Nocturnal Animals

NATOČENO PODLE ROMÁNU „TONY A SUSAN“ OD AUSTINA WRIGHTA

A mimochodem, zlato, s tímhle výstřihem

by měl vystřihnout lepší číslo, než to, co předvedl.

KŘEHKÉ

Pokud se pamatuju,

to tys mi říkala, že když se udělal,

bylo to řídký jako kokosová voda.

To by mě totálně odradilo.

Bylo to hodně řídký.

Dneska se musíme spokojit s málem.

To už je moc.

Paní Morrowová, přišel vám balíček.

Našel jsem ho ráno v poště.

Koho byste si přála o víkendu ve službě?

Víte co? Dejte všem na víkend volno.

- Určitě? - Ano.

Možná pojedeme do domu na pláži

a když ne, bude hezké mít víkend pro sebe.

- Dám všem vědět. - Děkuji.

Sakra.

- Christophere? - Ano?

Omlouvám se. Mohl byste to otevřít? Řízla jsem se o papír.

- Samozřejmě. Udělám to. - Děkuji.

Já jen... Řízla jsem se.

- Je tu vzkaz. - Přečtěte ho.

NOČNÍ ZVÍŘATA EDWARD SHEFFIELD

„Drahá Susan, napsal jsem román. Vyjde na jaře.

Je jiný než to, co jsem psal, když jsme byli spolu.“

Pokračujte.

„To ty jsi mě inspirovala,

abych psal od srdce.

Posílám ti korekturní výtisk, abys ho přečetla jako první.

Do středy budu pracovně v L. A.

a rád bych tě po dlouhé době zase viděl.

Přikládám své telefonní číslo a e-mail. Edward.“

Díky.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

- Co to je? - Edward mi poslal svůj rukopis.

Napsal román.

Jaký Edward?

Edward, můj první manžel. Pamatuješ?

Nevěděl jsem, že píše.

Ale jo. Psal román, když jsme se dali dohromady.

Jen si to nepamatuješ.

Nemluvili jste spolu tak 20 let?

Devatenáct.

Ne.

Zkoušela jsem mu před pár lety volat,

ale zavěsil mi.

Myslím, že učí angličtinu na nějaké přípravce v Dallasu.

Je to smutné. Už se znovu neoženil.

Kdes včera byl? Nezastavil ses v galerii.

Omlouvám se. Já...

Skončil jsem pozdě a nestihl bych večeři...

Zabralo by ti to 15 minut.

Patnáct minut, které pro mě byly důležité.

To je jedno.

- Nepřišel jsi včera do postele. - Nechtěl jsem tě budit.

Jo.

Já nespala. Byla jsem rozrušená z toho zahájení výstavy.

Mimochodem, dopadlo to dobře. Podle všeho.

- To rád slyším. - Jo.

Pojeďme na pláž.

Můžeme odjet dnes večer a vrátit se v pondělí.

Mohli bychom spolu strávit nějaký čas, jenom my dva.

Proč na sobě máš sako? Je sobota.

Musím do kanceláře

a pak na letiště a zpátky do New Yorku.

- Vždyť ses odtamtud právě vrátil. - Já vím.

Ale jestli chci ten obchod uzavřít, musím zpátky.

Nechci muset prodávat další majetek.

- Sakra. - To nic.

Víš, je to zvláštní, ale vůbec mi na tom umění nezáleží.

- To ti není podobné. - Já vím, ale je to tak.

Mně na něm záleží.

Štve mě to.

Já vím, že jo.

Neboj, seženu v L. A. nějaké nové umělce

a lidi si budou myslet, že jsme o krok napřed, ne že krachujeme.

Nebudeš se muset cítit trapně.

Už je to lepší?

Má teď jen trochu problémy s obchodem.

Carlos mi o tom říkal.

To mě překvapuje. Myslela jsem, že to skrýváme dobře.

Huttona by rozčílilo, že to někdo ví.

Nerad prohrává.

Spíš dobře?

Volalas mému psychofarmakologovi?

Měla bys mu zavolat, je to génius.

Mám o tebe opravdu starost.

Podívej se na mě na chvilku. Podívej se na mě.

Minule jsi mě vyděsila.

Jsem v pořádku.

Jsem v pořádku. Já...

Nemůžu uvěřit, že jsem ti o tom všem řekla.

Je mi trochu trapně, víš?

