Red Sea

Rudé moře.

Výjimečná orientální idyla.

Místo ticha, síly

a růzmanitosti.

Rudé moře je známé vysokým obsahem soli,

která stojí za její průzračnou vodou.

Ztěžuje totiž řasám množení.

Proto se jeho korálové útesy

považují za ráj pro potápěče.

Najdeme tu to nejlepší z podmořského života.

Jsou tu hejna barevných ryb,

populární mořští klauni,

okouni,

bdělé murény,

podivní čtverzubci

a samozřejmě elegantní želvy.

Největší atrakcí jsou barevné korálové korály

zářící při západu slunce.

Z oběžné dráhy Země

je podlouhlý tvar Rudého moře zřetelně vidět.

Je to úzké moře

o délce 2 240 kilometrů,

hloubce až 2 604 metrů.

Sousedí s Indickým oceánem

a nachází se mezi severozápadní Afrikou a Arabským poloostrovem.

Rudé moře obsahuje asi 200 000 krychlových kilometrů vody.

Jeho povrch pokrývá přes 438 000 čtverečních kilometrů

voda je v průměru 538 metrů hluboká.

Proč se jmenuje Rudé moře? To je dobrá otázka.

Různé teorie se vynořují už od starověku.

Rostou zde modré řasy.

Vznášejí se přímo pod povrchem vody.

V době květu mění svoji barvu na červenou.

Proto voda při pohledu shora

vypadá červeně.

Ale tato řasa není moc rozšířená.

Dalším možným vysvětlením

jsou rudé kameny na pobřeží.

Obsahují oxidy železa,

které způsobují červené zabarvení.

Legenda praví,

že tyto kameny do ruda spálilo slunce.

Název moři mohli dát i íránští mořeplavci,

kteří barvami značili čtyři strany kompasu.

Barvou jihu byla červená.

Geologicky se jedná o mladé moře.

Vzniklo před 25 miliony lety

při oddělení africké a asijské litosférické desky.

Vzniklá štěrbina se vyplnila mořskou vodou

a vzniklo Rudé moře.

Kvůli pokračujícímu posouvání litosférických desek

se Rudé moře rozšiřuje rychlostí průměrně 1,2 centimetrů za rok.

Pro nás je obzvlášť zajímavé jižní Rudé moře.

V místě, kde s mořem sousedí Eritrea, Džibutsko a Jemen,

tedy ve směru Indického oceánu.

V jednom zúženém místě

je tu moře jen 29 kilometrů široké

a 130 metrů hluboké.

Tato přirozená překážka

omezuje mísení vody

a způsobuje vysoký obsah soli.

V těchto podmínkách se hůře množí řasy i plankton

a voda je křišťálově průzračná,

jak ostatně vidíme odsud od pobřeží.

Ale i pod vodou

je mnohem lepší viditelnost než jinde,

jak se teď přesvědčíme.

Nejrozšířenějším živočichem

je ten nejdůležitější:

korál.

Žahavky a větevníci

jsou hlavními staviteli korálového útesu Rudého moře.

Po tisíce let

tito živočichové stavěli ohromné struktury

až do velikosti ostrovů, a to po celém světě.

Jejich nejznámějším výtvorem jsou Bahamy, Bermudy

a Maledivy.

Je to možné díky tomu,

že koráli patřící do kmene žahavců

soustavně vylučují uhličitan vápenatý.

Jednobuněčné organismy zooxanthelly žijící uvnitř korálu

pomáhají s tvorbou vápence.

Řasa s korálem žije v symbióze,

což znamená, že si vzájemně pomáhají a pečují o sebe.

Tito koráli jsou velmi citliví na teplotu vody.

Musí být mezi 20 a 29 stupni Celsia.

Žijí tedy hlavně v mělčích, tropických a osvětlených vodách.

Žahavky a větevníci

jsou vlastně obrovskými koloniemi polypů.

Každý polyp je velký několik milimetrů až jeden centimetr.

Kromě výživy získávané pomocí symbiotických partnerů

je potravou korálů plankton,

který koráli chytají svými chapadly.

Žahavky své jméno získali díky knidocytům, žahavým buňkám,

které dokáží proniknout lidskou kůží

a vstříknout bolestivý jed.

Symptomy jsou obdobné jako při kontaktu s kopřivou.

Ale samotná bolest může přetrvat dva dny až dva týdny.

Po ranách mohou zůstat i jizvy na celý život.

