Estocolmo

Víš, co chtěla? Jet do Bristolu.

- Nebo do Holandska k Amsterdamu. - Jo.

Do města Haarlem. Jako Harlem, ale s dvěma a.

- Haarlem. - Jo.

- Byl jsi v Holandsku? - Jo.

Já taky.

- Nejede do Bristolu ani Haarlemu. - Tak kam?

- Je to horší. - Horší?

- Mnohem horší. - Proč? Kam jede?

- Do Stockholmu. - Cože?

- Do Stockholmu. - To je super.

- To určitě. - No…

- To je konec. - Ale ty…

- Co? - Jste v pohodě?

Tuhle jsme se pohádali.

- Proč? - O nic nešlo.

- Jo. - Je to…

Co?

- Má tam kámoše. - A?

- Vyspí se s ním. - Fakt?

Jo.

- Vždyť Laura je tak hodná. - Jo, ale ve Stockholmu…

- Myslíš, že bude chtít? - Každý by si dal říct.

Ty taky.

Vyspal by ses s ní, ne?

Radši bych chtěl tvou bývalou holku.

- Dobrý vědět. - Tak…?

- Co? - Vyspal by ses s Laurou?

- Jestli se mi líbí? - Ne, je to snadný.

Představ si, že je večer jako dneska, potkáte se, dáte si drink…

Pozval bys ji k sobě domů?

- Jo. - Tak vidíš.

- Ahoj. - Ahoj.

Pamatuju si, že jste se spolu bavili na Omarově párty.

Co?

Ležel jsem v Omarově posteli, ale nespal jsem.

A?

- Viděl jsem tě. - Cos viděl?

Mě je fuk, že vzrušuješ Lauru a ona zase tebe.

Jsi namol. Nechápu, kam tím míříš.

- To je dobrý. - Co tím sakra myslíš?

Laura mi řekla, že jste si to málem rozdali.

- Nech toho! - Fakt. Málem to bylo.

Ty těm kecům věříš?

Je to jedno, nevadí mi to.

Vím, žes nic neudělal, ale nemusíš mi lhát.

Chtěl by ses s ní vyspat, nic víc.

Jsi namol.

- Jo, ale… - Co ale?

Nechceš mi něco říct?

Ani nápad.

- Tak vyřešeno? - Jo.

- Musím si koupit letenku. - Do Stockholmu?

Na první měsíc. Zkusím ji načapat.

- Magore. - Kolik to bude stát?

- Dost. - To je fuk. Chci vidět její výraz.

První měsíc nic dělat nebudou.

- Myslíš, že až pozdějc? - Jo. První měsíc ne.

To je moc brzo.

Tři měsíce.

Máš pravdu.

Ta děvka.

Ahoj.

Ahoj.

- Tomu bys nevěřila. - Tak povídej.

Nevím, jak ti to říct, protože…

Je to jako sen. Prošel jsem kolem tebe a zamiloval se.

- Jasně. - Vím, že je to neskutečný.

- Co s tím uděláme? - Dej mi číslo, zavolám ti.

Ne, mám pro tebe dárek.

- Co to je? - Nech si je.

Jestli nechceš jít se mnou, nechci je.

Zapomeň, nikam nepůjdu.

- Pojď. - Už jdu.

- Pojďte na pivo. - Co jít do tý hospody?

- Ale další pivo… - Jsem namol.

- Kam chceš jít? - Já?

Já chci zůstat tady.

- A ty? - Já bych si dala pivo. Co ty?

- Je mi to fuk. - Fajn, tak něco vyber.

- Dobře. - Super.

Co ty?

- Chci domů. - K tobě?

- Jo. - Snad tam nebudou vaši.

- Chceš jít domů? - Jsem unavená.

No tak, vyberte už něco.

Mám nápad.

Co koupit pivo a jít ke mně? Bydlím pět minut odsud.

Super. Ale já budu spát na gauči.

Holky…

- Ale… - Ale co?

O mě se neboj, jdu domů.

- Sama? - Jo.

- Půjdu s tebou. - Nemusíš. Vždyť se tu bavíš.

Nechcete jít vy dva sami?

- My? - Jo.

Já nevím…

Půjdu, jestli půjdete i vy.

Já jdu domů.

Dobře.

Půjdu s ní.

Půjdu s tebou. Stejně mají plány…

Nedělejte si hlavu, pojedu taxíkem.

