Cheer

To dáš, zlato. Vydrž.

Pět, šest, sedm, osm.

Jedna.

- Tři, čtyři, pět... - Sedm.

Pojďme.

Všímám si, že seš nervózní.

Jdi na to... postupně, jedna sekce po druhé.

Já se roztočím tak, že tlačím nohy od sebe.

- Tlačím, tlačím a otočka. - Dobře.

Pojďme na to.

Jde na to.

- Jdeme na to. - Chceš jiný místo?

Na cheerleading se váže dost stereotypů.

Lidi si myslí, že jsme... blbé blondýnky.

Myslí si, že nedělám nic jinýho...

než pokřiky jako: „Do toho!“ a tak,

ale ve skutečnosti naše těla vystavujeme hodně...

bolesti.

Pardon.

- V pohodě, Morgan? - Bože.

No tak, to dáš.

Flik! Vytáhni to! Drž!

Někdy omylem dopadnu blbě

a je to... hrozná bolest.

Stojí to ale za to.

Cheerleading mě zachránil.

Kdybych nebyla tady,

nejspíš bych teď seděla ve vězení.

Byl jsem fakt hrozný dítě.

Furt jsem měl potíže kvůli blbostem.

Nerespektoval jsem žádnou autoritu.

Prostě jsem nic necítil.

Nezáleželo mi na nikom a na ničem.

Bez cheerleadingu bych nepřežil.

Můj život by skončil.

Neseděl bych teď tady.

Vždycky tu máme děti z rozpadlých rodin nebo s těžkou minulostí.

Občas je přesně to ten důvod, proč mě s nimi někdo seznámí.

Znají mě, a tak myslí, že bych byla dobrý vzor.

Někdo, kdo je nasměruje zpátky na správnou cestu.

Pustím tě a ty drž, jo?

Raz... dva...

Pokud jste z takových rodin a začnete s cheerleadingem,

tělocvična bude vaším šťastným místem,

- kde vaše problémy jakoby zmizí. - Vstaň!

Celou dobu se dívám dopředu.

Takhle...

Je to místo, kde fakt můžu být, kým chci.

Cheerleading je fakt otevřený všem.

V dětství mě šikanovali,

takže kdybych neměl cheer, asi bych byl...

naštvaný na celý svět a...

a kvůli vlastní bolesti bych ubližoval ostatním.

- Pojď, Gabi! - Do toho!

Máme tu tolik různých lidí,

ale všichni chceme to samé.

Ten pocit, který máme,

když vystoupíme s dvouapůlminutovou sestavou.

Zaplaví vás adrenalin

a pak si říkáte jen: „Páni!“

Máte strach, ale musíte věřit svýmu týmu.

Je to o stoprocentní důvěře.

Musím věřit, že mě chytnete, když budu padat.

A to vás sblíží.

Nedopustili jste, aby se mi něco stalo, a teď je mezi námi pouto.

Vím, že mě ochráníte, a tak se cítím v bezpečí.

Když jste si takhle blízcí, stane se z vás rodina.

A to podle mě dělá to pouto mezi vámi ještě silnější.

A proto je tenhle program tak úžasný.

Pokud ale mezi členy týmu není ta chemie,

důvěra a to pouto,

celé se to rozsype.

Všichni v pohodě?

Co se stalo?

Seš v pohodě?

Měla ses natočit!

Musíš se soustředit.

Takhle se zraníš. Takhle to jde do kytek.

Vítej v mém světě...

DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

...jen pojď klidně dál.

Zázraky se sem tam dějí

i dnes, jak se zdá.

Pojď dál do mého srdce,

starosti nech stranou.

Jen vítej v mém světě

stvořeném pro život s tebou.

Lidé odedávna vidí roztleskávačky jako ty,

co stojí za postranní čárou, a ne jako ty sportovce.

Jsou pro ně doprovodný program.

Mají nabudit diváky a vypadat hezky.

Cheerleading ale od svého vzniku hodně pokročil.

Lawrence Herkimer byl otec cheerleadingu.

Začal nabízet tréninková soustředění

a nakonec se rozhodl, že si z toho udělá byznys.

Založil NAC, Národní asociaci cheerleaders.

Ta pak rostla, až se rozšířila po celé zemi.

A tehdy se v tom začalo soutěžit.

Roztleskávačky přestaly jen povzbuzovat pokřiky

a začaly publikum víc bavit, vyhazovat lidi do vzduchu.

A když jeden tým uvidí u druhého něco takového,

řekne si: „To svedeme taky a líp.

Předvedeme jim něco novýho.“

Lidi si řekli: „To by se mohlo rozjet,“ a začaly se pořádat soutěže.

Cheerleading není jen nějaké roztleskávání, je to sport.

Jsou to skuteční atleti.

