The Binding (Il legame)

NETFLIX UVÁDÍ

Ne!

„Fascinace označuje psychickou překážku nebo zábranu,

a zároveň pocit nadvlády velmi mocnou okultní silou,

která ovlivňuje nezávislost člověka a jeho schopnost rozhodování a volby.“

Fascinace je obecně známá jako uhranutí, provádí se pomocí magických rituálů,

které vytvoří pouto mezi obětí a vykonavatelem.

Tyto praktiky jsou již dlouho zakořeněné na jihu Itálie.

Sofie…

- Do prdele, co děláš? - Mami, ty mluvíš sprostě!

- Pitomče! - Au!

Pomsta bude sladká.

Zlato, sedni si pořádně.

Co je?

Nic. Pracuješ od té doby, co jsme vyjeli.

Ani jednou ses nepodívala ven.

Jako kluk jsem se v těch polích ztrácel.

Neviděla jsem žádnou tvou fotku z dětství.

Neříkej to mámě.

Vytáhne fotky od školky až po konzervatoř.

- Chci je vidět všechny. - Ne.

- Všechny. - Nech toho.

Donutí mě přehrát staré noty. Schovala si je jako relikvie.

Je ze staré školy.

Budeš se jí líbit.

- Možná si jí to měl nejdřív říct. - Ne.

Překvapení.

Ahoj!

- Jak se jmenuje? - Tito.

Ahoj, Tito.

- Kouše? - Ne, ale bacha, opravdu smrdí.

Tito!

Tito!

Pojď sem!

Nemyslela jsem, že je to tak velké.

Měla by se odstěhovat do vesnice a ne tady být sama.

Teresa není sama.

Ahoj, Sabrino!

- To je Emma. - Emma, těší mě.

A to je Sofia.

- Vítejte. - Děkuju.

- Potřebuješ pomoc? - Ne, ještě to zvládnu!

- Vezmu si svoji. - Dobře.

- Tudy. - Jdeme.

Jak se máš?

Jsem trochu unavený, ale cesta byla fajn.

- To je krása! - Viď?

Nesahej na to! Sofie!

Připravila jsem pokoje nahoře.

Díky, Sabrino.

To jsem já.

Naštěstí jsem tě poznala bez knírku.

Mně se takhle líbíš.

To je tvoje máma?

Ano, před pár lety.

- Kde vlastně je? - Za chvíli tu bude.

Kdyby něco, jsem v kuchyni.

Děkujeme.

Pojďme, tudy.

Pojď. Pak si je prohlédneme.

Sofie?

Pojď.

- Nemáš to moc těžké? - Ne.

Já spím tady a vy tam.

Je to tradice. Nejsme manželé, nemůžeme spát spolu.

- Vážně? - Jo, tak to tu chodí.

Byla by to urážka. Je to jako…

Ale já chci spát sama!

To nemůžeš. Bohužel to tak je.

Nejsme manželé, nemůžeme spát spolu.

Sofie?

Mami, podívej.

Co to dělají?

Nevím, zlato.

Ale nic nám do toho není.

Tady jste!

Mami!

Pojďme.

Kdo je ta dívenka?

Sofia.

- Ahoj, Sofie. Už jste se zabydleli? - Jo, nahoře.

Tohle je Emma.

Omlouvám se za přivítání. Musela jsem něco vyřídit.

Moc ráda vás poznávám, Tereso.

Synovi se konečně podařilo vás sem přivést.

Musí k tomu být vážný důvod. Viď, Sofie?

Máš přenádherné oči.

Tohle místo je nádherné.

Díky. Je to všechno, co mám.

Hodně jsem tomu obětovala.

Muselo to dát hodně práce.

- Když už jsme u toho, jak to jde? - Je to složité.

Proč si někoho nenajmeš?

Vždycky jsme to zvládly samy. Tentokrát to zvládneme taky.

- Půjdeme se projít? - Dobře.

Nechoď daleko. Člověk se tu ztratí raz dva.

Půjdu dodělat věci v kuchyni, než dorazí hosté.

