Human Capital

Řekněte mi, odkdy je „elita“ sprostým slovem?

Jsme na vás pyšní.

Pyšní na vaše úspěchy.

Jsme hrdí na příklad, kterým jste šli

a možná vůbec nejvíc

jsme hrdí na váš charakter.

BUCKFORDSKÝ BANKET A SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ CEN

Dnes tu máme několik nejlepších studentů

i jejich rodiny.

Ahoj.

Pár hodin, nevím. Nečekej na mě.

Co?

Pablo, můžeš pro mě něco udělat?

Můžeš za mě v sobotu vzít šichtu? Žena má narozeniny.

Jdeme na večeři. Máme i hlídání dětí.

Do prdele. Podívej na to.

Slyšel jsem, že je to velké, ale tohle je... Propána.

Kolik akrů má lord Manning na starosti?

Víš to?

Nevíš, nebo tě to nezajímá?

Obojí.

Máte promítací místnost?

Vsadím se, že ano.

Můžeš mě vysadit kdekoliv.

Jasně.

Nechá mě podívat se na dům?

Měj se.

Dobré ráno.

Dobré.

Přijel jste vyzvednout dar?

Ne. Myslím, že jsem ho tu nechal.

Pardon?

Jsem táta Shannon. Jen jsem ji svezl.

Jsem Carrie, Jamieho matka.

Těší mě.

Drew Hagel, těší mě.

Hagel. Já myslel, že Shannon říkala, že se jmenuje...

Darková. To je její pseudonym.

Jméno její matky.

A její typická nálada.

Její matka je už...

Ne. Je někde na severozápadě.

Ale já jsem se znovu oženil s mnohem mladší ženou.

Byla to tak trochu trofej.

Hagel, jste nějak příbuzní s Hagelovými...

Ne. Vůbec ne. Nejsme příbuzní.

Vlastním Hagelovy nemovitosti.

Možná jste ve městě viděla cedule.

Omlouvám se, mám zpoždění. Musím jít.

- Těšilo mě. - Nápodobně.

Máme Shannon rádi.

Vedl jste si dobře.

Zdravím.

- Hrajete? - Cože?

Potřebuju pořádného parťáka.

Hrajete tenis?

Trochu jsem hrával.

Potřebuju válečníka.

Nemůžu pořád prohrávat s těmi, co pro mě pracují.

My se známe?

Jsem Drew Hagel, táta Shannon.

Kdo to sakra je?

Jamieho holka.

Aha, ano. Quint.

Těší mě.

Můžete se jít převléct. V klubovně je pár věcí.

Dobře.

Díky.

Podáváte.

Hraj.

To je ono.

Ne. Hele, nechci být uplakánek.

Ale najal jsi profíka, Quinte. No tak.

- Vážně? Byl jsi profík? - Cože?

Ne, jsem realitní makléř.

Ale jsi v tom dobrý.

Na vysoké jsem trochu hrál. Třetí divizi.

Takže realitní agent...

myslel jsem, že to je práce pro rozvedené paničky ve středním věku.

Promiň. Můj právník se jen snaží být přátelský.

Táta říkával: „Dělej něco, co je potřebné.“

Napadlo mě: rakve a domy.

Možná jsem vzal jeho radu moc doslovně.

Každopádně...

myslím, že to, co děláte, je vzrušující.

Je to vzrušující. Nejlepší na tom je,

že nikdo ani vlastně neví, co děláme. Že jo?

Přesouváme neviditelné peníze na

neviditelných trzích neviditelnou rychlostí,

vedenou neviditelnýma rukama s neviditelným dohledem.

Na tom není nic vzrušujícího.

Kromě těch 18 %.

- Tak jo, uvidíme se příští sobotu. - Dobře.

Můžu se na něco zeptat?

Vím, že tohle možná není nejlepší chvíle, ale...

Jo, chceš investovat do WMV. Já vím.

Stává se mi to pořád.

Skoro všichni muži, které potkám. Někdy i ženy.

Ale můj svět jsou většinou muži.

Říkal jsem si,

že teď, když se známe, a naše děti tvoří skvělý pár...

