Age of Monster (El tiempo de los monstruos)

STARÝ SVĚT UMÍRÁ A NOVÝ SE RODÍ V BOLESTECH.

NYNÍ JE DOBA PŘÍŠER.

Všechny vás tam úplně vidím,

Claru, Raúla, Virginii, Andreu…

Ta si určitě přivede někoho nového.

Nejde o můj život nebo o má poslední přání.

Je to daleko prostší.

Nejste tu, abyste mluvili o mně,

ale pomohli Raúlovi

s mým posledním filmem.

Nemyslím, že po všem tom utrpení po mě budete truchlit,

takže nebudu brečet.

Vaším úkolem je pracovat.

Vím, že to bolí

sejít se kvůli tomuhle,

ale myslím, že to je a vždy byl

jediný možný únik.

Chci si trochu odpočinout.

Všichni víte,

že záleží na konci.

Věděla jsi o tom?

Já? Ty jsi jeho scénárista.

Jsem nová postava?

Co?

Řekl: „Andrea si přivede někoho nového.“

Prosím tě, natočil to před smrtí.

Byl ho hajzl. Ignoruj ho!

Naše noční můry se naplnily.

Co teď?

Jak postavy představíme?

No…

Nevím. Neprotahuj to. Prostě se rozhodni.

Mohli by stát v řadě v zahradě

a představil by je vypravěč.

Jasně.

- Záběry zblízka. Ano. - Přijde ti to dobrý?

Radši bych

to udělal v příběhu, ale ty chceš být víc divadelní,

tak se nebudeme přít.

Dobře. Rozhodnuto. Začneme s Clarou.

Clara, 50 něco let.

Co o ní můžeme říct? Bohatá dědička,

nadšená do umění,

má žena.

Něco takového asi. Ještě uvidíme,

ale myslím, že jméno a věk stačí.

Dobře.

Další.

Virginia, 45 let.

Je ilustrátorkou, ale to na ní není to zajímavé.

Virginia není skvělá ilustrátorka.

Zvláštní je, že nikdy nic jiného nedělala.

Andrea, herečka, 40 let.

Jorge.

Co přesně Jorge dělá?

- Jorge, 34 let. - Dobře.

Marta a Fabián, 48 a 37 let.

Představíš je společně?

Ano, jsou vždy spolu.

Raúl, 42 let. Victor, 48 let.

- My taky společně? - Ne, každý zvlášť.

Marta a Fabián budou společně na konci.

Jorge.

Ano?

Jorge, moc dobře mě neznáš.

Musela jsem si dát skleničku, protože pohřby nesnáším.

Neviděli jsme se deset let.

Mám mu je přinést?

Kdykoliv budeš chtít. Vyhodí je.

- Jak to víš? - Jsou v záchodě.

Proč jsi jí to neřekla?

Ví o tom

a tobě po tom nic není.

Jsou tady. Nech to tam.

Jsou tady!

Jsme tady.

Ne.

Potřebuješ pomoc, Andreo?

S čím?

- S kufry. - Nemám kufry. Odpoledně odjíždím.

- Má čtyři kufry. - Nehádej se se mnou, Jorge.

Už je mrtvej?

Nevíme. Nahoře jsme nebyli.

Nebudu schopná brečet. Jsem…

jsem vyčerpaná.

Uklidni se. Uvidíme ho zítra. Odpočiň si.

- Vy jste… - Jorge.

Nová postava. Tudy, prosím.

Proč jsi mě sem vzala?

Nemluvili jsme o nás dvou.

Jestli tedy jsme vůbec pár.

Říkali, že jsem nová postava.

Co tím mysleli?

Jsi ráda, že tu jsem?

Neodpovídáš.

Andreo, posloucháš mě?

Andreo.

V tomhle domě není nikdy dost polštářů.

Tohle není čelo postele.

Miluju tě, Jorge.

Hezké šaty,

ale měla sis vzít ty, cos zmiňovala.

Jsou stejné.

Ano, ale tamty by ti slušely možná víc.

Nebo tím myslíš, že jsou to ty samé?

Ano, protože jsem si zkoušela jen jedny.

V tom případě jsou skvělé.

Neotevírají.

