Detective Lovesick (うぬぼれ刑事)

Na oplátku za efektivní úklid nepořádku naší současné komplikované společnosti

získá tento schopný detektiv jednosměrnou jízdenku do lásky.

Jeho přezdívka je Unubore.

Dnes v noci budou v tokijské poušti opět s přestávkami padat slzy.

Omlouvám se. Omlouvám se.

Pojedu.

Co to...

Omlouvám se, že se pořád ptám, ale jste tady...

vyplnit policejní hlášení, že?

Hajzle! Myslel si mě podáš?

Vrať se sem, bastarde!

Omluvte mě, jestli jsem se spletl, ale...

nevystupovala jste v televizi?

Whoa! Tak jsem měl pravdu. Jste hvězda! Úžasné~

V reálu jste víc od krve.

Krvavá! Krvavá!

Cože?

Bastarde. Jak se opovažuješ udeřit mě do obličeje?

- Obětí je Tajiri Emi, bývalá badmintonová hráčka reprezentující Japonsko. - Hele, nebyla v páru ve čtyřhře se Shiri...

Tvořila pár s Hagio Yumi a na olympijských hrách dosáhla na Top 16.

- Tehdy se jim říkalo Hagishiri. - Ano, to je ono.

Hagio a Tajiri se stali Hagishiri.

Po odchodu do důchodu vstoupila do showbyznysu. Pózovala na polonahých snímcích v dívčích časopisech.

- Hagio to udělala? - Tajiri.

- Tento incident nemá s Hagio nic společného. - Omlouvám se.

Poté odešla, aby se provdala za mladého podnikatele,

porodila syna a po pouhých šesti měsících opět pózovala polonahá...

- Myslíš Hagio? - Říkám, že Tajiri Emi!

- Co je s tebou, Unubore? - Promiň. Prosím, pokračuj.

Pak odešla do důchodu, pózovala polonahá,

rozvedla se, pak opět pózovala polonahá...

- Hagio? - Tajiri Emi.

Já vím. To já jsem pořídil ty polonahé snímky.

Bál jsem se, abych neplýtval filmem, tak jsem se musel krotit. Zkrátka,

propásl jsem příležitost odhalit její bradavky.

Já vím, co máš na mysli. Pózovala polonahá tak často, že její svlékání ztratilo efekt.

Pro určení, zda má žena odhalit bradavky nebo ne, je horní časová hranice 30 let.

U žen starších by mělo být odhalování upraveno zákonem.

Možná ti to přijde divné, ale kdyby to byla Hagio-chan, tak bych se snažil víc.

- Jo, Tajiri byla nazývána ošklivější polovinou Hagishiri. - A co Hagio?

- Hezčí polovina Hagishiri. - Ale ta, která přežívá v showbyznysu, je Tajiri.

- I když se mi Hagio-chan líbila víc~ - Eh! Proč?

Vezměte si například Wink. Ve skutečnosti je Aida Shouko populárnější,

ale Sacchin má zběsilejší fanoušky. No, to je extrémní příklad.

Já jsem Sacchin úplně žral. Prostě působila přátelštějším dojmem.

Chlapi, co jdou po holce, která není na piedestalu,

- jsou mentality "rozmazlování ošklivých krav". - Co je to s váma dneska? Menopauza?

Je fakt dusno. Goro-chan, rozbila se klimatizace?

Omlouvám se. Poslední dobou zlobí.

- Tak jak se teď daří Hagio? - Detektive-san? Zajímá tě to?

Ano...

1 2 3 4 5 6 7...

Kapitáne! Kapitáne! Já se taky...

s dívkou mého osudu --

No, moje jméno je napsáno jako "osud",

ale vyslovuje se Sadame --

- konečně se setkali -- - Neprotahuj to.

- Řekni to rychle, je tu moc dusno. - Co se stalo?

- Omlouvám se, přestala fungovat klimatizace. - Nepřestala fungovat!

Přepnula se do režimu ohřevu a teď ji nemůžeme zastavit.

Podívej, všechen horký vzduch se soustředí na Senseiovo sedadlo.

Nepoznám, jestli piju martini, nebo svůj pot.

- Mohl byste prostě přesednout... - Určitě je tu horko.

Jen vestu? Je takové horko a ty si nesundáš nic kromě vesty?

