Novak Djokovic: The Wolf in Winter

VLK 1. SYMBOL NEBOJÁCNOSTI

A SPIRITUALITY V BALKÁNSKÉM FOLKLORU.

2. SRBSKÉ NÁRODNÍ ZVÍŘE.

Ryzí moudrost je,

když víte, jak vše pustit z hlavy, jak se osvobodit.

Cítíte se volní, protože v životě není silnější pocit než svoboda.

Novak je neuvěřitelně zranitelný.

A jemný a něžný.

Ale i vzteklý. Má v sobě i vztek.

Možná, že vztek zastupuje ty emoce,

které musí celou dobu potlačovat.

Je to vlastně hravé dítě, které chce dělat, co ho baví,

a vážně mu to jde, ale…

Myslím, že děti z té generace nikdy neměly příležitost

jen tak si hrát.

Tenis je pro něj v zásadě útočiště.

Místo, kde nachází lásku.

BĚŽÍM SE SVÝM VLKEM

Nemůžu říct, že jsem spokojený s tím, co mám a kdo jsem.

Pořád se snažím být něco víc, lepší, rychlejší, silnější.

Často mám pocit, že sám sebe vězním.

Pokud máte prospívat

a naplno těžit ze svých schopností,

musíte doslova proměnit celý svůj život

mimo tenisový kurt, abyste posloužili tenisovému kurtu.

A to nese následky.

NOVAK DJOKOVIĆ: VLK V ZIMĚ

MELBOURNE, AUSTRÁLIE

Domnívám se, že není doceněný,

ANDRE AGASSI 8 GRANDSLAMŮ

ani zdaleka,

za to, co přinesl tenisu.

Jeho úspěchy jsou nedotknutelné.

Je to naprosto zřejmé.

Nejlepší hráč všech dob.

Vyhrál víc Mastersů než kdokoli jiný.

Vyhrál nejvíc slamů.

Na první příčce je déle než kdokoli jiný.

Udělal, co se po něm žádalo.

HOWARD BRYANT NOVINÁŘ

Ale jeho tělo se ozývá…

Ozývá se i čas.

Upřímně, nemám v hlavě žádné datum,

žádné datum expirace mojí kariéry.

Vím, že o tom spousta lidí spekuluje.

Hodně lidí mě posílá do důchodu už roky.

Proč mě posíláte do důchodu?

Dokud hraju a soutěžím na nejvyšší úrovni…

Pořád jsem v top five, top ten na světě…

Proč bych mluvil o odchodu,

když si dál můžu dokazovat, že pořád můžu vyhrávat?“

PŘED 5 MĚSÍCI – OLYMPIÁDA V PAŘÍŽI

Olympijské zlato mi jako jediné chybělo.

NOVAK ZLATO

Vyhrát zlato byla nejvyšší meta.

Měl jsem jasný cíl.

Fanoušci už čekají na zřejmě velkolepé finále

dvouhry mužů, souboj o zlatou medaili.

Novak Djoković nastupuje proti Carlosu Alcarazovi.

Novak s 24 grandslamovými tituly.

Byla to pátá olympiáda.

Dvacet let usiloval o zlato pro Srbsko.

Dvacet let.

Šance přichází jednou za čtyři roky

a když prohrajete,

R. NADAL DVĚ ZLATÉ MEDAILE

psychicky se s tím hodně těžko smiřuje.

„Další příležitost dostanu až za čtyři roky.“

Carlos Alcaraz překypuje talentem.

Je mu teprve 21 let a už vyhrál čtyři majory.

Novak před olympiádou za celý rok nevyhrál jediný turnaj.

Je to bod obratu?

Alcaraze samozřejmě tipují na vítěze,

ale Novak je Novak, když jde o všechno.

NOVAKŮV MANAŽER

Novak Djoković!

Bylo cítit, že pro stříbrnou medaili si nepřišel.

SOUBOJ O ZLATOU MEDAILI TIE BREAK

Tak pojďme, potlesk!

-Pojďte! -Vstáváme!

Je hrozně vyčerpávající žít v tom stresu a tlaku,

když musíte být za každou cenu nejlepší.

Říkala jsem si: „Bylo by super, kdyby vyhrál olympijské zlato.“

JELENA DJOKOVIĆ MANŽELKA

„To je ono, už nemusím sobě ani jiným nic dokazovat.“

Vítězem je Djoković.

Dva nula na sety.

Novak Djoković získal zlato pro Srbsko.

DVOUHRY MUŽŮ SRB NOVAK DJOKOVIĆ VÍTĚZ – SOUBOJ O ZLATOU MEDAILI

Plakala jsem štěstím. Byla to hrozná úleva.

Pamatuju si, jak jeho trenér křičel:

„Hra skončila! Už to všechno dokázal.“

Podívám se na něj a říkám si: „Panebože. Uvidíme, co bude dál.“

Z jeho výrazu byl poznat opak.

