The Wounded Man (L'homme blessé)

To nezvládnu, do toho kufru se všechno nevejde. Praskne.

Vezmu nějaký větší.

Neměla jsem jíst ty mušle.

Říkali jsme ti to.

A co papriky, strávil jsi je?

Ne.

To bylo jídlo, co?

- Byl to tvůj nápad. - Na oslavu odjezdu.

Původně to byl můj nápad, ale dá se vůbec oslavovat odjezd?

Kromě jídla vůbec neotevřela pusu.

Ani on ne. Kdo nechal puštěnou vodu?

Co to děláš?

- Nic. - Nic? Co to je?

- Co to je? - Můj kufr.

Nedělej si ze mě srandu.

Dělej, vysypej to.

Už tak toho máme moc.

Výšivka.

Proč jsem ji dělala? Ani si nejsem jistá těma barvama.

Už jsem ti říkala, že to nechci.

Je hrozná. Hned za hranicema ji vyhodím.

Přijdeme pozdě. Ne, že by na tom záleželo.

Dělej, Henri.

Musíme spěchat.

- Napíšeš mi dopis? - Proč ne dva? Pohyb.

- Nenapíšeš mi? - A proč?

No, já nevím.

Není čas, musíme spěchat.

- Mám tvou adresu, jestli chceš… - Jsi cvok.

Není tam pro tebe místo.

Neumíš německy. Nemůžeš se pořád řídit mnou.

Na.

Neříkej to tátovi.

V kolik jede vlak?

Máme ještě čas.

Nemluv nesmysly.

Henri!

Je to třetí nástupiště.

Henri! Jacqueline, honem!

Říkala jsem, že staví tam.

- Věděla jsem to. - Nekřič.

Vždycky je lepší přijít dřív.

Jede ve 21:37. Máme hodinu.

Celou hodinu, to je směšné.

Co to ty lidi dělají?

Myslela jsem, že mám pravdu.

Pane, můžete se posunout?

Jsem tu s celou rodinou,

moje dcera jede na výlet a chceme být spolu.

Spletli jsme si čas.

Chceme trochu pojíst.

Nevyměníte si s námi místa? Támhle stojí můj syn.

Děkuju, pane.

Henri?

Henri, pojď si sednout.

Ale…

Kam to jdeš? Henri!

Opravdu?

Hej, mladej, na co vejráš?

Hledáš něco?

Máš žízeň?

- Jo. - Horký, nebo studený?

Nemám dost.

Tak já zvu.

Na. Je to šumivý.

Nech mi trochu, jo?

- Musíme jít, kde jsi byl? - Ticho.

Co to říkali?

- To je tvůj vlak, slyšelas to? - Ne.

Co vy, paní?

- Ano. - A co říkali?

Budou to opakovat.

Vlak ve 21:37

do Tarasconu a Paříže přijede na třetí nástupiště

o 60 minut opožděn.

Takže další hodina.

Proč prostě neřeknou hodina?

Tak si snězme ty sendviče.

Ty máš po tom obědě ještě hlad? To je šílený.

Mám pořád hlad.

Na.

Podej to tátovi.

Vážně to není vtipný.

Stůj, nechoď tam.

To jsi ty? Co tu děláš?

Co?

Na co to čumíš?

Co chceš?

Počkej chvilku.

Máš doklady? Máš občanku?

Dělej.

No tak.

Henri. Jakej Henri?

Jak se to vyslovuje?

Borowiecki?

Nikdy jsem tě tu neviděl, seš novej?

Pomoz mi. Mám křeč.

Pomoz mi. Prašť ho.

Kopni ho. Dělej.

No tak, dělej.

Povídám, prašť ho.

Tomu zmrdovi se to líbí. Dělej, kopni ho do hlavy.

No tak! Dej mu.

Dej mu, nebo to udělám sám.

Prohledej mu kapsy.

Strč mu ruce do kapes.

Do kalhot.

Sako už mám.

No tak, má v kapsách peníze.

Dělej. Pomalu.

Pomalu. Dělej.

Dělej!

Vraťte mi to, pane.

Vraťte to.

Vraťte to!

Vždyť jsi věděl, kolik je hodin.

A teď už ti sestra ujela.

Kam jsi šel?

Nesedla si, ale zvládne to.

Posílá ti velkou pusu.

Jenom opakuju, co říkala.

Víš, co dělá tvůj táta?

Šel si lehnout.

To je ten sousedův syn?

Zase to nefunguje.

Kolik je hodin?

Co? Já nevím. Je půlnoc.

Ten kluk je hrozný. Mluví s tebou?

Neosprchoval ses.

Nudíš se?

Ne.

Půjdu otevřít okno.

Můžeme taky odjet, není to otázka peněz.

Ale kam? Nemá rád moře.

Zajímalo by mě, co má rád.

Je jako medvěd, kterého bolí hlava. Nemá kolem sebe rád lidi.

Ve svém věku už můžeš jet. Jsou na to organizace.

Mám nějaké letáky, nechám tě zapsat.

Budeš s mladýma. Podívej se na svou sestru.

Nechci nikam jet.

Tak já jdu.

Jdu ven.

Kam?

Já nevím.

Nevím, prostě jdu ven.

Jdu ven.

Nedělej hluk, nikdy nevím, jestli spí.

Máš oheň?

Máš oheň?

Nestůj tam, nebuď blbej.

Restaurace jsou užitečný, co?

Opustila mě žena.

Takže víš, vaření…

No, nechodím sem každý den.

Ne, spíš jednou za čas na večeři.

Proč se na mě tak díváš?

Hele.

Ukážu ti fotku svých dětí.

Páni, to je děs.

Podívej. Chata, palma.

Afrika. Je to stará fotka.

Podívej. Jo.

Není na ní ani žádný člověk.

Je to hloupá fotka, já ji nefotil.

Ale nemůžu ji vyhodit.

I když by to bylo snadný.

- Co jste dělal v Africe? - Co?

Co jste dělal v Africe?

Není těžký se tam dostat.

Klidně tě tam vezmu.

Potřebuješ jenom očkování proti tyfu a žlutý zimnici

a každej den i před odjezdem brát chlorochin.

Nějaký tu mám, chceš?

- Pořád u sebe nosím. - Ne, díky.

Naštěstí jsi mi to připomněl.

Ten kluk, se kterým jste tu byl včera…

Promiňte, doktore, zavíráme.

Pardon.

Takže byl s vámi.

Uvidíme se zítra, pane Bosmansi.

Ten kluk ze včerejška…

Jean.

Jmenuje se Jean.

Jsi spokojený? Jsi?

Už jsem se na to ptal.

Musíš mít rád utrpení, protože jinak,

spokojenost…

Určitě na něj počkáš.

Čekání je výtečný nápad. Jen čekej.

Pane, promiňte.

Ty vždycky někde překážíš.

No? Tak co?

- Co je s tebou? - Nech mě být.

- Je nový? - Ano, je se mnou.

Je sladký. Kolik za něj chceš?

- Nemůžu ti ho dát, prostě ne. - Proč ne?

Nechci. Je to můj bratr.

Co to do tebe vjelo?

Je to kretén.

To já taky.