Jo, jsme prakticky rodina.

Rád bych do toho fondu něco investoval.

Minimum je teď 300.

- Tři sta tisíc? - Jo, to je minimum...

- Jasně. - A to je jen pro přátele a rodinu.

Víš, jak funguje hedgeový fond?

Jo, jistě. Studoval jsem ekonomii.

Jen jsem přemýšlel...

Myslím, že to by bylo fajn. Myslím, že...

- kdo nic nezkusí, nic nezíská, že? - Jo.

Popřemýšlej o tom, ano?

Prober to se ženou a pokud budeš mít stále zájem,

přijď do kanceláře Capitol Park.

- Dobře. Díky. - Dobře.

Žádám jen o překlenovací úvěr.

Jo, ale velký.

- Vezmi si to. - To je jen dcera.

Ten dům za to stojí, Andy. To přece víš.

Ale loni jsi to to renovoval. Na co to vlastně je?

Hele, Andy, už nehraju hazard,

pokud tohle naznačuješ.

- Nenaznačuju. - Mám dluhy.

Zodpovědnost.

Nežádám o žádný dar, proboha.

Budu regulárně splácet.

Kámo, prosím.

Nemáš tušení,

jakou příležitost mám teď před sebou.

Víc než příležitost.

Obchody pořád nejdou?

Řeknu ti, jak mě táta požádal, abych vybral nájem od

toho cvoka z Bayview.

- Vážně? - „Pozor na toho psa.“

To je vše, co mi řekl. „Pozor na toho psa.“

Vešel jsem tam a žádný pes tam nebyl.

Šel jsem k předním dveřím, zazvonil jsem,

chlápek přišel dolů a předal mi obálku.

Skvěle, žádný problém.

Když jsem šel dolů po schodech,

ze strany se vyřítil obří dobrman.

Utíkal jsem, jak to jen šlo.

Vrátil jsem se do domu, ale uvědomil jsem si,

že nemám tu obálku.

Musela mi přitom spadnout.

Vrátil jsem se do Bayview a hledal jsem všude.

Nic. Začal jsem hystericky křičet.

Nakonec přišel táta. Uklidnil mě.

Říká mi: „Drew...

Nikdy se nenech zklamat penězi.“

Dal mi deset babek a řekl, ať je jdu uložit do banky.

- No tak. - Kolik bylo v té obálce?

- Cože? - Co bylo v té obálce?

Nevím, neptal jsem se.

Co se stalo?

Co jsem udělal?

Nejde o tebe.

Tak co se stalo?

Jsem těhotná.

Promiň, ale...

Ale je to i trochu o mně.

- Pokud tu teda není někdo... - Ne, jsou tvoje, drahý.

A tentokrát to vyjde.

Moment. Řekla jsi...

Řekla jsi „jsou“?

Jsou dvě.

- Dvojčata? - Ano.

Teď máš vyskočit, obejmout mě a říct mi,

že mě miluješ

a nedělat si starosti s těmi potraty.

Miluju tě.

- Miluju tě. - Dobře.

Dvojčata?

Zvládneme to. Jako vždycky.

Budeme opatrní

- a skromní. - Jo.

Myslel jsem, že tu bude Quint.

Jak to myslíte?

Jsme přátelé.

Čekal na vás.

Zpozdil jsem se jen o pět minut.

Maximálně o šest. Bez kafe jsem jak zombie, takže jsem...

Měla to být pětiminutová schůzka.

Za hodinu odlétá do Londýna.

Dobře.

Co je to?

Požadavky SEC.

Vláda chce vědět, že vyděláváte aspoň půl milionu ročně

a celkové jmění více jak pět.

Milionů?

A budu to potřebovat do pátku.

Jasně.

- Ahoj. - Ahoj.

- Jdeš si lehnout? - Jo, za chvíli.

- Co to děláš? - Nic, jen...

Pracuju na uzávěrce.

Můj hrdino.

- Tak dobrou noc. - Dobrou.

- Chceš vodu? - Ne, díky.

PO SPLATNOSTI