Transition

PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI

- Mohlo to být horší. - Díky, snažím se.

Jo?

Já vím.

- Miluju tě. - Já vím.

- Tak zlý to není. - Děkuju.

Vstávej.

- Mami, koukej. - Ty jo, Saro.

- Vítej do rodiny. - Děkuju.

Ztrácel jsem přehled o čase.

Někdy jsem se probral večer, aniž bych si pamatoval, kde jsem byl.

Můj typický den.

Jednou jsem se probral později než normálně.

Obvykle mě budila dcera šťoucháním do obličeje,

ale tentokrát to bylo jiné.

Bylo ticho.

První, co mě napadlo,

„Kde mám pití?“

Nevím, proč to bylo důležitější než všechno ostatní.

Dobrých dvacet minut mi trvalo, než mi došlo, že nikdo není doma.

Přišel jsem o rodinu, protože jsem se nedokázal vzdát chlastu.

Jmenuju se Derek, ztratil jsem rodinu kvůli své potřebě pít.

- Čau, ty. - Ty taky čau.

Copak děláš?

Posílám přihlášku o práci a hledám svatební prostory.

Ty se vdáváš? To jsem netušil.

Pšt.

To abych svoje ostatní holky jemně poslal k vodě.

- Bude to boj, víš? - Jo, mezi tebou a tvým egem.

- Říkal jsem si, že je na šálu moc teplo. - Teď patřím do hustý party, takže…

- Saro, už jsi poslala tu přihlášku? - Ano, matko má nejdražší.

Opravila jsi průvodní dopis, jak jsem ti řekla?

- Nebylo třeba, takhle to stačí. - Ale Saro, tu práci potřebuješ.

Protlačila jsem tě školou a dosavadním zaměstnáním.

Beze mě bys to tak daleko nedotáhla.

Barbaro, důležitá otázka.

Kdy začnu dostávat kapesný?

Budíček.

- Ještě nejsi oblečená. - No a co? Mám volno a vstala jsem dřív.

Důležitý je první dojem. Musíš na lidi zapůsobit, aby si tě všimli.

- Správně se oblékat, jako ty. - Na pohovor ano. Je to hra, kdo z koho.

Dobré jitro, má životní lásko. A Saro.

Dobré ráno, Barbaro. Já myslel, že nám vrátila klíče.

- Já taky. - To není dobrý přístup, Marku.

To jsem holt já.

Saru čeká pohovor. Žertuj, až bude o čem žertovat.

Dočkáš se. Poslala jsem přihlášky a čekám, až se někdo ozve.

Sarah má pravdu. Než se někdo ozve, nic nenadělá.

Může je urgovat, získávat náskok před ostatními.

Je schopná na sobě pracovat.

- Haló, Sarah je tady. - Ano, právě proto.

Je ti 26, měla bys mít pořádnou práci.

- Nemůžu se o tebe starat. - Nemusíš, zvládnu to sama.

Spoléhat na budoucího manžela neznamená se o sebe starat.

- Tak prr, to není fér. - Víš, jak jsem to myslela.

Sarah je soběstačná. A tu práci dostane.

To doufám. Neuživíš oba a ještě dům.

Mami.

Prostě se snaž, Saro.

Měj se krásně.

Vím, že se to lehko říká, ale nenech se jí rozhodit.

Já vím.

Miluje tě. Já tě miluju. A novej šéf si tě taky zamiluje.

- Na. - Páni.

Dneska patříš mezi frajery.

Pozor, předáváš mi svoje schopnosti, můžu s nima natropit nadlidskou škodu.

Hlavně buď v klidu, užij si volno a večer se uvidíme.

- Měj se. - Pá.

Ví vaše rodina o přestupku, jehož jste se dopustil?

Ano, ví o něm.

Má u vás doma někdo v současnosti problémy se zákonem?

Ne, jenom já. Černá ovce.

Bydlí na vaší adrese děti, které by váš návrat negativně ovlivnil?

Ne.

Dobře. Vámi poskytnuté informace

budou použity k domovní prohlídce během příštích sedmi dnů.

Do té doby musíte zůstat doma.

Rozumíte?

Ano.

To v tom celý den ležíš?

Nikam jsem dnes nemusela, tak jsem poslala další životopisy.

Nehledej práci, buduj si kariéru.

Musíš vyrazit a chodit na osobní pohovory. V tomhle stavu tě nikdo nezaměstná.

V pyžamu na pohovor logicky nepůjdu.

Takhle jsem tvůj život neplánovala, celý den sedět na zadku.

A jaký život jsi mi naplánovala, matko?

Jakou práci jsi mi naplánovala?

Jsi chytré děvče, Saro, ale kolik jsi dnes poslala přihlášek?

- Jednu. - Jednu?

Za celý den?

Pracovní přihlášky nejsou, co bývaly.

- Prosím tebe. - Vážně.

Dělám na nich celý den, a oni je rovnou hodí do koše.

Přeháníš, tak to není.

Koukni se na pracovní weby. Chtějí praxi i na doplňování regálů.

Ne, aby ses hlásila na doplňování regálů. Máš postupovat nahoru, ne dolů.