Vždycky jsem se chtěl zeptat, proč máš potřebu nosit vestu v tomto ročním období.

Navzdory všeobecnému přesvědčení je to základní letní věc. Počkat, nepřišel jsem sem proto, abych vesty schvaloval...

- Nechci to slyšet. Stejně tě odkopne. - Jak jsi to mohl říct?

Zatím to byl Detektiv-san, Anai-kun, Matsuoka-kun.

Příští kolo můžeš jít jen ty nebo já.

Osudové setkání? Nic takového neexistuje!

Ano. Můžeme se pouze dohodnout na kompromisu.

- Momentálně bych se spokojil s Matsuko Deluxe. - Hej hej hej hej!

Co se děje, Unubore 5?

Být unuborem potřebuje energii.

Nemůžu uvěřit, že máš na sobě jen vestu.

Každopádně, Sadame-kun, zhubnul jsi?

Ty to poznáš?

Omlouvám se. Omlouvám se.

Pojedu.

Jak se vyslovuje toto slovo?

- Junshoku! - Ah, junshoku.

Jak by se měl hlavní hrdina detektivního dramatu setkat se smrtí?

Nad touto otázkou jsem přemýšlel.

Za nevídanou scénu junshoku, která dalece překonává Sho-Kenovo mistrovské dílo.

- Jak by měl podle tebe zemřít? - Já nevím.

- Z hladu. - Hladem?

Ano, z hladu. Hladovění.

Unubore Deka přísahá, že se bude postit, dokud si nebude moci vzít zločince,

pokračuje ve svém pátrání a přitom nic nejí a nepije, dokud konečně nenajde její dům,

kde si zaboří hlavu do vařené rýže

a umírá hlady!

Sadame.

- Není to dojemné? - Ne, to není!

Vždycky jsem hrál role mrtvol.

Konečně mě napadlo, že bych mohl hrát živého člověka,

ale teď se ukázalo, že i on umře.

- Sadame. - Ano?

Možná zemře,

ale vždycky se může vrátit k životu!

Takže je dohodnuto, že bude vzkříšen a že do příštího měsíce mám zhubnout 10 kg.

To jsem si myslel od začátku, ale není ten režisér beznadějný?

To tedy. Ani kousek talentu.

- Smrt hladem... - Tohle není Hrob světlušek.

- Každopádně mi režisér doporučil, abych zkusil pomerančovou dietu. - O tom jsem nikdy neslyšel!

Mám měsíc jíst jen pomeranče. Tak jsem...

- Hej, hej, hej. - To je takové nenadšené. Trochu víc energie!

- Zeptejte se mě, co je to za holku! - Nejdřív budeš muset zastavit to hřání.

Je to příliš problematické, takže si prostě vyber jednu z těchto dvou.

Byla to ona.

1 2 3 4 5...

Počkat, počkat, počkat!

- Vážně, tahle? - Vážně, tanhle. Je slavná?

- Jak to, že to nevíš? - Nemyslíš tuhle?

Tanhle! To není omyl. Díval jsem se na ni.

Musel jsi být tak hladový, že jsi počítal příliš rychle.

94 95 96 97 98 99...

100! Nevěřím ti. Počítal jsi do sta s objektem mých tužeb, Hagio Yumi?

Ze všech lidí jsi to musel být právě ty s tím otravným obličejem, absolvent střední nebo základní školy...

- Já jsem dokončil střední školu. - Jste si jistý? Jsi idiot, který neumí přečíst ani kandži junshoku!

- Idiot, který ani neví, co jsou 3 největší pochoutky na světě! - Já je znám. Jikry z lososa, kaviár, jikry z létajících ryb.

- To jsou všechno jen mořské plody! - Ach, jak otravné.

Sensei, co máme dělat?

Ne, je jedno, jestli jsme to jen my, ale jestli o tom dáme vědět detektivovi-sanovi, rozpoutá se peklo.

Aha!

Přišel jsem sepsat policejní hlášení.

Jak se opovažuješ mě sledovat! Poté, co se mi konečně podařilo získat volno!

Trávila jsem nějaký čas se svým synem!

Maminko.

- Co se děje? - Nic.

Jdi se vyčůrat.

Neplíž se kolem. Jestli máš něco na srdci, můžeme si promluvit.

Nezměnila jsem si číslo.

Hej. Hagio-san~

- Hagio-san? - Nikdo jiný mě nenapadá.

