Pup Academy

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Naše akademie čelí zatím své největší výzvě.

Lidé jsou roztržitější, než kdy dřív.

Pouto mezi člověkem a psem slábne.

A Canis Primus, souhvězdí, které pohání naši školu, se ztrácí.

Měli byste proto vědět, že jsem letošní nové studenty

vybíral neobvykle.

Proto dnes večer stojíme se P.S.E.m před Canis Primem,

velkým prvním psem.

Neobvykle.

Jak?

Ovčácký pes, sice malý, ale vynahradí to svým rozumem.

Tak, Sviste,

do toho.

Ukaž těm ovcím, kdo je šéf.

Fajn, Sviste,

to zvládneš. Ty tu velíš.

Tvůj výzkum

dokazuje, že se ovce přirozeně bojí

pohledu na psy.

Ovce!

Uf! Ztratil jsem je.

Ahoj, Sviste.

Kdo jste?

- Znáte mě? - Znám všechny psy.

- I tu známku na tvém obojku. - Jak se tam dostala?

Byl jsi vybrán do velmi speciální školy pro štěňata.

Až zítra uslyšíš píšťalku pískat

a uvidíš hydrant blýskat,

bránou se musíš vydat.

Školy mám rád.

A další se zlatým srdcem

trochu nesoustředěný,

ale moc rád se baví.

Tohle video

mi získá stipendium na nejlepší filmařské škole.

A možná ještě pár dalších věcí.

Pozor na chlupy.

Ani hnout, Corazone. Jdu pro Kartáč.

Zůstaň.

Soustřeď se, Corazone. Umíš zůstat.

Ty to zvládneš.

Ty to... Jé!

Utíkej si, ocase. Ale já tě chytím.

Kdo jste,

a proč jste tu?

Chci tě pozvat na speciální místo.

Páni!

Mojí Izzy se bude líbit!

Ona ji neuvidí.

Dokud zůstane na obojku,

je pro lidi neviditelná.

Neuvěřitelný!

Uslyšíš píšťalku pískat a uvidíš hydrant blýskat,

bránou se musíš vydat.

Cože?

Tak jo, budu potřebovat trochu víc detailů.

Ovčák, co se bojí ovcí.

Praštěný Retrívr. Něco mi asi uniká.

Akademie si staví na původu.

Stavěla.

Ale i tuláci potřebují přátele

a toho v nouzi poznáš.

Promiňte.

Slyšel jsem právě slovo „tulák“?

Stůj! Zloději!

Uf. Setřásla jsem ho.

Ani se nesnaž.

Nedělím se.

To já se přišel o něco podělit.

To je psí známka.

Ale já nemám páníčka, protože jsem tulák.

Takže díky, ale nemám zájem.

Máme jídlo.

- Promysli to. - Jídlo?

Dobře, možná mám trochu zájem.

Až zítra uslyšíš píšťalku pískat

a uvidíš známku blýskat,

hydrantem se musíš vydat.

Už nevíte, co se stalo naposled, když jsme přijali tuláka?

Proroctví uvádí...

Proroctví? Už zase ten starý blábol?

Věřím, že je klíčem k záchraně školy.

Svět se změnil.

A jestli má akademie přežít,

musíme se změnit také.

ŠTĚNĚČÍ AKADEMIE

Nezapomeň, že mám dnes odpolední.

Večeři máš...

V mrazáku se vzkazem „Mám tě ráda, Morgane.“

A to mi připomíná... k obědu máš svůj oblíbený sendvič.

Víš, mají teď takové věci jménem mobily.

Můžeš tohle napsat, poslat smajlíka...

- Tak jdeme. - To zvládnu.

Nechci být ten nový, co přišel s mámou.

Fajn. Jen to mám po cestě...

Moc ne. A ty to víš. A já vím,

ale oni to neví.

Ten vypadá mile!

Mami.

Já vím. Ale když jsme zpátky,

doufám, že si najdeš kamarády.

Já se stěhovat nechtěl.

Já vím, ale dnešek bude skvělý.

Mám tě ráda.

Jsem na tebe pyšná.

Užij si to.

Ahoj, Jsem Morgan.

A vy si zrovna povídáte.

Ahoj, jsem Morgan.

- Nic. - Nic.

Můžu říct mámě, že jsem to zkusil.

Ale ne!

Můj sendvič.

Hej! Vrať se!

Potřebujeme ho,

ale je mladší než předchozí učni.

Zvládne to.

Doufám.

Zvykne si na to, že děda pracuje v tajné škole pro psy.

Tak jako já.

Podívejme.

Nevím, jak to děláš.

Kouzelné palce.

Koukni na ně.

Zítra je velký den, brachu.

- Hodně štěstí s Morganem. - I s novými studenty.

Vážně ta tulačka zachrání školu?

Jsem si jistý.

Jestli je proroctví pravdivé, zachrání nás chlapec a tulačka.

Dobrá, jdeme na to.

Otevři hydranty.

Zase ten tulák.

Bereme ji.

A teď už tě máme.

- Do háje! - Měli jsme ji.

Hej!

Koukejte.

Donáška.

No super.

Mám společnost.

Sebrala jsi člověku celý pytlík s obědem.

Velmi působivé.

Zatoulanci mají vždy místo pro štěně,

co si umí splašit oběd.

Pokud ovšem nejsi mazlíček.

- Pak... - Ne mazlíčkům!

Ne obojkům, vodítkům,

ne páníčkům!

Já nejsem mazlíček.

Jsem tulák.

Ale ne.

Zavedlas k našemu úkrytu odchytávače?

Já nevěděla, že mě sledují. Jen jsem si chtěla sníst oběd.

Všichni pryč! Pohyb!

Pryč!

Běž kolem.

Druhé pískání, Charlie.

Pa, Corazone! Nezlob.

Pískání...

Myslím, že mám něco udělat.

No jo!

Co si o tom promluvit?

Prosím, funguj.

Až uvidíš hydrant blýskat, bránou se musíš vydat. Tak jdu na to.

Jau. To muselo bolet.

Kam zmizela?

Nevím. Je fakt rychlá.

Ale chytíme ji.

Týjo!

Páni!

To bylo boží!

Co to mám na sobě?

Standardní uniformy. Očividně.

Kde to jsme?

Páni!

Zdá se mi to?

Možná

- je tohle všechno sen. - Baf!

Ne. Jsem vzhůru.

Měli bychom se představit.

Ahoj. Jsem Corazon.

Já Svist.

Já Jiskra.

A ty čenichy

si nechte pro sebe.

Jak neslušné.

Citlivko.

Jsem ředitelka Vrčivá.

Vítejte na Štěněčí akademii, kde se ze štěňat stávají psi.

Vaši páníčci netuší, že když jdou do školy,

vy jdete také.

Páníčci? Tak co tu dělám já?

Každý rok si ke studiu vybíráme speciální žáky

a své vědomosti předáváme komunitě.

Vy, vybraní,

hrdí a chlupatí

nemáte tušení, jak jste výjimeční.

Holka, přečti si můj životopis. Celý já.

Výjimečný a taky boží.