Yakuza Lover (恋と弾丸)

- Na zdraví! - Na zdraví!

- Čau! Nazdar! - Dlouho jsme se neviděli!

Dneska budeme pít a slavit jako smyslu zbavení!

Pojďte, bude to sranda.

- Klidně běž, jestli chceš. - Můžu?

Takhle jsem si to moc nepředstavovala.

Moje řeč...

Hele, pojďte taky!

Vy dvě jste fakt pěkný!

V tom případě...

Co kdybychom zábavu přesunuli jinam?

Pojď, Yuri.

Hej...

Hele... Proč si myslíš, že na mě můžeš sahat?

Já si tu chci najít pořádného přítele!

Představa, že tuhle párty pořádáš ty...

Jsi fakt ubožák!

Odcházíme, Mai.

Yuri...

Zkus trochu číst atmosféru!

Vždy říkám, co si myslím.

Ten kluk byl pěkně nezdvořilej!

Vždyť už chodíš na vejšku. Měla bys dospět.

Takhle si přítele nenajdeš.

Nechci někoho, kdo mě nemá rád takovou, jaká jsem.

Co to...

Co je to za lidi?

Co?

- Tvoje kámošky? - Ne, ty idiote...

Ale viděly nás.

- Omlouváme se... - Pojď sem!

- Pusťte mě! - Pustím, tak se přestaň cukat...

Ale nejdřív z tebe udělám komplice.

Holka nedokáže přeprat chlapa.

Na, teď jsi spolupachatelkou.

Dost!

Otevři pusu, dělej!

Otevři ji!

Ve škole jsem hrála basketbal!

A nikdy jsem neminula!

Jestli se přiblížíte...

Hodím vám tu židli na hlavu!

Co je zase tohle?

Co jsi zač?

Omlouvám se za přerušení zábavy a her.

Jsem šéfem syndikátu Oya.

Toshiomi Oya.

Syndikát Oya?

Co? Jakuza?

Jste zraněná?

Budete v pořádku?

Pokud ano, tak je to dobře.

Pokud vás bude znovu někdo obtěžovat, tak jim ukažte tohle.

[Syndikát Oya Šéf: Toshiomi Oya]

Berte to, jako svůj štít.

Kabát si můžete nechat.

Jsem rád, že jste v pořádku.

Neberte si to k srdci a užívejte si života.

Sbohem, slečny.

Yuri...

Do češtiny přeložila MStoryline.

- Co si dáš k jídlu? - Jo, co si mám dát...

- Co jsi měla včera? - Včera... Už nevím...

Co? Nevzpomínáš si?

Yuri, co máš v té tašce, že ji nosíš u sebe už tolik dní?

To je od toho muže, co nás tehdy zachránil na té párty.

Ten z Jak...

Ten chlap z Jakuzy?

Myslíš, že je to džentlmen nebo je spíš nebezpečný?

Co z toho?

Počkat... Ty ses do něj zabouchla?

O čem to mluvíš? Ne... Byla to jen jednoduchá otázka.

Yuri...

Jsem vděčná, že nás zachránil, ale od takových lidí se drž dál.

Já vím.

Ale ten kabát patří členovi Jakuzy.

Bojím se vyhodit ho i nechat si ho...

Ale co víc, mám špatný pocit, že jsem mu nepoděkovala.

- No tak, přestaňte lelkovat a pohněte si! - Ano!

- Dobré odpoledne, šéfe. - Dobré odpoledne, šéfe!

Dobré odpoledne.

Promiňte...

Znovu se potkáváme, mladá dámo.

- Pro... Promiňte... - To je v pořádku.

Tudy.

- Hej. - Ano, šéfe!

To jsou dárky.

Co? To... ne...

To nebyl můj úmysl, když jsem přišla vrátit váš kabát. To není potřeba!

Nedělám to, abych vám poděkoval...

ale abych vás svedl.

Co?

Síla, kterou jste prokázala,

když jste se snažila ochránit svoji kamarádku,

byla velice atraktivní, slečno Yuri.

Myslel jsem, že už vás nikdy neuvidím.

A přesto jste mi zdvořile přišla vrátit kabát.

Slečno Yuri, když jsem vás uviděl stát venku,

tak jako by mi mé srdce zasáhl šíp.

Nepleť se do toho! Musím odtud zmizet!

- Počkat... - Žiji svůj život ve spěchu.

Nemám čas, čekat na ten správný okamžik.

Omlouvám se. Vy...

Najednou jste mě objal a já se lekla...

Tak to se mi ulevilo, že to není kvůli tomu, že jsem v Jakuze.

Co? Ne...

Moji muži vás odvezou domů.

Yuri.

Příště tě políbím tak silně, že ti rozechvěji celé nitro.

Ne... To nebude třeba.

Jsi příliš rozkošná, Yuri.

Šéfe!

- Kdo je to?! Kdo je to?! - Kde je? Hej! Najděte střelce!

Nejsem zraněná. Ale vy...

- Střelec? - Střílel poměrně z velké dálky, utekl.

Napadá mě pár podezřelých.

- Ještě dnes ho najdeme. - Ano!

Tohle je svět, ve kterém pan Oya žije.

Stále mi v uších zní zvuk toho výstřelu.

Někdo po něm jde...

Musím se připravit na to, že vždy, když ho uvidím, tak to může být naposledy.

Nesmím do toho spadnout...