처음 200줄입니다.
Nesetkáváme se často,
ale vždycky mě bereš na pěkný místa.
Znáš mě, mám výtečnej vkus.
Jsem zničenej. Celý ráno jsem jezdil.
Byl jsem všude.
- Práce žádná. - Zkus novinařinu.
To je rostoucí průmysl.
Nebo právničinu, jako ty.
Mně je to jedno, práce mě netrápí.
Nestojí to za to, kámo.
Všechno je v prdeli.
Nikdo nás nechce. Každej chce jen dva roky praxi.
Kde ji vezmeme?
Srát na všechno, kámo.
Já jsem v pohodě.
Táta mě odříznul, no a co? Nějak si poradím.
Ještě musím sehnat prachy na festival.
Lístky mám, ale jinak
musím tam za něco žít, někde se vypsat, dostat se tam…
Luis nás tam vezme. Když o něm mluvíme…
Na něčem s Luisem pracuju.
Nejsem si tím moc jistej.
Pomáhám mu se psaním.
Tady to je. Jeho projekt se jmenuje po týhle básni.
- Co si o tom myslíš? - Ukaž.
No?
Líbí se mi to.
Je to dobré.
- Myslíš? - No jo.
Tahle část je parádní.
„Možná mám svoje důvody proč plout proti proudu,
nebo se jen bojím skočit jako první a rozbít se na kusy.
Na mnoho kusů něčeho.“
Tak se to jmenuje.
NEBERTE MI BUDOUCNOST
NEZAMĚSTNANÍ
JSTE NA ŘADĚ
K PRONÁJMU
SLUNCE SVÍTÍ NA VŠECHNY
OPONA STOUPÁ
NE
POLICIE
Hele, kámo, já nemůžu.
Nemůžu to už podělat.
Všechno je skvělý, ale…
Vím, že to podělám.
ČAU KÁMO,
NA FESTIVAL SE MNOU NEPOČÍTEJ.
Ahoj, co se děje? Ujede ti to.
- Kouřím. - Snažíš se být záhadnej?
Tak jdeš?
- Jo, vteřinku. - Počkám.
Nebude mi to moc trvat.
Když je vám dvacet,
myslíte si, že jste král.
Všechno víte, máte život pod kontrolou a svět vám leží u nohou.
Pak je vám 24, 25,
dvacet šest, 27…
a jednou přijdete domů, rozsvítíte
a zpoza gauče vyskočí 15 kámošů se třiceti svíčkama na dortu.
A vám dojde, že nemáte páru, o čem ten život je.
Co Sofía? Dobrý?
Vlastně ne. Odkopla mě.
No jo.
„Větrák mě trhá na kusy. Na mnoho kusů něčeho.“
Je to jasný.
JEŠTĚ JSEM S NÍM NEMLUVILA.
JAK SE MÁŠ?
CO TAKHLE SE SEJÍT A POVÍŠ MI O TOM?
- Ahoj. - Ahoj.
- Ahoj. - Jak je?
Dobře. Co tu děláš?
Nic. Jela jsem okolo, tak mě napadlo, že se stavím.
- Byli jsme domluvení? - Ne, ale chtěla jsem tě vidět.
- Nevadí? - Vůbec, pojď dál.
Jak to jde? Máš moc práce?
Ne, uklízím si nějaké dokumenty, to je všechno.
Musím ti něco říct.
Co?
Nakonec pojedu na Pirineos Sur.
- Tak to je super. - Je to fakt super.
Přemluvila jsem rodiče. Dali mi peníze a…
- Jedem! - Super. S kým?
S kamarády.
Někdo ještě neví, jestli jede, ale pár jich stopro pojede.
Víš, na které dny?
Ještě ne, ale hlavní je, že jedu.
Super. Taky tam na pár dní pojedem.
- Na které dny? - Ještě nevím.
- Ale určitě na tři nebo na čtyři. - Tak se tam potkáme, jo?
- Jestli se najdeme. - No, můžu ti zavolat nebo…
- Jasně, zavolej. - Dobře.
Jedeme… budeme tam všichni.
Alejandro, Teo i Sofía.
- Sofía byla… - Jo.
- Ta, cos mi o ní říkal. - Ano.
- Nedávno se rozešla s Teem. - Jak to víš?
- Mluvíš s ní často? - Ani ne.
Nebavíme se po telefonu, jestli myslíš tohle.
