne, děkuju.

Jak tak na tebe koukám, Elizabeth,

nechtěla bys nějaké šaty po babičce? Tchýně byla šik, pořád je to v módě.

Já je nenosím jen proto, že bych se do nich vešla třikrát.

Zdeněk ti je v týdnu přiveze, aspoň bude mít co na práci.

Mami, tati, chtěli jsme vám se Zdeňkem něco říct.

Rozvádíte se?

Eliška byla poslušná dceruška. Nosila samé jedničky,

pomáhala v domácnosti a nevodila si domů kamarády.

Až jednou si přivedla Zdeňka.

- Čekáme miminko. - To je novina.

- Dá se to ještě zvrátit? - Mami.

Co tvoje studia, Elizabeth?

- Ale… - Mamka to tak nemyslela.

Chce pro vás jen to nejlepší.

Vy taky budete chtít pro svoje dítě to nejlepší.

Mám nějaký kontakt na fakultě.

Děkan je stejně starý jako já, kdykoliv se na něj můžete obrátit.

To je trochu předčasný, ne?

Tibore, děkana zařídíš ty. A řekni mu, ať to stojí, co to stojí,

až Bětka porodí, vrátí se na fakultu.

Všechno zaplatíme, chůvy, všechno. Nebudete na tom tratit, nebojte.

Co když se Eliška nebude chtít vrátit?

Nebo co když prcek půjde na učňák?

Prosím? Takhle se mnou už nikdy nežertujte, Zdeňku.

Vypadám jako z ocele, ale jsem křehká žena!

Mamko, nepřeháněj.

Uklidníme se, ne?

Tak, Zděndo,

na tykání.

Já řídím.

- Tibor. - Zdeněk.

Tak ty budeš táta, Zděndo.

- To je etapa, viď? - Zdeňku.

- No? - Jak to vyřešíte s prací?

Budete dál trénovat?

To je pravda. Když si zlomí ruku nebo nohu, čím bude cvičit?

Vyhodí vás na ulici! I s tím dítětem.

Jak budeme vypadat?

- Neřekneš nic? - Nepřeháněj.

- Nepřeháním! To je realita! - Já se o to postarám!