Do You Like Brahms? (Beuramseureul Joahaseyo? / 브람스를 좋아하세요?)

Léto 2013

- Budu studovat hru na housle. - Končím s houslemi.

Co?

Končím s houslemi.

Budu studovat hru na housle.

Co to tady plácáte?

Poté, co se vrátíš z armády, skončíš s hraním

a staneš se houslařem?

Jo.

Dobře. Tak hodně štěstí.

Místo hledání práce, budeš studovat hudbu, Song Ah?

Jo. Popřeješ mi taky štěstí?

Ne, tobě ne.

Zbláznila ses?

Proč ne? Přej mi štěstí.

Chci studovat hudbu.

Chci hrát na housle.

To nemůžeš udělat. Zeptej se někoho na ulici.

Studovala jsem podnikání na univerzitě Seoryeong,

a teď chci studovat hru na housle.

Kdo by ti přál štěstí?

Kterej idiot by s tím souhlasil?

Nechtěj to po mně.

Nepůjdeme už?

Říkám ano.

Takže budeš tím idiotem?

Neříkej to, co nemyslíš vážně,

z obavy, že se naštvu.

Je to tvé rozhodnutí.

Rozhodnutí Chae Song Ah a nikoho jiného.

Vím, že jsi usilovně

přemýšlela a strachovala ses, než jsi to rozhodnutí učinila.

Jsem vždycky na tvé straně.

Běž dělat hudební obor,

studuj a tvá budoucí kariéra...

Nebude to jednoduché.

Ale já ti budu fandit.

Díky.

Našla sis už učitele na housle?

Ještě ne.

Tyhle lekce jsou drahé

a já o tom ještě nemluvila s rodiči.

A co já?

Co?

A co já?

I když si nejsem jistý, jak spolehlivý jsem.

Budu ale na výuce usilovně pracovat.

Pokud ti nevadí, že tě bude učit bývalý hudebník, co přišel z vojny.

Věřím ti.

Doufám, že mě toho hodně naučíš.

2. díl: poco a poco, pomalu a pozvolně

Klidně běž. Půjdu sám.

Proč? Svezla bych tě.

Ne, raději pojedu autobusem.

Musím nějak zabít čas. Jen běž.

Tak dobře.

Tak zatím.

Opatruj se. Zavolám ti.

Pojedu metrem. Zavolám ti.

- Rád jsem tě viděl. - Ahoj, Dong Yoone.

Ahoj.

- Pojďme. - Fajn.

Tak na viděnou.

Park Joon Youngu.

Jak je to dlouho?

Proč jsi mě sem donutil přijít?

Já věděl, že přijdeš.

Čekala jsi dlouho? Musel jsem se postarat o zavazadla.

To nevadí.

Proč jsi chtěl, abych přišla na letiště,

když jsme šli sem?

Já vím no...

Dejme si nejdřív něco k jídlu.

Nedáme si něco dole?

- Jasně. - Vydrž.

Min Seong.

Co? Kde jsi?

- Gratuluju. - Gratuluju.

To bylo úžasné!

- Díky. - Díky.

Podej mi pivo.

- Pozor na sklenky. - Opatrně.

- Tolik alkoholu. - Díky.

Song Ah.

- Přišla jsi poslední. - Song Ah.

Sedni si sem.

Proč jsem se ti nemohla dovolat? Volala jsem.

Promiň. Gratuluju, říďo Yoone.

Díky.

Vynadej mu za mě, Song Ah.

Ignoroval všechny moje blahopřejné zprávy

a odpověděl mi, až dorazil do Incheonu.

Omluvil jsem se. Byl jsem trochu mimo.

Věděla jsem, že z letiště půjdeš přímo sem

a svoláš ostatní.

Jaká skvělá bejvalka!

Nedáte se znovu dohromady?

Proč ne? Byli jste pěkný pár.

To má být kletba?

Vždyť tu bydlím. Kam jinam bych šel?

- To je fakt. - Jasně.

To dává smysl.

- Jezme. - Kolik jste toho objednali?

- Večeřel jsi? - Ještě ne.

