Dear Mother (L'origine du monde)

NETFLIX UVÁDÍ

Ano!

Co jet o víkendu na výlet?

- Kam? - Nevím. Do Trouville?

Předměstí Deauville?

Nebo třeba Honfleur, ten je půvabný.

- Ne? - Jo.

Najdeme si pěkný hotýlek,

večeře v přístavu, talíř mořských plodů.

- Bylas? - Procházky, masáže…

Udělala ses?

Co?

Co, „co“?

- Nechápu otázku. - Ptám se, jestli ses udělala.

Jo, tys to snad neslyšel?

- Jo, slyšel jsem to. - Tak co se ptáš?

Tak třeba já jsem nebyl.

Po sexu vždycky mluvíš.

Prostě furt brebentíš.

Jsi celá rozparáděná.

Co mi tu vyčítáš? Chceš mě naštvat?

Tak promiň, že se cítím skvěle.

Fajn, cítíš se skvěle.

Jako někdo, kdo se zbavil protivného úkolu.

Kdo dodělal domácí práce.

Chceš radši, abych se namíchla?

Jo, upřímně, to bych radši.

Přijdu si jak v nějaké frašce.

Frašce?

- Je mi líto. - Pane jo.

- A už mě nebaví šukat ve tmě. - To ty chceš vždycky zhasnout.

Pomáhá mi to.

- Myslet na jinou? - Ne.

Jo? To je milý.

Ne, myslel jsem na nás dřív.

Jeane-Louisi.

- Jsme spolu 17 let. - To vím.

Vztah je o vůli, kompromisech, trpělivosti,

nejen o vášni.

To bys měl ve svém věku vědět.

Jestli to teď chceš celý podělat

kvůli svý trapný nostalgii, tak do toho, nežinýruj se.

Ty jsi hroznej sobec.

Proč lžeš? Proč předstíráš orgasmus?

A to je lhaní?

- Promiň, je to lež. - Ne, chráním nás. Tebe.

A zároveň taky doufám, že to bude jako dřív.

Neklaď mi otázky, které se neodvážíš položit sobě. Jo?

Co by nám pomohlo zlepšit sex?

Miluješ mě?

Miluješ mě ještě?

To se můžu zeptat i já tebe.

Nechci tu všechno takhle vybalovat. Je to nevkusný.

Nejsme Amíci.

Takže ty rozhoduješ, kdy budeme upřímní a kdy strčíme hlavu do písku.

Ty vole, ty mě štveš.

No jasně.

Jsi otravná. S tebou se nedá mluvit.

A ty vždycky všechno zkazíš.

Teď jsi mě nasrala.

Jestli chcem Honfleur, musíme rychle. Je prodloužený víkend a bude plno.

Jeane-Louisi, prostřední pedál, prosím.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

- Spěcháš? - Jo.

Tak můžeme rychle.

- Ne, díky. Nic nesháním. - Protože už jsi to našel?

Ne, protože…

Jdu domů. Jen venčím psa.

A kde ho máš?

Asi šel napřed. Zrychlí, jakmile pozná cestu domů.

Narozdíl od páníčka.

Kolik nabízíš?

Vidíte, vždycky mě zajímalo, jaké jsou relace.

Styk za 80, felka za pade.

Felka?

Kuřba.

Jo tak.

Ne, já…

Asi ne.

Asi to není…

můj styl.

Moc si neumím představit…

A taky tady v lese a tak.

I to, že je na to sazebník…

Moment.

- Vydržte. - Co je?

Spona ve vlasech.

Sakra!

Váš snubák se mi zasekl do spony.

Zkuste si ten prsten stáhnout.

- Nejde to. - Musí to klouzat.

Ne, já sám. Promiňte.

- Tak. - Bezva.

- Nate. - Díky.

- Promiňte. - To se stává.

- Fakt? - A jedeme dál.

Ne, to je dobrý. To nechte.

- Ty se nechceš udělat? - Ale jo, v zásadě.

V pohodě.

Těch 50 eur si nechte.

No to jo.

- Tak jo, díky. - Brzy na viděnou.

Tudy.

- Odkud jsme přišli? - Odtamtud.

- Odtamtud? Tak jo. - Jo.

- Díky moc. - Není zač.

