Le nozze di Laura

Dobré ráno.

- Dobré ráno. - Dnes budeme hovořit o písmenu „S“.

Měkká hláska „S“ a měkká hláska „Z“.

Říkáme jim také „sonorní“.

Teď vymyslíme nějaká slova s měkkým „Z“. Zkusíte to?

- S měkkým „Z“, „ Zanzara “. - Výborně.

- „ Azalea “. - Dobře.

- „ Dozzina “. - Skvěle. Ano?

- „ Zavorra “, „ zimbello “. - Dobře.

- „ Bellezza “. - „ Bellezza “ ne. Proč?

- Ve slově „ bellezza “ je tvrdé. - Je tvrdé. Dáváte vůbec někdy pozor?

- Ano, poslouchala jsem. - Neustále zírá na Marca.

- Je to fantastická příležitost. - No tak.

- Děláš si srandu? - Jdi do toho!

Jdi do toho!

- No tak. - Dej jí pusu.

- No tak. - Lauro!

Lauro, kam jdeš?

- Všechno nejlepší, Lauro! - Díky, mami.

- Jak to oslavíš? - Ještě nevím, ale...

Musím... mám spoustu pozvánek, musím si vybrat.

- Jsi to ty? - Ano.

Kdybych věděla, že zůstaneš doma, tak bych něco připravila.

- Nezůstanu doma. - Kam půjdeš?

Na konci lekce jsem mluvila s klukem v kurzu.

Hodně jsme si povídali.

Řekl mi dokonce o své dívce.

Už mu trochu leze na nervy, to řekl jasně.

- Proto rád mluví se mnou. - Protože mu rozumíš?

Ano. Takže vlastně...

zmínila jsem, že mám dneska narozeniny.

Řekla jsem mu to a on řekl, že je se mnou chce strávit.

Proč odmítáš muže, který tě zbožňuje?

- Nech si své urážky pro své nepřátele. - Ty jsi můj nepřítel!

Jestli jsi zabil Lysandera, zabij i mě!

Nikdy jsem se neposkvrnil krví Lysandera.

- Řekni mi, zda žije. - Co mi dáš výměnou?

Poctím tě tím, že mě už nikdy nespatříš!

Mlč už, hnusí se mi, když se na tebe dívám.

Ať už žije, anebo je mrtvý, nikdy už nedovolím, abys mě znovu potkal!

Promiňte...

Mohu něco říct?

Jistě.

Možná je to zvláštní, protože si takových věcí nikdy nevšímám.

Co?

Máte nádherné boty.

Opravdu?

Zvažovala jsem, zda je koupím, jsou pěkné, ale nebyla jsem si jistá...

- Jsou fantastické. - Díky.

- Což nemáte soudnost? - Ale teď vás Demetrios nemiluje.

Jmenuji se Hermes.

Těší mě, Laura.

Cítíte to hrozné rozpouštědlo?

To jsem asi já.

Provozuji čistírnu. Doufám, že to není příliš nepříjemné.

Není. Líbí se mi to.

Kdybyste byl laskavý, neponižoval byste mě.

- Řím je nádherný, že? - To je.

Moje tetička tu žije 35 let a říká, že je to nejkrásnější město.

S výjimkou jejího Corigliana.

- Odkud jste? - Z Verony.

- Jak se vám tu líbí? - Muž z Verony se tu může cítit osaměle.

- To i někdo z Rocca Imperiale. - Kde to je?

V Kalábrii.

Nenapadlo mě, že pocházíte z jihu. Nemáte přízvuk.

Beru lekce přednesu. Brzy získám osvědčení.

- Tak proto. - Co tu děláte?

To je na dlouhé vyprávění.

Před 55 lety si můj otec otevřel čistírnu ve Veroně.

Celý život tam s mámou pracoval a myslel, že budu dělat totéž.

Ale chtěl jsem něco jiného. Chtěl jsem cestovat.

- A tak jsem jednoho dne dorazil do Říma. - Co tady?

Abych si otevřel čistírnu.

Právě jsem zjistil, že mě žena podvádí.

Posadíme se sem na lavičku?

- Spěcháte? - Ne.

Chtěla jsem si s někým vyjít, ale změnila jsem názor.

- Musí to být hrozné. - Co?

Co udělala vaše žena.

- Koušete si nehty? - Trochu.

- Mohu? - Co?

Připomínají mi moji matku, když jsme si jako děti hráli s hula hoop.

- Řekněte, pokud mám přestat. - Ne.

Přišel jsem domů dříve, abych ženu překvapil...

a přistihl ji s nejlepším přítelem,

který nedávno ovdověl.

Zkoušeli to vysvětlit. Ale jak se to dá vysvětlit?

To je mi líto, to si nezasloužíte.

Víte, jsem také člověk, ale vždy jsem ji respektoval. Vždy.

Než jsem vešel do divadla, chtěl jsem se zabít.

Promiňte, že vám to říkám, ale...

