Outlander

Viděli jste…

Brianno MacKenzieová. Tohle je můj syn.

William Ransom.

Dům teď patří tobě. I všechny bankovní účty.

- Prošla jsem, abych zachránila své dítě. - Už nikdy se neuvidíme.

Máte zájem?

NA PRODEJ

PRODÁVAJÍCÍ DICK CAMERON A SPOL.

- Budete pan Cornelius Harnett. - Jak vám mám důvěřovat?

Brzy přijdou vojáci, aby vás zatkli.

- Jak to víte? - Musíte odejít.

Tato žena zemřela mou rukou.

Život za život.

Až budeš mít něco, co by za to stálo, najdu si tě.

Slíbil jsem své sestře, že Iana přivedu zpátky.

Ty kulky nám na cestu do Skotska budou stačit.

Už jsi tady? Jak to šlo?

Koukej, co mám.

Pořádně to vydrhneme a bude jako nový. Chuť domova.

Je dokonalý.

Mami. Mandy mě bouchla.

Klackem. A neřekla, že ji to mrzí.

- Mandy, omluv se. - Neomluvím.

To teda omluvíš.

Promiň.

- Omlouvám se. - To neřešte.

Taky mám malé raubíře. Kdyby žili dva roky v karavanu,

tak by mi z toho asi hráblo.

Jo, je to náročné.

Za jak dlouho budou pokoje nahoře?

To jsem s vámi chtěl probrat.

Je skvělé, že chcete zachovat ty fresky v kuchyni,

ale vážně nechcete, abych zadělal tamhletu díru?

Je jako pěst naoko, když je všechno opravené.

Je tam od roku 1745. Necháme ji tam.

Co s těmi ložnicemi?

Můžeme začít hned příští týden.

Střecha je jakž takž v pořádku,

ale zbývá tam hromada práce.

Změnil jsem propočet.

Nechceme Buckinghamský palác. Jen obyčejné pokoje.

Vím, že je to víc, než jste čekali.

- O hodně víc. - Promyslete to.

- Bree, tohle… - Tolik nemáme, viď?

Už takhle nás to stálo skoro všechno.

Jsme v půlce.

Máme funkční koupelnu a splachovací záchody.

Všechny krásy 20. století.

CIZINKA

POTÍŽISTKA

NA NÁMĚTY KNIH NAPSANÝCH DIANOU GABALDON

Co hledáš?

Mám hlad. Chtěl jsem si dát…

jablko.

Jablko?

Nechci mít kurděje.

Ne, to nechceš.

Na.

Je dobré?

Vynikající.

Zkoušíš to hezky.

Ale už dávno vím,

že vůbec nevěříš čerstvému ovoci. Na.

Ale sněz i to jablko. Na lodi strávíme tři měsíce.

- Když to říkáš. - Ano, říkám.

Kolik žen v mém věku znáš, které mají všechny zuby?

Přiznávám, že na takovou starou babu jsi velice zachovalá.

Starou babu?

Kdo tam je?

Archi Bugu?

Jste to vy?

Ukažte se.

Nebojím se vás.

Vím, že jste mi něco slíbil a že to hodláte dodržet.

Pojďme si to vyřídit jako chlapi.

Nebojím se vás. Slyšíte?

Uklidni se.

To není on.

Je to v tvé hlavě.

Přesně to chce. Aby ses tím neustále sžíral.

Nikdo tu není.

Nebojím se o sebe.

Ale chce zabít někoho, koho mám rád.

A ví, jak moc mám rád vás dva.

Arch Bug nikoho zabíjet nebude.

My tři se o to postaráme.

Rozdělej oheň.

Díky.

DEKLARACE OD ZÁSTUPCŮ SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH

K ničemu jinému ta deklarace dobrá není.

Strejda Hal by na tebe byl hrdý.

No jistě. Samozřejmě, že se zmíníš o mém otci.

Zhrozil by se, kdyby mě takhle viděl.

- Čeká ode mě slibnou kariéru. - Nebuď tak zasmušilý, bratranče.

