Saving My Stupid Youth (ごめんね青春！)

Ty a sestra Donmai?

Donmai.

Nemel pořád, že to nevadí!

Otázka. Co udělá Heisuke?

Za prvé: praští ho, za druhé: obejme ho, za třetí: půjde se vykoupat.

Co to do prčic děláš?

To bolí.

Proč?

Co to děláte?

To nic.

Chtěli jsme si trochu zazápasit.

Jdeme na to, Heisuke.

Jděte se vykoupat.

Od kdy?

Když se táta opil a zmeškal bohoslužbu.

Tenkrát jsem Mai potkal.

Byla to láska na první pohled.

Jako by na zem sestoupil anděl.

Klidný intelekt a ženská něha.

Plachá sněhová pusinka.

Počkej, počkej.

O čem to tu mluvíš?

O sladké Donmai.

Ta Donmai, co znám, je někdo jiný.

Od toho dne mám Donmai plnou hlavu.

Je dokonalá.

Inteligentní, citlivá, chápavá.

To, co Eleně chybí, má ona vrchovatě.

Naopak z toho, co Elena má, ona nemá nic.

Abys věděl, starší se mi líbí víc.

I na základce jsem byl ve fanklubu Mandy Hisako.

Vím, že jsem sešel ze správné cesty,

ale nerozumím ani polovině věcí, o kterých má žena mluví.

Tak jak to je?

Nepřekročili jste hranici, viď?

Cože?

Překročili?

Víš, mezi mužem a ženou je to přirozené.

Co bych ti tu vykládal, troubo.

Mluv normálně.

Koho to tu předvádíš?

Néé.

Co se stalo, brácho?

Co řveš?

Máma.

Máma?

Ctihodná bódhisattva se někdy mění na mámu.

Uklidni se.

Podívej, je to jen socha.

Ti, co se proviní cizoložstvím, okusí plameny pekelné.

Chceš to peklo vidět?

Nebo ti mám jednu fláknout touhle rukou?

Brácho, prober se.

Uklidni se, brácho.

Nech to na mě.

Před tátou tě budu krýt.

Ale ty

se s Donmai rozejdeš.

Tak to tedy...

Chceš pěstí?

Tak dobře.

GOMEN NE SEISHUN! Stesk po školních dnech

niwiwin tiranaoki Sonmi 4. 12. 2024

Špatně jsi to pochopil.

Jo?

To zrovna.

Než podezírat syna, měl byste se zamyslet nad sebou.

Já vím.

Připiš mi to na účet.

Už zas?

Do háje.

Do roka se znova ožením.

Požádám o ruku první ženu, kterou teď potkám.

Vezměte si mě.

Tak nějak se podařilo oklamat prostopášného otce.

Starší než já!

Problém je s touto osobou.

Jak říct

osamělé čtyřicetileté ženě, která spokojeně plete svastikový vzor,

že se spolu nesmí scházet?

Pane učiteli, organizační výbor začal schůzku.

Hned tam budu.

Udělala jsem menu kavárny.

To je hezké.

Dál prosím, kdo má na starost kvíz na otevřené scéně?

Endó tu není.

Tedy víte,

takhle by to nešlo.

Óki a Akišima dělají doplňovací zkoušky.

Musí se učit, dokud nebudou mít potřebný počet bodů.

Myslíte si, že vás tam vezmou jen tak?

Naivní jelimani.

Džinbó a Endó se učí v přípravce na zkoušky na nečisto.

Abe je na nervy, když ji odmítl náš svalovec.

Můžu za to já?

Dejte se do kupy.

Na přípravu festivalu už není ani měsíc.

Když nemůžete přijít, připravujte se doma, jako Nakai.

Jdete pozdě.

Za zpoždění se omlouvám.

Jste tu pozdě, už jsem řekla.

Důvod, raz, dva, tři, poslouchám.

Donmai byla...

Přiznejte se, že ji máte rád. Donmai.

Je nás nějak málo.

Óki, Akišima, zkoušky.

Endó, Džinbó, samostudium.

Abe je na nervy.

Nějaké otázky?

Nakai?

Odešla jsem uprostřed práce, takže se tam vrátím.

Co stojíte?

Jděte.

Já?

Vy jste natvrdlej.

Soudě podle výrazu obličeje, načasování a intonace,

má problémy a chce je s někým řešit.

- Teď jsem přišel. - Ebisawo, sednout.

Učiteli Haro, marš.

Ano.

Udělali jste kus práce.

Nakai.

Není ti nic?

Myslím, že toho na tebe všichni navalili moc.

Tam je jiná barva.

Promiň.

Máš silný smysl pro zodpovědnost a ostatní pak na tebe spoléhají.

Jestli je toho na tebe moc, musíš to říct.

Nesmíš mlčet.

To je v pořádku, dělám to ráda.

Spíš je mi jich líto.

Je to taková zábava a oni o to přijdou.

Určitě toho budou pak litovat.

Učiteli?

Když jsem tě slyšel, dostal jsem chuť něco taky dělat.

Přestoupí?

Jak to? O ničem nevím.

Opravdu?

Ale ne, slíbil jsem, že to nikomu neřeknu.

Kdy? Proč? Kam?

Koncem příštího týdne.

Do Tokia, kvůli práci jejího otce.

Příští týden.

Co bude s festivalem?

Řekla, že tu nebude.

Neměla bys o tom mlčet.

Stejně si myslím, že bys to měla říct.

Nesnáším pitomej soucit.

Všichni budou najednou milí,

jen co řeknu, že se stěhuju.

Budou se děsně snažit

a přesně to já nechci.

Nechci zkazit ostatním zkazit náladu

před prvním společným festivalem.

Rozhodla se mlčet a v tichosti se odstěhovat do Tokia,

proto prosím...

Haló?

Mluvím s otcem Nakai Takako?

- Tady je Hačija ze střední školy Mládí. - Ne.

To je pravda, Sandžo.

Budeš ticho?

Jsem Hačija ze Sandžo.

Skutečně to musí být teď?

Nenapadlo vás, jak je vašemu dítěti?

Vážně?

Znamená to, že dokumenty k přestupu jsou vyřízené.

Ano.

Samozřejmě.

Věřím, že to si říká i vaše dcera.

Jak moc vás nenávidí.

A k smíchu to opravdu není.

Chápu.

Pak se nedá nic dělat.

Ani já vás nemám ráda.

Sbohem.

Slib dodržím.

Nikomu nic neřeknu.

Na oplátku,

aby se Nakai odstěhovala v klidu,

udělej, co se od tebe čeká.

Ano.

To je nosorožík?

To je kytara.

Malujete úplně pod psa.

Nepovídej.

Co kdybyste ho vzal jinou barvou?

Aby líp vynikl?

Jo, a trochu vystínovat.

Jako kde?

Tady.

Sem?

Ne, barva už došla.

Tak ji namíchám.

Eleno, hrnec! Nevypnula jsi plotýnku.

Jejda, promiň.

Už jsem ji vypnul.

Děkuju.

Dneska budou zelné závitky.

Musí to být studený, proč nepustíš pračku?

Prý se polokošile mají prát v ruce.