- Nashle. - Zase někdy.

Jo.

Kdes byl?

Šel jsem na vzduch.

Na vzduch?

Myslíš, že to nevím?

Smrdíš kouřem, zlato.

Malý moment.

- Dobrý den, pane Bordiere. - Díky, Virginie.

Video jsme sice z YouTube stáhli, ale je z něj virál.

Pokaždé ho někdo na internet vrátí. Sdílí to přes WhatsApp nebo co.

Viděl to celý její gympl. Vypni prosím tě ten mobil.

Neměl to nikdo vidět.

O to nejde.

Když nemáš sebeúctu, měj úctu aspoň k rodině.

- Už se ani neodvážím na třídní schůzky. - Nebojte se.

Vaše rodina má „právo být zapomenuta“.

Má práce je to právo prosadit právně i prakticky.

Mé týmy se postarají, aby to video zmizelo navždy. Dobře?

Neboj. Takže Marie…

Jak se jmenuje tvůj…

partner v tom videu?

Théo de Challonge.

Théo… de… Challonge. Dobře.

Clément Boursier.

- Dobře. - Hugo Pélisson.

Louis d’Esclapière.

Pošleme dopis rodičům

a zkusíme dospět k dohodě.

Mezitím se podíváme na všechny platformy,

kde by mohl být zveřejněn předmět sporu.

Taky TripAdvisor.

Prosím?

Má hodnocení na TripAdvisoru.

- Kolik bodů? - O to nejde.

Ano, promiňte.

Trip…

A palmáre panu Bordierovi zaplatíš ze stavebka.

- Ne. - Ano!

Já tuhle generaci nechápu.

Pořád se někde vystavují. Žádné tajemství, žádné soukromí.

Já bych neřekl. To ten chlapec, tedy ti chlapci,

narušili posvátnost okamžiku sdílením videa.

Prosím? „Posvátnost okamžiku“?

A že se vyspala se čtyřmi spolužáky vám nevadí?

Jen takový nápad. Možná se snažila…

podvědomě…

vás zasáhnout tam, kde by vás to bolelo nejvíc.

Potřebuji advokáta, ne psychiatra.

Hodit se může obojí.

A i právník může potřebovat psychiatra.

- Pravda. - Vstávej.

Pane de la Rochène.

Děkuji.

No teda.

To není moc stylové, na japonskou restauraci.

Japonskou, ale vedenou Číňanem.

To jsem nevěděl. Už chápu.

Proč? Přijdou ti Číňani míň styloví než Japonci?

To jsem neřekl.

- To by byl rasismus. - Nikdy neuvažuješ rasisticky?

- Snažím se. - Já taky. Ale je to boj.

Říkám si, že kdybych byl fakt rasista, tak s tím nebojuju.

Ale stejně uvažuješ rasisticky.

Vedu v hlavě takovou malou debatu.

A nakonec rasistické názory odmítnu.

A tady středostavovskej levičák před chvilkou říkal,

že Číňani nejsou styloví.

To jsem neřekl.

Mám právo považovat za vulgární mít nahýho chlapa v kalíšku,

aniž bych byl rasista.

Ale kuřba od tranďáka ti včera nevadila.

To není fér. Něco ti řeknu a ty… A já nevěděl, že je to transka.

To je účel transvestitů. Abys mohl říct: „Já to nevěděl.“

- Myslím, že to byl transsexuál. - Pak je to v pohodě.

Právě že není.

Jsem nervózní, ztrácím nad věcmi kontrolu.

- Přišel jsem o klienta. - Možná vyhoření?

Buď mě přepadá úzkost, že přijde deprese, nebo už depresi mám a ta úzkost je z toho.

Vejce, nebo slepice?

Co bylo dřív?

Vejce?

Nebo slepice?

- Když mě Carole opustila… - Jarní suši rolky?

Pro mě.

Děkuji.

Díky.

Šílený, vždycky jsem přímo pod zářivkou.

- No a? Nejsi tu se ženskou. - Ty máš vlasy, nechápeš to.

Bodovky by měli na veřejnosti zakázat.

Přišlo ti někdy, že nežiješ v realitě?

Jako bych vyšel ze svého těla,

pozoroval se, jak něco dělám, žiju svůj život, ale…

není to skutečné.