I'm Your Destiny (ボク、運命の人です。)

Jsem tvůj souzený

český překlad SONMI 22. 5. 2017

Beethoven zanechal budoucím generacím

mnoho mistrovských hudebních děl.

Bezpochyby můžeme říci, že to byl velký skladatel,

ale jsou i další, kteří si zaslouží naši pozornost.

Třeba lidé, kteří Beethovena přivedli na svět,

jeho rodiče.

Kdyby se jeho rodiče nikdy nesetkali,

muž známý jako Beethoven by se nikdy nenarodil.

To je prostě osud.

Kdyby se jejich rodiče nezamilovali,

Edison, Einstein, ani Bill Gates by nikdy nepřišli na svět.

Jaký by v tom případě náš svět byl?

- Dobré ráno. - Dobré ráno, jste tu brzy.

Když se v budoucnu ohlédneme zpět, události, které ovlivní osud světa,

mají nepochybně původ

v drobných a všedních náhodách.

Jmenuji se Makoto Masaki a dnes u vás nastupuji.

Nemohli jsme se dočkat.

Do firmy jsem nastoupil před sedmi lety, když jsem začal v oddělení prodeje v Šizuoce.

Budu pracovat ze všech sil a prosím o vaši podporu.

Jo, v Šizuoce číslo čtyři!

- Tajná výměna kádrů! - Nech toho.

- Tak tedy všichni vzhůru do práce. - Hodně zdaru.

- Děkuji . - Máš tu rezervaci, Kacuragi?

- Za koho mě máte, šéfe? - Jak je to s bramborovým salátem?

Buďte v klidu, vysvětlil jsem jim to.

Co je to s tím salátem?

Šéf má strašně rád bramborový salát, ale nesnáší mrkev.

Masaki, jak jsi na tom s pitím?

No, občas se napiju, ale moc tomu nedám.

Dneska to bude uvítací večírek.

- Prosím? To slyším prvně. - Stejně nemáš nic lepšího na práci, co?

- Povídal jsi, že jsi mu to řekl. - No jo.

A tohle je Midori.

Přesto má v oblibě červenohnědou.

- Říkej bordó. - Dobře, dobře.

A tamhle je vedoucí Sekihara.

Šéfe, i dneska je moc dobrá.

Vážně? To rád slyším.

Před chvílí na mě divně koukal.

Tak se tváří pořád.

Každý den vypije celý zásobník.

- Fakt? - Těš se na večer.

Budu o Makotovi vyprávět zábavný historky.

Radši drž jazyk za zuby, rozumíš?

- Asi jste dobří kamarádi, co? - Ne, jen jsme spolu nastoupili.

Váš stůl je tamhle.

Tady je klíč od stolu a od skříňky.

Děkuji.

Firemní pravidla: Žádné pozdní příchody a absence Žádné aférky na pracovišti

To si dělají legraci.

Z respondentů dotazníku, rozeslaného před pěti lety,

který zjišťoval zájem zaměstnanců o manželství,

uzavřelo manželství zhruba deset procent.

Kolem třiceti procent s někým chodí a šedesát procent dotazovaných jsou sami.

Tento graf dokumentuje průměrné měsíční výdaje

na jídlo těch, kdo žijí sami.

Dvacetiletí utrácí víc,

než třicetiletí.

Náklady na jídlo by měly být vyšší u třicetiletých.

Ovšem dvacetiletí

se častěji stravují venku a proto je výsledek takový.

A co vy, jste na tom ve srovnání s průměrem?

Utrácím mnohem méně, než je průměr.

Haruko by nikdy nešla sama na rámen nebo taštičky.

To sem přece nepatří.

Jocujo, ty utrácíš hodně za jídlo?

Jasně, chodím na čínu, na jakiniku, k Francouzům, na suši.

- Jsem úplně v pohodě. - To mě uklidnilo.

Jistě.

- Co kdybys šla sama? - No tak, počkej.

Micue, nic se nestane, když si zajdeš na skleničku sama.

Prosím, jen pro dnešek. Něco s tebou musím probrat.

To říkáš vždycky a pak stejně neposloucháš, co ti říkám.

Dnes budu, čestně.

Dobře, ale jen tu jednu a pak odcházím.

- To se ještě uvidí. - Už teď mě mrzí, že jsem na to kývla.

Co znamená štěstí u žen na nule?

Midori, proč tě zajímá zrovna tohle?

Jen se na to třese.

Tak začnu s tou, se kterou začal chodit, když jsme nastoupili k firmě.

Za půl roku přibrala třicet kilo.

- Cože? - Třicet kilo, vážně?

Přesněji pětadvacet za pět měsíců.

Pět kilo za měsíc? Tak přibírá narozené hříbě.

Šéfe, to jste s těmi počty trochu vedle.

- Pětadvacet kilo přibere hříbě za měsíc. - Fakt? To jsem nevěděl.

Proč tak strašně přibrala?

Plakala a tvrdila mi, že skoro nic nejí.

Normálně lhala.

Abyste věděli, on jí na to skočil.

Tak úplně jsem jí nevěřil.

Jenže jsem si myslel, že bych jí věřit měl.

Chlapi to tak mají.

A ta další byla ještě lepší.

