Great Barrier Reef 3D

Vítejte v Austrálii.

Nacházíme se na severovýchodě australského kontinentu

a pod námi leží Velký bariérový útes.

Nádherně čistá voda sahá, kam až oko dohlédne.

Pod hladinou leží korálové útesy,

které se rozšířily do celé oblasti,

obrovské útvary viditelné ze vzduchu.

Skutečně povznášející pohled.

Co však odtud shora nevidíme

je úžasná rozmanitost forem života,

čekající na nás v hlubinách útesu.

Toto je důvodem pro naši návštěvu tohoto zázraku přírody.

Velký bariérový útes je největší korálový útes na světě.

Leží u východního pobřeží státu Queensland

v délce asi 2300 kilometrů.

Celková plocha útesu se rozkládá

na ohromující ploše 350 000 čtverečných kilometrů.

Je domovem neuvěřitelně bohatého života

s 2600 druhy ryb a 600 typů korálů

a mezi jeho obyvatele patří i škeble až 120 let staré.

Od roku 1981 je Velký bariérový útes

na seznamu světového dědictví UNESCO.

Setkáváme se s veteránem Velkého bariérového útesu,

mužem, jehož život je s útesem hluboce spjat

již více než 40 let, Johnem Rumneym, narozeným v Americe.

V roce 1974

jsem přišel do Austrálie,

abych poznal Velký bariérový útes.

Moc jsem ho neznal.

Četl jsem o něm v National Geographic a v knihách.

A přijel jsem na pobřeží

a vlastně jsem doplul z Cairns na Green Island,

tehdy jediný turistický cíl.

Nebyly žádné… To, co vidíte dnes,

průmysl v hodnotě šesti miliard dolarů, 60 000 lidí.

Nic z toho neexistovalo.

Bylo tu jen pár rybářských lodí

a jeden trajekt, který vás dopravil na Green Island.

Dorazil jsem tam, vyskočil z lodi a bylo to úžasné, ohromující.

Tanec života,

za tu hodinu, co jste ve vodě,

uvidíte víc živočichů, než po celý zbytek života.

Šnorchlovat jsem začal, když mi bylo tak 11 nebo 12 let,

a myslím, že mi to změnilo život.

Začalo to tím,

že jsem obecně miloval zvířata, hady, ještěrky, krokodýly a podobné věci,

a jakmile jste se ocitli ve vodě, tak to bylo najednou ve 3D.

Měli jste to všechno přímo před očima,

a bylo to mnohem víc, než jen být v přírodě, v lese nebo v horách.

Když skočíte někam, jako je bariérový útes,

tak tam jsou stovky nebo tisíce věcí.

Jakmile jsme pod hladinou,

musíme s Johnem souhlasit.

Je ohromující, jak je útes pestrý, barevný, živý,

a hustě osídlený.

Mezi rybami vidíme obrovská hejna.

Jednak tam jsou větší hejna ryb, které se po pohybují společně.

Ale taky tam najdeme desítky drobných barevných rybek,

které se drží u svých korálů s dalšími jedinci svého druhu.

Tak se mohou rychle schovat dovnitř rozvětvených struktur

v případě nebezpečí.

Samozřejmě i korály samotné jsou pastvou pro oči.

Těch více než 500 druhů, které útes obývají,

ohromuje nesčetnými formami a úžasnými barvami.

Po všech těchto zážitcích

je zřejmé, proč se John Rumney rozhodl v Austrálii zůstat.

Začínal v rybářském oboru a později pracoval v cestovním ruchu.

Během této doby využíval každou příležitost ke šnorchlování

a užíval si kouzelné představení odehrávající se pod vodou.

Tímto způsobem zažil na vlastní kůži růst cestovního ruchu.

V dnešní době je to odvětví, které zaměstnává více než 60 000 lidí

jen na Velkém bariérovém útesu, a dosahuje miliardových tržeb ročně.

Časem si však Rumney všiml proměn útesu.

Během let se začal objevovat závažný problém,

který ohrožuje

bohatou rozmanitost druhů bariérového útesu.

Stále více korálů umírá.

Takový je vývoj.

Když jsem sem přišel, útes byl

v neuvěřitelně vitálním, živoucím, nedotčeném stavu,

a teď se po letech postupně zmenšuje.

Ta poslední událost z roku 2016, blednutí korálů,

byla nesmírně emotivní.

Všechno bylo jiné a já si řekl: „Tak to je globální varování.“

Je to jako kanárek v uhelném dole.

Tohle je pro mě zlomový bod. Víme,

že musíme jednat teď, jinak o bariérový útes přijdeme.

Nepřijdeme o všechny korály na světě, to ne.

Ale mohl by nastat temný věk korálů, že?

Už to nebude jako dnes.

Nebudeme mít ryby, ztratíme biodiverzitu.

Možná dokonce přijdeme o potravinovou jistotu.

Kvůli naší nevědomosti a nedostatku odhodlání

si skutečně zahráváme se základními vlastnostmi oceánu.

A to by mohlo být katastrofální.

Blednutí korálů, o němž John hovoří,

má ten název z jednoho důvodu.