To je nové menu a velmi lahodné.

Chyběla mi řeka Han, Soul a Korea.

Je pěkné se vrátit?

Ovšemže je.

Studia jsem dokončil a Jung Kyung se vrátila se mnou.

A ty jsi zde taky.

Vrátil ses po sedmi letech, že?

Jo, trochu si odpočinout a nevystupovat.

Prodal jsi svůj byt v Berlíně?

Pronajal jsem ho. Jednoho dne se tam vrátím.

Nemám mnoho nábytku.

A co piano?

Pravda. Vrátil jsi ho Jung Kyung předtím než jsi šel do Berlína.

Nepřijde ti divné, když někdo jiný žije ve tvém bytě?

Není to můj domov. Taky mám pronájem.

Kde se vlastně cítíš doma?

Přestěhoval ses do Soulu v sedmé třídě.

Dům svých rodičů už asi za domov nepovažuješ.

Nevím.

Když jsem na turné, spím každou noc jinde.

Musí to být pro tebe těžké.

Tento rok si pořádně odpočiň.

Bav se na univerzitě.

A randi s někým.

Buď věrný své identitě vracejícího se studenta.

Profesorka na univerzitě Seoryeong?

Kolik lidí berou?

Pro smyčce jednoho.

Jen jednoho?

Pak místo houslí

mohli najmout někoho na violu nebo violoncello.

Jo.

Všechny tvoje přihlášky v USA zamítli?

Ano.

Je milé, že jsi zpátky.

Studovala jsi dost dlouho.

Pomůžeš mi teď s nadací.

Omluvte mě.

Dobrou noc, mami.

Dobře se vyspi.

Dobrou noc.

Až si všechno zařídíš,

promluvíme si o nadaci, ano?

Jung Kyung

se uchází o místo učitelky na univerzitě Seoryeong.

Proč? Nebude učit v USA?

Ne že by nechtěla. Nedostala žádnou nabídku.

Mysleli jsme, že dostane aspoň jednu.

Na univerzitě Seoryeong to nebude lehké.

Ale stejně

jsem vděčný, že se vrátila do Koreje se mnou.

Už jsme dlouho nežili pod stejnou oblohou.

Nežili jste pod stejnou oblohou v USA?

New York a Indiana?

Jsou 1100 km od sebe. Asi jako Soul a Tokio.

Asi tak.

- Opatruj se, Min Seong. - Ahoj.

Čau.

- Song Ah. - Ano?

Byli jsme všichni proti tomu, aby ses vrátila do školy a studovala hudbu.

Ale teď jsi na tom nejlépe.

Děláš to, co tě baví.

Závidím.

Pokaždé, když musím do práce...

Tolik věcí bych chtěla jednou dělat!

Ale nejde to.

Jsi úřednice, která má jisté zaměstnání až do důchodu.

Nestěžuj si u samostatně výdělečně činného ředitele a dlouholeté studentky.

Máš tu taxi. Nastup si.

Dojeď dobře domů.

Jak se dostaneš domů ty?

Nějak si poradím.

- Jeď domů. - Hodně štěstí, Song Ah!

Jsi skvělá, kámoško!

Pozor na hlavu.

- Opatruj se. - Ahoj.

Ta nemá ponětí, jak se cítím.

Vůbec se mi nedaří.

Můžeme jit? Opravím tvé housle.

Dobře.

Omlouvám se, že jsem minulý měsíc nemohl na tvůj recitál v New Yorku.

Letadlo mělo zpoždění.

Jung Kyung říkala, že ani ona nemohla.

Nezlobíš se, že nikdo z nás nepřišel?

Odpusť Jung Kyung. Byla nemocná.

Pak už je to nějaký čas, co jsi ji viděl naposledy?

Jo.

Jakmile jsem přistál na letišti, šel jsem za ní.

Byla hrozně bledá.

Měla zlou migrénu.

Byla už i oblečená,

ale nezvládla to.

Staral jsem se o ni celou noc a odešel brzy ráno.

Musel jsem do Los Angeles.

Takže jsi pak šel rovnou na letiště?

Jo.