To The Max (La fiera)

TENTO FILM VYCHÁZÍ ZE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ

NA MAX

Popravdě nevím, jestli to někoho bude zajímat.

Proč by ne?

Protože lidi nás mají za exoty.

Hned z nás dělají blázny, co jenom touží po pozornosti.

Ale s tím já nesouhlasím.

Já rozhodně nejsem blázen.

Ve dvaceti jsem se stal mistrem světa v BMX.

A extrémní sporty mám rád odjakživa.

Dělal jsem šílené věci,

ale považuju se za…

příčetného.

A zodpovědného.

No dobrá.

Odkud začneme?

Od Chany.

Všechno začalo u něj.

REINEBRINGEN, NORSKO

Ne!

Chana byl ztělesněná energie a síla.

- Klidně jel sám skákat do Norska. - Krucinál!

A pak ušel dva kilometry v horách se zlomenou holení.

Haló!

Haló!

Mám zlomenou nohu!

Jste v pořádku?

Ne.

Mám zlomenou nohu.

Potřebuju pomoc.

Máme zavolat vrtulník?

- Co? - Vrtulník.

Vrtulník? Ne, to ne.

Zavolejte sanitku.

Prosím. Vrtulník by byl moc drahý. To ne.

Byl to super chlap.

To on nás madridské, mě, Daría a Carlose, seznámil s Álvarem a Santim z Barcelony.

Jednoho dne nám zavolal: „Kluci, mluvil jsem s Katalánci.

Už několik měsíců testujou v Pyrenejích létající obleky.

Prý nám to ukážou.“

Zrovna jsem měl narozeniny.

Přišlo mi to jako fajn příležitost zkusit něco nového.

- Je fakt tenkej. - Je to nylon, super lehkej.

Do toho nejdu, Álvaro. Já radši starej dobrej padák.

Tohle je úplně jiný. Padáš mnohem dýl.

Křídla se nafouknou a nadnáší tě.

- A jak se to otvírá? - Stejně.

Akorát je postroj uvnitř.

Tak to vyzkoušíme, ne?

Chano, když to zvládneš ty, přidáme se.

- Úplně vás to dostane. - Proto jsme tady.

- Můžeme? - Jo.

Super.

Tak jo.

Carlosi.

Alvarito, už letím!

To bude prča!

- Ty vole! - Ty kráso!

Carlosi!

My letíme!

Carlito! Nazdárek!

Hopla!

Ty krávo!

Ty vole!

Ty kráso!

Jo!

Ty kráso!

Bomba!

- Je to návykový, co? - Masakr!

Jo, je to super.

Fakt pecka.

Hodně štěstí, zdraví!

Hodně štěstí, zdraví!

Hodně štěstí, milý Carlosi!

Hodně štěstí, zdraví!

Jo!

- Něco si přej. - Šup.

- Jo! - Hezky!

Ať ti to lítá!

- Když se moc otočíš, klesneš. - Rychlost máš pod kontrolou.

Nevíš, jak rychle letíš.

Hele ho. Letěl jednou, a už je z něj expert.

Nepruď.

Počkejte, rád bych něco řekl, než na to zapomenu.

Carlosi, ve 35 začíná existenciální krize.

Tak bacha.

Chci, abys věděl, že když někdo tvrdí, že extrémní sporty jsou pro snoby,

vždycky mu řeknu o tobě, Carlosi.

Odjakživa si děláš, co chceš, i když máš hluboko do kapsy.

Tak jako ty, tati.

Vždyť mám tři restaurace. Děláme sice meníčka pro dělníky.

- Ale jsem podnikatel. - Jo.

- Armando zas zdědil podnik. - Je mámy.

A Darío prodává kuchařky.

Ty hajzle.

Ale Carlos si vždycky vydělával lezením po horách.

Když jsme se před pěti lety poznali, strašně jsem mu záviděl.

- Jo. - Ale říkal jsem si:

„Schválně, jak dlouho si ten kluk vydrží s batůžkem hledat sponzory.

Počkej, až bude chtít dům a bude muset platit hypotéku.“

Ne, mně stačí podnájem, Chano.

Vidíte, jemu to stačí. Jsi můj hrdina!

