Do You Like Brahms? (Beuramseureul Joahaseyo? / 브람스를 좋아하세요?)

Tímto končí 38. pravidelné zasedání

Korejské asociace profesorů houslí.

- Děkujeme. - Děkujeme.

- Dobrá práce. - Vaše taky.

Půjdete s námi na večeři, profesorko?

Dnes nemůžu.

Proč ne?

Založila jsem komorní orchestr

a dnes se mám sejít s jeho členy.

Jako děkanka máte tolik práce

a k tomu ještě orchestr?

Jste opravdu pracovitá.

Přijďte na naše první vystoupení. Dám vám lístky.

Vaši studenti to museli mít náročné s nákupem lístků.

Cože?

Až 80% mých lístků si kupuje veřejnost,

takže si je moji studenti kupovat nemusí.

Když už jste s tím začala, musíte do toho dát všechno.

Časem si jistě najdete fanoušky.

Mimochodem,

ta dívka, co vyhrála soutěž Seongju Daily.

To je vaše žačka, že?

Myslíte Ji Won?

Děti, které učíte, určitě vědí,

jaké mají štěstí.

Prozradíte nám svou vyučovací techniku?

- Ale no tak. - Ano, Jeong Hee.

Nedovolte Jung Kyung, aby učila vaše žáky.

Cože?

Jung Kyung doučuje Ji Won, že ano?

Chováte se k Jung Kyung jako k dceři.

Jistě jste ji učila, jak vyučovat studenty.

Je hezké vidět, že jste si tak blízké.

Udělala jste správnou věc.

Studio A, zkušebna

Hudební soutěž Seongju Daily

Vyhrála jsem, Jung Kyung.

Ano. Zahrála jsem to tak, jak jste mě naučila.

Večeře členů komorního orchestru Soo

Dobrý večer, profesorko.

Jdu trochu pozdě. Je nás hodně?

- Ano, přišli skoro všichni. - Dobře.

Mimochodem,

víš, jak jsi mi dala ten seznam těch, kteří si koupili lístky?

Bylo tam uvedeno, že sis taky koupila lístky.

To jsi nemusela.

Prosím?

Už tak se dost nadřeš jako moje asistentka.

Tak si nemusíš kupovat lístky.

Stačí, když si je koupí členové orchestru.

Rozumíš?

Profesorko Lee.

Copak?

Copak já nejsem členkou orchestru?

Co?

Ne. Shromáždila jsem jen nadané hudebníky.

Tebe jsem najala jako svou asistentku.

Až skončíš, přijď dovnitř.

Všechny vás zdravím.

- Profesorko Lee. - Vypadáte skvěle.

Moment.

Ano, profesorko.

Prosím?

Nespíš si myslíš, že se na univerzitu Seoryeong dostaneš sama.

Proto jsi mě bodla do zad.

Co tím myslíte, profesorko?

To není pravda. Já...

Co se stalo?

Kdo ti volal? Profesorka Song Jeong Hee?

Co ti říkala?

Doučovala jsem Ji Won.

Myslím, že to zjistila.

Ji Won? Tu školačku?

Co mám dělat? Musím vidět profesorku Song.

13. díl: Arpeggio, Rozložený akord

Znám tě už od dětství,

tak jsem v tobě pořád viděla malou holčičku.

Myslela jsem, že na mě hodně spoléháš

a že jsi mým spojencem.

Teď vidím, že se obejdeš i beze mě.

Jak sis mohla myslet, že mi ukradneš žačku?

Tak to není.

To jsem přece neudělala.

Já jen...

Jen jsem myslela na svoje dětství.

Chtěla jsem jí pomoct.

Měla jsem to tak těžké.

Když jsi byla malá?

Ji Won není jako ty.

Myslíš, že selže jako ty?

Vítejte doma.

- Kde je Jung Kyung? - Jung Kyung...

Myslím, že odešla během cvičení.

Najednou vyběhla ven.

