Secret Window

Otoč se.

Otoč se.

Otoč auto a zmiz odsud.

Okamžitě.

Nevracej se.

Nevracej se tam.

Co se tady sakra děje?

TAJEMNÉ OKNO

Podle novely S. Kinga "Skryté okno do skryté zahrady"

o šest měsíců později

Ukradl jste mi příběh.

Nuže?

Promiňte. Já...

Nevím, kdo jste.

To je jedno. Já vím, kdo jste vy, pane Rainey.

Ukradl jste moji povídku.

Mýlíte se. Já rukopisy nečtu.

Můj jste četl. Ukradl jste ho.

Můžu vás ujistit...

Nestojím o vaše ujištění.

Jestli máte pocit, že se vám stala nějaká křivda...

-...zavolejte mému agentovi. -Tohle se týká jenom nás dvou.

Nepotřebujeme nikoho cizího, pane Rainey.

Poslyšte, pane...

Nemám rád, když mě někdo obviňuje z plagiátorství,

pokud vás tedy dobře chápu. Chico, jdi domů.

Možná to nemáte rád, ale udělal jste to.

Ukradl jste mi povídku.

-Odejděte. Nemám k tomu co dodat. -Půjdu.

Ještě si o tom promluvíme.

Ten rukopis si nechte.

Pane Rainey, nehrajte to na mě.

Tohle se musí vyřešit.

Já to považuju za vyřešený.

"Období setby.

John Střelec."

Nikdy jsem o tobě neslyšel.

Ani o tvojí povídce.

Tak.

Co jsem to chtěl?

Máš nějaký nápad?

Jestli ji nekousneš, tak ji zabiju.

"Poté, co se Georgeovi potvrdilo,

že ho manželka podvádí..."

To je prostě špatně napsané.

Špatně napsané.

Víš, co bys měl udělat.

Tak to udělej.

Takhle už nepiš.

To je myslím dobré řešení.

Pane Rainey, našla jsem v koši vaši povídku.

Položila jsem ji na stůl.

To vidím, paní Garveyová.

"Podle Todda Downeyho žena, která vám ukradne lásku,

když láska je to jediné, co máte, není vlastně žena.

Proto se ji rozhodl zabít.

Pohřbí ji v odlehlém koutě,

v rohu mezi domem a stájí.

Tam mívala svoji zahradu,

kterou milovala víc než jeho."

Do prdele!

Díky bohu! Už jsem myslela, že se vám něco stalo.

Nechte to. To je moje práce.

Moc mě to mrzí, paní Garveyová.

To nic. Běžte zase pracovat.

-Já to nenapsal. -Já myslela že ano.

Ne. Tady je přece napsáno John Střelec. To nejsem já.

Myslela jsem, že je to nějaký ten...

...pseudonym.

Ne, ty já nikdy nepoužívám.

Proč byste se taky schovával za nějaké vymyšlené jméno.

Ne, snažím se vám vysvětlit, že tohle napsal někdo jiný.

No dobře, dobře.

Každý je práskač

SKRYTÉ OKNO

"Žena, která vám ukradne lásku,

když je to jediné, co máte, vlastně není žena.

To si myslel Tommy Haverlock.

Proto se ji rozhodl zabít.

Věděl přesně, kde ji pohřbí.

Pohřbí ji na malé zahradě

mezi starou a novou částí domu.

Na zahradě, kterou milovala víc než jeho."

Pojď se mnou na bleší trh. Bude to legrace.

Musíme se zbavit těch starých krámů.

Nedivím se, že to tady nechali.

Můj bože, je tam okno!

Skryté okno!

To je dokonalé.

Pod ním bude moje zahrada.

Je to skryté okno a bude vyhlížet do skryté zahrady.

Do prdele!

Já jsem to neukradl.

Co je?

Pane Rainey!

Jsem hotová.

Opravdu? Tak brzo?

-Tak na shledanou příště. -Pane Rainey,

chci vám něco říct.

Některé ženy nevědí, co mají.

Nedokážou si vážit štěstí, které mají přímo před nosem.

To je všechno.

Už se o tom ani nezmíním.

Pane Rainey?

Nechcete něco k jídlu?

Ne. Už jsem jedl. Dřív.

Najím se později. Uvařím si sám.