Jedeš do Himalájí na osmitisícovku, do Yosemitu na El Capitan,

pak do Grónska…

Vždycky jenom s batůžkem.

- A bez pořádný práce! - Jo!

Je mi 35, ne 50, kámo.

- Jsi borec, Carlosi! - Ale chci ti něco říct, Carlosi.

Pokračuj v tom, brácho.

Nikdy se neměň.

Nikdy se nesnaž být zaměstnanec měsíce.

Moc hezký.

Jasný?

- Dobře on. - Protože ta chvíle přijde.

A dolehne na tebe tlak.

Tomu se nevyhneš, ale musíš zůstat silnej, Carlosi.

Zůstaň silnej, nenech se zlomit.

Nikdy neztrať tu jiskru, kamaráde.

Nikdy ji neztrať.

Na masivu Trango mě nejvíc fascinuje, že se tyčí nad hřebenem z čisté žuly.

Stojí mezi dvěma ledovci.

Trangem na západě

a Dungem na východě.

Lézt tam je…

Je to nádhera.

Hlavně…

na Bezejmennou horu.

Ale nesmíte trefit špatné počasí.

Před pár lety jsem to zkusil…

A museli jsme se vrátit dolů.

Byli jsme 700 metrů od vrcholu.

Jak je vysoká?

6 239 metrů.

První ji zdolal Joe Brown v roce 1976. K vrcholu vede devět cest.

Jestli vás zajímá, která je nejlepší, tak…

Ta slovinská.

Jo. Je na jihozápadní stěně a má nejčistší spáry a fixní lana.

A rekord drží pořád Singleman?

Singleman s Feterisem.

Byli dva. Oba Australani.

Skočili BASE jump z 5 955 metrů.

Dodneška nepřekonaný.

Nejvyšší seskok z pevného bodu.

BEZEJMENNÁ HORA CARLOS SUÁREZ

Promiňte, máte chvilku? Myriam Montañanová.

- Těší mě. - Vy se tím živíte?

Ne, jsem bioložka.

Ale ráda lezu a na přednášku jsem se přihlásila už před třemi měsíci.

Měl byste chvilku?

- No… - Nejsem žádná trhlá fanynka.

Jde o vážnou věc.

A o co?

O expedici na Trango. S cílem překonat rekord Australanů.

Všechno je tady.

Rozpočet, doprava, možní sponzoři, technické vybavení.

Expedici by financovala produkční společnost.

Chtějí natočit dokument.

Chtějí pětičlenný tým kvůli větší interakci.

Nenajdete pět lidí, co tam vyleze a zároveň skočí.

Nemusí skákat všichni. Já se nechystám.

Vy?

V 21. století nepolezou jen chlapi.

Asi si nerozumíme. Ta hora není žádná sranda.

- Jestli z toho chcete udělat show… - Ne, žádná show.

Lezu od sedmnácti.

V Sierra de Madrid, Picos, Gredos…

Trasy s obtížností šest a sedm.

- Kolik vám je? - Taky v Alpách.

Bezejmenná hora je mnohem náročnější.

Vyzkoušejte si mě.

NOUZOVÝ VÝCHOD

Kámoš mi dal klíče, abych tu mohl trénovat.

Mají tu stupně obtížnosti šest, sedm.

Dokonce i osm.

Kolik holek už jsi sem vzal?

Žádnou.

Fakt.

Takže ten producent chodí s tvojí kamarádkou?

Jo.

Ale miluje sport. A než aby točil nesmysly, řekla jsem mu:

„Proč neuděláš něco jako National Geographic ?“

Aha.

- Fakt? - Jo.

- Mívám často roupy. - Aha.

Tos měla jít na jinou školu.

Jako bioložka nejspíš zíráš celý den do mikroskopu.

Možná proto lezu.

Pozor, opatrně.

Vlevo máš dobrej stup.

- Zapři se. - Klid.

Klid.

Míříš rovnou k 8a.

Já vím.

Paráda.

Jestli jsi mě chtěl znemožnit, budeš potřebovat opravdovou horu.

To jsem fakt řekla?

Ne. To určitě ne. Taková já nejsem. Nesmysl.

Ale jo. Řekla to.

A já si pomyslel: „Když chce opravdovou horu, má ji mít.“

Jestli mě tam hodí vrtulník, rád pojedu.