- Koho jsi pozvala? - Jako obvykle.

Chtěli tě po tak dlouhé době vidět.

Mami?

Počkej, jdu s tebou. Musím ti něco říct.

- Zatím. - Jo.

Pojď mami, jdeme.

Co to bylo?

Stará modlitba z tohoto kraje.

Odříkává se, abychom ochránili rodinu a ty, kteří se stanou její součástí.

Můj syn se žení.

- Gratuluju! - Děkuju.

- Připijme si. - Ano.

Na zdraví!

- Na zdraví! - Na zdraví!

Vaše dcera se narodila v Itálii?

Ne, přestěhovala jsem se sem, když jí byl rok.

- A co děláte? - Jsem stavební poradkyně.

- Pracujete v Miláně, v Římě…? - Hlavně v zahraničí.

- Jak to řešíte s dcerou? - Když jde o delší cestu, jede s námi.

- Nevadí vám, že jste mimo domov? - Zvykla jsem si.

Zvykla si i ona? Dítě potřebuje stabilitu, nemyslíte?

Skončili jste s výslechem?

Budete mít církevní, nebo občanský sňatek?

Už máte datum?

Je tu krásně. Můžeme se vzít tady.

- Vážně? - Jo, udělejme to tady.

Promiň, mami. Neudělala jsem to schválně.

- Omlouvám se. - To nic.

Hej.

Nejde to vyčistit.

Ukaž.

Všechno v pohodě?

Nikdy jsem tě neviděla modlit se.

Dělám to kvůli mámě. Záleží jí na tom. Dokonce pozvala i kněze!

Pojď sem!

Tito, pojď sem!

Podívej!

Chceš to! Přines!

Tito?

Tito?

Počkej! Tito!

Tito, počkej!

Tito!

Copak tu vyvádíš?

Tito utekl!

- Vidělas, jak je ten strom velký! - Je krásný.

Má přes tisíc let.

Proč jsou ty stromy vykopané?

Protože jsou nemocné.

Řeknu ti tajemství. Moje máma je umí vyléčit.

Vážně?

- Jako nějakým kouzlem? - Přesně tak.

Kouzlem.

Ale nikomu ani muk.

- Se Sofií to umí. - Ona ho zbožňuje.

Někdy trochu žárlím.

Máte štěstí, že jste pro ni našla otce.

Sofia už otce má.

Jistě, promiňte.

Proč jste se rozvedli?

Byli jsme moc mladí. Po narození Sofie už mezi námi byl konec.

- Ale máme dobré vztahy. - S vaším zaměstnáním to musí být těžké.

Spousta lidí by byla ráda na mém místě.

Francesco cestování miluje.

Vždycky byl takový.

Brahmsovo kvinteto pro klavír a smyčce.

Tak jsem ho poznala.

Na komorním koncertě.

Byl výjimečný.

Ale na větších pódiích se necítí dobře.

Vždycky to může zkusit znovu.

Výborně!

- Mami, slyšelas? Zahrála jsem ji celou. - Jsi skvělá!

- A proč jsi tak skvělá? - Protože mám nejlepšího učitele!

Nežárlete na ně.

Pouto s matkou je nerozlučné.

Šlo to dobře.

Vedla sis skvěle.

Dokonce si přežila i výslech příbuzných.

Tvoje máma nedává emoce moc najevo.

Ne.

Znám ji.

Má z nás radost.

Ty máš taky radost?

Co myslíš?

Líbí se mi nápad se vzít tady.

Kde jsi vyrůstal.

Pak to zvážíme.

Lásko.

Co je?

Sofie?

- Tak co? - Někdo nás špehoval.

- Kdo? - Sabrina.

Ale no tak.

- Mám pocit, že jsem ji viděla. - To není možné.

Lásko, je to starý dům, všude je průvan.

Slyšela jsi hluk a lekla jsi se.

O nic nejde.

Proč má ruku plnou jizev?

Víš, Sabrina měla problémy,

matka se o ni začala starat. Pomohla jí.

Jsou si velmi blízké.

Zlato?