On to tak dělá, protože tu hru hraje rád,

ale rozhodně se skončit nechystá.

DEN PO ZÍSKÁNÍ OLYMPIJSKÉHO ZLATA

Jak se cítíš?

Pomalu mi to začíná docházet.

Děje se toho moc a zatím se v tom nedokážu vyznat.

Nějak nedokážu v klidu vidět celou situaci.

Nevěděl jsem. Do té doby jsem na olympiádě nevyhrál,

takže to byl vrchol kariéry.

Vzhledem ke všem prohrám na předchozích olympiádách

a mým pocitům, pak ta emoční horská dráha,

kterou jsem si zažil.

No a potom oslavy, trvaly sedm až deset dnů.

OSM DNÍ PO ZÍSKÁNÍ OLYMPIJSKÉHO ZLATA

Opatrně, opatrně.

Jeď, jeď.

Olympiáda mě vyčerpala i nabila zároveň.

Krásná zkušenost, když jsem vyhrál zlato,

vrátil se pak s rodinou do Srbska

a slavil a tak dál.

Tohle je ten nejlepší pocit, jaký srbský sportovec může mít.

Ještě jednou díky. Ať žije Srbsko. Jedem!

Když jste na špici, když vévodíte hře,

když máte pocit, že jste nejlepší nehledě na věk,

chcete pokračovat.

MELBOURNE, AUSTRÁLIE

Novak je odhodlaný.

Má dokonalou šanci vyhrát další major.

Novak Djoković bude muset v Melbourne zabrat,

pokud chce vyhrát svůj 25. grandslam.

Číslo 25 čeká a on si jde pro něj.

Ve sportu se odchází třemi způsoby.

Může to udělat hra,

a hráči, co dřív tahali kačera,

vás začnou porážet.

Nebo to udělá tělo. Jednou se vzbudíte

a vaše tělo řekne: „Tohle už nepůjde.“

Nebo odejdete na vrcholu kariéry.

Většina hráčů

potřebuje první cestu.

„Protože když mě nikdo z vás neporazí,

„proč bych končil?“

Je naprosto vyloučené,

že by Novak Djoković komukoli předal žezlo.

To si musíte vzít.

Všichni se ho ptají: „Kdy odejdeš?“

O důchodu má hodně smíšené pocity.

Je to největší rozhodnutí jeho života.

1991 4 ROKY

Začínal jsem tak ve čtyřech, pěti.

Vyrůstal jsem na horách a v dětství jsem hodně lyžoval.

Ale tenis prostě

vládl mému srdci.

Táta byl závodní lyžař.

Když skončil, začal trénovat,

a tak se s mámou seznámil na sjezdovce.

Oslovil ji a tak začala láska.

Rozhodli se na té hoře bydlet.

Otevřeli si restauraci.

V létě stavěli tenisový kurt,

hned vedle restaurace.

Když tyhle kurty začali stavět,

byl jsem tady kvůli rodinné restauraci.

Pomáhal jsem dělníkům, protože…

O tenisu jsem do té doby neslyšel.

Nikdo v rodině předtím tenis nehrál.

Řekli mi, že stavějí tenisový kurt.

„Co to je?“ ptal jsem se. „Sport,“ říkali.

„Je to fajn. Hraje se to s raketou.“ Můj táta to znal.

Tak jsem to začal sledovat v televizi a pomáhal jsem dělníkům.

Nosil jsem jim pití zdarma z restaurace.

Oni mi dovolili, abych jim pomáhal.

Máme rádi sport. Vždycky ho sledujeme v televizi.

DIJANA DJOKOVIĆ MATKA

No a on sledoval Wimbledon.

A vítězem se stává Agassi!

Řekl: „Chtěl bych to zkusit. Chtěl bych raketu.“

Tak mu otec koupil malou raketu.

Tak jdeme. Pojď! Miř na tátu!

Začal hrát venku před restaurací.

Miř na tátu!

Teď!

Hele ho, šampióna! On to umí! Jedem!

Když pak řekl, že chce hrát, poslali jsme ho na tábor.

V klidu! Tak, vidíš? No tak, klid.

Pojď! Odpal ho.

Teď v pohybu.

Výborně. Ještě dva

a hotovo.

Pojď, Nole!

Chceš pak zmrzku?

Palačinky?

Ano! Zasloužíš si to. Jdeme

Během tábora hrál nějaký zápas.

Šla jsem se na něj podívat.

Plakal, protože prohrál.

Říkám mu: „To nevadí, je to jen jeden zápas.“

Nechtěl prohrávat.

Jelena Genčić je moje tenisová máma.

Měla na mě obrovský vliv.

Trénovala v začátcích Moniku Seleš.

Viděla jsem takového chlapečka,

JELENA GENČIĆ TRENÉRKA

stál hned za plotem.

A celé ráno v kuse se díval.

Zeptala jsem se ho: „Víš, co tady děláme?“