Jak Makoto zalezl do koupelny, vybílila mu peněženku.

- Byla to kleptomanka. - No tohle, kolik ti sebrala?

Když byl ve sprše, tisícovku. Když byl ve vaně, dvě.

To je jak laciná prostitutka.

Šéfe, tentokrát podceňujete děvky.

Koukejte už toho nechat.

Tisíc nebo dva, tady končí legrace.

To je prostě zločin.

Já to tak vlastně nebral.

Každopádně se s ním obě rozešly.

Přestaly se s ním scházet a víckrát o nich neslyšel.

Ta tlustá taky?

Abyste věděli,

nesoudím ženy podle vzhledu nebo váhy.

To je pro muže normální.

Jenže když tě pošlou k vodě hned dvě,

tak ten problém musí být v tobě.

Víš, Midori, toho se on sám nejvíc bojí.

Já přece nemám strach.

Opravdu nevypadáš, že by s tebou něco nebylo v pořádku.

Jenže takoví jako ty jsou nejhorší.

Ti dokázali dovést zemi ke krachu.

- To bych do něj nikdy neřekl. - Na to určitě nemá.

Ne, já to z něj přímo cítím.

Vážně o tom nic nevím.

Možná jsem něco udělal špatně.

To bude ono, něco jsi provedl.

Ani jsi o tom nevěděl,

ale těm ženskejm jsi nějak ublížil.

Koukla jsem mu do telefonu, měl tam divnou zprávu.

Co, vlezla jsi mu do telefonu?

Pak se na mě obrátil a řekl, že pro něj nic neznamenám.

Hrozný, co? Byla jsem pro něj vždycky ta druhá.

Ještě že jsi na to přišla dřív, než to zašlo někam dál.

Jenže já ho mám opravdu ráda,

tak jsem mu vlepila facku

a řekla mu, že tedy budu druhá, ale třetí nebudu za žádnou cenu.

Co to prosím tě, meleš? Koukej se s ním hned rozejít.

- A proč? - Nemyslíš, že s ním jen ztrácíš čas?

Máš na krku třicítku.

- Teprve třicet. - Čas, který ztratíš v hloupých aférkách,

už nikdy nevrátíš.

Tak co mám dělat, když ho mám ráda?

Řekl ti, že jsi jeho druhá,

na tom vážně chceš stavět budoucnost?

Muži jsou tvorové, co se každý den mění.

Nemění. Jsou stejní až do smrti.

Haruko, jsi strašně přísná jak na muže, tak na ženy.

Jen říkám, jak se věci mají.

Na všech vidíš jenom chyby,

proto si pořád nemůžeš nikoho najít.

Je lepší mít menší výběr, mám vyšší pravděpodobnost, že si vyberu správně.

Možná si neuvědomuješ,

že další partner může být tvůj poslední.

- Tak o tom nepřemýšlím. - Víš, Midori,

jestli o nějaké víš, mohla bys mu ji představit.

- No, o jedné bych... - Kasuo.

- Co je? - Já s někým chodím.

- Cože, jak to, že o tom nevím? - Proč bych ti to měl hlásit?

- A je tentokrát v pohodě? - Nemáš její fotku?

No, víte,

když jsem ji poznal,

jak to říct? Napadlo mě, že snad existuje něco jako osud.

Cože, to je tvoje holka? Opravdu s ní chodíš?

Ukažte.

Pacholku.

Neříkal jsi před chvílí, že ženy nesoudíš podle vzhledu?

Začala to ona, když mi řekla,

- že jsem milej. - Tak to nebude jen tak.

- To jsem tě podcenil. - Proč se rozčilujete, šéfe?

Do Šizuoky už ho vrátit nemůžete.

Já to říkal. Takoví, jako on

- jsou nejhorší. - A navrch, jak to,

že je v bramborovým salátu mrkev? - Říkal jsem vám,

že o tom kuchař ví.

- Omlouvám se za ten hluk. - Nám to nevadí.

Je dobře, že se vám daří.

Jeden čas to tu vypadalo mizerně.

Je mi divné, že taková restaurace nemá jiný personál.

Chci prostě vařit i obsluhovat sám.

Jsem hrdý hostinský Ótani Šóhe.

To nebylo ono, zkuste to znova.

Povězte mi, kolik vám bylo, když jste se ženil?

Já se ženil pozdě. Bylo mi už třicet.

Co je na tom pozdě?

Z kamarádů jsem byl poslední. Všichni se ženili po dvacítce.

Je to tak.

Kdo jste a co tady děláte?

- Ta, kterou čekáš, nepřijde. - Prosím?

Bohužel tě podvedla. Dívej se.

Dnes nad ránem v oblasti Šindžuku

tato žena zatelefonovala asi třicetiletému muži.

Poté se dostavili její spolupachatelé,

muže unesli a drželi jako rukojmí.

Akane?

- Víš, o co jde? To je vyděračství. - Cože?

Měla s těmi muži v plánu z tebe dostat peníze.

Ale než k tomu došlo, sbalili ji kvůli jinému případu.

To není možné, ona není taková!

Mám ti říct o všech, které podvedla před tebou?

Nejen, že unášeli a vydírali,

navíc je tu předpoklad, že tak získali nejmíň milion.

Proč se tohle stává jenom mně?