Jaké mám právo nebýt šťastná?

Vždyť mám všechno.

Připadám si nevděčná, že nejsem šťastná.

Máš na to stejné právo jako kdokoliv jiný, Susan,

všechno je totiž relativní.

Jsi na sebe příliš tvrdá.

Jak to děláš?

Myslíš s Carlosem?

Prostě... Prostě mi to nevadí.

Mít za manžela gaye není tak špatné, víš?

Jsme nejlepší přátelé. Naprosto se milujeme.

Rozhodně jsem jediná žena v jeho životě.

A to je trvalejší než touha, no ne?

Je to navždycky.

S Huttonem tohle nemáme.

Nikdy jste...

Myslím, že každý chceme něco jiného. Já chci něco jiného.

Pořád ho miluješ?

Žádá si mě. Omluv mě.

Letí mu letadlo. Jen se rozloučím.

Doufám, že ti ten obchod vyjde.

- Opravdu. Vím, že to potřebuješ. - Oba to potřebujeme.

Ne. Ty to potřebuješ.

- Pa. - Pa.

Tak povídám: „Máma mi vždycky říkala,

že když si budu masírovat frndu olejem ve spreji

měsíc před narozením dítěte, nebudu potřebovat omlazení vagíny.“

Musím si nějaký koupit.

A ona letos získá nominaci.

Nominaci? Ona vyhraje.

Bavme se o zahájení tvé výstavy.

Moje oblíbené téma.

Moje ne.

Včerejší zahájení bylo velkolepé.

Vážně? Opravdu si to myslíš?

- Ty snad ne? - Ne.

Myslím, že to umění bylo velmi působivé.

Dokonalé, ta kultura veteše, ve které žijeme.

Veteš. Je to veteš.

Naprostá veteš.

Drahoušku, jsi ohromně úspěšná.

Nikomu se doopravdy nelíbí, co dělá.

Tak proč to děláme?

Jsme k tomu poháněni.

Možná trochu nejistí.

Když jsme mladí, do něčeho se pustíme, protože si myslíme, že to má smysl.

A pak zjistíme, že nemá.

Susan, užívej si absurditu našeho světa.

Je to tak mnohem méně bolestné.

Věř, že náš svět je mnohem méně bolestný než opravdový svět.

NOČNÍ ZVÍŘATA EDWARD SHEFFIELD

PRO SUSAN

Proč jedeme do Marfy touhle starou rachotinou?

Protože jsem ji kompletně přestavěl. Je to klasika.

Má příšernou zvukovou aparaturu.

Budeš to holt muset vydržet.

Bereš si dvoje boty, Indio?

Vážně musíme na noc zastavit? Radši bych jela rovnou tam.

Zeptej se mámy. Ona tady velí.

Nastavila jsem alarm.

Indio, koukáš do toho už několik hodin.

To tys přece chtěla jet přes noc.

Jo, ale co mám jako dělat? Zpívat písničky k táboráku?

- Za jak dlouho tam budeme? - Nevím.

Tak tři, tři a půl hodiny.

Tak bude po tvém, tati.

Ztratila jsem signál.

Věřili byste, že tu není signál?

Jak je to vůbec možný?

Na západním Texasu nejvíc miluju dvě věci.

Žádný telefony a žádný lidi.

No tak.

- Kreténi. - Máme od nich pokoj?

- Indio, nedělej to. - Co?

- Co udělala? - Ukázala jim prostředníček.

- Mami, mám strach. - Tony.

Zrychli.

- To bude dobrý. - Ne, nelíbí se mi to.

To bude dobrý. Zrychli, Tony.

Sakra. Tak to je dobrý.

Prostě je nech jet.

Indio, nedívej se na ně.

- Ale oni... - Nedráždi je.

Proč se tak usmívá?

Nevím, zlatíčko. To bude dobrý.

Je to blázen.

- Panebože. - Panebože.

Sakra.

Hej, ty zmrde, zastav. Zastav!

Proboha, Tony.

Indio, už ti funguje telefon?

Ne, ale zapsala jsem si jejich poznávačku.

Ne.

Ne.

To ne.

- Zastav, do prdele! - Tati.

Zastav, ty debile. Zastav.

- To ne. - Co od nás chcete?

Jen klid. Jen klid!

Přestaňte!

Sakra.

Hej, no tak!

Neboj se, zlato. To bude dobrý.

Nejspíš mají zbraň.