Proto by potápěči měli být opatrní,

aby neudělali častou chybu

a nespletli si žahavku s chaluhou.

Co se týče konkurence přisedle žijících živočichů,

jsou žahavky obzvlášť úspěšné.

V soupeření o světlo a životní prostor

žahavci své rivaly efektivně předstihnou.

Tito koráli mají i takzvané obranné polypy,

kteří jsou o něco větší než ti běžní

a které používají v boji o místo na útesu.

Mohou jimi rivala bodnout

a zničit ho jedem.

Ale ryby, které tu vidíte,

si z toho moc nedělají.

Anthiinae, zvláštní druh okouna.

Mají to dokonce úplně naopak.

Žijí ve skupinách po tisících

a využívají složité korálové formace

jako úkryt před predátory.

Zajímavé je, že tyto ryby jsou většinou samice.

Jen každá padesátá je samec.

Dospělé ryby jsou vždy samice,

které se později promění v samce.

Ale to se stává většinou jen tehdy, když některý samec zemře.

V takovém případě se nejsilnější samice skupiny

během několika dní promění v samce

a zaujme jeho místo.

Dalším obyvatelem útesů jsou laločníci.

Jsou sice příbuzní žahavek a větevníků,

ale mají úplně jinou strukturu.

Stabilitu získávají vnitřním tlakem vody.

Jejich končetiny nejsou pokryty polypy.

Mají je naopak na koncích výběžků.

Laločníci mají obvykle hnědou, žlutou či zelenou barvu.

Pokud žije ve stínu,

má jasně červené, oranžové či fialové zbarvení.

Nacházejí se hlavně na okrajích útesů,

na převisech nebo stropech jeskyň.

Koráli jsou velmi významní pro mnoho druhů ryb.

Menším poskytují úkryt.

Proto v jejich okolí nalézáme obrovská hejna.

Když se objeví predátor,

mohou se hned ukrýt mezi větvící se korály,

kam se k nim většina velkých predátorů nedostane.

Schopnost korálů používat žahavý jed

je také obrovskou výhodou.

Ryby musí být jen opatrné,

aby se nedotkly obranných polypů,

jinak se samy mohou stát obětí.

Díky přírodním bariérám

a specifickému prostředí,

které má na živočichy zvláštní vliv,

se v Rudém moři za miliony let vyvinulo mnoho unikátních druhů,

které nenajdeme nikde jinde.

Takovým je i populární mořský klaun.

Tomuto druhu se v angličtině říká i sasanková ryba.

Živí se planktonem a řasami

a jsou poměrně malí.

Dorůstají nejvýše 15 centimetrů.

Klauni žijí v blízké symbióze se sasankami.

To znamená, jak už víme z příkladu korálů,

že dva různé druhy mají výhody ze soužití.

Zajímavé je, že klauni mohou žít se sasankami,

jejichž knidocysty jsou jedovaté.

Proč se toho klaun nebojí?

Je to jednoduché.

Pokrývá ho vrstva slizu,

která před smrtícím jedem chrání.

Klauni chrání sasanky

a odhání predátory, například klipky.

Na oplátku sasanka chrání klauny před jinými predátory.

K těm může patřit i podivně vypadající lulanka.

Některé mohou dorůstat délky až jednoho metru.

Vyčkávají a vznášejí se ve vodě

a pak rychlým výpadem chytají menší rybky.

Proto jsou velmi plaché

a rychle se plavou skrýt, jakmile zpozorují potápěče.

Pokračujeme teď pod hladinou dál

při hledání nejbarevnější ryby korálového útesu.

A tady vidíme pomce královského.

Se svými až 60 centimetry jsou o něco delší

než klauni.

Klipka pološkrabošková

patří k nejatraktivnějším rybám útesů.

Jednotlivé druhy klipek

se liší svým zbarvením.

Většinou žijí v párech,

někdy i v menších skupinách.

Méně nápadným obyvatelem Rudého moře

je kulovitý netopýrník.

Je velmi plochý a vysoký.

S věkem ale svůj tvar postupně mění.

Charakteristické pro něj jsou

dlouhé vertikální hnědé pruhy.

Díky tomuto kontrastnímu zbarvení

někteří predátoři rybu neumí identifikovat

a pletou si ji s listy unášenými vodou.

Starší ryby mají stříbřitější zbarvení,

díky kterému jsou ještě méně nápadné.

Navzdory nenápadnému vzhledu

se jedná o velmi aktivní a zvědavé ryby.