- Neměli jsme jezdit. - Zkus to znovu.

Víš, že neotevřou.

Můžeme projít zadem a okny do zahrady.

Zablátila bych si boty.

Jako sochařce by se ti textura měla líbit.

Jestli mě nasereš, odejdu. Víš, že jsem nechtěla přijet.

Nikdy nechtěl, ale jsou tady. Slyšel jsem to mnohokrát.

Víc než století jsme nechápali, jak nás oblafnuli.

Nemám pravdu? Že to bylo celé lež.

Je to celé lež.

Kolikrát už jsme to slyšeli?

„Je to celé lež.“

Je to děsivé a zvláštní, nemyslíte?

Ale nejděsivější je,

když zjistíte, že to byla pravda.

Vše, co si dovedete představit, se splní. Tak to je.

Naše myšlenky jsou největší hrozbou.

Dokud budou matky, co věří, že děti mohou být posedlé,

budou existovat děti posedlé ďáblem.

Dokud se budou lidé modlit k Bohu,

bude existovat i On.

Dokud lidé uvidí UFO a duchy,

budou existovat mimozemšťané a nadpřirozené síly.

Buďte velice opatrní,

protože vše je pravda.

- Mám první telefonát. - Zdravím, Cadijo…

Kde jsou všichni?

Ve svých pokojích?

Už spí?

Nemyslím si.

Neměli byste tu jíst a koukat na TV. Paní o tom ví?

Jaká paní?

Neměli byste koukat na ten brak.

Pohnojili jste trávník?

To jste neměli. Věděli jste, že přijedeme. Smrdí to.

To už je třetí „neměli“.

- Co se děje? - Nech je. Nic nám do toho není.

Marta říká, že když nepřijímám změnu systému, posilujeme ji,

a že v téhle zemi nikoho není třeba se vzpouzet.

Stačí jen přestat poslouchat,

protože pravidla nemají cenu a nic se nestane.

Mluv za sebe.

- Máte něco k jídlu? - Na nočním stolku jsou prášky.

A další je závist, protože jste strašně závistivá osoba.

Myslím, že je zřejmé, že jste závistivý.

Nevím, zda jste zavěsil, nebo tam ještě jste.

Myslím, že jste vypadl, ale budu pokračovat.

Mluv za sebe.

Zavedl sis kapačku?

Ano, jsem dehydrovaný.

- Co se napít vody? - Nezačínej, prosím.

Ptali se na mě?

Chceš stejnou pozornost, jako prve?

Ano, ptali se mě na tebe.

- Není mi dobře. - To vidím.

Na co se ptali? A kdo se ptal?

Nevím. Všichini.

Ptali se, jak ti je.

To byla Andrea.

Ano, Andrea se ptala, jestli jsi už umřel.

Byla opilá. Nespekuluj.

- Co jsi jí řekla? - Nic.

Jen klid. Nebudu tě rušit. Jen si dál dělej papíry.

Slušelo jí to?

Neviděla jsem jí do tváře. Ležela. Ještě něco?

Ne.

- Co ten novej? - No, je novej.

Moc jsem si ho neprohlédla.

Dej mi chvíli. Ve správný čas ti o něm řeknu.

Ve správný čas?

Tak by to řekla má matka či babička.

Nesrovnávej mě se svou matkou. Nech to být.

Další věc, co by má matka řekla.

Hrajeme slovní ping pong, nebo chceš probrat fakta?

Žádná fakta neznáme.

O to jde.

Tak toho nech.

- Proč se prostě nenapiješ? - Protože ta kapačka funguje.

Jsem nemocný. Celý západní svět je nemocný.

Západní svět?

- Můžu se zeptat, co máš za nemoc? - Prosím, nech mě prostě být.

Prosím.

Dobré ráno.

Plavání dobrý?

Ne, neplavu. Nikdy se nenamočím od pasu nahoru.

Proč ne?

Je to symbol. Nechci, aby to znělo hloupě nebo divně.

Ano, tomu rozumím.

Nenamočíte se od pasu nahoru. Jdete do vody, ale nenamočíte se.

Rozumím.

Soudíte mě.

- Neznáte mě. - Myslel jsem to tak,