Slavíme tvoje převelení.

Já pořád čekám na rozkazy.

Ano, ale New York?

Je tak strašně daleko.

Neopustili jsme Anglii, abychom tvrdli v Severní Karolíně.

Připluli jsme, abychom potlačili tohle povstání.

Bude to velké vítězství.

Vítězství…

nebo jatka.

Kéž bys tam byl se mnou, Williame.

Snad brzo.

Ale dneska připíjíme na tebe.

Dej si ještě.

- Jsem unavený. - Noc je ještě mladá.

Ty zasraná děvko!

Nesahej na mě.

Prosím, přestaňte.

Omlouvám se!

Ty zasyflená děvko!

Má syfilis.

Prosím, nevěděla jsem to.

Podívej se na krk.

Je červený!

Chceš mi tvrdit, že jsi to nevěděla, ty couro?

Snažila ses mě zabít a ještě po mně za to chtít peníze.

Co to dělá?

Zapálit!

- Kurva! - Rozkopejte jí držku.

Zapálit!

- Zabije ji. - Ne.

Zasyflená děvka!

Jak pěkně hořela!

Proklínám vás!

Ať vám shnijou a upadnou ptáci.

Zapálila se vám lýtka, poručíku?

Vy odporný hajzle!

Co se tady děje?

Musíme odsud.

Williame.

Jdeme chlastat.

„Babička říká, že je to vždycky okolo 200 let.

Je to tak v pohádkách i v našich životech.

Ale Geillis Duncanová šla ještě dál.

Jistě, její víra v rituál obětování je špatná.“

Obětování je špatné.

Samozřejmě.

Sepsat tohle všechno mi zabere tak 200 let.

Co?

Zlato?

Jeme, Mandy, je čas vstávat.

Jdeme se obléct.

Jemmy.

Proč je moje rádio rozebrané na podlaze?

Jeremiahu?

Podle Jemmyho tady řádí nějaké víly.

Co kdybys řekl pravdu o tom, co se stalo?

Víly přišly a rozebraly ho.

Jasně.

Budeš bez kapesného. Připrav se do školy.

- Zvládneš ho sestavit? - Jasně.

Jestli víly nic neztratily.

Kde to vůbec vzal?

Ve Skotsku máme spoustu pohádkových postav, ale víly

jsou na nás moc veselé.

Dáváme přednost zasmušilejším postavám.

Vodním skřítkům,

hadrnicím

a modrým babiznám.

Jemmy většinou nelže.

Myslíš, že nás navštívily bájné bytosti?

Prý mají rády drahé kovy.

Našel jsem tohle.

Jen tak jsem si s tím hrál a…

Musí to být vodítko ke zlatu Jakobitů.

Myslíš, že bychom se měli zeptat Jema, jestli o tom něco ví?

Ještě ne.

Jsem ráda, že jim to tvá kniha jednou pomůže pochopit.

- Ale prozatím chci, aby byli… - Dětmi.

Já taky.

Jak to jde?

Za tím stolem ti to sluší.

Slušel by i tátovi.

Cítíš se jako statkář?

Vypadám tak snad?

Sakra, přijdu pozdě. Musím běžet. Pusu pro štěstí?

Jistě.

Pravá, levá, pravá.

Pane.

Poručíku hrabě z Ellesmere, včera se stala velmi ostudná událost.

Ale jeden muž se prý snažil zakročit.

Nemohl jsem tomu zabránit.

Ale snažil jste se.

Málokdo má kuráž postavit se svým vlastním vojákům.

Mám pro vás návrh, poručíku.

Ano, pane.

Byl jsem pověřen sbíráním informací v jižních koloniích.

Ne celé operace,

ale její části.

Chápu důležitost takové operace, pane,

ale já sám…

Vyzvědačství vás neláká. Samozřejmě.

Málokterý voják to tak má.

Nechci vás ale jako zvěda,

nýbrž jako posla pro naše spojence.

Vím, že jste hodně cestoval

po Severní Karolíně a Virginii, kde máte plantáž.