Potřebuji se ztratit v tomto snu.

Cože?

Chcete jít se mnou? Jestli ne, řekněte.

Dopřejte mi ten sen.

- Chcete mi dopřát ten sen? - Ano.

- Ano? - Ale já nevím, jak...

- Prosím! - Tady...

- Prosím! Ale... - Už musím, prosím.

Musím vám poděkovat.

Vrátila jste mi víru v život a lidi. Děkuji.

- Není zač. - Tak...

Je něco, co pro vás mohu udělat?

Chci, abyste si vzala toto.

Je to pero, které mi dala matka, když jsem si otevřel čistírnu.

- Ne... - Prosím, vezměte si ho, je vaše.

Děkuji.

Zavoláme si taxi?

Máte volno?

Prosím.

Pěkný večer.

Odvezte dámu... kde bydlíte?

- Jaká ulice? - Řekněte mu ulici.

Via Tuscolana 1215.

Tuscolana? Tak...

To by mělo stačit, děkuji.

Ne, prosím, neplačte.

- Nekažte to všechno. - Já?

EKOLOGICKÁ ČISTÍRNA

- Dobrý den. - Dobrý, ano?

Hledám Hermese. Vlastní čistírnu.

- Známe nějakého Hermese? - Ne, myslím, že ne.

- Jste si jistá? - Nikdy jsem o něm neslyšela.

- Díky. - Není zač.

VYPEREME A VYŽEHLÍME BĚHEM 1 HODINY

Dobrý den, paní.

Hledám muže z Verony, který vlastní čistírnu.

- Jak se jmenuje? - Hermes.

- Co je to za jméno? - Znamená „Merkur“.

- Aha... ne. - Promiňte.

- Stejně vám děkuji. - Není zač.

ČISTÍRNA

Promiňte...

Hledám muže, který se jmenuje Hermes

- a vlastní čistírnu. - Hermes je na Via Pretorio.

Ten, co prodával ovoce? Ale ten už dávno umřel.

Dnes budeme dělat něco důležitého, smát se a plakat.

Ukažte mi svůj smích. Musím vám uvěřit.

- Chcete to zkusit? - Ano.

Dívejte se také a pak mi řeknete, zda je opravdový, nebo není.

Rozesmál jsem vás? Smějte se.

A teď se náhle rozplačte.

Smích vám sluší víc. Chci vidět, jak se smějete.

Připravte se plakat. Chci vidět slzy. Výborně!

Myslete na poslední holku, co vás nechala, a smějte se. Ne vy!

Necítím se dobře.

- Promiňte! - Ano?

- Mohu na chvíli ven? - Co?

- Točí se mi hlava, budu v pořádku. - Samozřejmě.

- Všechno v pořádku? - Ano.

- Co se děje? - Nic!

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět.

Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou,

požehnaná ty mezi ženami

a požehnaný plod života tvého, Ježíš.

Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní

i v hodinu smrti naší. Amen.

Tvoji rodiče se každý večer modlili, abys někoho potkala.

Mám tě na starost a ty otěhotníš s někým, koho jsi viděla jednou.

Co jim povím?

Říkáš, že Hermes jakoby nikdy nebyl.

Tak dělejme, že nebyl.

Co tím myslíš, že nikdy nebyl?

Nic se nestalo, jasné?

Jak jim to můžu tajit?

Zbavíš se toho a jestli to někdy matce řekneš...

zabiju tě.

Děkuji.

- Dobrý den. - Dobrý den, Schincaglio.

Pospěšte, je pozdě.

Musíme nabrat síly, už se stmívá.

- Šest mužů na sběr citronů. - Osm na mandarinky.

- To je moc. - Ne, je to správně.

- Dejte mi chleba a klobásy. - Jistě.

- Myslím, že je jich moc. - Napijte se vína.

Sklenka dobrého vína a budete šťastný.

Už jsme skoro tam.

- Jste z Crotone? - Ne, z Rocca Imperiale.

- Řím je krásný, že? - Není.

- Jste ráda, že jste zpátky? - Ne.

- Vítejte, Lauro! - Děkuji.

- Dejte mi to... - Děkuji.

- ...vaši rodiče čekají, pojďme. - Dobře.

- Obědvají? - Ano.

- Cesta byla dobrá? - Ano, děkuji.

Vítej.

Ano. Ne.

V Miláně, zítra. Osmnáct, dvacet beden.

- Ne. - Lauro!

Ano.

- Jak se máš? - Dobře.

Ne, jdou do Bruselu. Ano, sbohem.

Ano. Ano, sbohem.

- Jsi zpátky? - Ano.

- Myslela jsem, že budete rádi. - Proč?

- Že jsem zpátky. - Jsi přesně jako tvoje tetička Mariela.

- Já vím, tati, přibrala jsem. - Co říkáš?

Chodila jsem na lekce přednesu. Ahoj, Caterino.

- Lauro! - Děkuji.

Stačí.