Vyběhla ven?

Pojďme domů.

Odpočiň si.

Uklidím ti housle.

Myslela jsem na mámu.

Viděla jsem Ji Won

a myslela na mámu.

Ne. Udělala jsem to proto, že jsem myslela na to,

jak jsem to měla kvůli své mámě těžké.

Neměla jsem to dělat.

Jednala jsem příliš impulsivně.

Teď zkus odpočívat.

A neměla jsem udělat to, co jsem udělala v New Yorku.

Opravdu už ke mně vůbec

nic necítíš, Joon Youngu?

Čím pro tebe teď jsem?

Lituješ mě snad?

Proč? Protože nemám mámu?

Nebo proto, že jsem ztratila talent a stala se obyčejnou?

- Jung Kyung. - Já spíš lituju tebe.

Nedokázal jsi vyjádřit své pocity,

takže jsi mi každé narozeniny jen posílal svou nahrávku.

Snažil ses držet zpátky kvůli kamarádovi.

Ale bylo to opravdu

kvůli Hyeon Hovi?

Fajn.

Budu upřímný.

Hodně jsem

toho od tvé rodiny dostal.

Peníze. Piano.

Kvůli tomu všemu, jsem nikdy nechtěl tebe.

Dostal jsem toho příliš,

i když tě nechci vídat, já...

Tak

mě nech jít.

Nech mě jít, prosím.

Už od tebe

nechci nic dostat.

Volal mi tvůj otec.

Proč ti můj otec

volal?

Poslala jsi mu peníze?

- Poslala? - Ano.

Poslala.

Je jedno, co říkáš, Joon Youngu.

Potřebuješ mě.

A já tě taky potřebuju.

Co si myslíš, že děláš?

Promiň. Nevěděla jsem, že jsi tady.

Proto jsi Joon Youngovi celou dobu pomáhala?

Proč jsi mu pomáhala ty?

Co jsi tím sledovala?

Nic jsem tím nesledovala.

Jen jsem chtěla, aby byl Joon Young šťastný, když hraje na piano.

Pak jsi selhala.

Protože Joon Young

nikdy nebyl šťastný, když hrál na piano.

Vždycky ho tížily peníze, které od nás dostával.

Neměl na výběr a musel hrát

pro mě, pro tebe a pro nadaci.

Příliš jsem si na to zvykla.

Na Joon Younga hrajícího na piano.

To mě utěšovalo...

Ne ty nebo táta.

Ale Joon Young hrající na piano.

Už dávno nemám talent

a dokonce jsem se rozešla s Hyeon Hem.

Nemůžu ztratit ještě Joon Younga.

Nemohla jsem se ti dovolat, Joon Youngu.

Peníze mám.

Tvůj otec to zařídil, tak se tím netrap.

Jsem na cestě k tobě.

Promluvíme si později.

Konečně jsi tu, Joon Youngu.

Co to děláš, mami?

Co? No, víš...

Prostě jsem čekala

a neměla co na práci.

Četl jsi mé zprávy?

Byla jsem v autobusu, když mi tvůj táta volal.

Pak jsem šla sem.

Chtěla jsem vidět, kde bydlíš.

Kde táta sehnal ty peníze?

Co?

No...

Od Jung Kyung?

Joon Youngu.

Jde o to... Nevěděla jsem o tom.

Tvůj otec pravděpodobně neměl jinou možnost,

proto si myslím, že jí zavolal.

Proč jsi přijala peníze od Jung Kyung?

Proč?

Žádal jsem tě, ať to neděláš.

Žádal jsem tě,

abys ze mě nedělala ubožáka.

Minule jsem tě o to žádal.

Ale...

tys znovu přijala peníze od Jung Kyung?

Počkej, Joon Youngu!

Kdyby to táta neudělal,

kdyby ty peníze nepřijal...

Byl bych...

Byl bych teď

mnohem šťastnější.

Mami, já nejsem

vůbec šťastný,