- Fakt? - Jo.

- Ale říkaly jsme, že… - To nic. Je to kousek.

- Dobře. - Mějte se.

- Ahoj. - Čau.

Říkaly jsme, že budeme s ní.

- O nic nejde. - Myslím, že se dobře bavila.

Co děláš?

Jdu domů.

Skončil jsi sám.

- Jsi tu ty. - Cože?

Takže nejsem sám.

- Mě z toho vynech. - Proč jsi pořád tak negativní?

Všechno neustále odmítáš.

„Nikam nejdu, mě z toho vynech….“

- Fakt mě nemáš tak ráda? - Jo.

A řekneš mi proč?

- Nemám ráda lidi jako ty. - Jako já?

- Víš, jaký jsem? - Je to jasný.

Máš kliku. Já vůbec nevím, jaká jsi ty.

- Jo. - Řekneš mi, jaký jsem?

Moc si věříš.

A myslíš si o sobě, jak jsi skvělý.

Určitě se každý den díváš do zrcadla a nevěříš svým očím.

Super kámoš pro svý kumpány, ale k holkám jsi svině.

Klasický super týpek.

Nejsi moc originální, víš to?

Čekal jsem něco zajímavějšího.

Měl jsi zůstat s holkama. Víc se k tobě hodí.

- Taky si myslí, jak jsou skvělý? - Asi jo.

Ale hlavně proto, že se chceš bavit, a s nima je zábava.

Mám s nima sraz u mě vy bytě.

Tak co tu děláš?

Slíbil jsem ji, že tě přemluvím.

- Ale vážně, co tu děláš? - Doprovázím tě.

Nenapadlo tě, že možná nechci?

- Nechceš? - Ne.

- Další odmítnutí. - Jo.

Teda! Řekla ano!

- Jsi otravnej. - Moc se omlouvám.

Nechám tě být.

- Myslím to vážně. - Já vím.

Díky.

- Jdi do háje. - Jdu stejným směrem.

Nemáš kámoše, s kým by ses bavil?

- S jedním jsem přišel, ale… - Dals mu kopačky?

- Řekl jsem mu to. - Co?

- O tobě. - O mně?

O tom, co se stalo. Jak jsem se do tebe zamiloval.

A on to pochopil.

Teda nepochopil.

Ne?

Řekl, že ji hezčí než já.

To souhlasím.

Já taky.

A že vypadáš zahořkle a budeš mě ignorovat.

Zítra ráno už si to nebudeš pamatovat.

To jsem říkal já.

A řekl, že jsi na mě moc mladá. Tak co uděláme.

- Máš chytrýho kamaráda. - Jo.

- Mohl přijít místo tebe. - Není tvůj typ.

A ty jsi víc můj typ?

- Nevím, proč se s tím nechceš smířit. - Ty jsi ale…

- Nechal jsi ho tam? - Něco si najde.

Něco? Komu na tom záleží? Holku, popelnici…

Chlapy jsou hrozný.

- Jsme romantici. - Tomu říkáš romantika?

Hledáme lásku všude, i na divných místech.

Takže v nás věříš, i když je to bez šance?

Kéž bys věděla, jak moc nám věřím.

Poslouchej.

Nemáš šanci.

Nechci být nezdvořilá. ale chci jít domů sama.

Mám se vrátit za kámošem?

Nebo za mýma kámoškama. Máte se přece sejít.

S nima si to užiješ víc.

Řekl jsem tvým kámoškám, že jdu domů.

Ale svýho kámoše tam ještě určitě najdeš.

Dobře, vrátím se tam. Promiň, že jsem tě rušil.

To nic. Nebylo to tak zlý.

Tak já poběžím, třeba ho ještě chytím. Promiň.

Měj se!

Co tu děláš? Ty mě sleduješ?

Hledal jsem svýho kámoše a ztratil jsem se. Neviděla jsi ho?

Ne, ale můžeš to zkusit tay dole.

Asi už je pryč.

Čemu se směješ?

Čemu se směješ ty?

Řekni mi to.

Já nevím…

- Jsem rád, že jsem na tebe zas narazil. - Proč?

Protože jsem udělal dobře, že jsem za tebou šel.

A když udělám jednu věc dobře, i když je všechno proti mně…

mám radost.

To dává smysl.

Čemu ses smála ty?

Ničemu.

- Neřekneš mi to? - Nesmála jsem se ničemu.