Je vlastně docela přiléhavý.

Podstatnou část útesu tvoří vápenec, který má přirozeně bílou barvu.

Vznikl z výkalů korálů a funguje podobně jako kostra.

Korály získávají různé barvy

ze symbiotického vztahu s různými druhy řas,

je to vztah vzájemného partnerství.

Řasy dodávají korálům kyslík a energii.

Tyto řasy jsou však citlivé na své životní prostředí.

Změna chemického složení vody nebo jen změna teploty

může způsobit ničivou řetězovou reakci, která symbiotické řasy zahubí

a tím způsobí i smrt korálů.

Blednutí korálů z roku 2016 zavinilo,

že obrovské množství řas a korálů odumřelo,

a nezůstalo po nich nic než holý vápenec.

To tedy stálo za původem tohoto termínu.

Po té události zůstala jen strašidelná pustina.

Ještě děsivější,

když víte, jak bohatý život zde byl ještě nedávno.

Když si to uvědomíte, mrtví koráli vám

připadají jako velká hromada mrtvol,

téměř jako dunningský hřbitov.

Nebylo to však poprvé.

V letech 1985 až 2012

se celková plocha korálů zmenšila z 28 %

více než o polovinu

na alarmujících 13,8 %.

Další poklesy od pěti do deseti procent

v příštích deseti letech jsou nevyhnutelné

z důvodu emisí oxidu uhličitého.

Myslím, že bariérový útes je prvním symbolem,

prvním viditelným příkladem toho, co přichází.

Ano, korály jsou citlivé na teplotu.

A měli jsme určitý nárůst teploty

v důsledku emisí CO2.

Tohle blednutí korálů

má jednoznačný dopad na stav útesů

a mnoho korálů umírá,

a při další události jich bude umírat víc a víc.

Jedná se tedy o proces zhoršování stavu.

Přijdeme o biodiverzitu.

Většina různých druhů v této oblasti

žije právě zde, v bariérovém útesu.

Víte, je zde tisíckrát více živočichů na 100 metrů

než v jiných částech oceánu.

Právě ta rozmanitost, o které mluví Rumney a jíž jsme svědky kolem sebe,

je hlavním důvodem, proč je tento útes tak jedinečný.

Ale kde se taková rozmanitost vůbec vzala?

V první řadě je to práce samotných korálů.

Hlavními aktéry na útesech po světě jsou větevníci a žahavci.

V průběhu mnoha tisíciletí

tyto živé bytosti vytvořily obří útvary

a dokonce celé ostrovy.

Patří k nim Bahamy, Bermudy a Maledivy,

ale žádný není větší než Velký bariérový útes.

Koráli dokonce soupeří s námi lidmi

jako stavitelé největších spojených objektů na naší planetě.

Koráli, kteří patří ke kmeni žahavců,

toho dosahují stálým uvolňováním vápence.

Symbionty, mikroorganizmy žijící

v symbióze s korálnatci,

pomáhají s vápněním a zásobováním.

Symbionty dodávají korálům vodík

a jsou velmi citlivé na teplotu vody.

Vždy se musí pohybovat od 20 °C do 30 °C,

a proto se vyskytují v rovinatých tropických

a a prosvětlených vodách.

Větevníci a žahavci

jsou vlastně obrovské kolonie jednotlivých polypů.

Každý jednotlivý polyp je pouze asi jeden centimetr velký.

Přestože jim symbiotičtí partneři dodávají živiny,

jejich stravu tvoří převážně plankton,

který loví pomocí chapadel.

Žahavci mají název podle žahavých buněk,

kterými mohou narušit lidskou kůži

a vstříknout do ní jed.

Příznaky se podobají dotyku jedovatec kořenující

a bolest může trvat dva dny až dva týdny.

Zranění může způsobit jizvu,

která někdy nezmizí po celý život.

Potápěči musí být opatrní,

aby neudělali chybu a nespletli si žahavce s chaluhou.

Kvůli ochraně a boji o svůj životní prostor na útesu,

koráli využívají obranné polypy.

Jsou větší než ty normální.

Dají se použít ke vstříknutí jedu do tkáně protivníka,

a tím ho zcela zničit.

Pokud jde o šíření mezi sesilními druhy,

těmi, které nejsou schopny pohybu,

jsou žahavci velmi úspěšní.

V boji o světlo a prostor

dokážou přerůst konkurenty velmi efektivně,

protože rostou dost rychle.

Nedokážou to však

bez symbiózy s řasami rodu Symbiodinium,

kterým hrozí vážné nebezpečí vyhynutí.

Blednutí korálů v roce 2016 nezaskočilo jen Johna Rumneyho.

Bariérový útes je prvním symbolem, nebo prvním znamením.

Je to jako horečka: „Musíme jít k doktorovi,“

„Aha, podívejte, vypadá to na rakovinu.“

„A jak se to léčí?“

„Přestat kouřit,“ nebo, víte, cokoli jiného,

co je třeba upravit, a brát nějaké léky.

V našem případě je lék tohle: zbavit se CO2 ze vzduchu.