Jste dobrý člověk, pane Rainey.

Vy taky, paní Garveyová.

To je moje soukromá věc, paní Garveyová. Děkuju vám.

Moje polštáře!

Strká ty svoje ulepený prsty do mého soukromí.

Já jsem tu povídku neukradl.

Myslím že ne.

-Haló? -Ahoj, Morte.

-Jsi v pořádku? -Jo.

-Proč bych neměl být? -Nevím.

Jsi tam sám. Kdyby se ti něco stalo, nikdo by to nevěděl.

-Já bych to věděl. -Jo.

Jak se má můj pejsánek? Už mu odstranili ten šedý zákal?

Proč voláš, Amy? Co chceš?

Měla jsem zase ten divný pocit.

Pro tebe jsou to hlouposti a nevěříš tomu,

ale já ano.

Dělala jsem sendvič a najednou jsem měla pocit, že se ti něco stalo.

Odkládala jsem to, jak to šlo.

Ale pak už jsem to nevydržela, a tak ti volám.

Co ti mám říct? Mám se dobře.

Nic divného se nepřihodilo?

Pamatuješ na "Skryté okno"?

Cože?

To je moje povídka. O ženě, co má zahradu,

a pak o tom chlápkovi s lopatou.

-Tu nemám zrovna ráda. -Aspoň to teď vím.

Byla vůči mně dost nepřátelská.

Tvoje kritika mi opravdu chybí.

Co je s tou povídkou?

Je podle tebe možné,

že mě tehdy někdo nebo něco ovlivnilo?

Kromě Jacka Danielse?

To mi nemusíš připomínat, proto se tě ptám.

Nevím.

Choval ses tehdy divně. Psal jsi většinou v noci.

-Čím bys měl být ovlivněný? -Nevím.

Nějakou jinou povídkou?

Zapomeň na to.

Morte, přísahals, že tenkrát to bylo poprvé a naposled.

Zapomeň na to. Buď tak hodná.

Jak se má Ted?

Dobře.

Někdy s ním asi zajdu na panáka,

máme mnoho společných zážitků.

-Už musím jít. -Já taky.

-Je tam? -Ne.

Nejsme spolu.

No teda!

Nejradši bych výskal radostí!

Ne, Morte.

Teď nejsme spolu.

Přijde později. Moc sem nechodí. Většinou chodím já k němu.

To je zajímavý detail. Díky.

Radši z toho Teda vynecháme.

Měla bys ho k sobě brát častěji.

Máš moc pěkný dům. Líbí se mi. Proto jsem ho koupil.

Měj se, Morte.

Ty taky, Amy.

Do prdele! Do prdele! Jsi blbec, blbec, blbec!

-Četl jste to? -Četl.

Asi vám to něco připomínalo.

To rozhodně.

Kdy jste to napsal?

Čekal jsem, že se zeptáte.

O to přece jde.

Když dva mají stejnou povídku, jde o to, kdo ji napsal první.

-Není to tak? -Nejspíš ano.

Nejspíš proto jsem přijel až z Mississippi.

Napsal jsem ji před sedmi lety, v roce 1997.

Kde jste moji povídku vzal? To mě především zajímá.

Jak se k čertu takový zazobaný psavec jako vy

dostal do zapadlý díry v Mississippi

a ukradl mi moji zatracenou povídku?

-Vzdejte to. -Vzdejte to?

Jak to k čertu myslíte?

Vy jste napsal svoji povídku v roce 1997. Já v roce 1994.

Poprvé vyšla v časopise v červnu 1995.

Mám dva roky náskok, pane Střelče.

Takže kdo tady je plagiátor?

Lžete!

-Nelžu! -Dokažte to!

Nemusím vám nic dokazovat.

Ověřte si to sám. Ellery Queen's Mystery Magazine , červen 1995.

-A kde ho mám sehnat? -To není můj problém.

To mám jet až do Riverdale, najít si váš dům

a požádat o něj vaši ženu Amy?

Vím to z přebalu vaší knihy.

Ten dům není můj, ale její.

Jak tomu mám rozumět?

Jak asi, ty vesnickej troubo? Zrovna se rozvádím.

R-O-Z-V-O-D. Rozvod.

Připadáte mi jako týpek,