A vypadají u toho dobře.

Chytni mě, padám.

Chytni mě, padám.

Sportovní cheerleading je něco jiného, než lidi vidí

na fotbalových zápasech.

Ty prvky, které teď předvádíme, jsou šílené.

Nevím, o kolik víc ještě můžeme zabrat.

Je to ukázka fyzické zdatnosti.

Je to jako to nejlepší z gymnastiky, cirkusu a tance. Je to úžasný sport.

DĚKUJEME ZA NÁVŠTĚVU

Na tohle místo myslí univerzitní týmy celý rok.

Teď jsou ale středem pozornosti oni sami v nejznámější soutěži v cheerleadingu.

Jediná soutěž v univerzitním cheerleadingu je v Daytona Beach na Floridě.

Je to nejdůležitější soutěž sezóny.

Každá roztleskávačka sní o tomhle úžasném pódiu.

Pro tohle dřou.

Pro svoji chvíli slávy na těchhle žíněnkách.

Vystoupíme jen jednou, a to jen na dvě minuty a 15 vteřin.

A to je všechno.

Všechna naše dřina směřuje k těmto dvěma minutám a 15 vteřinám.

Máte jen jednu šanci a jednu sestavu.

Jediná chyba a může být po všem.

Když to pokazíte, další šanci už nemáte.

Promarnili jste celý rok.

Jsou to strašné nervy.

Jdeme na to!

Před publikem se začnete bát.

Jste nervózní, plní adrenalinu.

Ne všichni to zvládnou.

Ta energie...

ta atmosféra je šílená,

když vyjdete před ty tisíce lidí.

My jsme vyhráli!

A vítězem univerzitního šampionátu je...

Navarrská univerzita!

Šampionem je opět Navarrská univerzita.

To je vaše čtvrtá výhra.

Šestý titul pro Navarro.

Dvanáctá výhra pro Navarro.

Navarrský tým je ten nejlepší z nejlepších.

Jsme třináctinásobní národní mistři.

2012 byl první rok,

kdy dvouletá škola získala titul národních mistrů

a nejvyšší skóre v soutěži.

Byl to obrovský šok.

Máme jen dvouleté studium, a tak nás lidi mají za horší.

My ale vyhráli národní mistrovství.

V roce 2012, 13, 14, 15 a loni.

Několikrát vyhráli národní mistrovství. Porazí kohokoliv.

Navarrská univerzita je v Corsicaně v Texasu, asi 80 km jižně od Dallasu.

Spousta talentovaných lidí odevšad teď chce

do Corsicany, takového malého městečka,

o kterém bych nikdy neslyšel,

kdybych neměl důvod si říct: „Navarro? Kde to je? Kde?

Dobře, jedu tam.“

VÍTEJTE V CORSICANĚ

Víte, já tu jsem

od roku 1987.

Máme tu zhruba 24 000 lidí.

Jsme asi 80 kilometrů jižně od Dallasu.

Tady vidíte nápis „Stará Corsicana.“

Ten fakt miluju. Na ty naše cihlové baráky to fakt sedí.

Corsicana má svůj jedinečný šarm.

Ani by o nás neslyšeli,

nebýt pekárny na Collin Street, domova biskupských chlebíčků.

Prodáme jich skoro milión ročně, takže říkáme,

že naše pekárna je alfou a omegou biskupských chlebíčků.

Corsicana je báječné město.

Je tu klid,

slyšíte cvrčky, ptáky a hvízdání vlaků. Jsme romantické městečko.

DĚLÁME NEJLEPŠÍ BISKUPSKÉ CHLEBÍČKY.

Náš cheerleadingový tým to tu trochu oživuje.

Program na Navarru se stal legendární po celé zemi.

Jezdí sem lidi z celé země, aby mohli

soutěžit v Moničině týmu.

Fakt Navarrskou univerzitu zviditelnila.

MONICA ALDAMOVÁ TRENÉRKA NAVARRSKÉHO TÝMU

Většinu vysokoškolských týmů trénují muži,

takže abyste se dostali na vrchol, musíte mít agresivní a soutěživou povahu.

Musíte být ctižádostiví, důslední

a nadšení.

- Ne! Znovu. - Monica splňuje všechno.

Ví, jak přinést výsledky.

Je to zvíře.

Když to řeknu jednoduše, má úroveň.

Má úroveň, je vyrovnaná.

Chci být jako ona.

Je to tichý člověk, ale pořád ji máte v hlavě.

Zůstane s vámi po zbytek života.

- Chceš, aby to nějak vypadalo? - Ano.

To doufám, protože už jsme měli výhry,

kdy bych se na to znovu nekoukla, protože to nebyl náš nejlepší možný výkon.

Připravujeme se tak,

že to prostě pilujeme tak dlouho,