Nebyla Hagio-san vaše bývalá partnerka? Proč by na vás útočila?

Nemáme dobré vztahy.

Na střední škole jsem přestoupila z Ósaky na špičkovou školu v Akitě.

Brzy jsem vytvořily pár a vyhrávaly mistrovské tituly na národních turnajích.

Od té doby jsme spolu byly vždycky celých dvanáct let.

Ale vůbec jsme se nesblížily. Nechtěla.

Když jsem pak chtěla dát výpověď...

Je mi to líto. Dosáhla jsem limitu

mé fyzické i psychické výdrže.

Od střední školy není můj život nic jiného než badminton. Je toho tolik, co chci ještě zažít!

Děkuji ti za všechno.

Drž hubu, ošklivá krávo!

Až do konce jsem pro ni nic neznamenala.

- Při tom pomyšlení se mi rozproudila krev v žilách. - Takže jste tedy vstoupila do showbyznysu?

Nedbajíc na svou image, hrála jsem jediné role, které jsem mohla dostat, role ošklivých žen.

Pak se stalo něco zvláštního.

Lidé komentovali, že nejsem dost ošklivá.

Říkali, že neumím hrát ani ošklivé ženské, takže bych se měla svléknout.

- Takže jsi pózovala polonahá? - Ano.

- Svlékla jsem se, ale přišlo mi to nečekaně osvěžující. - Huh!

Hagio se pokusila změnit partnera a pokračovat,

ale dlouho jim to nevydrželo. V tichosti odešla do důchodu.

Vdala jsem se, porodila dítě a vystřelila ke slávě v roli matky.

Po rozvodu jsem se stala svobodnou matkou a těšila se podpoře fanynek.

Nenechala jste se jen tak unášet proudem?

Jak jsem postupně odhalovala víc, začalo obtěžování.

Aha, obvyklý flame.

Ano. Ať jsem je smazala, kolikrát jsem chtěla, pořád se vracely.

- Hele, nejsou podepsané "Hagio"? - Nemůžeme si být jistí, že je to ona.

Vlastně kdyby to byla Hagio, tak by nepoužívala své pravé jméno.

Omlouvám se, špatná místnost.

- Eh? EH?! - Co je?

- Nejste Hagio-san? - Jsi příliš blízko. Tvůj obličej je příliš blízko.

- Potkali jsme se minulý týden na stanici Kitame. - Tvůj obličej...

- Prosím, odejděte! - Dobře!

Tak pojďme do baru, kam chodím často...

Nebo ne.

Půjdeme místo toho někam jinam?

To není možné, pane detektive. Hagio-chan by to neudělala.

- Přesně tak. Ať se na to díváš, jak chceš, není to pomluva? - Pochopil bych, kdyby to bylo naopak.

Kdyby Tajiri žárlila na Hagio-chan, tak by to dávalo smysl.

Musí se v ní vařit žárlivost, že jo, Sensei?

- Co je to za obličej? - To je maska.

Já to vidím! Proč se převléká za démona a pije martini v Tokiu? Je to menopauza?

- Je to suvenýr z Akity. - To mi neříkej...

Nemohl jsem na ni přestat myslet, a tak jsem se vydal do Hagiina starého domu.

Tvoje odhodlání je úžasné.

Kdybys nebyl detektiv, byl bys stalker. No a? Setkal ses s ní?

Zdá se, že přerušila veškeré kontakty se svými rodiči.

Eh? To mi připomíná. Sadame-kun poslední dobou nechodí do baru.

- Nemá čas? - Ah!

Fansuboval KotatSUBS a deepLove. Na základě japonských titulků, které poskytli qop123 a sarujin z d-addicts.

- Už ses rozhodl? - Eh?

Ah. Jsem v pohodě. Držím dietu.

Já taky. Normálně nejím nic jiného než ovoce.

Tak pojďme do baru...

Kde je účet? Hej!

Aha, nejdřív bych to měl ujasnit... Jsem beznadějný idiot.

I když když budu mlčet,

jsme hustej.

Ah!

Taky jsem bezdomovec.

- To já taky. - To myslíš vážně?

Tohle je čtvrtý rok. Spím v internetových kavárnách, v létě někdy v parku.

- Třeba v parku Inoatama... - Inokashira?

- Ano, tenhle. - Nenapadl tě někdo?