Ale poslala mi zprávu
a říkala, že to nějak nevyšlo.
A každopádně se rozešli.
Možná je to správný čas pro nás, obzvlášť pro mě.
Já nevím. Už nějakou dobu spolu jsme. Třeba jí dokážu trochu pomoct.
- Myslíš, že jí to pomůže? - Ano.
Já nevím.
Nebo to možná není…
Nevím. Není to dobrý nápad, že…
- Kdo ví? Historie. - Jo.
- Nesouvisí to spolu. - Naprosto.
- Vidělas line-up? - Jo.
Beru si ho všude s sebou, když mi dovolili tam jet.
- Moc se těším. - Je tam jedna kapela…
Kde jsou?
Tady. The Faith Keepers ze Zaragozy.
- Jo? - Jsou skvělí.
Mají takovou super cool, soul funkovou atmošku.
A takových je tam spousta. Spousta jich hraje. Jsou moc dobří.
- Super. - A tahle holka
hraje osmnáctého.
Fee Reega. Jo, Fee Feega, je dobrá.
Pustím ti něco od ní.
- Co hraje? - Má takový vibe…
Nevím, je jiná. Však uslyšíš.
Je to Němka nebo Švýcarka.
Víš,
ona zpívá anglicky, španělsky a taky německy.
Líbí se mi to. Zní to jako…
Je moc dobrá.
Akustická kytara je super.
- Kdy že to hraje? - Myslím, že osmnáctého.
Půjdeš?
Nevím, rád bych.
Ale nevím, jestli se to bude líbit ostatním.
Tahle muzika se jim moc nelíbí.
Kdyby nechtěli,
tak bychom mohli jít třeba spolu.
Jestli tam budu.
Jasně.
No, jak říkám, nevím, jestli tam na ten den budu.
Ale pokud se uvidíme,
tak určitě.
- Odskočím si. - Jasně.
MUSÍŠ MĚ ZACHRÁNIT. ZAVOLEJ MI.
Pravdou je, že nikoho neznám.
Ale to není důležité, když už tam jsi, tak na nějaký koncert jdeš.
Bude to super.
Pokud se dobře bavíš s kámošema,
tak je ti to jedno. Počkej a uvidíš.
Neboj se toho. Bude to v pohodě.
Jasně.
- Počkej. - Jo.
Haló?
Dobře.
Jasně, hned tam jsem.
Bezva. Tak se uvidíme.
Sakra. Patricie, promiň, ale přehodili mi směnu.
- Zapomněl jsem. - Dobře.
- Musím se nachystat. - Jasně.
Je to problém.
Nemůžu jen tak přijít… No, můžu. Jasně že můžu.
Ale jestli přijdu na festival s Patriciou a všichni to uvidí,
tak hlavně Sofía tam bude taky.
Nepřijde mi to
jako dobrý nápad.
Sofía se rozešla s Teem a nevím, posílá mi zprávy, že…
že se rozešli a já nevím proč, ale…
Nevím, možná
u ní mám ještě šanci.
Nechci si zavřít žádný dveře tím,
že budu na festivalu s Patriciou, jo?
Pokud mě tam s ní uvidí, budou si myslet, že spolu chodíme.
A bude tam Alejandro a ten se nasere.
Ten se vždycky nasere, vždycky.
Je skvělá. Je milá, máme hodně společného,
ale je jí teprv 17.
Hrozně leje, tak doufám, že je to důležitý.
Tak mluv.
Co se stalo?
Nic. Byl jsem tu s holkou.
S holkou? Tak počkej.
A ona po mně začala házet očkem.
A chyběl mi někdo, kdo by zařval, ať jí dám pusu.
- A? Je to kočka? - Ale vůbec.
Vlastně je docela v pohodě.
Bohužel
je jí teprve 17.
Víš, že je to nelegální?
Vím, že je to nelegální. Já nevím.
To je fuk, brzo to bude legální. Moc na tom nelpi.
Ale jede na festival, chlape.
Ať si vezme papírek od rodičů a my jí ho podepíšem.
Blbečku.
A Alejandro se nasere.
Jo, to teda jo.
To je ta Němka, cos o ní pořád mluvil?
- Přesně. - Jak se jmenuje?
- Fee Reega. - To je ono.
Je dost dobrá. Má pár parádních písniček.
Ojet cizí holku ti vždycky spraví problémy.
No comments yet. Be the first to leave one.