To se ti snažím vysvětlit. Je strašná konkurence. Všude.

A já ti říkám, ať nehledáš práci, ale buduješ si kariéru.

A já chci dělat věci po svém, jako všichni v tomhle věku.

Aspoň jsi Markovi řekla ano. Dva platy jsou lepší než jeden.

No dovol? Svatba není o penězích. Beru si ho, protože ho miluju.

Sotva znáš sama sebe. Co můžeš vědět o lásce?

Barbaro!

- Saro… - Vydrž. Dva cukry.

POLICIE

- Potřebujete něco? - Dobrý den. Jste Sarah Wilsonová?

Ano. Co se děje?

Jste partnerka Marka Mathersona?

- Ano. Stalo se něco? - Můžeme na chvíli dál, prosím?

Radši mi hned řekněte, o co jde.

- Bude lepší, když… - Prosím.

Je mi to moc líto, slečno Wilsonová.

Ne. To ne. Mami!

- Mami! - Moc mě to mrzí.

- Mami! - Mrzí mě to.

Je pryč.

Snaž se prospat.

Musíš se o sebe postarat.

Je pozdě. Chceš, abych zůstala?

Dobře.

Stavím ze zítra, ano?

Jo.

Dobrý den. Co si dáte?

Promiňte. Slečno?

Slečno Wilsonová a paní Wilsonová, chápu, že je to pro vás velice těžké,

ale vězte, že děláme vše proto, abychom vás podpořili.

Máme podezřelou osobu,

kterou chceme vyslechnout v souvislosti s jinými drobnými delikty.

Tohle bych drobným deliktem rozhodně nenazývala, nemyslíte?

Máte pravdu. Tím spíš chceme dotyčného co nejdříve vyslechnout.

V případě dotazů nás neváhejte kontaktovat.

O postupu vyšetřování vás budeme průběžně informovat.

Děkujeme.

Aspoň něco.

Saro, pozvali tě na pracovní pohovor.

To je skvělé.

Je to zítra.

Výborně.

Najdu ti vhodné šaty a vyžehlím ti je.

Svítá na lepší časy.

Tady je. Vítej zpátky.

Ahoj Yasmin.

Mám tam zákazníky, práce až nad hlavu, uvidíme se tam.

- Tak co? - Co co?

Nezeptáš se mě na poslední drby?

Povídej.

Vzpomínáš na Bena, co jsem s ním byla?

- Nebyl to Phil? - Phil? Ne, to bylo dávno.

Ben, co sem vešel a chtěl moje číslo.

Před týdnem přišel a pozval mě do Paříže.

- Pěkný. - Že jo? Bude to taková romantika.

Večeře pod Eiffelovkou, víno celou noc.

Jeho žena se to nedozví, nechodí sem.

- Seš v pohodě? - Jo.

Slyšela jsem, co se stalo. Protos byla tak dlouho mimo?

Tak jsem to nemyslela.

Můžeš se mi svěřit, jestli chceš, jako kámošce.

- Ježiš, tys to prošvihla! - A co?

Před týdnem tu byl chlap, co mluví s mrtvýma, všem tady věštil.

- Věštec? Tady? - Jo.

Možná to nebyl věštec. Předával nám vzkazy ze záhrobí.

Říkal, že potkám boháče a strašně se do něj zamiluju.

- Jak to víš? - Od mojí mrtvý babičky.

- Jo? - Byl fakt skvělej.

Fakt skvělej. Tyhle vzkazy ze záhrobí fungujou.

KONTAKT SE ZESNULÝMI BLÍZKÝMI

VEČERNÍ JASNOZŘIVOST „JAKO BY ZNAL MOU RODINU!“

Čau, ty.

Ty taky čau.

Co děláš?

- Multitaskuju. - Jo, v tom jsou ženy dobrý.

Co multitaskuješ?

Můj život, jak měl být, a můj život, jak bude doopravdy.

Vždycky to bude tvůj život.

Ale nechtěla jsem ho bez tebe.

Kdo říká, že bude beze mě?

Chybíš mi.

Ty mně taky.

Jelikož jsem mluvil poslední,

musím se zeptat, kdo se s námi chce podělit?

Jsme tu ze stejného důvodu.

Abychom se cítili bezpečně, ať budeme mluvit o čemkoli.

Nebudu na nikoho ukazovat, ale chce-li někdo promluvit, ať neváhá.

Jako dítě jsem svého otce viděl často pít.

Říkal a dělal matce strašné věci.

V mládí jsem se neoženil. Asi jsem nenašel tu pravou.

Vzpomínám na jednu návštěvu u bratra, jak se ke mně otočil a pravil:

„Neunavuje tě žít sám?“

Silně…

Silně mě to ranilo. Můj vlastní bratr.

Tak jsem šel domů a nalil si skleničku.

Když jsem za tři dny přišel k sobě,

nezbyla doma ani kapka alkoholu.

A teď… nemůžu přestat pít.

To je vše, o co se teď mohu podělit.

Saro, můžu dál?

Je otevřeno.

Četla jsi moje zprávy?

- Jak to dopadlo? Co říkali? - Dopadlo to dobře.

Na co se ptali? Řekli, kdy ti dají vědět?